Zibor

Bezpečnost a účinnost přípravku Zibor u dětí nebyla pro nedostatek údajů stanovena.

Starší lidé
Úprava dávkování není potřebná. Při poruše funkce ledvin (viz bod: 4.2 Dávkování a způsob podání,
porucha funkce ledvin; 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití; 5.2 Farmakokinetické
vlastnosti).


VAROVÁNÍ: Různé nízkomolekulární heparinové deriváty se liší a nemusí být nutně
ekvivalentní. Proto je důležité dodržet dávkování a způsob použití, které jsou specifické
pro každý z těchto léčivých přípravků.
Porucha funkce ledvin
(Viz bod: 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití; 5.2 Farmakokinetické vlastnosti)

• Při mírné nebo středně závažné poruše funkce ledvin (clearance kreatininu 30–ml/min): úprava dávkování není nutná. Doporučuje se však pečlivé sledování.
• Závažná porucha funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) by mohla ovlivňovat
farmakokinetiku bemiparinu. Po pečlivém posouzení individuálních krvácení a rizik pro
trombózu u těchto pacientů (zejména při plicní embolii) může být nutné dávku upravit.
V posledně jmenovaném případě, na základě farmakokinetických dat, lze doporučit u
pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin k léčbě prokázané hluboké žilní trombózy
až 75 % (přibližně 85 IU anti-Xa/kg jednou denně) dávky. Doporučuje se pečlivé
sledování. Zváženo by mělo být změření maximální hladiny anti-Xa přibližně 4 hodiny
po užití dávky.


Porucha funkce jater
Pro doporučení jiné dávky bemiparinu této skupině pacientů nejsou dostatečné údaje.

Způsob podání
Technika aplikace subkutánní injekce:
Předplněné injekční stříkačky jsou připraveny k okamžitému použití a jejich obsah nesmí být před
aplikací vystříknut. Zibor se podává subkutánně. Injekce musí být aplikovány do podkožní tkáně v
anterolaterální či posterolaterální oblasti pasu, střídavě na levou a pravou stranu. Jehla by měla být
zavedena v celé délce, kolmo a nikoli tangenciálně, a to do silné části kožního záhybu vytvořeného
palcem a ukazováčkem; kožní záhyb je třeba držet po celou dobu aplikace injekce. Místo vpichu
nemasírovat.

4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Hypersenzitivita na heparin či látky vepřového původu
Potvrzená nebo suspektní imunologicky podmíněná a heparinem vyvolaná trombocytopenie (HIT)
v anamnéze (viz bod 4.4: Zvláštní upozornění a opatření pro použití).
Aktivní hemoragie či zvýšené riziko krvácení v důsledku poruch krevní srážlivosti.
Závažné poškození funkcí jater nebo pankreatu.
Zranění nebo operace centrálního nervového systému, očí a uší v průběhu posledních 2 měsíců
Diseminovaná intravaskulární koagulace (DIC) přisuzovaná heparinem indukované trombocytopenii.
Akutní bakteriální endokarditida a endocarditis lenta
Organické léze s vysokým rizikem krvácení (např. aktivní peptický vřed, hemoragická cévní mozková
příhoda, aneuryzma mozkových tepen či nádory mozku).
U pacientů užívajících heparin spíše k léčbě než k profylaxi je při volbě chirurgického postupu
kontraindikována lokoregionální anestezie.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Neaplikovat intramuskulárně.
Vzhledem k nebezpečí hematomu během podávání bemiparinu se nedoporučuje aplikovat jiné látky
intramuskulární injekcí.

U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) může být
ovlivněna kinetika bemiparinu. U této skupiny pacientů se doporučují pravidelné kontroly, zejména
jsou-li podávány terapeutické dávky. Po pečlivém posouzení individuálních krvácení a rizik pro
trombózu může být nutné dávku upravit. Při mírné nebo středně závažné poruše funkce ledvin
(clearance kreatininu 30–80 ml/min) není úprava dávek nutná, ačkoli je třeba dbát opatrnosti (viz
body: 4.2 Dávkování a způsob podání a 5.2 Farmakokinetické vlastnosti).

U pacientů se selháním jater nebo ledvin (hladiny anti-faktor Xa musí být pravidelně sledovány u
pacientů se závažným poškozením ledvin), nekompenzovanou arteriální hypertenzí,
gastroduodenálním vředem v anamnéze, trombocytopenií, nefrolitiázou a/nebo ureterolitiázou, cévním
onemocněním cévnatky a sítnice, či jakoukoli jinou organickou lézí se zvýšeným rizikem krvácivých
komplikací, či u pacientů podstupujících spinální či epidurální anestezii a/nebo lumbální punkci je
třeba postupovat opatrně.

Bemiparin, stejně jako jiné nízkomolekulární heparinové deriváty, může potlačovat sekreci
aldosteronu v nadledvinkách, což vede k následné hyperkalémii, zvláště u pacientů trpících např.
diabetes mellitus, chronickým selháním ledvin, předcházející metabolickou acidózou a zvýšenou
hladinou draslíku v plasmě, nebo u pacientů užívajících kalium šetřící léky. Zdá se, že riziko
hyperkalemie narůstá s délkou terapie, ale je obvykle reverzibilní (viz bod 4.8). Elektrolyty v séru je
třeba u rizikových pacientů stanovit před začátkem terapie bemiparinem a pak pravidelně kontrolovat i
poté, zvláště pokud léčba trvá déle než 7 dní.

Občas byl na počátku terapie heparinem pozorován výskyt mírné, přechodné trombocytopenie (HIT I.
typu) s hodnotami krevních destiček mezi 100000/mm3 a 150000/mm3. Tento jev byl způsoben
přechodnou aktivací krevních destiček (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky). Obecně lze říci, že pokud
nedojde ke komplikacím, léčba může pokračovat.

Ve vzácných případech byla pozorována závažná trombocytopenie zprostředkovaná protilátkami (HIT
II. typu) s hodnotami krevních destiček zřetelně pod 100 000/mm3 (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky).
Tento účinek se obvykle projevuje do 5 až 21 dní po zahájení léčby, i když u pacientů s anamnézou
heparinem indukované trombocytopenie se může objevit dříve.

Stanovení počtu krevních destiček se doporučuje provádět před podáním bemiparinu, v první den
terapie, poté pravidelně 3–4 dny a také na konci terapie bemiparinem. Je-li pozorováno významné
snížení počtu krevních destiček (30 až 50 %), které je spojené s pozitivním či neznámým výsledkem
in-vitro testu na protilátky proti krevním destičkám v přítomnosti bemiparinu, jiných
nízkomolekulárních heparinových derivátů a/nebo heparinu, léčba musí být ihned ukončena a zahájena
alternativní terapie.

Stejně jako u jiných derivátů heparinu byly při léčbě bemiparinem hlášeny případy kožní nekrózy,
kterým někdy předcházela purpura či bolestivé erytematózní skvrny (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky).
V takových případech léčbu ihned ukončete.

U pacientů podstupujících spinální či epidurální anestezii nebo lumbální punkci může být
profylaktické podání heparinu velmi vzácně spojeno s vytvořením epidurálního či spinálního
hematomu a následnou dlouhodobou nebo trvalou paralýzou (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky). Riziko
je vyšší při použití epidurálního či spinálního katetru, při současném užívání léků ovlivňujících krevní
srážlivost, např. nesteroidní protizánětlivé léky (NSAIDs), inhibitory krevních destiček nebo
antikoagulancia (viz bod