Xolair

PŘÍLOHA I

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Xolair 75 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna injekční lahvička obsahuje omalizumabum* 75 mg.

Po rozpuštění obsahuje jedna injekční lahvička omalizumabum 125 mg/ml (75 mg v 0,6 ml).

*Omalizumab je humanizovaná monoklonální protilátka vyrobená technologií rekombinantní DNA
v linii savčích buněk vaječníků čínských křečíků (CHO).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok.

Prášek: bílý až téměř bílý lyofilizát
Rozpouštědlo: čirý a bezbarvý roztok


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Alergické astma

Xolair je indikován k léčbě dospělých, dospívajících a dětí (ve věku 6 až <12 let).

Léčbu Xolairem je možno použít pouze u pacientů s astmatem vyvolaným prokazatelně IgE
(imunoglobulinem E) (viz bod 4.2).

Dospělí a dospívající (12 let a starší)
Xolair se doporučuje jako doplňková léčba ke zlepšení kontroly astmatu u pacientů s těžkým
perzistujícím alergickým astmatem, kteří mají pozitivní kožní test nebo reaktivitu in vitro na celoroční
vzdušný alergen a kteří mají sníženou funkci plic (FEV1 <80 %), stejně jako časté symptomy během
dne nebo probouzení v noci, a kteří mají dokumentované těžké exacerbace astmatu navzdory vysokým
denním dávkám inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících inhalačních beta2-agonistů.

Děti (6 až <12 let)
Xolair se doporučuje jako přídatná léčba ke zlepšení kontroly astmatu u pacientů s těžkým
perzistujícím alergickým astmatem, kteří mají pozitivní kožní test nebo reaktivitu in vitro na celoroční
vzdušný alergen a časté denní nebo noční příznaky buzení a kteří mají prokázané četné vážné
exacerbace přesto, že užívají vysoké denní dávky inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících
inhalačních beta2-agonistů.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy

Xolair je indikován jako přídatná terapie s intranazálními kortikosteroidy k léčbě dospělých (18 let
a více) se závažnou chronickou rinosinusitidou s nosními polypy, u kterých léčba intranazálními
kortikosteroidy neposkytuje odpovídající kontrolu onemocnění.

4.2 Dávkování a způsob podání

Léčba Xolairem by měla být zahájena lékařem zkušeným v diagnostice a léčbě těžkého perzistujícího
astmatu nebo chronické rinosinusitidy s nosními polypy.

Dávkování

Dávkování u alergického astmatu a chronické rinosinusitidy s nosními polypy sleduje stejné principy
dávkování. Vhodná dávka a frekvence podávání Xolairu u těchto onemocnění se určí podle výchozích
hodnot IgE (IU/ml), které se stanoví před zahájením léčby, a dle tělesné hmotnosti (kg). Aby mohla
být stanovena dávka, měla by být před podáním počáteční dávky u pacientů stanovena hladina IgE
jakýmkoliv komerčním testem pro stanovení celkového IgE v séru. Na základě výsledků může být
potřeba podávat 75 až 600 mg Xolairu v 1 až 4 injekcích na každé podání.

U pacientů s alergickým astmatem s výchozí hodnotou IgE nižší než 76 IU/ml je méně
pravděpodobné, že se projeví přínos přípravku (viz bod 5.1). Ošetřující lékař se musí ujistit, že dospělí
a dospívající pacienti s IgE nižším než 76 IU/ml a děti (6 až <12 let) s IgE nižším než 200 IU/ml mají
před začátkem léčby prokázanou in vitro reaktivitu (RAST) na celoroční vzdušný alergen.

Viz Tabulka 1 schéma konverze a Tabulka 2 a 3 schéma stanovení dávky.

Pacientům, jejichž výchozí hodnoty hladin IgE nebo tělesná hmotnost v kilogramech jsou mimo limity
dávkovací tabulky, by Xolair neměl být podáván.

Maximální doporučená dávka je 600 mg omalizumabu každé dva týdny.

Tabulka 1 Konverze dávky na počet injekčních lahviček, počet injekcí a celkový objem injekcí
při každé aplikaci

Dávka
(mg)
Počet injekčních
lahviček
Počet injekcí Celkový objem injekcí (ml)
75 mg a 150 mg b
75 1c 0 1 0,150 0 1 1 1,225 1c 1 2 1,300 0 2 2 2,375 1c 2 3 3,450 0 3 3 3,525 1c 3 4 4,600 0 4 4 4,a 0,6 ml = maximální množství obsažené v jedné injekční lahvičce (Xolair 75 mg).
b 1,2 ml = maximální množství obsažené v jedné injekční lahvičce (Xolair 150 mg).
c nebo užití 0,6 ml z obsahu injekční lahvičky 150 mg.

Tabulka 2 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 4 TÝDNY. Dávky Xolairu (dávka v miligramech) podávané
subkutánní injekcí každé 4 týdny

Tělesná hmotnost (kg)
Výchozí
hodnota
IgE
(IU/ml)
25*
>25-
30*
>30-
>40-
>50-
>60-
>70-
>80-
>>30-100 75 75 75 150 150 150 150 150 300 >100-200 150 150 150 300 300 300 300 300 450 >200-300 150 150 225 300 300 450 450 450 600
>300-400 225 225 300 450 450 450 600 600
>400-500 225 300 450 450 600 600
>500-600 300 300 450 600 600
>600-700 300 450 600
>700-800
>800-900 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 2 TÝDNY
VIZ TABULKA
>
>
*Tělesné hmotnosti pod 30 kg nebyly v pivotních studiích s chronickou rinosinusitidou s nosními
polypy studovány.

Tabulka 3 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 2 TÝDNY. Dávky Xolairu (dávka v miligramech) podávané
subkutánní injekcí každé 2 týdny

Tělesná hmotnost (kg)
Výchozí
hodnota
IgE
(IU/ml)
25*
>25-
30*
>30-
>40-
>50-
>60-
>70-
>80-
90 >90->30-100 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 4 TÝDNY
VIZ TABULKA
>100-200
>200-300 >300-400 450 >400-500 375 375 525 >500-600 375 450 450 600
>600-700 225 375 450 450 525
>700-800 225 225 300 375 450 450 525 600
>800-900 225 225 300 375 450 525 600
>225 300 375 450 525 600
>225 300 375 450 600
>300 300 450 525 600 Nejsou dostatečná data pro doporučení
dávky
>300 375 450 525
>300 375 525 600
*Tělesné hmotnosti pod 30 kg nebyly v pivotních studiích s chronickou rinosinusitidou s nosními
polypy studovány.


Délka léčby, její sledování a úprava dávky
Alergické astma
Xolair je určen pro dlouhodobou léčbu. Klinické studie prokázaly, že Xolair dosahuje účinnosti
po minimálně 12-16 týdnech léčby. Po 16 týdnech od zahájení léčby Xolairem by měl lékař před
podáváním dalších injekcí zhodnotit účinnost léčby. Rozhodnutí o pokračování léčby Xolairem
následně po 16týdenním intervalu, nebo příležitostně později, by mělo být založeno na tom, zdali je
patrné výrazné zlepšení z hlediska celkové kontroly astmatu (viz bod 5.1, Celkové hodnocení
účinnosti léčby lékařem).

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
V klinických studiích s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy byly změny skóre nosních polypů
(NPS) a skóre nosní kongesce (NCS) pozorovány za 4 týdny. Potřeba pokračující léčby se má
pravidelně přehodnocovat na základě závažnosti onemocnění pacienta a úrovně kontroly příznaků.

Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy
Ukončení léčby Xolairem má obecně za následek návrat ke zvýšeným hladinám volného IgE a s tím
spojeným symptomům. Celkové hladiny IgE jsou zvýšené během léčby a zůstávají zvýšené až
po dobu jednoho roku po skončení léčby. Proto opětovné stanovení hladin IgE během léčby Xolairem
nemůže být použito jako vodítko pro stanovení dávky. Stanovení dávky po přerušení léčby trvající
méně než jeden rok by mělo být založeno na výchozích hodnotách hladin sérového IgE získaných
při stanovení zahajovací dávky. Pro stanovení dávky mohou být celkové hladiny IgE v séru znovu
stanoveny, jestliže léčba Xolairem byla přerušena jeden rok nebo déle.

Dávky by měly být přizpůsobeny významným změnám tělesné hmotnosti (viz Tabulka 2 a 3).

Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti (65 let a starší)
Pro užití Xolairu u pacientů starších více než 65 let jsou dostupné omezené údaje, ale nebylo zjištěno,
že by u starších pacientů bylo nutné podávání jiné dávky než u mladších dospělých pacientů.

Pacienti s poškozením ledvin nebo jater
Nejsou k dispozici žádné studie hodnotící vliv zhoršené funkce ledvin nebo jater na farmakokinetiku
Xolairu. Protože clearance omalizumabu je při klinických dávkách ovlivněna hlavně
retikuloendotelovým systémem (RES), je nepravděpodobné, že by byla ovlivněna poškozením ledvin
nebo jater. Protože není doporučena žádná zvláštní úprava dávkování pro tyto pacienty, Xolair by měl
být podáván s opatrností (viz bod 4.4).

Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost Xolairu u alergického astmatu u pacientů mladších 6 let nebyla dosud
stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.

Bezpečnost a účinnost Xolairu u chronické rinosinusitidy s nosními polypy u pacientů mladších 18 let
nebyla dosud stanovena.


Způsob podání

Pouze pro subkutánní podání. Xolair nesmí být podán intravenózně nebo intramuskulárně.

Dávky větší než 150 mg (Tabulka 1) je třeba rozdělit na dvě nebo více injekčních míst.

Zkušenosti s aplikací injekce přípravku Xolair prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok samotným
pacientem jsou omezené. Z toho důvodu má léčbu touto formou přípravku podávat pouze
zdravotnický personál.

Návod k rekonstituci tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6 a také v bodě
Informace pro zdravotnické pracovníky v příbalové informaci.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sledovatelnost

Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.

Obecné

Xolair není určen k léčbě exacerbací akutního astmatu, akutního bronchospasmu nebo status
asthmaticus.

Xolair nebyl zkoumán u pacientů se syndromem hyperimunoglobulinemie E nebo alergickou
bronchopulmonální aspergilózou nebo pro prevenci anafylaktických reakcí včetně takových, které jsou
vyvolané alergií na potraviny, atopickou dermatitidou nebo alergickou rinitidou. Xolair není indikován
pro léčbu těchto stavů.

Léčba Xolairem nebyla zkoumána u pacientů s autoimunitním onemocněním, s onemocněním
zprostředkovaným imunokomplexy, nebo s preexistující zhoršenou funkcí ledvin nebo jater (viz
bod 4.2). Pokud je Xolair podáván těmto skupinám pacientů, měla by být zachovávána opatrnost.

Náhlé vysazení systémových nebo inhalačních kortikosteroidů po zahájení léčby Xolairem
u alergického astmatu nebo u chronické rinosinusitidy s nosnímy polypy se nedoporučuje. Snižování
dávek kortikosteroidů je nutno provádět pod přímým dohledem lékaře a je vhodné jej provádět
postupně.

Poruchy imunitního systému

Alergické reakce typu I
Lokální nebo systémové alergické reakce typu I včetně anafylaxe a anafylaktického šoku se mohou
objevit po podání omalizumabu, dokonce i po dlouhotrvající léčbě. Avšak většina těchto reakcí se
objevila během 2 hodin po první a následné injekci Xolairu, ale některé se objevily až po 2 hodinách a
dokonce i po více než 24 hodinách po injekci. Většina anafylaktických reakcí se objevila během
prvních 3 dávek Xolairu. Výskyt anafylaxe nesouvisející s omalizumabem v anamnéze může být
rizikový faktor pro anafylaxi následující po podání Xolairu. Proto by následně po podání Xolairu měly
být vždy dostupné k okamžitému užití léčivé přípravky na léčbu anafylaktických reakcí. Pokud se
objeví anafylaktická nebo jiná závažná alergická reakce, podávání Xolairu musí být okamžitě
ukončeno a musí být zahájena příslušná léčebná opatření. Pacienti by měli být informováni o možnosti
takových reakcí, a pokud se objeví alergická reakce, měli by vyhledat okamžitě lékařskou pomoc.

U malého počtu pacientů v klinických studiích byly detekovány protilátky proti omalizumabu (viz
bod 4.8). Klinický význam protilátek proti Xolairu není dobře prostudován.

Sérová nemoc
Sérová nemoc a reakce podobné sérové nemoci, které jsou opožděnými alergickými reakcemi typu III,
byly pozorovány u pacientů léčených humanizovanými monoklonálními protilátkami včetně
omalizumabu. Předpokládaný patofyziologický mechanismus zahrnuje tvorbu a ukládání
imunokomplexů v důsledku vzniku protilátek proti omalizumabu. Reakce se obvykle objevila 1-5 dní
po podání prvních nebo následujících injekcí, i po dlouhodobé léčbě. Příznaky poukazující na sérovou
nemoc zahrnují artritidu/artralgie, vyrážku (kopřivku nebo jiné formy), horečku a lymfadenopatii. K
léčbě nebo prevenci této nemoci mohou být vhodná antihistaminika a kortikosteroidy. Pacienti by měli
být poučeni, aby hlásili jakékoli podezřelé příznaky.

Syndrom Churga-Straussové a hypereozinofilní syndrom
U pacientů s těžkým astmatem se může zřídka vyskytnout systémový hypereozinofilní syndrom nebo
alergická eozinofilní granulomatózní vaskulitida (syndrom Churga-Straussové), které se obvykle léčí
systémovými kortikoidy.

Ve vzácných případech se mohou u pacientů léčených antiastmatickými léčivými přípravky, včetně
omalizumabu, projevit systémová eozinofilie a vaskulitida. Tyto případy jsou často spojeny se
snižováním léčby perorálními kortikoidy.

U těchto pacientů by lékaři měli věnovat zvýšenou pozornost možnému rozvoji eozinofilie,
vaskulitické vyrážky, zhoršení plicních symptomů, abnormalit paranazálních dutin, srdečních
komplikací a/nebo neuropatie.

Ve všech závažných případech výše uvedených poruch imunitního systému by mělo být zváženo
vysazení omalizumabu.

Parazitární infekce (helmintóza)

IgE může být spojený s imunologickou odpovědí na některé parazitární infekce. V placebem
kontrolované studii u pacientů s chronicky vysokým rizikem helmintóz bylo prokázáno mírné zvýšení
podílu infekcí ve skupině s omalizumabem, ačkoliv průběh, závažnost a odpověď na léčbu infekce se
nezměnily. Četnost výskytu infekce cizopasnými červy v celkovém klinickém programu, který nebyl
navržen tak, aby takové infekce prokázal, byla méně než 1 z 1 000 pacientů. Nicméně měla by být
zaručena opatrnost u pacientů s vysokým rizikem infekce cizopasnými červy, zejména pokud cestují
do oblastí, kde se infekce cizopasnými červy vyskytují endemicky. Pokud pacienti neodpovídají na
doporučenou antiparazitární léčbu, mělo by být zváženo přerušení léčby Xolairem.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Xolair může nepřímo snížit účinnost léčivých přípravků používaných k léčbě helmintóz nebo jiných
parazitárních infekcí, protože v imunologické odpovědi na některé helmintózy může být zapojen IgE.
(viz bod 4.4).

Enzymy cytochromu P450, pumpy zajišťující efflux a mechanismy vazby na proteiny se nepodílejí na
clearance omalizumabu; takže je zde malá možnost lékových interakcí. Nebyly provedeny žádné
studie interakce Xolairu s léčivými přípravky ani vakcínami. Není žádný farmakologický důvod
očekávat, že by se běžně předepisované léčivé přípravky užívané v léčbě astmatu nebo chronické
rinosinusitidy s nosními polypy vzájemně ovlivňovaly s omalizumabem.

