Bisoprolol viatris
Zvláštní upozornění
Platí pouze pro chronickou srdeční nedostatečnost:
Léčbu stabilizované chronické srdeční nedostatečnosti bisoprololem je třeba zahájit speciální titrační
fází (viz bod 4.2).
Platí pro všechny indikace:
Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční ukončení léčby bisoprololem nesmí být náhlé, pokud
to není jasně uvedeno, protože to může vést k přechodnému zhoršení srdečního stavu (viz bod 4.2).
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.
Bisoprolol Viatris 5 mg: tableta obsahuje oranžovou žluť (E110) - může vyvolat alergické reakce
a Bisoprolol Viatris 10 mg: tableta obsahuje oranžovou žluť (E110) - může vyvolat alergické reakce
Bezpečností opatření
Platí pouze pro hypertenzi nebo anginu pectoris
Bisoprolol musí být používán s opatrností u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris a průvodním
srdečním selháním.
Platí pouze pro chronickou srdeční nedostatečnost:
Zahájení a ukončení léčby bisoprololem vyžaduje pravidelné monitorování. Pro dávkování a způsob
podání, prosím (viz bod 4.2).
Nejsou terapeutické zkušenosti s léčbou srdečního selhávání bisoprololem u pacientů s těmito
chorobami a stavy:
- s insulindependentním diabetem (typu I)
- s těžce poškozenou funkcí ledvin
- s těžce poškozenou funkcí jater
- s restriktivní kardiomyopatií
- s vrozenou srdeční vadou
- s hemodynamicky významnou organickou chlopenní vadou
- s infarktem myokardu v posledních třech měsících
Platí pro všechny indikace:
Bisoprolol Viatris se musí užívat opatrně:
- při bronchospazmu (při bronchiálním astmatu, při obstrukčních chorobách dýchacích cest)
- při diabetu se silnými výkyvy hodnot glykémie; mohou se maskovat příznaky hypoglykémie (např.
tachykardie, palpitace, pocení)
- při naprostém hladovění
- při probíhající desenzibilizační terapii. Podobně jako jiné beta blokátory, může bisoprolol zvyšovat
citlivost k alergenům jakož i zvyšovat závažnost anafylaktických reakcí. Podání epinefrinu nemusí
mít vždy očekávaný terapeutický účinek
- při AV blokádě prvního stupně
- při Prinzmetalově angině: Byly pozorovány případy koronárního vazospasmu. Navzdory vysoké
beta-1 selektivitě nelze při podání bisoprololu pacientům s Prinzmetalovou anginou zcela vyloučit
záchvaty anginy pectoris
- při okluzívním onemocnění periferních arterií. Zesílení potíží se může vyvinout především při
zahájení léčby
- při celkové anestezii
Pacientům s psoriázou anebo s psoriázou v anamnéze by se beta-blokátory (např. bisoprolol) měly
podávat pouze po pečlivém zvážení prospěchu proti rizikům.
Při terapii bisoprololem mohou být maskovány příznaky thyreotoxikózy
U pacientů s feochromocytomem se bisoprolol podávat nesmí bez předchozí blokády alfa-receptorů.
U pacientů podstupujících celkovou anestézii beta-blokátory snižují incidenci arytmií a ischémie
myokardu při indukci a intubaci, a pak v pooperačním období. Běžně se doporučuje udržovat beta-
blokádu průběžně v perioperační době. Anesteziolog musí o beta-blokádě vědět pro možnost interakcí
s jinými léčivy, kdy by mohly vzniknout bradyarytmie, oslabení reflexní tachykardie a snížení reflexní
schopnosti kompenzovat ztrátu krve. Jestliže se považuje za nutné beta-blokátory před chirurgickým
výkonem odejmout, je třeba to udělat postupně a tak, aby po 48 hodin před anestézií byl pacient bez
beta-blokátoru.
Kombinace bisoprololu s blokátory kalciového kanálu typu verapamilu nebo diltiazemu, s antiarytmiky
třídy I a s centrálně působícími antihypertenzívy není obecně doporučována; pro podrobnosti viz bod
4.
Ačkoli kardioselektivní (beta1) beta-blokátory mohou mít menší vliv na plicní funkce než neselektivní
betablokátory (stejně jako všechny ostatní betablokátory), měli bychom se vyhnout jejich používání u
pacientů s obstrukční plicní nemocí, pokud k jejich použití není klinický důvod. Pokud takový důvod
existuje, je možno bisoprolol s opatrností podat. U pacientů s obstrukční plicní nemocí by měla být léčba
bisoprolol-fumarátem zahájena nejnižší možnou dávkou a pacienti by měli být pečlivě monitorování s
ohledem na nové příznaky (např. dušnost, netolerance zátěže, kašel). Při bronchiálním astmatu nebo
jiných chronických obstrukčních plicních onemocněních, která mohou vyvolávat příznaky, je třeba
současně podávat bronchodilatační terapii. Občas se může objevit zvýšení rezistence dýchacích cest u
pacientů s astmatem, a proto může být nutné zvýšit dávku beta2- stimulancií.