Betadine

Systémová toxicita může vést k porušení funkce ledvin (včetně anurie), tachykardii, hypotenzi,
oběhovému selhání, otoku glottis vedoucímu k asfyxii nebo plicnímu edému, záchvatům křečí,
horečce a metabolické acidóze. Rovněž se může rozvinout hypertyreóza nebo hypotyreóza. Při
dysfunkci štítné žlázy je nutno použití jodovaného povidonu ukončit.

Léčba je symptomatická a podpůrná. Při těžké hypotenzi je nutno podat intravenózně tekutiny;
v případě nutnosti lze podat vasopresorika. Pokud poleptání horních dýchacích cest vede
k významnému otoku a edému, může být potřebná endotracheální intubace. Nemá se vyvolávat
zvracení. Pacienta je nutno udržovat v takové poloze, aby dýchací cesty byly volné a zabránilo se tak
případné aspiraci . Pokud pacient nezvrací a snáší přijímání potravy ústy, požití potravin obsahujících
škrob (např. brambor, chléb) může napomoci převést jód na méně toxický jodid. Pokud nejsou
přítomny známky perforace střeva, lze provést výplach žaludku roztokem škrobu pomocí
nasogastrické sondy (výtok ze žaludku bude modronachový, přičemž jeho barvu lze využít jako
vodítko ke stanovení okamžiku, kdy lze výplach ukončit).
Jód je účinně odstraňován hemodialýzou, která se má použít při závažných případech otravy jódem,
zejména pokud je přítomno selhání ledvin. Kontinuální žilní hemodiafiltrace je méně účinná než
hemodialýza.