Alergické astma

V klinických studiích byl Xolair běžně užíván v kombinaci s inhalačními a perorálními
kortikosteroidy, inhalačními krátkodobě a dlouhodobě působícími beta agonisty, modifikátory
leukotrienů, theofyliny a perorálními antihistaminiky. Nevyskytly se žádné údaje, že bezpečnost
Xolairu byla změněna těmito dalšími běžně užívanými antiastmatickými léčivými přípravky. Jsou
dostupné omezené údaje o užívání Xolairu v kombinaci se specifickou imunoterapií (hyposenzitizační
terapie). V klinické studii, kde byl Xolair podáván společně s imunoterapií, nebyl zjištěn žádný rozdíl
v bezpečnosti a účinnosti Xolairu v kombinaci se specifickou imunoterapií v porovnání s podáváním
samotného Xolairu.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy

Xolair byl v klinických studiích používán v kombinaci s intranazálním sprejem mometasonu
podle protokolu. Ostatní běžně užívané souběžné léčivé přípravky zahrnovaly jiné intranazální
kortikosteroidy, bronchodilatancia, antihistaminika, antagonisty leukotrienových receptorů,
adrenergika/sympatomimetika a lokální nosní anestetika. Neobjevil se žádný náznak, který by
ukazoval, že bezpečnost Xolairu je při současném používání těchto ostatních běžně užívaných
léčivých přípravků změněna.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Středně velké množství dat o těhotných ženách (mezi 300 – 1000 ukončených těhotenství) založené na
těhotenském registru a postmarketingových spontánních hlášeních neprokazuje žádnou malformační
nebo feto/neonatální toxicitu. Prospektivně zaměřený těhotenský registr (studie EXPECT)
u 250 těhotných žen s astmatem vystavených účinkům přípravku Xolair ukázal, že prevalence větších
kongenitálních anomálií byla podobná (8,1 % vs. 8,9 %) mezi registrem EXPECT a pacienty
s odpovídajícím onemocněním (středně těžké a těžké astma). Interpretace dat může být ovlivněna
metodologickými omezeními registru, včetně malé velikosti vzorku a designu bez randomizace.

Omalizumab přestupuje přes placentu, studie reprodukční toxicity na zvířatech nenaznačují buďpřímé
nebo nepřímé škodlivé účinky (viz bod 5.3).

U primátů byl omalizumab spojován se snížením na věku závislém počtu krevních destiček, s relativní
větší citlivostí u nedospělých zvířat (viz bod 5.3).

Pokud je z klinického hlediska potřeba, použití přípravku Xolair může být zváženo během těhotenství.

Kojení

Imunoglobuliny G (IgG) jsou přítomné v lidském mléku, a proto se očekává, že omalizumab bude
přítomný v lidském mléku. Dostupné údaje u samic ostatních primátů prokázaly vylučování
omalizumabu do mléka (viz bod 5.3).

Registr EXPECT se 154 dětmi, které byly vystaveny účinkům přípravku Xolair během těhotenství
a kojení, neprokázal nežádoucí účinky u kojených dětí. Interpretace dat může být ovlivněna
metodologickými omezeními registru, včetně malé velikosti vzorku a designu bez randomizace.

Při perorálním podání procházejí proteiny imunoglobulinu G střevní proteolýzou a mají špatnou
biologickou dostupnost. U kojených novorozenců/dětí se neočekávají žádné účinky. Proto, pokud je
z klinického hlediska potřeba, použití přípravku Xolair může být zváženo během kojení.

Fertilita

Pro omalizumab nejsou k dispozici žádné údaje týkající se lidské fertility. Ve specificky navržených
neklinických studiích fertility u primátů (s výjimkou člověka), včetně studií páření, nebylo pozorováno
poškození samčí ani samičí fertility následně po opakovaném podávání omalizumabu v dávkách až
75 mg/kg. Dále nebyly pozorovány žádné genotoxické účinky v samostatné neklinické studii
genotoxicity.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Xolair nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy

Souhrn bezpečnostního profilu
Během klinických studií u dospělých a dospívajících pacientů starších 12 let s alergickým astmatem
byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky bolest hlavy a reakce v místě aplikace injekce, včetně
bolestivosti, zduření, zarudnutí a svědění. V klinických studiích u dětí od 6 do <12 let byly nejčastěji
hlášenými nežádoucími účinky bolest hlavy, pyrexie a bolest v nadbřišku. Ve většině případů byly
reakce mírné nebo středně závažné. V klinických studiích u pacientů ve věku 18 let a starších
u chronické rinosinusitidy s nosními polypy byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky bolest
hlavy, závratě, artralgie, bolest v nadbřišku a reakce v místě podání injekce.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Tabulka 4 zaznamenává nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích celkové bezpečnosti u
alergického astmatu a chronické rinosinusitidy s nosními polypy u populace léčené Xolairem podle
MedDRA orgánové klasifikace a četnosti výskytu. V každé skupině četností jsou nežádoucí reakce
seřazeny podle klesající závažnosti. Kategorie četností jsou definovány jako: velmi časté (≥1/10),
časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100), vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000) a velmi
vzácné (<1/10 000). Reakce hlášené z postmarketingového sledování jsou uvedeny s frekvencí není
známo (z dostupných údajů nelze určit).


Tabulka 4 Nežádoucí účinky u alergického astmatu a chronické rinosinusitidy s nosními polypy

Infekce a infestace
Méně časté Faryngitida
Vzácné Parazitární infekce
Poruchy krve a lymfatického systému
Není známo Idiopatická trombocytopenie, včetně těžkých případů
Poruchy imunitního systému
Vzácné Anafylaktická reakce, jiné závažné alergické stavy, vývoj
protilátek proti omalizumabu
Není známo Sérová nemoc, která může zahrnovat horečku a lymfadenopatii
Poruchy nervového systému
Časté Bolest hlavy*
Méně časté Synkopa, parestezie, somnolence, závrať#
Cévní poruchy
Méně časté Posturální hypotenze, zčervenání
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Méně časté Alergický bronchospasmus, kašel
Vzácné Otok laryngu
Není známo Alergická granulomatózní vaskulitida (tzv. syndrom Churga-
Straussové)
Gastrointestinální poruchy
Časté Bolest v nadbřišku**,#
Méně časté Příznaky a projevy dyspepsie, průjem, nauzea
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté Citlivost na světlo, kopřivka, vyrážka, svědění
Vzácné Angioedém
Není známo Alopecie
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Časté Artralgie†
Vzácné Systémový lupus erythematodes (SLE)
Není známo Myalgie, otoky kloubů
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Velmi časté Pyrexie**
Časté Reakce v místě aplikace jako zduření, zarudnutí, bolest, svědění
Méně časté Onemocnění podobné chřipce, otoky paží, zvýšení hmotnosti,
únava
*: Velmi časté u dětí od 6 do <12 let
**: U dětí od 6 do <12 let
#: Časté ve studiích s nosními polypy
†: Není známo ve studiích s alergickým astmatem

Popis vybraných nežádoucích účinků

Poruchy imunitního systému
Další informace viz bod 4.4.

Anafylaxe
Anafylaktické reakce byly v klinických studiích vzácné. Nicméně v datech po uvedení přípravku na
trh se následně po kumulativním vyhledávání v bezpečnostní databázi našlo celkem 898 případů
anafylaxe. Na základě očekávané expozice 566 923 pacientoroků to mělo za následek míru hlášení
přibližně 0,20 %.

Arteriální tromboembolické příhody (ATE)
V kontrolovaných klinických studiích a během interim analýz observační studie byla pozorována
numerická nerovnováha v počtu ATE. Definice složeného endpointu ATE zahrnovala cévní mozkovou
příhodu, transitorní ischemickou ataku, infarkt myokardu, nestabilní anginu pectoris a
kardiovaskulární úmrtí (včetně úmrtí z neznámé příčiny). V konečné analýze observační studie byl
poměr ATE na 1 000 pacientoroků 7,52 (115/15 286 pacientoroků) pro pacienty léčené Xolairem a
5,12 (51/9 963 pacientoroků) pro kontrolní skupinu. V multivariační analýze kontrolující základní
dostupné kardiovaskulární rizikové faktory byl poměr rizik 1,32 (95 % interval spolehlivosti
0,91-1,91). V samostatné analýze poolovaných klinických studií, která zahrnovala všechny
randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studie trvající 8 nebo více týdnů,
byl poměr ATE na 1 000 pacientoroků 2,69 (5/1 856 pacientoroků) pro pacienty léčené Xolairem a
2,38 (4/1 680 pacientoroků) pro pacienty užívající placebo (relativní riziko 1,13, 95 % interval
spolehlivosti 0,24-5,71).

Krevní destičky
V klinických studiích mělo několik pacientů počet krevních destiček pod spodní hranicí normálního
laboratorního rozmezí. Žádná z těchto změn nebyla spojena s epizodami krvácení nebo se snížením
hemoglobinu. U lidí (pacientů nad 6 let) nebylo hlášeno trvalé snížení počtu krevních destiček, které
bylo pozorováno u ostatních primátů (viz bod 5.3), přestože z postmarketingového sledování byly
ojediněle hlášeny případy idiopatické trombocytopenie, včetně těžkých případů.

Parazitární infekce
Placebem kontrolovaná studie u pacientů s chronicky vysokým rizikem helmintóz ukázala mírně
zvýšenou četnost výskytu infekcí u pacientů užívajících omalizumab ve srovnání s kontrolní skupinou.
Toto zvýšení nebylo statisticky signifikantní. Průběh, závažnost a odpověď na léčbu infekcí se
nezměnily (viz bod 4.4).

Systémový lupus erythematodes
U pacientů se středně těžkým až těžkým astmatem a chronickou spontánní urtikarií (CSU) byly
hlášeny případy systémového lupus erythematodes (SLE) z klinických studií a postmarketingových
hlášení. Patogeneze SLE není dobře známa.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích
účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Maximální tolerovaná dávka Xolairu nebyla stanovena. Pacientům byly podány jednorázové
intravenózní dávky až do 4 000 mg, aniž by se prokázala dávkou vymezená toxicita. Nejvyšší úhrnná
dávka podaná pacientům byla 44 000 mg po dobu 20 týdnů a tato dávka neměla za následek žádné
akutní nežádoucí účinky.

Pokud je podezření z předávkování, pacient by měl být sledován pro výskyt jakýchkoli neobvyklých
známek nebo příznaků. Měla by být vyhledána lékařská pomoc a zahájena vhodná opatření.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva pro onemocnění spojená s obstrukcí dýchacích cest, jiná
systémová léčiva pro onemocnění spojená s obstrukcí dýchacích cest, ATC kód: R03DX
Omalizumab je z rekombinantní DNA odvozená humanizovaná monoklonální protilátka, která se
selektivně váže na lidský imunoglobulin E (IgE). Protilátka je typu IgG1 kappa, která sestává ze
skeletu lidské protilátky a z části odvozené z myší monoklonální protilátky, která váže IgE.

Mechanismus účinku

Omalizumab se váže na IgE a předchází vazbě IgE k FcRI (receptorům s vysokou afinitou k IgE)
na bazofilech a mastocytech, čímž se redukuje množství volného IgE, který je využitelný ke spuštění
alergické kaskády. Léčba Xolairem u atopických pacientů měla za následek nápadný pokles FcRI
receptorů na bazofilech. Léčba Xolairem inhibuje zánět zprostředkovaný IgE, což je prokázáno
snížením krevních a tkáňových eozinofilů a snížením zánětlivých mediátorů, včetně IL-4, IL-5 a IL-pomocí přirozených, adaptivních a neimunních buněk.

Farmakodynamické účinky

Alergické astma
Uvolnění histaminu in vitro z bazofilů izolovaných od jedinců léčených Xolairem bylo snížené
přibližně o 90 % po stimulaci alergenem oproti hodnotám před léčbou.

V klinických studiích u pacientů s alergickým astmatem byly sérové hladiny volného IgE sníženy v
závislosti na dávce během 1 hodiny od první dávky a zůstaly snížené mezi dávkami. Po jednom roce
od ukončení léčby Xolairem se hladiny IgE vrátily na úroveň před léčbou, aniž by byl pozorován
rebound fenomén v hladinách IgE po vysazení léčivého přípravku.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
V klinických studiích u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy vedla léčba Xolairem
ke snížení volného IgE v séru (přibližně 95 %) a ke zvýšení hladin celkového IgE v séru, v podobném
rozsahu, jako bylo pozorováno u pacientů s alergickým astmatem. Hladiny celkového IgE v séru se
zvýšily v důsledku formování komplexů omalizumab-IgE, které mají pomalejší rychlost vylučování
v porovnání s volným IgE.

Klinická účinnost a bezpečnost

Alergické astma
Dospělí a dospívající ≥12 let
Účinnost a bezpečnost Xolairu byla prokázána ve 28týdenní dvojitě zaslepené placebem kontrolované
studii (studie 1) zahrnující 419 těžkých alergických astmatiků ve věku 12-79 let, kteří měli sníženou
plicní funkci (FEV1 40-80 % predikční hodnoty) a nedostatečnou kontrolu astmatických symptomů,
přestože dostávali vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících beta2-agonistů.
Pacienti přicházející v úvahu prodělali četné exacerbace astmatu vyžadující systémovou léčbu
kortikosteroidy nebo byli hospitalizováni nebo navštívili lékařskou pohotovostní službu kvůli těžké
exacerbaci astmatu v posledním roce navzdory průběžné léčbě vysokými dávkami inhalačních
kortikosteroidů a dlouhodobě působícími beta2-agonisty. Subkutánně podávaný Xolair nebo placebo
byly podávány jako doplňková léčba k >1 000 mikrogramům beklometason-dipropionátu (nebo jeho
ekvivalentu) plus beta2-agonisty s dlouhodobým účinkem. Perorální kortikosteroid, theofylin a
modifikátory leukotrienů byly dovoleny jako udržovací terapie (22 %, 27 %, resp. 35 % pacientů).

Primárním endpointem bylo sledování výskytu exacerbací astmatu vyžadujících léčbu vysokými
dávkami systémových kortikosteroidů. Omalizumab redukoval četnost výskytu exacerbací astmatu o
19 % (p = 0,153). Další hodnocení, která ukázala statistický význam (p<0,05) ve prospěch Xolairu,
zahrnovala snížení závažných exacerbací (kde funkce plic u pacientů byla redukována až pod 60 %
nejlepší osobní hodnoty a bylo zapotřebí systémových kortikosteroidů) a neodkladných návštěv lékaře
souvisejících s astmatem (zahrnovaly hospitalizaci, pohotovostní lékařskou službu a neplánované
návštěvy u lékaře) a zlepšení astmatických symptomů a funkce plic podle celkového zhodnocení
účinnosti léčby lékařem, Asthma-related Quality of Life (AQL).

Podle analýzy podskupin klinicky významný prospěch léčby Xolairem měli spíše pacienti s celkovou
hladinou IgE ≥76 IU/ml před léčbou. U těchto pacientů ve studii 1 Xolair redukoval četnost výskytu
exacerbací astmatu o 40 % (p = 0,002). Kromě toho více pacientů mělo klinicky významnou odpověď
v populaci s celkovým IgE ≥76 IU/ml v programu Xolair při těžkém astmatu. Tabulka 5 zahrnuje
výsledky u celkové populace ve studii 1.

Tabulka 5 Výsledky studie
Populace studie 1 celkem
Xolair
N=Placebo
N=Exacerbace astmatu
Četnost výskytu za 28týdenní
období
0,74 0,% redukce, p-hodnota pro poměr
četnosti
19,4 %, p = 0,Exacerbace závažného astmatu
Četnost výskytu za 28týdenní
období
0,24 0,% redukce, p-hodnota pro poměr
četnosti
50,1 %, p = 0,Návštěvy lékaře v naléhavých
případech

Četnost výskytu za 28týdenní
období
0,24 0,% redukce, p-hodnota pro poměr
četnosti
43,9 %, p = 0,Celkové zhodnocení lékařem
% reagujících* 60,5 % 42,8 %
Hodnota p ** <0,AQL zlepšení
% pacientů se zlepšením ≥0,5 60,8 % 47,8 %
Hodnota p 0,* nápadné zlepšení nebo kompletní kontrola
** p-hodnota pro celkové zhodnocení

Studie 2 hodnotila účinnost a bezpečnost Xolairu u skupiny 312 osob s těžkým alergickým astmatem,
která odpovídala populaci ve studii 1. Léčba Xolairem v této otevřené studii vedla ke snížení četnosti
výskytu klinicky významných exacerbací astmatu o 61 % oproti běžné léčbě astmatu podávané
samotné.

