Bisoprolol viatris

Nedoporučované kombinace:

Platí pouze pro chronickou srdeční nedostatečnost:
• Antiarytmika třídy I (např. disopyramid, chinidin, lidokain, fenytoin; flekainid, propafenon):
Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení může být potencován a negativní inotropní účinek
může být zvýšen.

Platí pro všechny indikace:
• Antagonisté kalcia typu verapamilu, a v menší míře typu diltiazemu: Negativní vliv na
kontraktilitu a na atrioventrikulární vedení. Intravenózní podání verapamilu u pacientů léčených
beta-blokátory může způsobit těžkou hypotenzi a atrioventrikulární blokádu.


• Centrálně působící antihypertenziva (např. klonidin, methyldopa, moxonidin, rilmenidin):
Současné užívání centrálně působících antihypertenziv může zhoršit srdeční nedostatečnost
snížením centrálního tonu sympatiku (a tak může vést ke snížení tepové frekvence a srdečního
výdeje, a k vazodilataci). Náhlé vysazení, zejména předchází-li před přerušením aplikace beta-
sympatolytik, může zvýšit riziko „rebound“-hypertenze.

Kombinace, které je třeba použít s opatrností:

Platí pouze pro hypertenzi nebo anginu pectoris:
• Antiarytmika třídy I (např. disopyramid, chinidin, lidokain, fenytoin; flekainid, propafenon):
Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení může být potencován a negativní inotropní účinek
může být zvýšen.

Platí pro všechny indikace:
• Antagonisté kalcia typu dihydropyridinu např. nifedipin, felodipin a amlodipin: Současné
užívání může zvýšit riziko hypotenze, a nedá se vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení činnosti
komor jako pumpy u pacientů se srdečním selháním.
• Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): Účinek na dobu atrioventrikulárního převodu může
být potencován.
• Topické beta-blokátory (např. oční kapky pro léčení glaukomu) mohou působit aditivně
k systémovým efektům bisoprololu.
• Parasympatomimetika: Současné užití může prodloužit dobu atrioventrikulárního převodu a
zvýšit riziko bradykardie.
• Insulin a perorální antidiabetika: Zesílení hypoglykemizujícího účinku. Blokáda adrenergních
beta-receptorů může maskovat příznaky hypoglykémie.
• Celková anestetika: Oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (další informace
o celkové anestézii viz také v bodě 4.4).
• Digitalisové glykosidy: Snížení tepové frekvence, prodloužení doby atrioventrikulárního
převodu.
• Nesteroidní antiflogistika (NSAID): NSAID mohou snížit hypotenzivní účinek bisoprololu.
• Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): Kombinace s bisoprololem může snížit
účinek obou látek.
• Sympatomimetika aktivující jak adrenergní beta-receptory, tak i alfa-receptory (např.
noradrenalin, adrenalin): Kombinace s bisoprololem může demaskovat vazokonstriční účinky
těchto látek, zprostředkované adrenergními alfa-receptory, a vyvolat zvýšení krevního tlaku a
exacerbaci intermitentní klaudikace. Má se za to, že tyto interakce jsou pravděpodobnější při
použití neselektivních beta-sympatolytik.
• Sympatomimetika: kombinace s bisoprololem může snížit účinek obou látek. Vyšší dávky
adrenalinu mohou být nezbytné pro léčení alergických reakcí.
• Současné použití s antihypertenzivy stejně jako s jinými léčivými přípravky, které mohou snížit
krevní tlak (např. s tricyklickými antidepresivy, s barbituráty, s fenothiaziny) může zvýšit riziko
vzniku hypotenze.

Kombinace vyžadující pozornost:
• Meflochin: Zvýšené riziko bradykardie.
• Inhibitory monoaminoxidázy (s výjimkou inhibitorů MAO-B): Zvýšený hypotenzivní účinek
beta-blokátorů, ale také zvýšené riziko hypertenzní krize.

Pediatrická populace
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.