Binabic

Farmakoterapeutická skupina: Antiandrogeny.
ATC skupina: L02 B B03

Mechanismus účinku
Bikalutamid je nesteroidní antiandrogen, který nemá žádnou další endokrinní aktivitu. Váže se na androgenní
receptory divokého nebo normálního typu, bez schopnosti aktivovat expresi genů, a tím inhibuje androgenní
stimulaci. Výsledkem inhibice je regrese nádorů prostaty. Přerušení léčby bikalutamidem může u některých
pacientů vést ke vzniku „syndromu z vysazení antiandrogenu“.

Klinická účinnost a bezpečnost
Bikalutamid byl hodnocen v léčbě pacientů s lokalizovaným (T1-T2, N0 nebo NX, M0) nebo lokálně
pokročilým (T3-T4, jakékoliv N, M0; T1-T2, N+, M0) nemetastatickým karcinomem prostaty v
kombinované analýze 3 placebem kontrolovaných, dvojitě zaslepených studií, provedených celkem s pacienty, u kterých byl bikalutamid podáván jako okamžitá hormonální léčba nebo jako adjuvantní léčba po
radikální prostatektomii nebo radioterapii (primární ozařování zevním zdrojem). Při sledování s mediánem
9,7 roku byla u 36,6 % pacientů léčených bikalutamidem a u 38,17 % pacientů, jimž bylo podáváno placebo,
zjištěna objektivní progrese onemocnění.


Snížení rizika objektivní progrese onemocnění bylo pozorováno ve všech skupinách pacientů, nejpatrnější
však bylo u pacientů s nejvyšším rizikem progrese onemocnění. Proto se mohou lékaři rozhodnout, že
optimální léčebná strategie pro pacienta s nízkým rizikem progrese onemocnění, především při adjuvantní
léčbě po radikální prostatektomii, může spočívat v odložení hormonální terapie až doby, dokud se neobjeví
známky progrese choroby.

Při sledování s mediánem doby 9,7 roku a mortalitou 31,4 % (HR = 1,01; 95% CI 0,94 až 1,09) nebyl zjištěn
žádný rozdíl v celkovém přežití. Při analýze podskupin však byly pozorovatelné určité trendy.

Přehled výsledků hodnocení přežití bez progrese onemocnění a celkové doby přežití na základě Kaplan-
Meierových odhadů pro pacienty s lokálně pokročilým onemocněním jsou shrnuty v následujících tabulkách.

TAB. 2 Podíl pacientů s lokálně pokročilým onemocněním v průběhu času dle terapeutických
podskupin

Analyzovaná
populace
Léčebná
skupina
Příhody
(%) po letech
Příhody
(%) po letech
Příhody
(%) po letech
Příhody (%)
po 10 letech
Pečlivé sledování
(n=657)
bikalutamid
150 mg 19,7% 36,3% 52,1% 73,2%
placebo 39,8% 59,7% 70,7% 79,1%
Radioterapie
(n=305)
bikalutamid
150 mg 13,9% 33,0% 42,1% 62,7%
placebo 30,7% 49,4% 58,6% 72,2%
Radikální
prostatektomie
(n=1719)
bikalutamid
150 mg 7,5% 14,4% 19,8% 29,9%
placebo 11,7% 19,4% 23,2% 30,9%

TAB. 3 Celkové přežití u lokálně pokročilého onemocnění dle terapeutických podskupin

Analyzovaná
populace
Léčebná
skupina
Příhody
(%) po letech
Příhody
(%) po letech
Příhody
(%) po letech
Příhody
(%) po letech
Pečlivé sledování
(n=657)
bikalutamid
150 mg 14,2% 29,4% 42,2% 65,0%
placebo 17,0% 36,4% 53,7% 67,5%
Radioterapie
(n=305)
bikalutamid
150 mg 8,2% 20,9% 30,0% 48,5%
placebo 12,6% 23,1% 38,1% 53,3%
Radikální
prostatektomie
(n=1719)
bikalutamid
150 mg 4,6% 10,0% 14,6% 22,4%
placebo 4,2% 8,7% 12,6% 20,2%

U pacientů s lokalizovaným onemocněním, léčených samotným bikalutamidem, nebyl zjištěn žádný
významný rozdíl v době přežití bez progrese onemocnění.
Nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl v celkovém přežití u pacientů s lokalizovaným onemocněním, kteří
užívali bikalutamid jako adjuvantní terapii po radioterapii (HR=0,98; 95% CI 0,80 až 1,20) či radikální
prostatektomii (HR=1,03; 95% CI 0,85 až 1,25). U pacientů s lokalizovaným onemocněním, kteří by jinak
byli léčeni pečlivým sledováním, byl též pozorován trend ke snížení přežití v porovnání s pacienty
užívajícími placebo (HR=1,15; 95% CI 1,00 až 1,32). Vzhledem k tomu není poměr přínosu a rizika u
použití bikalutamidu u pacientů s lokalizovaným onemocněním považován za příznivý.

V samostatném programu byla prokázána účinnost bikalutamidu v dávce 150 mg v léčbě pacientů s lokálně
pokročilým nemetastatickým karcinomem prostaty, u nichž byla indikována okamžitá kastrace, a to ve dvou
studiích u 480 dříve neléčených pacientů s nemetastatickým (M0) karcinomem prostaty. Při 56% mortalitě a
mediánu sledování 6,3 roku nebyl zjištěn signifikantní rozdíl mezi bikalutamidem a kastrací z hlediska
přežití (poměr rizika = 1,05 [CI 0,81 až 1,36]); ekvivalenci obou druhů léčby však nebylo možno potvrdit
statisticky.

V kombinované analýze 2 studií u 805 dříve neléčených pacientů s metastatickým (M1) onemocněním při % mortalitě bylo prokázáno, že bikalutamid v dávce 150 mg je méně účinný než kastrace z hlediska doby
přežití (poměr rizik = 1,30 [CI 1,04 až 1,65]), s numerickým rozdílem v odhadovaném času do úmrtí 42 dnů
(6 týdnů) při mediánu sledování 2 roky.
Bikalutamid je racemát jehož antiandrogenní účinek je téměř výlučně spojen s jeho (R)- enantiomerem.

Bikalutamid je racemát, jehož antiandrogenní účinek je téměř výlučně spojen s jeho (R)- enantiomerem.

Pediatrická populace
U pediatrických pacientů nebyly provedeny žádné studie (viz body 4.3 a 4.6).