Čtyři další velké placebem kontrolované podpůrné studie trvající 28 až 52 týdnů na 1 722 dospělých a
dospívajících (studie 3, 4, 5, 6) hodnotily účinnost a bezpečnost Xolairu u pacientů s těžkým
perzistujícím astmatem. Kontrola astmatu u většiny pacientů byla nedostatečná, ale užívali méně
konkomitantní léčby astmatu než pacienti ve studiích 1 a 2. Studie 3-5 použily exacerbace jako
primární endpoint, zatímco studie 6 primárně hodnotila snížení množství inhalačních kortikosteroidů.
Ve studiích 3, 4 a 5 se u pacientů léčených Xolairem snížila četnost výskytu exacerbací astmatu
o 37,5 % (p = 0,027), 40,3 % (p<0,001), respektive o 57,6 % (p<0,001) oproti placebu.

Ve studii 6 bylo schopno významně více pacientů s těžkým alergickým astmatem léčených Xolairem
redukovat svou dávku flutikasonu až na 500 mikrogramů/den bez zhoršení kontroly astmatu (60,3 %)
oproti skupině s placebem (45,8 %, p<0,05).

Skóre kvality života bylo měřeno pomocí dotazníku Juniper Asthma-related Quality of Life
Questionnaire. Ve všech šesti studiích došlo ke statisticky významnému zlepšení skóre kvality života
oproti výchozím hodnotám u pacientů užívajících Xolair oproti skupině placebo nebo kontrolní
skupině.

Celkové hodnocení účinnosti léčby lékařem:
Celkové zhodnocení lékařem bylo provedeno v pěti z výše uvedených studií jako obsáhlé celkové
posouzení kontroly astmatu vykonané ošetřujícím lékařem. Lékař vzal do úvahy PEF (peak expiratory
flow = vrcholová výdechová rychlost), denní a noční symptomy, užití záchranné medikace, spirometrii
a exacerbace. Ve všech pěti studiích se u významně většího podílu pacientů léčených Xolairem
vyhodnotilo, že dosáhli buď výrazného zlepšení, nebo kompletní kontroly astmatu oproti skupině
pacientů, kteří dostávali placebo.

Děti 6 až <12 let
Primární doklad bezpečnosti a účinnosti Xolairu u skupiny pacientů od 6 do <12 let vycházel z
randomizované, dvojitě slepé, placebem kontrolované, multicentrické studie (studie 7).

Studie 7 byla placebem kontrolovaná studie zahrnující podskupinu (N=235) pacientů, u kterých byla
určena současná indikace, kteří byli léčeni vysokými dávkami inhalačních kortikosteroidů (ekvivalent
≥500 μg/den flutikasonu) a dlouhodobě působícími beta-agonisty.

Klinicky významná exacerbace byla definována jako zhoršení příznaků astmatu dle posouzení
zkoušejícího lékaře, vyžadující zdvojnásobení výchozí dávky inhalačních kortikosteroidů po dobu
minimálně 3 dnů a/nebo vyžadující záchrannou léčbu systémovými (perorálními nebo intravenózními)
kortikosteroidy po dobu minimálně 3 dnů.

Ve specifické podskupině pacientů, kteří užívali vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů, bylo u
skupiny pacientů užívajících omalizumab zaznamenáno statisticky signifikantní snížení výskytu
exacerbací ve srovnání se skupinou užívající placebo. Ve 24. týdnu představoval rozdíl mezi léčenými
skupinami 34 % (poměr výskytu 0,662, p=0,047) relativní snížení u pacientů léčených omalizumabem
oproti skupině pacientů léčených placebem. V druhé, dvojitě slepé, 28týdenní léčebné periodě
představoval rozdíl mezi léčenými skupinami 63 % (poměr výskytu 0,37, p<0,001) relativní snížení u
pacientů léčených omalizumabem ve srovnání s pacienty léčenými placebem.

Během 52týdenní, dvojitě slepé léčby (zahrnující 24týdenní fázi s fixními dávkami steroidů a
28týdenní fázi s úpravou dávkování steroidů) představoval rozdíl mezi léčebnými skupinami 50 %
(poměr výskytu 0,504, p<0,001) relativní snížení počtu exacerbací u pacientů léčených
omalizumabem.

Během 52týdenní léčby vykazovala skupina pacientů užívající omalizumab větší pokles použití
záchranné medikace beta-agonistů než skupina pacientů užívajících placebo, přestože tento rozdíl
mezi léčebnými skupinami nebyl statisticky signifikantní. Z celkového vyhodnocení účinnosti léčby
na konci 52týdenní léčby u podskupiny těžkých pacientů užívajících vysoké dávky inhalačních
kortikosteroidů a dlouhodobě působících beta-agonistů vyplývá, že poměr pacientů, kteří prokázali
„vynikající“ účinnost, byl u skupiny užívající omalizumab vyšší a poměr pacientů s „průměrnou“ nebo
„slabou“ účinností byl nižší ve srovnání s pacienty užívajícími placebo; rozdíl mezi léčebnými
skupinami byl statisticky významný (p<0,001), zatímco mezi skupinou s omalizumabem a skupinou
s placebem nebyly žádné rozdíly z hlediska subjektivních hodnot kvality života pacienta.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Bezpečnost a účinnost Xolairu byla hodnocena ve dvou randomizovaných, dvojitě-zaslepených,
placebem kontrolovaných studiích u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy
(Tabulka 7). Pacienti dostávali Xolair nebo placebo subkutánně každé 2 nebo 4 týdny (viz bod 4.2).
Všichni pacienti dostávali během studie základní léčbu intranazálním mometasonem. Předchozí sino-
nazální operace nebo předchozí použití systémových kortikosteroidů nebylo požadováno pro zařazení
do těchto studií. Pacienti užívali Xolair nebo placebo po dobu 24 týdnů, následovaných 4týdenním
obdobím dalšího sledování. Demografické a základní charakteristiky, včetně alergických komorbidit,
jsou popsány v Tabulce 6.

Tabulka 6 Demografické a základní charakteristiky studií s nosními polypy

Parametr Studie 1 s nosními polypy
N=Studie 2 s nosními polypy
N=Průměrný věk (roky) (SD) 51,0 (13,2) 50,1 (11,9)
% mužů 63,8 65,Pacienti se systémovým
používáním kortikosteroidů
v předchozím roce (%)
18,8 26,Skóre bilaterálních
endoskopických nazálních
polypů (NPS): průměr (SD),
rozmezí 0-6,2 (1,0) 6,3 (0,9)
Skóre nosní kongesce (NCS):
průměr (SD), rozmezí 0-2,4 (0,6) 2,3 (0,7)
Skóre čichového smyslu:
průměr (SD), rozmezí 0-2,7 (0,7) 2,7 (0,7)
SNOT-22 celkové skóre:
průměrné (SD) rozmezí 0-60,1 (17,7) 59,5 (19,3)
Eozinofily v krvi (buňky/μl):
průměr (SD)
346,1 (284,1) 334,6 (187,6)
Celkový IgE IU/ml: průměr
(SD)
160,9 (139,6) 190,2 (200,5)
Astma (%) 53,6 60, mírné (%) 37,8 32, středně těžké (%) 58,1 58, těžké (%) 4,1 9,Respirační onemocnění
zhoršené aspirinem (%)
19,6 35,Alergická rinitida 43,5 42,SD = směrodatná odchylka; SNOT-22 = Dotazník s výsledky sinonazálního Testu 22; IgE =
imunoglobulin E; IU = mezinárodní jednotky (international units). U NPS, NCS a SNOT-22 vyšší
skóre ukazují na větší závažnost onemocnění.

Koprimárními endpointy byly skóre bilaterálních nazálních polypů (NPS) a skóre průměrné denní
nazální kongesce (NCS) v týdnu 24. V obou studiích 1 a 2 s nosními polypy se projevila u pacientů
užívajících Xolair statisticky významná větší zlepšení z počátečního stavu v týdnu 24 u NPS
a týdenních průměrných NCS, než u pacientů užívajících placebo. Výsledky ze studií 1 a 2 s nosními
polypy jsou uvedeny v Tabulce 7.

Tabulka 7 Změna z počátečního stavu v týdnu 24 v klinických skóre ze studie 1 s nosními
polypy, ze studie 2 s nosními polypy a poolovaná data

Studie 1 s nosními
polypy
Studie 2 s nosními
polypy
Nosní polypy –
poolované výsledky
Placebo Xolair Placebo Xolair Placebo Xolair
N 66 72 65 62 131 Skóre nosních
polypů

Průměrná počáteční
hodnota
6,32 6,19 6,09 6,44 6,21 6,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu 0,06 -1,08 -0,31 -0,90 -0,13 -0,Rozdíl (95%) CI -1,14 (-1,59, -0,69)

-0,59 (-1,05, -0,12)

-0,86 (-1,18, -0,54)
p-hodnota <0,0001 0,0140 <0,7-denní průměr
denního skóre
nazální kongesce

Průměrná počáteční
hodnota
2,46 2,40 2,29 2,26 2,38 2,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu -0,35 -0,89 -0,20 -0,70 -0,28 -0,Rozdíl (95%) CI -0,55 (-0,84, -0,25)

-0,50 (-0,80, -0,19)

-0,52 (-0,73, -0,31)
p-hodnota 0,0004 0,0017 <0,TNSS
Průměrná počáteční
hodnota
9,33 8,56 8,73 8,37 9,03 8,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu -1,06 -2,97 -0,44 -2,53 -0,77 -2,Rozdíl (95%) -1,91 (-2,85, -0,96) -2,09 (-3,00, -1,18) -1,98 (-2,63, -1,33)
p-hodnota 0,0001 <0,0001 <0,SNOT-22
Průměrná počáteční
hodnota
60,26 59,82 59,80 59,21 60,03 59,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu -8,58 -24,70 -6,55 -21,59 -7,73 -23,Rozdíl (95%) -16,12 (-21,86, -10,38) -15,04 (-21,26, -8,82) -15,36 (-19,57, -11,16)
p-hodnota <0,0001 <0,0001 <0,(MID = 8,9)
UPSIT
Průměrná počáteční
hodnota
13,56 12,78 13,27 12,87 13,41 12,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu 0,63 4,44 0,44 4,31 0,54 4,Rozdíl (95%) 3,81 (1,38, 6,24) 3,86 (1,57, 6,15) 3,84 (2,17, 5,51)
p-hodnota 0,0024 0,0011 <0,LS=metoda nejmenších čtverců; CI = interval spolehlivosti; TNSS = celkové skóre nosních příznaků;
SNOT-22 = Dotazník s výsledky sinonazálního Testu 22; UPSIT = Čichový identifikační test
z Univerzity Pensylvánie; MID = minimální důležitý rozdíl.

Obrázek 1 Průměrná změna z počátečního stavu ve skóre nazální kongesce a průměrná změna
z počátečního stavu ve skóre nosních polypů podle léčebných skupin ve studii 1 a 2 s nosními polypy



V prespecifikované poolované analýze záchranné léčby (systémové kortikosteroidy po 3 za sebou
jdoucí dny nebo nosní polypektomie) byl během 24týdenní léčebné periody podíl pacientů
vyžadujících záchrannou léčbu nižší u Xolairu v porovnání s placebem (2,3 % versus 6,2 %,
v uvedeném pořadí). Poměrné riziko (odds-ratio) užívání záchranné léčby bylo u Xolairu v porovnání
s placebem 0,38 (95% CI: 0,10, 1,49). Ani v jedné studii nebyly hlášeny sinonazální operace.

Dlouhodobá účinnost a bezpečnost přípravku Xolair u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními
polypy, kteří se účastnili studií 1 a 2 s nosními polypy, byla zhodnocena v prodloužené otevřené
studii. Data účinnosti z této studie naznačují, že klinický prospěch, který se dostavil v týdnu 24, trval
do konce týdne 52. Bezpečnostní data byla celkově konzistentní se známým bezpečnostním profilem
omalizumabu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetika omalizumabu byla studována u dospělých a dospívajících pacientů s alergickým
astmatem, jakož i u dospělých pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy. Obecné
farmakokinetické charakteristiky omalizumabu jsou u těchto pacientských populací podobné.

Studie 1 / Placebo (N=66) Studie 1 / Omalizumab (N=72) Studie 1 / Placebo (N=66) Studie 1 / Omalizumab (N=72)

Studie 2 / Placebo (N=65) Studie 2 / Omalizumab (N=62)

Studie 2/ Placebo (N=65) Studie 2 / Omalizumab (N=62)

Sekundární analýza účinnosti Sekundární analýza účinnosti Primární analýza účinnosti Primární analýza účinnosti
Počáteční stav 24 20 16 12 8 4 4 8 12 16 20 24 Týden Týden Počáteční stav
Průměrná změna z
počátečního stavu ve
skóre
nazální
kongesce

Průměrná změna z
počátečního stavu ve skóre nosních
polypů

0,25 0,0,00 0,-0,25 -0,-0,50 -0,-0,75 -0,-1,00 -1,-1,25 -1,Absorpce

Průměrná absolutní hodnota biologické dostupnosti omalizumabu je 62 % po subkutánním podání. Po
jednorázové subkutánní dávce dospělým a dospívajícím pacientům s astmatem se omalizumab
absorboval pomalu a dosáhl maximální koncentrace v séru průměrně po 7-8 dnech. Farmakokinetika
omalizumabu je lineární v dávkách vyšších než 0,5 mg/kg. Po opakovaných dávkách omalizumabu
byly plochy pod křivkou sérové koncentrace v čase ode dne 0 až po den 14 v rovnovážném stavu až 6x
větší oproti těm po první dávce.

Podání Xolairu vyrobeného ve formě lyofilizátu nebo roztoku vedlo k podobným profilům sérové
koncentrace omalizumabu v čase.

Distribuce

In vitro omalizumab tvoří s IgE komplexy omezené velikosti. Precipitující komplexy a komplexy s
molekulovou hmotností větší než jeden milion daltonů nejsou pozorovány in vitro anebo in vivo.
Zdánlivý distribuční objem u pacientů po subkutánním podání byl 78 ± 32 ml/kg.

Eliminace

Clearance omalizumabu zahrnuje průběh clearance IgG stejně tak jako clearance prostřednictvím
specifické vazby a tvorby komplexů s cílovým ligandem IgE. Vylučování IgG v játrech zahrnuje
odbourávání v retikuloendotelovém systému a endotelových buňkách. Intaktní IgG je také vylučován
žlučí. U pacientů s astmatem činil průměrný poločas eliminace omalizumabu ze séra 26 dní, s
clearance v průměru 2,4  1,1 ml/kg/den. Kromě toho zdvojnásobení tělesné hmotnosti přibližně
zdvojnásobuje danou clearance.

Vlastnosti pacientské populace

Věk,rasa/etnikum, pohlaví, BMI (Body Mass Index)
Populační farmakokinetika Xolairu byla analyzována, aby se zhodnotily účinky demografických
charakteristik. Analýzy těchto omezených údajů naznačují, že není nutná žádná úprava dávky pro věk
(6-76 let pro pacienty s alergickým astmatem, 18-75 let pro pacienty s chronickou rinosinusitidou
s nosními polypy), rasu/etnickou příslušnost, pohlaví nebo BMI (viz bod 4.2).

Zhoršená funkce ledvin a jater
U pacientů se zhoršenou funkcí ledvin nebo jater nejsou žádné farmakokinetické nebo
farmakodynamické údaje (viz body 4.2 a 4.4).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Bezpečnost omalizumabu byla studována u opic makaka jávského, jelikož omalizumab se váže na
jejich i lidský IgE s podobnou afinitou. U některých opic byly zjištěny protilátky proti omalizumabu
po opakovaném subkutánním nebo intravenózním podání. Nicméně nebyla pozorována žádná toxicita
jako například onemocnění zprostředkované imunokomplexy nebo cytotoxicita podmíněná
komplementem. Nevyskytl se žádný důkaz anafylaktické odpovědi následkem degranulace žírných
buněk u těchto opic.

Dlouhodobé podávání omalizumabu v dávkách až 250 mg/kg (alespoň 14krát nejvyšší doporučená
klinická dávka v mg/kg podle doporučené dávkovací tabulky) nehumánním primátům (dospělým i
dospívajícím jedincům) bylo dobře tolerováno s výjimkou snížení počtu krevních destiček, které
souviselo s dávkou a bylo závislé na věku, s větší citlivostí u nedospělých zvířat. Hladina koncentrace
v séru potřebná k dosažení poklesu trombocytů o 50 % oproti výchozí hodnotě u dospělých opic
makaka jávského byla zhruba 4 až 20krát vyšší než očekávané maximální klinické sérové koncentrace.
Navíc u makaka jávského bylo pozorováno akutní krvácení a zánět v místě aplikace injekce.

Formální studie kancerogenity nebyly s omalizumabem provedeny.

V reprodukčních studiích u makaka jávského subkutánně podané dávky až do 75 mg/kg týdně
(alespoň 8krát nejvyšší doporučená klinická dávka v mg/kg po dobu delší než 4 týdny) nevyvolaly
mateřskou toxicitu, embryotoxicitu nebo teratogenní účinky, když byly podávané během
organogeneze, a neměly nežádoucí účinky na fetální nebo novorozenecký růst, pokud byly podávané
během těhotenství, porodu nebo kojení.

Omalizumab se vylučuje do mateřského mléka makaka jávského. Hladiny omalizumabu v mléce byly
0,15 % koncentrace v séru matky.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Prášek

Sacharosa
Histidin
Monohydrát histidin-hydrochloridu
Polysorbát
Rozpouštědlo

Voda pro injekci

6.2 Inkompatibility

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou
uvedeny v bodě 6.6.

6.3 Doba použitelnosti

roky.

Po rozpuštění

Chemická a fyzikální stabilita rekonstituovaného léčivého přípravku byla prokázána po dobu 8 hodin
při teplotě 2 °C – 8 °C a 4 hodiny při teplotě 30 °C.

Z mikrobiologického hlediska má být léčivý přípravek použit okamžitě po rozpuštění. Pokud není
použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku před použitím jsou v odpovědnosti uživatele
a normálně by doba neměla být delší než 8 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C nebo 2 hodiny při teplotě
25 °C.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C).
Chraňte před mrazem.

Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho rekonstituci jsou uvedeny v bodě 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Injekční lahvička s práškem: průhledná, bezbarvá injekční lahvička ze skla typu I s pryžovou zátkou a
šedou pertlí.

Ampulka s rozpouštědlem: průhledná, bezbarvá ampulka ze skla typu I obsahující 2 ml vody pro
injekci.

Balení obsahující jednu injekční lahvičku prášku pro přípravu injekčního roztoku a jednu ampulku
vody pro injekci.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Xolair 75 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok je dodáván v jednorázové injekční lahvičce.

Z mikrobiologického hlediska má být léčivý přípravek použit okamžitě po rozpuštění (viz bod 6.3).

Rozpuštění lyofilizovaného léčivého přípravku trvá 15-20 minut, ačkoliv v některých případech to
může trvat déle. Zcela rekonstituovaný léčivý přípravek se jeví jako čirý až mírně opalescentní,
bezbarvý až světle hnědavě-žlutý a může v něm být několik malých bublinek nebo pěna okolo okraje
injekční lahvičky. Vzhledem k viskozitě rekonstituovaného léčivého přípravku se musí věnovat péče
tomu, aby se odebral celý obsah léčivého přípravku z injekční lahvičky za účelem získání 0,6 ml před
tím, než je vytlačen vzduch nebo přebytečné množství roztoku ze stříkačky.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

EU/1/05/

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 25. října Datum posledního prodloužení registrace: 22. června

10. DATUM REVIZE TEXTU


Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské
agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Xolair 150 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna injekční lahvička obsahuje omalizumabum* 150 mg.

Po rozpuštění obsahuje jedna injekční lahvička omalizumabum 125 mg/ml (150 mg v 1,2 ml).

*Omalizumab je humanizovaná monoklonální protilátka vyrobená technologií rekombinantní DNA v
linii savčích buněk vaječníků čínských křečíků (CHO).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok.

Prášek: bílý až téměř bílý lyofilizát
Rozpouštědlo: čirý a bezbarvý roztok


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Alergické astma

Xolair je indikován k léčbě dospělých, dospívajících a dětí (ve věku 6 až <12 let).

Léčbu Xolairem je možno použít pouze u pacientů s astmatem vyvolaným prokazatelně IgE
(imunoglobulinem E) (viz bod 4.2).

Dospělí a dospívající (12 let a starší)
Xolair se doporučuje jako doplňková léčba ke zlepšení kontroly astmatu u pacientů s těžkým
perzistujícím alergickým astmatem, kteří mají pozitivní kožní test nebo reaktivitu in vitro na celoroční
vzdušný alergen a kteří mají sníženou funkci plic (FEV1 <80 %), stejně jako časté symptomy během
dne nebo probouzení v noci, a kteří mají dokumentované těžké exacerbace astmatu navzdory vysokým
denním dávkám inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících inhalačních beta2-agonistů.

Děti (6 až <12 let)
Xolair se doporučuje jako přídatná léčba ke zlepšení kontroly astmatu u pacientů s těžkým
perzistujícím alergickým astmatem, kteří mají pozitivní kožní test nebo reaktivitu in vitro na celoroční
vzdušný alergen a časté denní nebo noční příznaky buzení a kteří mají prokázané četné vážné
exacerbace přesto, že užívají vysoké denní dávky inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících
inhalačních beta2-agonistů.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy

Xolair je indikován jako přídatná terapie s intranazálními kortikosteroidy k léčbě dospělých (18 let
a více) se závažnou chronickou rinosinusitidou s nosními polypy, u kterých léčba intranazálními
kortikosteroidy neposkytuje odpovídající kontrolu onemocnění.

Chronická spontánní urtikarie (CSU)

Xolair je indikován jako přídatná terapie k léčbě chronické spontánní urtikarie u dospělých
a dospívajících pacientů (ve věku 12 let a více) s nedostatečnou odpovědí na léčbu H1 antihistaminiky.

4.2 Dávkování a způsob podání

Léčba Xolairem by měla být zahájena lékařem zkušeným v diagnostice a léčbě těžkého perzistujícího
astmatu, chronické rinosinusitidy s nosními polypy nebo chronické spontánní urtikarie.

Dávkování

Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy
Dávkování u alergického astmatu a chronické rinosinusitidy s nosními polypy sleduje stejné principy
dávkování. Vhodná dávka a frekvence podávání Xolairu u těchto onemocnění se určí podle výchozích
hodnot IgE (IU/ml), které se stanoví před zahájením léčby, a dle tělesné hmotnosti (kg). Aby mohla
být stanovena dávka, měla by být před podáním počáteční dávky u pacientů stanovena hladina IgE
jakýmkoliv komerčním testem pro stanovení celkového IgE v séru. Na základě výsledků může být
potřeba podávat 75 až 600 mg Xolairu v 1 až 4 injekcích na každé podání.

U pacientů s alergickým astmatem s výchozí hodnotou IgE nižší než 76 IU/ml je méně
pravděpodobné, že se projeví přínos přípravku (viz bod 5.1). Ošetřující lékař se musí ujistit, že dospělí
a dospívající pacienti s IgE nižším než 76 IU/ml a děti (6 až <12 let) s IgE nižším než 200 IU/ml mají
před začátkem léčby prokázanou in vitro reaktivitu (RAST) na celoroční vzdušný alergen.

Viz Tabulka 1 schéma konverze a Tabulka 2 a 3 schéma stanovení dávky.

Pacientům, jejichž výchozí hodnoty hladin IgE nebo tělesná hmotnost v kilogramech jsou mimo limity
dávkovací tabulky, by Xolair neměl být podáván.

Maximální doporučená dávka je 600 mg omalizumabu každé dva týdny.

Tabulka 1 Konverze dávky na počet injekčních lahviček, počet injekcí a celkový objem injekcí
při každé aplikaci

Dávka
(mg)
Počet injekčních
lahviček
Počet injekcí Celkový objem injekcí (ml)
75 mg a 150 mg b
75 1c 0 1 0,150 0 1 1 1,225 1c 1 2 1,300 0 2 2 2,375 1c 2 3 3,450 0 3 3 3,525 1c 3 4 4,600 0 4 4 4,a 0,6 ml = maximální množství obsažené v jedné injekční lahvičce (Xolair 75 mg).
b 1,2 ml = maximální množství obsažené v jedné injekční lahvičce (Xolair 150 mg).
c nebo užití 0,6 ml z obsahu injekční lahvičky 150 mg.

Tabulka 2 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 4 TÝDNY. Dávky Xolairu (dávka v miligramech) podávané
subkutánní injekcí každé 4 týdny

Tělesná hmotnost (kg)
Výchozí
hodnota
IgE
(IU/ml)
20-
25*
>25-
30*
>30-
>40-
>50-
>60-
>70-
>80-
>>30-100 75 75 75 150 150 150 150 150 300 >100-200 150 150 150 300 300 300 300 300 450 >200-300 150 150 225 300 300 450 450 450 600
>300-400 225 225 300 450 450 450 600 600
>400-500 225 300 450 450 600 600
>500-600 300 300 450 600 600
>600-700 300 450 600
>700-800
>800-900 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 2 TÝDNY
VIZ TABULKA
>
>
*Tělesné hmotnosti pod 30 kg nebyly v pivotních studiích s chronickou rinosinusitidou s nosními
polypy studovány.
Tabulka 3 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 2 TÝDNY. Dávky Xolairu (dávka v miligramech) podávané
subkutánní injekcí každé 2 týdny

Tělesná hmotnost (kg)
Výchozí
hodnota
IgE
(IU/ml)
20-
25*
>25-
30*
>30-
>40-
>50-
>60-
>70-
>80-
>>30-100 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 4 TÝDNY
VIZ TABULKA
>100-200
>200-300 >300-400 450 >400-500 375 375 525 >500-600 375 450 450 600
>600-700 225 375 450 450 525
>700-800 225 225 300 375 450 450 525 600
>800-900 225 225 300 375 450 525 600
>225 300 375 450 525 600
>225 300 375 450 600
>300 300 450 525 600 Nejsou dostatečná data pro doporučení
dávky
>300 375 450 525
>300 375 525 600
*Tělesné hmotnosti pod 30 kg nebyly v pivotních studiích s chronickou rinosinusitidou s nosními
polypy studovány.


Délka léčby, její sledování a úprava dávky
Alergické astma
Xolair je určen pro dlouhodobou léčbu. Klinické studie prokázaly, že Xolair dosahuje účinnosti
po minimálně 12-16 týdnech léčby. Po 16 týdnech od zahájení léčby Xolairem by měl lékař před
podáváním dalších injekcí zhodnotit účinnost léčby. Rozhodnutí o pokračování léčby Xolairem
následně po 16týdenním intervalu, nebo příležitostně později, by mělo být založeno na tom, zdali je
patrné výrazné zlepšení z hlediska celkové kontroly astmatu (viz bod 5.1, Celkové hodnocení
účinnosti léčby lékařem).

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
V klinických studiích s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy byly změny skóre nosních polypů
(NPS) a skóre nosní kongesce (NCS) pozorovány za 4 týdny. Potřeba pokračující léčby se má
pravidelně přehodnocovat na základě závažnosti onemocnění pacienta a úrovně kontroly příznaků.

Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy
Ukončení léčby Xolairem má obecně za následek návrat ke zvýšeným hladinám volného IgE a s tím
spojeným symptomům. Celkové hladiny IgE jsou zvýšené během léčby a zůstávají zvýšené až
po dobu jednoho roku po skončení léčby. Proto opětovné stanovení hladin IgE během léčby Xolairem
nemůže být použito jako vodítko pro stanovení dávky. Stanovení dávky po přerušení léčby trvající
méně než jeden rok by mělo být založeno na výchozích hodnotách hladin sérového IgE získaných
při stanovení zahajovací dávky. Pro stanovení dávky mohou být celkové hladiny IgE v séru znovu
stanoveny, jestliže léčba Xolairem byla přerušena jeden rok nebo déle.

Dávky by měly být přizpůsobeny významným změnám tělesné hmotnosti (viz Tabulka 2 a 3).

Chronická spontánní urtikarie (CSU)
Doporučená dávka je 300 mg, podávaných subkutánní injekcí každé čtyři týdny.

Předepisujícím lékařům se doporučuje pravidelně přehodnotit potřebu pokračování léčby.

Zkušenosti z klinického hodnocení dlouhodobé léčby v této indikaci jsou popsány v bodě 5.1.

Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti (65 let a starší)
Pro užití Xolairu u pacientů starších více než 65 let jsou dostupné omezené údaje, ale nebylo zjištěno,
že by u starších pacientů bylo nutné podávání jiné dávky než u mladších dospělých pacientů.

Pacienti s poškozením ledvin nebo jater
Nejsou k dispozici žádné studie hodnotící vliv zhoršené funkce ledvin nebo jater na farmakokinetiku
omalizumabu. Protože clearance omalizumabu je při klinických dávkách ovlivněna hlavně
retikuloendotelovým systémem (RES), je nepravděpodobné, že by byla ovlivněna poškozením ledvin
nebo jater. Protože není doporučena žádná zvláštní úprava dávkování pro tyto pacienty, Xolair by měl
být podáván s opatrností (viz bod 4.4).

Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost Xolairu v případě alergického astmatu u pacientů mladších 6 let nebyla dosud
stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.

Bezpečnost a účinnost Xolairu u chronické rinosinusitidy s nosními polypy u pacientů mladších 18 let
nebyla dosud stanovena.

Bezpečnost a účinnost Xolairu v případě chronické spontánní urtikarie u pacientů mladších 12 let
nebyla dosud stanovena.

Způsob podání

Pouze pro subkutánní podání. Xolair nesmí být podán intravenózně nebo intramuskulárně.

Dávky větší než 150 mg (Tabulka 1) je třeba rozdělit na dvě nebo více injekčních míst.

Zkušenosti s aplikací injekce přípravku Xolair prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok samotným
pacientem jsou omezené. Z toho důvodu má léčbu touto formou přípravku podávat pouze
zdravotnický personál.

Návod k rekonstituci tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6 a také v bodě
Informace pro zdravotnické pracovníky v příbalové informaci.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sledovatelnost

Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.

Obecné

Xolair není určen k léčbě exacerbací akutního astmatu, akutního bronchospasmu nebo status
asthmaticus.

Xolair nebyl zkoumán u pacientů se syndromem hyperimunoglobulinemie E nebo alergickou
bronchopulmonální aspergilózou nebo pro prevenci anafylaktických reakcí včetně takových, které jsou
vyvolané alergií na potraviny, atopickou dermatitidou nebo alergickou rinitidou. Xolair není indikován
pro léčbu těchto stavů.

Léčba Xolairem nebyla zkoumána u pacientů s autoimunitním onemocněním, s onemocněním
zprostředkovaným imunokomplexy, nebo s preexistující zhoršenou funkcí ledvin nebo jater (viz
bod 4.2). Pokud je Xolair podáván těmto skupinám pacientů, měla by být zachovávána opatrnost.

Náhlé vysazení systémových nebo inhalačních kortikosteroidů po zahájení léčby Xolairem
u alergického astmatu nebo chronické rinosinusitidy s nosními polypy se nedoporučuje. Snižování
dávek kortikosteroidů je nutno provádět pod přímým dohledem lékaře a je vhodné jej provádět
postupně.

Poruchy imunitního systému

Alergické reakce typu I
Lokální nebo systémové alergické reakce typu I včetně anafylaxe a anafylaktického šoku se mohou
objevit po podání omalizumabu, dokonce i po dlouhotrvající léčbě. Avšak většina těchto reakcí se
objevila během 2 hodin po první a následné injekci Xolairu, ale některé se objevily až po 2 hodinách a
dokonce i po více než 24 hodinách po injekci. Většina anafylaktických reakcí se objevila během
prvních 3 dávek Xolairu. Výskyt anafylaxe nesouvisející s omalizumabem v anamnéze může být
rizikový faktor pro anafylaxi následující po podání Xolairu. Proto by následně po podání Xolairu měly
být vždy dostupné k okamžitému užití léčivé přípravky na léčbu anafylaktických reakcí. Pokud se
objeví anafylaktická nebo jiná závažná alergická reakce, podávání Xolairu musí být okamžitě
ukončeno a musí být zahájena příslušná léčebná opatření. Pacienti by měli být informováni o možnosti
takových reakcí, a pokud se objeví alergická reakce, měli by vyhledat okamžitě lékařskou pomoc.

U malého počtu pacientů v klinických studiích byly detekovány protilátky proti omalizumabu (viz
bod 4.8). Klinický význam protilátek proti Xolairu není dobře prostudován.

Sérová nemoc
Sérová nemoc a reakce podobné sérové nemoci, které jsou opožděnými alergickými reakcemi typu III,
byly pozorovány u pacientů léčených humanizovanými monoklonálními protilátkami včetně
omalizumabu. Předpokládaný patofyziologický mechanismus zahrnuje tvorbu a ukládání
imunokomplexů v důsledku vzniku protilátek proti omalizumabu. Reakce se obvykle objevila 1-5 dní
po podání prvních nebo následujících injekcí, i po dlouhodobé léčbě. Příznaky poukazující na sérovou
nemoc zahrnují artritidu/artralgie, vyrážku (kopřivku nebo jiné formy), horečku a lymfadenopatii. K
léčbě nebo prevenci této nemoci mohou být vhodná antihistaminika a kortikosteroidy. Pacienti by měli
být poučeni, aby hlásili jakékoli podezřelé příznaky.

Syndrom Churga-Straussové a hypereozinofilní syndrom
U pacientů s těžkým astmatem se může zřídka vyskytnout systémový hypereozinofilní syndrom nebo
alergická eozinofilní granulomatózní vaskulitida (syndrom Churga-Straussové), které se obvykle léčí
systémovými kortikoidy.

Ve vzácných případech se mohou u pacientů léčených antiastmatickými léčivými přípravky, včetně
omalizumabu, projevit systémová eozinofilie a vaskulitida. Tyto případy jsou často spojeny se
snižováním léčby perorálními kortikoidy.

U těchto pacientů by lékaři měli věnovat zvýšenou pozornost možnému rozvoji eozinofilie,
vaskulitické vyrážky, zhoršení plicních symptomů, abnormalit paranazálních dutin, srdečních
komplikací a/nebo neuropatie.

Ve všech závažných případech výše uvedených poruch imunitního systému by mělo být zváženo
vysazení omalizumabu.

Parazitární infekce (helmintóza)

IgE může být spojený s imunologickou odpovědí na některé parazitární infekce. V placebem
kontrolované studii s alergickými pacienty bylo u pacientů s chronicky vysokým rizikem helmintóz
prokázáno mírné zvýšení podílu infekcí ve skupině s omalizumabem, ačkoliv průběh, závažnost a
odpověď na léčbu infekce se nezměnily. Četnost výskytu infekce cizopasnými červy v celkovém
klinickém programu, který nebyl navržen tak, aby takové infekce prokázal, byla méně než 1 z
000 pacientů. Nicméně měla by být zaručena opatrnost u pacientů s vysokým rizikem infekce
cizopasnými červy, zejména pokud cestují do oblastí, kde se infekce cizopasnými červy vyskytují
endemicky. Pokud pacienti neodpovídají na doporučenou antiparazitární léčbu, mělo by být zváženo
přerušení léčby Xolairem.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Xolair může nepřímo snížit účinnost léčivých přípravků používaných k léčbě helmintóz nebo jiných
parazitárních infekcí, protože v imunologické odpovědi na některé helmintózy může být zapojen IgE
(viz bod 4.4).

Enzymy cytochromu P450, pumpy zajišťující efflux a mechanismy vazby na proteiny se nepodílejí na
clearance omalizumabu; takže je zde malá možnost lékových interakcí. Nebyly provedeny žádné
studie interakce Xolairu s léčivými přípravky ani vakcínami. Není žádný farmakologický důvod
očekávat, že by se běžně předepisované léčivé přípravky užívané v léčbě astmatu, chronické
rinosinusitidy s nosními polypy nebo CSU vzájemně ovlivňovaly s omalizumabem.

Alergické astma

V klinických studiích byl Xolair běžně užíván v kombinaci s inhalačními a perorálními
kortikosteroidy, inhalačními krátkodobě a dlouhodobě působícími beta agonisty, modifikátory
leukotrienů, theofyliny a perorálními antihistaminiky. Nevyskytly se žádné údaje, že bezpečnost
Xolairu byla změněna těmito dalšími běžně užívanými antiastmatickými léčivými přípravky. Jsou
dostupné omezené údaje o užívání Xolairu v kombinaci se specifickou imunoterapií (hyposenzitizační
terapie). V klinické studii, kde byl Xolair podáván společně s imunoterapií, nebyl zjištěn žádný rozdíl
v bezpečnosti a účinnosti Xolairu v kombinaci se specifickou imunoterapií v porovnání s podáváním
samotného Xolairu.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy

Xolair byl v klinických studiích používán v kombinaci s intranazálním sprejem mometasonu
podle protokolu. Ostatní běžně užívané souběžné léčivé přípravky zahrnovaly jiné intranazální
kortikosteroidy, bronchodilatancia, antihistaminika, antagonisty leukotrienových receptorů,
adrenergika/sympatomimetika a lokální nosní anestetika. Neobjevil se žádný náznak, který by
ukazoval, že bezpečnost Xolairu je při současném používání těchto ostatních běžně užívaných
léčivých přípravků změněna.

Chronická spontánní urtikarie (CSU)

V klinických studiích týkajících se CSU byl Xolair podáván v kombinaci s antihistaminiky
(H1 antihistaminiky, H2 antihistaminiky) a antagonisty leukotrienových receptorů (LTRA). Nebylo
prokázáno, že by bezpečnost omalizumabu byla pozměněna při podávání s těmito léčivými přípravky,
vztaženo k jejich známému bezpečnostnímu profilu u alergického astmatu. Navíc farmakokinetická
analýza populace neprokázala žádný relevantní účinek H2 antihistaminik a LTRA na farmakokinetiku
omalizumabu (viz bod 5.2).

Pediatrická populace

Klinické studie týkající se CSU zahrnovaly některé pacienty ve věku 12 až 17 let, užívající Xolair
v kombinaci s antihistaminiky (H1 antihistaminiky, H2 antihistaminiky) a LTRA. U dětí mladších
12 let nebyly provedeny žádné studie.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Středně velké množství dat o těhotných ženách (mezi 300 – 1000 ukončených těhotenství) založené na
těhotenském registru a postmarketingových spontánních hlášeních neprokazuje žádnou malformační
nebo feto/neonatální toxicitu. Prospektivně zaměřený těhotenský registr (studie EXPECT)
u 250 těhotných žen s astmatem vystavených účinkům přípravku Xolair ukázal, že prevalence větších
kongenitálních anomálií byla podobná (8,1 % vs. 8,9 %) mezi registrem EXPECT a pacienty
s odpovídajícím onemocněním (středně těžké a těžké astma). Interpretace dat může být ovlivněna
metodologickými omezeními registru, včetně malé velikosti vzorku a designu bez randomizace.

Omalizumab přestupuje přes placentu, studie reprodukční toxicity na zvířatech nenaznačují buď přímé
nebo nepřímé škodlivé účinky (viz bod 5.3).

U primátů byl omalizumab spojován se snížením na věku závislém počtu krevních destiček, s relativní
větší citlivostí u nedospělých zvířat (viz bod 5.3).

Pokud je z klinického hlediska potřeba, použití přípravku Xolair může být zváženo během těhotenství.

Kojení

Imunoglobuliny G (IgG) jsou přítomné v lidském mléku, a proto se očekává, že omalizumab bude
přítomný v lidském mléku. Dostupné údaje u samic ostatních primátů prokázaly vylučování
omalizumabu do mléka (viz bod 5.3).

Registr EXPECT se 154 dětmi, které byly vystaveny účinkům přípravku Xolair během těhotenství
a kojení, neprokázal nežádoucí účinky u kojených dětí. Interpretace dat může být ovlivněna
metodologickými omezeními registru, včetně malé velikosti vzorku a designu bez randomizace.

Při perorálním podání procházejí proteiny imunoglobulinu G střevní proteolýzou a mají špatnou
biologickou dostupnost. U kojených novorozenců/dětí se neočekávají žádné účinky. Proto, pokud je
z klinického hlediska potřeba, použití přípravku Xolair může být zváženo během kojení.

Fertilita

Pro omalizumab nejsou k dispozici žádné údaje týkající se lidské fertility. Ve specificky navržených
neklinických studiích fertility u primátů (s výjimkou člověka), včetně studií páření, nebylo pozorováno
poškození samčí ani samičí fertility následně po opakovaném podávání omalizumabu v dávkách až
75 mg/kg. Dále nebyly pozorovány žádné genotoxické účinky v samostatné neklinické studii
genotoxicity.


4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Xolair nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy

Souhrn bezpečnostního profilu
Během klinických studií u dospělých a dospívajících pacientů starších 12 let s alergickým astmatem
byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky bolest hlavy a reakce v místě aplikace injekce, včetně
bolestivosti, zduření, zarudnutí a svědění. V klinických studiích u dětí od 6 do <12 let byly nejčastěji
hlášenými nežádoucími účinky bolest hlavy, pyrexie a bolest v nadbřišku. Ve většině případů byly
reakce mírné nebo středně závažné. V klinických studiích u pacientů ve věku 18 let a starších
u chronické rinosinusitidy s nosními polypy byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky bolest
hlavy, závratě, artralgie, bolest v nadbřišku a reakce v místě podání injekce.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Tabulka 4 zaznamenává nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích celkové bezpečnosti
u alergického astmatu a chronické rinosinusitidy s nosními polypy u populace léčené Xolairem podle
MedDRA orgánové klasifikace a četnosti výskytu. V každé skupině četností jsou nežádoucí reakce
seřazeny podle klesající závažnosti. Kategorie četností jsou definovány jako: velmi časté (≥1/10),
časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100), vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000) a velmi
vzácné (<1/10 000). Reakce hlášené z postmarketingového sledování jsou uvedeny s frekvencí není
známo (z dostupných údajů nelze určit).


Tabulka 4 Nežádoucí účinky u alergického astmatu a chronické rinosinusitidy s nosními polypy

Infekce a infestace
Méně časté Faryngitida
Vzácné Parazitární infekce
Poruchy krve a lymfatického systému
Není známo Idiopatická trombocytopenie, včetně těžkých případů
Poruchy imunitního systému
Vzácné Anafylaktická reakce, jiné závažné alergické stavy, vývoj
protilátek proti omalizumabu
Není známo Sérová nemoc, která může zahrnovat horečku a lymfadenopatii
Poruchy nervového systému
Časté Bolest hlavy*
Méně časté Synkopa, parestezie, somnolence, závrať#
Cévní poruchy
Méně časté Posturální hypotenze, zčervenání
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Méně časté Alergický bronchospasmus, kašel
Vzácné Otok laryngu
Není známo Alergická granulomatózní vaskulitida (tzv. syndrom Churga-
Straussové)
Gastrointestinální poruchy
Časté Bolest v nadbřišku**,#
Méně časté Příznaky a projevy dyspepsie, průjem, nauzea
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté Citlivost na světlo, kopřivka, vyrážka, svědění
Vzácné Angioedém
Není známo Alopecie
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Časté Artralgie†
Vzácné Systémový lupus erythematodes (SLE)
Není známo Myalgie, otoky kloubů
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Velmi časté Pyrexie**
Časté Reakce v místě aplikace jako zduření, zarudnutí, bolest, svědění
Méně časté Onemocnění podobné chřipce, otoky paží, zvýšení hmotnosti,
únava
*: Velmi časté u dětí od 6 do <12 let
**: U dětí od 6 do <12 let
#: Časté ve studiích s nosními polypy
†: Není známo ve studiích s alergickým astmatem

Chronická spontánní urtikarie (CSU)

Souhrn bezpečnostního profilu
Bezpečnost a snášenlivost omalizumabu byly studovány podáváním dávek 75 mg, 150 mg a 300 mg
každé čtyři týdny u 975 pacientů s CSU, z nichž 242 dostávalo placebo. Celkem 733 pacientů bylo
léčeno omalizumabem až 12 týdnů a 490 pacientů až 24 týdnů. Z tohoto množství bylo 412 pacientů
léčeno dávkou 300 mg až 12 týdnů a 333 pacientů bylo léčeno dávkou 300 mg až 24 týdnů.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Samostatná tabulka (Tabulka 5) ukazuje nežádoucí účinky u CSU indikace, vyplývající z rozdílů
v dávkování a v léčených populacích (s významně odlišnými rizikovými faktory, komorbiditami,
komedikacemi a věkem [např. studie s astmatem zahrnovaly děti od 6-12 let věku]).

Tabulka 5 zaznamenává nežádoucí účinky (příhody vyskytující se u ≥1 % pacientů v jakékoli léčebné
skupině a ≥ 2 % častěji v jakékoli léčebné skupině s omalizumabem než s placebem (po lékařském
zhodnocení)) hlášené při dávkách 300 mg ve třech poolovaných studiích fáze III. Uvedené nežádoucí
účinky jsou rozděleny do dvou skupin: na účinky identifikované ve 12týdenním a 24týdenním
léčebném období.

Nežádoucí účinky jsou uvedeny podle MedDRA orgánové klasifikace. V každé třídě orgánové
klasifikace jsou nežádoucí účinky seřazeny podle četnosti, s nejčastějšími reakcemi uvedenými na
prvním místě. Odpovídající kategorie četnosti pro každý nežádoucí účinek je stanovena na základě
následující konvence: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100),
vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze
určit).

Tabulka 5 Nežádoucí účinky z poolované bezpečnostní databáze s CSU (den 1 až týden 24)
při dávce 300 mg omalizumabu

Týden Studie s omalizumabem č. 1, 2 a 3,
poolované
Kategorie četnosti
Placebo N=242 300 mg N=412
Infekce a infestace
Sinusitida 5 (2,1 %) 20 (4,9 %) časté
Poruchy nervového systému
Bolest hlavy 7 (2,9 %) 25 (6,1 %) časté
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Artralgie 1 (0,4 %) 12 (2,9 %) časté
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Reakce v místě podání
injekce* 2 (0,8 %) 11 (2,7 %) časté
Týden Studie s omalizumabem č. 1 a 3,
poolované
Kategorie četnosti
Placebo N=163 300 mg N=333
Infekce a infestace
Infekce horních cest
dýchacích 5 (3,1 %) 19 (5,7 %) časté
* Přestože se neprokázal 2 % rozdíl oproti placebu, reakce v místě podání injekce byly zařazeny,
protože u všech případů byla stanovena příčinná souvislost se zkoumanou léčbou.

Ve 48týdenní studii dostávalo 81 pacientů s CSU omalizumab v dávce 300 mg každé 4 týdny (viz
bod 5.1). Bezpečnostní profil při dlouhodobém užívání byl podobný bezpečnostnímu profilu
pozorovanému ve 24týdenních studiích s CSU.

Popis vybraných nežádoucích účinků

Poruchy imunitního systému
Další informace viz bod 4.4.

Anafylaxe
Anafylaktické reakce byly v klinických studiích vzácné. Nicméně v datech po uvedení přípravku na
trh se následně po kumulativním vyhledávání v bezpečnostní databázi našlo celkem 898 případů
anafylaxe. Na základě očekávané expozice 566 923 pacientoroků to mělo za následek míru hlášení
přibližně 0,20 %.

Arteriální tromboembolické příhody (ATE)
V kontrolovaných klinických studiích a během interim analýz observační studie byla pozorována
numerická nerovnováha v počtu ATE. Definice složeného endpointu ATE zahrnovala cévní mozkovou
příhodu, transitorní ischemickou ataku, infarkt myokardu, nestabilní anginu pectoris a
kardiovaskulární úmrtí (včetně úmrtí z neznámé příčiny). V konečné analýze observační studie byl
poměr ATE na 1 000 pacientoroků 7,52 (115/15 286 pacientoroků) pro pacienty léčené Xolairem a
5,12 (51/9 963 pacientoroků) pro kontrolní skupinu. V multivariační analýze kontrolující základní
dostupné kardiovaskulární rizikové faktory byl poměr rizik 1,32 (95 % interval spolehlivosti
0,91-1,91). V samostatné analýze poolovaných klinických studií, která zahrnovala všechny
randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studie trvající 8 nebo více týdnů,
byl poměr ATE na 1 000 pacientoroků 2,69 (5/1 856 pacientoroků) pro pacienty léčené Xolairem a
2,38 (4/1 680 pacientoroků) pro pacienty užívající placebo (relativní riziko 1,13, 95 % interval
spolehlivosti 0,24-5,71).

Krevní destičky
V klinických studiích mělo několik pacientů počet krevních destiček pod spodní hranicí normálního
laboratorního rozmezí. Žádná z těchto změn nebyla spojena s epizodami krvácení nebo se snížením
hemoglobinu. U lidí (pacientů nad 6 let) nebylo hlášeno trvalé snížení počtu krevních destiček, které
bylo pozorováno u ostatních primátů (viz bod 5.3), přestože z postmarketingového sledování byly
ojediněle hlášeny případy idiopatické trombocytopenie, včetně těžkých případů.

Parazitární infekce
Placebem kontrolovaná studie u alergických pacientů s chronicky vysokým rizikem helmintóz ukázala
mírně zvýšenou četnost výskytu infekcí u pacientů užívajících omalizumab ve srovnání s kontrolní
skupinou. Toto zvýšení nebylo statisticky signifikantní. Průběh, závažnost a odpověď na léčbu infekcí
se nezměnily (viz bod 4.4).

Systémový lupus erythematodes
U pacientů se středně těžkým až těžkým astmatem a chronickou spontánní urtikarií (CSU) byly
hlášeny případy systémového lupus erythematodes (SLE) z klinických studií a postmarketingových
hlášení. Patogeneze SLE není dobře známa.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích
účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Maximální tolerovaná dávka Xolairu nebyla stanovena. Pacientům byly podány jednorázové
intravenózní dávky až do 4 000 mg, aniž by se prokázala dávkou vymezená toxicita. Nejvyšší úhrnná
dávka podaná pacientům byla 44 000 mg po dobu 20 týdnů a tato dávka neměla za následek žádné
akutní nežádoucí účinky.

Pokud je podezření z předávkování, pacient by měl být sledován pro výskyt jakýchkoli neobvyklých
známek nebo příznaků. Měla by být vyhledána lékařská pomoc a zahájena vhodná opatření.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva pro onemocnění spojená s obstrukcí dýchacích cest, jiná
systémová léčiva pro onemocnění spojená s obstrukcí dýchacích cest, ATC kód: R03DX
Omalizumab je z rekombinantní DNA odvozená humanizovaná monoklonální protilátka, která se
selektivně váže na lidský imunoglobulin E (IgE). Protilátka je typu IgG1 kappa, která sestává ze
skeletu lidské protilátky a z části odvozené z myší monoklonální protilátky, která váže IgE.

Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy

Mechanismus účinku
Omalizumab se váže na IgE a předchází vazbě IgE k FcRI (receptorům s vysokou afinitou k IgE)
na bazofilech a mastocytech, čímž se redukuje množství volného IgE, který je využitelný ke spuštění
alergické kaskády. Léčba Xolairem u atopických pacientů měla za následek nápadný pokles FcRI
receptorů na bazofilech. Léčba Xolairem inhibuje zánět zprostředkovaný IgE, což je prokázáno
snížením krevních a tkáňových eozinofilů a snížením zánětlivých mediátorů, včetně IL-4, IL-5 a IL-pomocí přirozených, adaptivních a neimunních buněk.

Farmakodynamické účinky
Alergické astma
Uvolnění histaminu in vitro z bazofilů izolovaných od jedinců léčených Xolairem bylo snížené
přibližně o 90 % po stimulaci alergenem oproti hodnotám před léčbou.

V klinických studiích týkajících se alergických pacientů s astmatem byly sérové hladiny volného IgE
sníženy v závislosti na dávce během 1 hodiny od první dávky a zůstaly snížené mezi dávkami. Po
jednom roce od ukončení léčby Xolairem se hladiny IgE vrátily na úroveň před léčbou, aniž by byl
pozorován rebound fenomén v hladinách IgE po vysazení léčivého přípravku.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
V klinických studiích u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy vedla léčba Xolairem
ke snížení volného IgE v séru (přibližně 95 %) a ke zvýšení hladin celkového IgE v séru, v podobném
rozsahu, jako bylo pozorováno u pacientů s alergickým astmatem. Hladiny celkového IgE v séru se
zvýšily v důsledku formování komplexů omalizumab-IgE, které mají pomalejší rychlost vylučování
v porovnání s volným IgE.

Chronická spontánní urtikarie (CSU)

Mechanismus účinku
Omalizumab se váže na IgE a snižuje hladiny volného IgE. Následně klesá počet IgE receptorů
(FcRI) na buňkách. Není úplně jasné, jak tento mechanismus vede ke zlepšení příznaků CSU.

Farmakodynamické účinky
V klinických studiích týkajících se pacientů s CSU byla maximální suprese volného IgE pozorována
dny po první subkutánní dávce. Po opakovaných dávkách jednou za 4 týdny zůstaly hladiny volného
IgE v séru před podáním dávky stabilní mezi 12 a 24 týdny léčby. Po skončení léčby Xolairem se
zvýšily hladiny volného IgE na úroveň před léčbou po 16týdenním období dalšího sledování
bez léčby.

Klinická účinnost a bezpečnost

Alergické astma
Dospělí a dospívající ≥12 let
Účinnost a bezpečnost Xolairu byla prokázána ve 28týdenní dvojitě zaslepené placebem kontrolované
studii (studie 1) zahrnující 419 těžkých alergických astmatiků ve věku 12-79 let, kteří měli sníženou
plicní funkci (FEV1 40-80 % predikční hodnoty) a nedostatečnou kontrolu astmatických symptomů,
přestože dostávali vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících beta2-agonistů.
Pacienti přicházející v úvahu prodělali četné exacerbace astmatu vyžadující systémovou léčbu
kortikosteroidy nebo byli hospitalizováni nebo navštívili lékařskou pohotovostní službu kvůli těžké
exacerbaci astmatu v posledním roce navzdory průběžné léčbě vysokými dávkami inhalačních
kortikosteroidů a dlouhodobě působícími beta2-agonisty. Subkutánně podávaný Xolair nebo placebo
byly podávány jako doplňková léčba k >1 000 mikrogramům beklometason-dipropionátu (nebo jeho
ekvivalentu) plus beta2-agonisty s dlouhodobým účinkem. Perorální kortikosteroid, theofylin a
modifikátory leukotrienů byly dovoleny jako udržovací terapie (22 %, 27 %, resp. 35 % pacientů).

Primárním endpointem bylo sledování výskytu exacerbací astmatu vyžadujících léčbu vysokými
dávkami systémových kortikosteroidů. Omalizumab redukoval četnost výskytu exacerbací astmatu o
19 % (p = 0,153). Další hodnocení, která ukázala statistický význam (p<0,05) ve prospěch Xolairu,
zahrnovala snížení závažných exacerbací (kde funkce plic u pacientů byla redukována až pod 60 %
nejlepší osobní hodnoty a bylo zapotřebí systémových kortikosteroidů) a neodkladných návštěv lékaře
souvisejících s astmatem (zahrnovaly hospitalizaci, pohotovostní lékařskou službu a neplánované
návštěvy u lékaře) a zlepšení astmatických symptomů a funkce plic podle celkového zhodnocení
účinnosti léčby lékařem, Asthma-related Quality of Life (AQL).

Podle analýzy podskupin klinicky významný prospěch léčby Xolairem měli spíše pacienti s celkovou
hladinou IgE ≥76 IU/ml před léčbou. U těchto pacientů ve studii 1 Xolair redukoval četnost výskytu
exacerbací astmatu o 40 % (p = 0,002). Kromě toho více pacientů mělo klinicky významnou odpověď
v populaci s celkovým IgE ≥76 IU/ml v programu Xolair při těžkém astmatu. Tabulka 6 zahrnuje
výsledky u celkové populace ve studii 1.

Tabulka 6 Výsledky studie
Populace studie 1 celkem
Xolair
N=Placebo
N=Exacerbace astmatu
Četnost výskytu za 28týdenní
období
0,74 0,% redukce, p-hodnota pro poměr
četnosti
19,4 %, p = 0,Exacerbace závažného astmatu
Četnost výskytu za 28týdenní
období
0,24 0,% redukce, p-hodnota pro poměr
četnosti
50,1 %, p = 0,Návštěvy lékaře v naléhavých
případech

Četnost výskytu za 28týdenní
období
0,24 0,% redukce, p-hodnota pro poměr
četnosti
43,9 %, p = 0,Celkové zhodnocení lékařem
% reagujících* 60,5 % 42,8 %
Hodnota p ** <0,AQL zlepšení
% pacientů se zlepšením ≥0,5 60,8 % 47,8 %
Hodnota p 0,* nápadné zlepšení nebo kompletní kontrola
** p-hodnota pro celkové zhodnocení

Studie 2 hodnotila účinnost a bezpečnost Xolairu u skupiny 312 osob s těžkým alergickým astmatem,
která odpovídala populaci ve studii 1. Léčba Xolairem v této otevřené studii vedla ke snížení četnosti
výskytu klinicky významných exacerbací astmatu o 61 % oproti běžné léčbě astmatu podávané
samotné.

Čtyři další velké placebem kontrolované podpůrné studie trvající 28 až 52 týdnů na 1 722 dospělých a
dospívajících (studie 3, 4, 5, 6) hodnotily účinnost a bezpečnost Xolairu u pacientů s těžkým
perzistujícím astmatem. Kontrola astmatu u většiny pacientů byla nedostatečná, ale užívali méně
konkomitantní léčby astmatu než pacienti ve studiích 1 a 2. Studie 3-5 použily exacerbace jako
primární endpoint, zatímco studie 6 primárně hodnotila snížení množství inhalačních kortikosteroidů.

Ve studiích 3, 4 a 5 se u pacientů léčených Xolairem snížila četnost výskytu exacerbací astmatu
o 37,5 % (p = 0,027), 40,3 % (p<0,001), respektive o 57,6 % (p<0,001) oproti placebu.

Ve studii 6 bylo schopno významně více pacientů s těžkým alergickým astmatem léčených Xolairem
redukovat svou dávku flutikasonu až na 500 mikrogramů/den bez zhoršení kontroly astmatu (60,3 %)
oproti skupině s placebem (45,8 %, p<0,05).

Skóre kvality života bylo měřeno pomocí dotazníku Juniper Asthma-related Quality of Life
Questionnaire. Ve všech šesti studiích došlo ke statisticky významnému zlepšení skóre kvality života
oproti výchozím hodnotám u pacientů užívajících Xolair oproti skupině placebo nebo kontrolní
skupině.

Celkové hodnocení účinnosti léčby lékařem:
Celkové zhodnocení lékařem bylo provedeno v pěti z výše uvedených studií jako obsáhlé celkové
posouzení kontroly astmatu vykonané ošetřujícím lékařem. Lékař vzal do úvahy PEF (peak expiratory
flow = vrcholová výdechová rychlost), denní a noční symptomy, užití záchranné medikace, spirometrii
a exacerbace. Ve všech pěti studiích se u významně většího podílu pacientů léčených Xolairem
vyhodnotilo, že dosáhli buď výrazného zlepšení, nebo kompletní kontroly astmatu oproti skupině
pacientů, kteří dostávali placebo.

Děti 6 až <12 let
Primární doklad bezpečnosti a účinnosti Xolairu u skupiny pacientů od 6 do <12 let vycházel z
randomizované, dvojitě slepé, placebem kontrolované, multicentrické studie (studie 7).

Studie 7 byla placebem kontrolovaná studie zahrnující podskupinu (N=235) pacientů, u kterých byla
určena současná indikace, kteří byli léčeni vysokými dávkami inhalačních kortikosteroidů (ekvivalent
≥500 μg/den flutikasonu) a dlouhodobě působícími beta-agonisty.

Klinicky významná exacerbace byla definována jako zhoršení příznaků astmatu dle posouzení
zkoušejícího lékaře, vyžadující zdvojnásobení výchozí dávky inhalačních kortikosteroidů po dobu
minimálně 3 dnů a/nebo vyžadující záchrannou léčbu systémovými (perorálními nebo intravenózními)
kortikosteroidy po dobu minimálně 3 dnů.

Ve specifické podskupině pacientů, kteří užívali vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů, bylo u
skupiny pacientů užívajících omalizumab zaznamenáno statisticky signifikantní snížení výskytu
exacerbací ve srovnání se skupinou užívající placebo. Ve 24. týdnu představoval rozdíl mezi léčenými
skupinami 34 % (poměr výskytu 0,662, p=0,047) relativní snížení u pacientů léčených omalizumabem
oproti skupině pacientů léčených placebem. V druhé, dvojitě slepé, 28týdenní léčebné periodě
představoval rozdíl mezi léčenými skupinami 63 % (poměr výskytu 0,37, p<0,001) relativní snížení u
pacientů léčených omalizumabem ve srovnání s pacienty léčenými placebem.

Během 52týdenní, dvojitě slepé léčby (zahrnující 24týdenní fázi s fixními dávkami steroidů a
28týdenní fázi s úpravou dávkování steroidů) představoval rozdíl mezi léčebnými skupinami 50 %
(poměr výskytu 0,504, p<0,001) relativní snížení počtu exacerbací u pacientů léčených
omalizumabem.

Během 52týdenní léčby vykazovala skupina pacientů užívající omalizumab větší pokles použití
záchranné medikace beta-agonistů než skupina pacientů užívajících placebo, přestože tento rozdíl
mezi léčebnými skupinami nebyl statisticky signifikantní. Z celkového vyhodnocení účinnosti léčby
na konci 52týdenní léčby u podskupiny těžkých pacientů užívajících vysoké dávky inhalačních
kortikosteroidů a dlouhodobě působících beta-agonistů vyplývá, že poměr pacientů, kteří prokázali
„vynikající“ účinnost, byl u skupiny užívající omalizumab vyšší a poměr pacientů s „průměrnou“ nebo
„slabou“ účinností byl nižší ve srovnání s pacienty užívajícími placebo; rozdíl mezi léčebnými
skupinami byl statisticky významný (p<0,001), zatímco mezi skupinou s omalizumabem a skupinou
s placebem nebyly žádné rozdíly z hlediska subjektivních hodnot kvality života pacienta.


Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Bezpečnost a účinnost Xolairu byla hodnocena ve dvou randomizovaných, dvojitě-zaslepených,
placebem kontrolovaných studiích u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy
(Tabulka 8). Pacienti dostávali Xolair nebo placebo subkutánně každé 2 nebo 4 týdny (viz bod 4.2).
Všichni pacienti dostávali během studie základní léčbu intranazálním mometasonem. Předchozí
sinonazální operace nebo předchozí použití systémových kortikosteroidů nebylo požadováno
pro zařazení do těchto studií. Pacienti užívali Xolair nebo placebo po dobu 24 týdnů, následovaných
4týdenním obdobím dalšího sledování. Demografické a základní charakteristiky, včetně alergických
komorbidit, jsou popsány v Tabulce 7.

Tabulka 7 Demografické a základní charakteristiky studií s nosními polypy

Parametr Studie 1 s nosními polypy
N=Studie 2 s nosními polypy
N=Průměrný věk (roky) (SD) 51,0 (13,2) 50,1 (11,9)
% mužů 63,8 65,Pacienti se systémovým
používáním kortikosteroidů
v předchozím roce (%)
18,8 26,Skóre bilaterálních
endoskopických nazálních
polypů (NPS): průměr (SD),
rozmezí 0-6,2 (1,0) 6,3 (0,9)
Skóre nosní kongesce (NCS):
průměr (SD), rozmezí 0-2,4 (0,6) 2,3 (0,7)
Skóre čichového smyslu:
průměr (SD), rozmezí 0-2,7 (0,7) 2,7 (0,7)
SNOT-22 celkové skóre:
průměrné (SD) rozmezí 0-60,1 (17,7) 59,5 (19,3)
Eozinofily v krvi (buňky/μl):
průměr (SD)
346,1 (284,1) 334,6 (187,6)
Celkový IgE IU/ml: průměr
(SD)
160,9 (139,6) 190,2 (200,5)
Astma (%) 53,6 60, mírné (%) 37,8 32, středně těžké (%) 58,1 58, těžké (%) 4,1 9,Respirační onemocnění
zhoršené aspirinem (%)
19,6 35,Alergická rinitida 43,5 42,SD = směrodatná odchylka; SNOT-22 = Dotazník s výsledky sinonazálního Testu 22; IgE =
imunoglobulin E; IU = mezinárodní jednotky (international units). U NPS, NCS a SNOT-22 vyšší
skóre ukazují na větší závažnost onemocnění.

Koprimárními endpointy byly skóre bilaterálních nazálních polypů (NPS) a skóre průměrné denní
nazální kongesce (NCS) v týdnu 24. V obou studiích 1 a 2 s nosními polypy se projevila u pacientů
užívajících Xolair statisticky významná větší zlepšení z počátečního stavu v týdnu 24 u NPS
a týdenních průměrných NCS, než u pacientů užívajících placebo. Výsledky ze studií 1 a 2 s nosními
polypy jsou uvedeny v Tabulce 8.

Tabulka 8 Změna z počátečního stavu v týdnu 24 v klinických skóre ze studie 1 s nosními
polypy, ze studie 2 s nosními polypy a poolovaná data

Studie 1 s nosními
polypy
Studie 2 s nosními
polypy
Nosní polypy-
poolované výsledky
Placebo Xolair Placebo Xolair Placebo Xolair
N 66 72 65 62 131 Skóre nosních
polypů

Průměrná počáteční
hodnota
6,32 6,19 6,09 6,44 6,21 6,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu 0,06 -1,08 -0,31 -0,90 -0,13 -0,Rozdíl (95%) CI -1,14 (-1,59, -0,69)

-0,59 (-1,05, -0,12)

-0,86 (-1,18, -0,54)
p-hodnota <0,0001 0,0140 <0,7-denní průměr
denního skóre
nazální kongesce

Průměrná počáteční
hodnota
2,46 2,40 2,29 2,26 2,38 2,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu -0,35 -0,89 -0,20 -0,70 -0,28 -0,Rozdíl (95%) CI -0,55 (-0,84, -0,25)

-0,50 (-0,80, -0,19)

-0,52 (-0,73, -0,31)
p-hodnota 0,0004 0,0017 <0,TNSS
Průměrná počáteční
hodnota
9,33 8,56 8,73 8,37 9,03 8,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu -1,06 -2,97 -0,44 -2,53 -0,77 -2,Rozdíl (95%) -1,91 (-2,85, -0,96) -2,09 (-3,00, -1,18) -1,98 (-2,63, -1,33)
p-hodnota 0,0001 <0,0001 <0,SNOT-22
Průměrná počáteční
hodnota
60,26 59,82 59,80 59,21 60,03 59,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu -8,58 -24,70 -6,55 -21,59 -7,73 -23,Rozdíl (95%) -16,12 (-21,86, -10,38) -15,04 (-21,26, -8,82) -15,36 (-19,57, -11,16)
p-hodnota <0,0001 <0,0001 <0,(MID = 8,9)
UPSIT
Průměrná počáteční
hodnota
13,56 12,78 13,27 12,87 13,41 12,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu 0,63 4,44 0,44 4,31 0,54 4,Rozdíl (95%) 3,81 (1,38, 6,24) 3,86 (1,57, 6,15) 3,84 (2,17, 5,51)
p-hodnota 0,0024 0,0011 <0,LS=metoda nejmenších čtverců; CI = interval spolehlivosti; TNSS = celkové skóre nosních
příznaků; SNOT-22 = Dotazník s výsledky sinonazálního Testu 22; UPSIT = Čichový identifikační
test z Univerzity Pensylvánie; MID = minimální důležitý rozdíl.

Obrázek 1 Průměrná změna z počátečního stavu ve skóre nazální kongesce a průměrná změna
z počátečního stavu ve skóre nosních polypů podle léčebných skupin ve studii 1 a 2 s nosními polypy



V prespecifikované poolované analýze záchranné léčby (systémové kortikosteroidy po 3 za sebou
jdoucí dny nebo nosní polypektomie) byl během 24týdenní léčebné periody podíl pacientů
vyžadujících záchrannou léčbu nižší u Xolairu v porovnání s placebem (2,3 % versus 6,2 %,
v uvedeném pořadí). Poměrné riziko (odds-ratio) užívání záchranné léčby bylo u Xolairu v porovnání
s placebem 0,38 (95% CI: 0,10, 1,49). Ani v jedné studii nebyly hlášeny sinonazální operace.

Dlouhodobá účinnost a bezpečnost přípravku Xolair u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními
polypy, kteří se účastnili studií 1 a 2 s nosními polypy, byla zhodnocena v prodloužené otevřené
studii. Data účinnosti z této studie naznačují, že klinický prospěch, který se dostavil v týdnu 24, trval
do konce týdne 52. Bezpečnostní data byla celkově konzistentní se známým bezpečnostním profilem
omalizumabu.

Studie 1 / Placebo (N=66) Studie 1 / Omalizumab (N=72) Studie 1 / Placebo (N=66) Studie 1 / Omalizumab (N=72)

Studie 2 / Placebo (N=65) Studie 2 / Omalizumab (N=62)

Studie 2 / Placebo (N=65) Studie 2 / Omalizumab (N=62)

Sekundární analýza účinnosti Sekundární analýza účinnosti Primární analýza účinnosti Primární analýza účinnosti
Počáteční stav 24 20 16 12 8 4 4 8 12 16 20 24 Týden Týden Počáteční stav
Průměrná změna z
počátečního stavu ve skóre
nazální kongesce

Score
Průměrná změna z
počátečního stavu ve skóre nosních
polypů

0,25 0,0,00 0,-0,25 -0,-0,50 -0,-0,75 -0,-1,00 -1,-1,25 -1,Chronická spontánní urtikarie

Účinnost a bezpečnost Xolairu byla prokázána ve dvou randomizovaných, placebem kontrolovaných
studiích fáze III (studie 1 a 2) u pacientů s CSU, kteří zůstali symptomatičtí i přes léčbu
H1 antihistaminiky ve schválené dávce. Třetí studie (studie 3) primárně hodnotila bezpečnost Xolairu
u pacientů s CSU, kteří zůstali symptomatičtí i přes léčbu H1 antihistaminiky při podání
až čtyřnásobku schválené dávky, a při léčbě H2 antihistaminiky a/nebo LTRA. V těchto třech studiích
bylo zařazeno 975 pacientů ve věku mezi 12 a 75 lety (průměrný věk 42,3 roků, 39 pacientů ve věku
12-17 let, 54 pacientů ≥65 let, 259 mužů a 716 žen). U všech pacientů bylo vyžadováno, aby měli
nedostačující kontrolu příznaků, což bylo stanoveno pomocí týdenního skóre urtikariální aktivity
(UAS7, rozmezí 0-42) ≥ 16, a týdenního skóre závažnosti svědění (což je součást UAS7, rozmezí
0-21) ≥ 8 po dobu 7 dnů před randomizací i přesto, že předtím užívali nějaké antihistaminikum
po dobu alespoň 2 týdnů.

Ve studiích 1 a 2 měli pacienti průměrné týdenní skóre závažnosti svědění mezi 13,7 a 14,5 při
počátečním vyšetření a průměrné UAS7 skóre 29,5 a 31,7, v uvedeném pořadí. Pacienti
v bezpečnostní studii 3 měli průměrné týdenní skóre závažnosti svědění 13,8 a průměrné UAS7 skóre
31,2 při počátečním vyšetření. Napříč všemi třemi studiemi hlásili pacienti před zařazením do studie
užívání v průměru 4 až 6 léků (včetně H1 antihistaminik) pro léčbu CSU příznaků. Pacienti dostávali
Xolair v dávkách 75 mg, 150 mg nebo 300 mg nebo placebo subkutánní injekcí každé 4 týdny po
dobu 24 týdnů a 12 týdnů ve studiích 1 a 2, v tomto pořadí, a 300 mg nebo placebo subkutánní injekcí
každé 4 týdny po dobu 24 týdnů ve studii 3. Všechny studie měly 16týdenní období dalšího sledování
bez léčby.

Primárním cílem byla změna v týdenním skóre závažnosti svědění od počátečního vyšetření
do týdne 12. Omalizumab v dávce 300 mg snižoval týdenní skóre závažnosti svědění o 8,55 na 9,77 (p
<0,0001) v porovnání se snížením o 3,63 na 5,14 u placeba (viz Tabulka 9). Statisticky významné
výsledky byly dále pozorovány v podílech respondérů pro UAS7 ≤ 6 (v týdnu 12), které byly vyšší
u léčebných skupin užívajících 300 mg, v rozmezí od 52-66 % (p<0,0001) v porovnání s 11-19 %
u skupiny s placebem, a kompletní odpověď (UAS7=0) byla dosažena u 34-44 % (p<0,0001) pacientů
léčených dávkou 300 mg v porovnání s 5-9 % pacientů ve skupinách s placebem. Pacienti v léčebných
skupinách s dávkou 300 mg dosáhli nejvyššího průměrného poměru dnů bez angioedému od týdne do týdne 12, (91,0-96,1 %; p<0,001) v porovnání se skupinami s placebem (88,1-89,2 %). Průměrná
změna od základní hodnoty do týdne 12 v celkovém DLQI u léčebných skupin s dávkou 300 mg byla
vyšší (p<0,001) než u placeba, což ukazuje zlepšení v rozsahu od 9,7-10,3 bodů v porovnání
s 5,1-6,1 body pro odpovídající skupiny s placebem.

Tabulka 9 Změna týdenního skóre závažnosti svědění od počátečního vyšetření do týdne 12,
studie 1, 2 a 3 (mITT populace*)


Placebo
Omalizumab
300 mg
Studie 1
N 80 Průměr (SD) −3,63 (5,22) −9,40 (5,73)
Rozdíl v LS průměrech vs. placebo1 - −5, 95 % CI pro rozdíl - −7,49;−4, p-hodnota vs. placebo2 - <0,Studie 2
N 79 Průměr (SD) −5,14 (5,58) −9,77 (5,95)
Rozdíl v LS průměrech vs. placebo1 - −4, 95 % CI pro rozdíl - −6,49;−3, p-hodnota vs. placebo2 - <0,Studie 3
N 83 Průměr (SD) −4,01 (5,87) −8,55 (6,01)
Rozdíl v LS průměrech vs. placebo1 - -4, 95 % CI pro rozdíl - −5,97; −3, p-hodnota vs. placebo2 - <0,*Modifikovaná hodnota „intent-to-treat“ (mITT) populace: zahrnovala všechny pacienty, kteří byli
randomizováni a obdrželi alespoň jednu dávku zkoumaného léku.
BOCF (Baseline Observation Carried Forward) bylo použito k připočítání chybějících dat.
LS průměr byl odhadován s použitím modelu ANCOVA. Rozvrstvení (strata) byly základní hodnota
týdenního skóre závažnosti svědění (<13 vs. ≥13) a hmotnost na počátku studie (<80 kg vs. ≥80 kg).
p-hodnota je odvozena od ANCOVA t-testu.

Obrázek 2 ukazuje průměrné týdenní skóre závažnosti svědění v průběhu času ve studii 1. Průměrná
týdenní skóre závažnosti svědění se významně snížila s maximálním účinkem kolem týdne 12, který
se udržel po 24týdenní léčebné období. Ve studii 3 byly výsledky podobné.

Ve všech třech studiích se postupně zvyšovalo průměrné týdenní skóre závažnosti svědění
během16týdenního období dalšího sledování bez léčby, v souladu se znovu-objevením se příznaků
onemocnění. Průměrné hodnoty na konci období dalšího sledování byly podobné skupině s placebem,
ale nižší než příslušné průměrné základní hodnoty.

Obrázek 2 Průměrné týdenní skóre závažnosti svědění v průběhu času, studie 1 (mITT
populace)






















BOCF=baseline observation carried forward; mITT=modified intention-to-treat population
Amplituda výsledků účinnosti pozorovaná ve 24. týdnu léčby byla srovnatelná s pozorováním
ve 12. týdnu:
Ve studiích 1 a 3 bylo průměrné snížení týdenního skóre závažnosti svědění od počátečního vyšetření
u dávky 300 mg 9,8 a 8,6, podíl pacientů s UAS7≤6 byl 61,7 % a 55,6 %, a podíl pacientů s kompletní
odpovědí (UAS7=0) byl 48,1 % a 42,5 %, v uvedeném pořadí, (všechna p<0,0001, při porovnání
s placebem).

Data z klinických studií u dospívajících (12 až 17 let) zahrnovala celkem 39 pacientů, z nichž dostávalo dávku 300 mg. Výsledky pro dávku 300 mg jsou k dispozici u 9 pacientů po týdnu a u 6 pacientů po týdnu 24 a ukazují podobný rozsah odpovědi na léčbu omalizumabem v porovnání
s dospělou populací. Průměrná změna od základní hodnoty v týdenním skóre závažnosti svědění
ukázala snížení o 8,25 v týdnu 12 a o 8,95 v týdnu 24. Poměry respondérů byly: 33 % v týdnu a 67 % v týdnu 24 pro UAS7=0, a 56 % v týdnu 12 a 67 % v týdnu 24 pro UAS7 ≤6.

Ve 48týdenní studii bylo 206 pacientů ve věku 14 až 75 let zařazeno do otevřené 24týdenní fáze léčby
omalizumabem 300 mg každé 4 týdny. Pacienti, kteří odpovídali na léčbu v této otevřené fázi, byli
dále randomizováni k léčbě omalizumabem 300 mg (81 pacientů) nebo placebem (53 pacientů) každé
týdny po dobu dalších 24 týdnů.

Z pacientů, kteří zůstali léčeni omalizumabem po dobu 48 týdnů, došlo u 21 % ke klinickému zhoršení
(UAS7 skóre 12 po dobu alespoň 2 po sobě jdoucích týdnů po randomizaci mezi 24. a 48.týdnem)
oproti 60,4 % pacientů léčených placebem v týdnu 48 (rozdíl ˗39,4 %, p<0,0001, 95% CI: −54,5 %,
−22,5 %).


Týden Primární cíl

Placebo

Omalizumab 300 mg
Průměrné týdenní skóre závažnosti svědění

Týden
Podávaný omalizumab nebo placebo

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetika omalizumabu byla studována u dospělých a dospívajících pacientů s alergickým
astmatem, stejně jako u dospělých pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy a dospělých
a dospívajících pacientů s CSU. Obecné farmakokinetické charakteristiky omalizumabu jsou u těchto
pacientských populací podobné.

Absorpce

Průměrná absolutní hodnota biologické dostupnosti omalizumabu je 62 % po subkutánním podání. Po
jednorázové subkutánní dávce dospělým a dospívajícím pacientům s astmatem nebo CSU se
omalizumab absorboval pomalu a dosáhl maximální koncentrace v séru průměrně po 6-8 dnech.
U pacientů s astmatem byly po opakovaných dávkách omalizumabu plochy pod křivkou sérové
koncentrace v čase ode dne 0 až po den 14 v rovnovážném stavu až 6x větší oproti těm po první dávce.

Farmakokinetika omalizumabu je lineární v dávkách vyšších než 0,5 mg/kg. Po podání dávek 75 mg,
150 mg nebo 300 mg každé 4 týdny u pacientů s CSU se údolní (trough) sérové koncentrace
omalizumabu zvýšily úměrně s velikostí dávek.

Podání Xolairu vyrobeného ve formě lyofilizátu nebo roztoku vedlo k podobným profilům sérové
koncentrace omalizumabu v čase.

Distribuce

In vitro omalizumab tvoří s IgE komplexy omezené velikosti. Precipitující komplexy a komplexy s
molekulovou hmotností větší než jeden milion daltonů nejsou pozorovány in vitro anebo in vivo.
Na základě populační farmakokinetiky byla distribuce omalizumabu u pacientů s alergickým astmatem
a pacientů s CSU podobná. Zdánlivý distribuční objem u pacientů s astmatem byl po subkutánním
podání 78 ± 32 ml/kg.

Eliminace

Clearance omalizumabu zahrnuje průběh clearance IgG stejně tak jako clearance prostřednictvím
specifické vazby a tvorby komplexů s cílovým ligandem IgE. Vylučování IgG v játrech zahrnuje
odbourávání v retikuloendotelovém systému a endotelových buňkách. Intaktní IgG je také vylučován
žlučí. U pacientů s astmatem činil průměrný poločas eliminace omalizumabu ze séra 26 dní, s
clearance v průměru 2,4  1,1 ml/kg/den. Zdvojnásobení tělesné hmotnosti přibližně zdvojnásobuje
danou clearance. U pacientů s CSU na základě populačních farmakokinetických simulací dosáhl
poločas eliminace omalizumabu ze séra v rovnovážném stavu v průměru 24 dnů a skutečná clearance
v rovnovážném stavu u pacienta o hmotnosti 80 kg byla 3,0 ml/kg/den.


Vlastnosti pacientské populace

Rasa/etnická příslušnost, pohlaví, index tělesné hmotnosti
Pacienti s alergickým astmatem a chronickou rinosinusitidou s nosními polypy
Populační farmakokinetika omalizumabu byla analyzována, aby se zhodnotily účinky demografických
charakteristik. Analýzy těchto omezených údajů naznačují, že není nutná žádná úprava dávky pro věk
(6-76 let pro pacienty s alergickým astmatem, 18-75 let pro pacienty s chronickou rinosinusitidou
s nosními polypy), rasu/etnickou příslušnost, pohlaví nebo index tělesné hmotnosti (viz bod 4.2).

Pacienti s CSU
Účinky demografických charakteristik a ostatních faktorů na expozici omalizumabu byly hodnoceny
na základě populační farmakokinetiky. Kromě toho byly kovarianční účinky hodnoceny analýzou
vztahu mezi koncentracemi omalizumabu a klinickými odpověďmi. Tyto analýzy naznačují, že
u pacientů s CSU z hlediska věku (12-75 let), rasy/etnika, pohlaví, tělesné hmotnosti, BMI, základní
hodnoty IgE, autoprotilátek proti FcRI nebo z hlediska současného užívání H2 antihistaminik nebo
LTRA nejsou nutné žádné úpravy dávkování.

Zhoršená funkce ledvin a jater
U alergických pacientů s astmatem nebo CSU se zhoršenou funkcí ledvin nebo jater nejsou žádné
farmakokinetické nebo farmakodynamické údaje (viz body 4.2 a 4.4).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Bezpečnost omalizumabu byla studována u opic makaka jávského, jelikož omalizumab se váže na
jejich i lidský IgE s podobnou afinitou. U některých opic byly zjištěny protilátky proti omalizumabu
po opakovaném subkutánním nebo intravenózním podání. Nicméně nebyla pozorována žádná toxicita
jako například onemocnění zprostředkované imunokomplexy nebo cytotoxicita podmíněná
komplementem. Nevyskytl se žádný důkaz anafylaktické odpovědi následkem degranulace žírných
buněk u těchto opic.

Dlouhodobé podávání omalizumabu v dávkách až 250 mg/kg (alespoň 14krát nejvyšší doporučená
klinická dávka v mg/kg podle doporučené dávkovací tabulky) nehumánním primátům (dospělým i
dospívajícím jedincům) bylo dobře tolerováno s výjimkou snížení počtu krevních destiček, které
souviselo s dávkou a bylo závislé na věku, s větší citlivostí u nedospělých zvířat. Hladina koncentrace
v séru potřebná k dosažení poklesu trombocytů o 50 % oproti výchozí hodnotě u dospělých opic
makaka jávského byla zhruba 4 až 20krát vyšší než očekávané maximální klinické sérové koncentrace.
Navíc u makaka jávského bylo pozorováno akutní krvácení a zánět v místě aplikace injekce.

Formální studie kancerogenity nebyly s omalizumabem provedeny.

V reprodukčních studiích u makaka jávského subkutánně podané dávky až do 75 mg/kg týdně
(alespoň 8krát nejvyšší doporučená klinická dávka v mg/kg po dobu delší než 4 týdny) nevyvolaly
mateřskou toxicitu, embryotoxicitu nebo teratogenní účinky, když byly podávané během
organogeneze, a neměly nežádoucí účinky na fetální nebo novorozenecký růst, pokud byly podávané
během těhotenství, porodu nebo kojení.

Omalizumab se vylučuje do mateřského mléka makaka jávského. Hladiny omalizumabu v mléce byly
0,15 % koncentrace v séru matky.



6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Prášek

Sacharosa
Histidin
Monohydrát histidin-hydrochloridu
Polysorbát
Rozpouštědlo

Voda pro injekci

6.2 Inkompatibility

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou
uvedeny v bodě 6.6.

6.3 Doba použitelnosti

roky.

Po rozpuštění

Chemická a fyzikální stabilita rekonstituovaného léčivého přípravku byla prokázána po dobu 8 hodin
při teplotě 2 °C – 8 °C a 4 hodiny při teplotě 30 °C.

Z mikrobiologického hlediska má být léčivý přípravek použit okamžitě po rozpuštění. Pokud není
použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku před použitím jsou v odpovědnosti uživatele
a normálně by doba neměla být delší než 8 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C nebo 2 hodiny při teplotě
25 °C.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C).
Chraňte před mrazem.

Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho rekonstituci jsou uvedeny v bodě 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Injekční lahvička s práškem: průhledná, bezbarvá injekční lahvička ze skla typu I s pryžovou zátkou a
modrou pertlí.

Ampulka s rozpouštědlem: průhledná, bezbarvá ampulka ze skla typu I obsahující 2 ml vody pro
injekci.

Balení, které obsahuje 1 injekční lahvičku prášku a 1 ampulku vody pro injekci a vícečetná balení
obsahující 4 (4 x 1) injekční lahvičky prášku a 4 (4 x 1) ampulky vody pro injeci nebo 10 (10 x 1)
injekčních lahviček prášku a 10 (10 x 1) ampulek vody pro injekci.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Xolair 150 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok je dodáván v jednorázové injekční lahvičce.

Z mikrobiologického hlediska má být léčivý přípravek použit okamžitě po rozpuštění (viz bod 6.3).

Rozpuštění lyofilizovaného léčivého přípravku trvá 15-20 minut, ačkoliv v některých případech to
může trvat déle. Zcela rekonstituovaný léčivý přípravek se jeví jako čirý až mírně opalescentní,
bezbarvý až světle hnědavě-žlutý a může v něm být několik malých bublinek nebo pěna okolo okraje
injekční lahvičky. Vzhledem k viskozitě rekonstituovaného léčivého přípravku se musí věnovat péče
tomu, aby se odebral celý obsah léčivého přípravku z injekční lahvičky za účelem získání 1,2 ml před
tím, než je vytlačen vzduch nebo přebytečné množství roztoku ze stříkačky.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

EU/1/05/EU/1/05/EU/1/05/

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 25. října Datum posledního prodloužení registrace: 22. června

10. DATUM REVIZE TEXTU


Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské
agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Xolair 75 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna předplněná injekční stříkačka s roztokem objemu 0,5 ml obsahuje omalizumabum* 75 mg.

*Omalizumab je humanizovaná monoklonální protilátka vyrobená technologií rekombinantní DNA v
linii savčích buněk vaječníků čínských křečíků (CHO).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce (injekce).

Čirý až mírně opalescentní, bezbarvý až světle hnědavě-žlutý roztok.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Alergické astma

Xolair je indikován k léčbě dospělých, dospívajících a dětí (ve věku 6 až <12 let).

Léčbu Xolairem je možno použít pouze u pacientů s astmatem vyvolaným prokazatelně IgE
(imunoglobulinem E) (viz bod 4.2).

Dospělí a dospívající (12 let a starší)

Xolair se doporučuje jako doplňková léčba ke zlepšení kontroly astmatu pacientů s těžkým
perzistujícím alergickým astmatem, kteří mají pozitivní kožní test nebo reaktivitu in vitro na celoroční
vzdušný alergen a kteří mají sníženou funkci plic (FEV1 <80 %), stejně jako časté symptomy během
dne nebo probouzení v noci, a kteří mají dokumentované těžké exacerbace astmatu navzdory vysokým
denním dávkám inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících inhalačních beta2-agonistů.

Děti (6 až <12 let)

Xolair se doporučuje jako přídatná léčba ke zlepšení kontroly astmatu u pacientů s těžkým
perzistujícím alergickým astmatem, kteří mají pozitivní kožní test nebo reaktivitu in vitro na celoroční
vzdušný alergen a časté denní nebo noční příznaky buzení a kteří mají prokázané četné vážné
exacerbace přesto, že užívají vysoké denní dávky inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících
inhalačních beta2-agonistů.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy

Xolair je indikován jako přídatná terapie s intranazálními kortikosteroidy k léčbě dospělých (18 let
a více) se závažnou chronickou rinosinusitidou s nosními polypy, u kterých léčba intranazálními
kortikosteroidy neposkytuje odpovídající kontrolu onemocnění.


4.2 Dávkování a způsob podání

Léčba Xolairem by měla být zahájena lékařem zkušeným v diagnostice a léčbě těžkého perzistujícího
astmatu nebo chronické rinosinusitidy s nosními polypy.

Dávkování

Dávkování u alergického astmatu a chronické rinosinusitidy s nosními polypy sleduje stejné principy
dávkování. Vhodná dávka a frekvence podávání Xolairu u těchto onemocnění se určí podle výchozích
hodnot IgE (IU/ml), které se stanoví před zahájením léčby, a dle tělesné hmotnosti (kg). Aby mohla
být stanovena dávka, měla by být před podáním počáteční dávky u pacientů stanovena hladina IgE
jakýmkoliv komerčním testem pro stanovení celkového IgE v séru. Na základě výsledků může být
potřeba podávat 75 až 600 mg Xolairu v 1 až 4 injekcích na každé podání.

U pacientů s alergickým astmatem s výchozí hodnotou IgE nižší než 76 IU/ml je méně
pravděpodobné, že se projeví přínos přípravku (viz bod 5.1). Ošetřující lékař se musí ujistit, že dospělí
a dospívající pacienti s IgE nižším než 76 IU/ml a děti (6 až <12 let) s IgE nižším než 200 IU/ml mají
před začátkem léčby prokázanou in vitro reaktivitu (RAST) na celoroční vzdušný alergen.

Viz Tabulka 1 schéma konverze a Tabulka 2 a 3 schéma stanovení dávky.

Pacientům, jejichž výchozí hodnoty hladin IgE nebo tělesná hmotnost v kilogramech jsou mimo limity
dávkovací tabulky, by Xolair neměl být podáván.

Maximální doporučená dávka je 600 mg omalizumabu každé dva týdny.

Tabulka 1 Konverze dávky na počet injekčních stříkaček, počet injekcí a celkový objem injekcí
při každé aplikaci

Dávka
(mg)
Počet injekčních
stříkaček
Počet injekcí Celkový objem injekcí (ml)
75 mg 150 mg
75 1 0 1 0,150 0 1 1 1,225 1 1 2 1,300 0 2 2 2,375 1 2 3 2,450 0 3 3 3,525 1 3 4 3,600 0 4 4 4,
Tabulka 2 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 4 TÝDNY. Dávky Xolairu (dávka v miligramech) podávané
subkutánní injekcí každé 4 týdny

Tělesná hmotnost (kg)
Výchozí
hodnota
IgE
(IU/ml)
20-
25*
>25-
30*
>30-
>40-
>50-
>60-
>70-
>80-
>>30-100 75 75 75 150 150 150 150 150 300 >100-200 150 150 150 300 300 300 300 300 450 >200-300 150 150 225 300 300 450 450 450 600
>300-400 225 225 300 450 450 450 600 600
>400-500 225 300 450 450 600 600
>500-600 300 300 450 600 600
>600-700 300 450 600
>700-800
>800-900 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 2 TÝDNY
VIZ TABULKA
>
>
*Tělesné hmotnosti pod 30 kg nebyly v pivotních studiích s chronickou rinosinusitidou s nosními
polypy studovány.

Tabulka 3 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 2 TÝDNY. Dávky Xolairu (dávka v miligramech) podávané
subkutánní injekcí každé 2 týdny

Tělesná hmotnost (kg)
Výchozí
hodnota
IgE
(IU/ml)
25*
>25-
30*
>30-
>40-
>50-
>60-
>70-
>80-
>>30-100 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 4 TÝDNY
VIZ TABULKA
>100-200
>200-300 >300-400 450 >400-500 375 375 525 >500-600 375 450 450 600
>600-700 225 375 450 450 525
>700-800 225 225 300 375 450 450 525 600
>800-900 225 225 300 375 450 525 600
>225 300 375 450 525 600
>225 300 375 450 600
>300 300 450 525 600 Nejsou dostatečná data pro doporučení
dávky
>300 375 450 525
>300 375 525 600
*Tělesné hmotnosti pod 30 kg nebyly v pivotních studiích s chronickou rinosinusitidou s nosními
polypy studovány.


Délka léčby, její sledování a úprava dávky
Alergické astma
Xolair je určen pro dlouhodobou léčbu. Klinické studie prokázaly, že Xolair dosahuje účinnosti
po minimálně 12-16 týdnech léčby. Po 16 týdnech od zahájení léčby Xolairem by měl lékař před
podáváním dalších injekcí zhodnotit účinnost léčby. Rozhodnutí o pokračování léčby Xolairem
následně po 16týdenním intervalu, nebo příležitostně později, by mělo být založeno na tom, zdali je
patrné výrazné zlepšení z hlediska celkové kontroly astmatu (viz bod 5.1, Celkové hodnocení
účinnosti léčby lékařem).

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
V klinických studiích s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy byly změny skóre nosních polypů
(NPS) a skóre nosní kongesce (NCS) pozorovány za 4 týdny. Potřeba pokračující léčby se má
pravidelně přehodnocovat na základě závažnosti onemocnění pacienta a úrovně kontroly příznaků.

Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy
Ukončení léčby Xolairem má obecně za následek návrat ke zvýšeným hladinám volného IgE a s tím
spojeným symptomům. Celkové hladiny IgE jsou zvýšené během léčby a zůstávají zvýšené až
po dobu jednoho roku po skončení léčby. Proto opětovné stanovení hladin IgE během léčby Xolairem
nemůže být použito jako vodítko pro stanovení dávky. Stanovení dávky po přerušení léčby trvající
méně než jeden rok by mělo být založeno na výchozích hodnotách hladin sérového IgE získaných
při stanovení zahajovací dávky. Pro stanovení dávky mohou být celkové hladiny IgE v séru znovu
stanoveny, jestliže léčba Xolairem byla přerušena jeden rok nebo déle.

Dávky by měly být přizpůsobeny významným změnám tělesné hmotnosti (viz Tabulka 2 a 3).

Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti (65 let a starší)
Pro užití Xolairu u pacientů starších více než 65 let jsou dostupné omezené údaje, ale nebylo zjištěno,
že by u starších pacientů bylo nutné podávání jiné dávky než u mladších dospělých pacientů.

Pacienti s poškozením ledvin nebo jater
Nejsou k dispozici žádné studie hodnotící vliv zhoršené funkce ledvin nebo jater na farmakokinetiku
Xolairu. Protože clearance omalizumabu je při klinických dávkách ovlivněna hlavně
retikuloendotelovým systémem (RES), je nepravděpodobné, že by byla ovlivněna poškozením ledvin
nebo jater. Protože není doporučena žádná zvláštní úprava dávkování pro tyto pacienty, Xolair by měl
být podáván s opatrností (viz bod 4.4).

Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost Xolairu u alergického astmatu u pacientů mladších 6 let nebyla dosud
stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.

Bezpečnost a účinnost Xolairu u chronické rinosinusitidy s nosními polypy u pacientů mladších 18 let
nebyla dosud stanovena.

Způsob podání

Pouze pro subkutánní podání. Xolair nesmí být podáván intravenózně nebo intramuskulárně.

Dávky větší než 150 mg (Tabulka 1) je třeba rozdělit na dvě nebo více injekčních míst.

Pacienti bez výskytu anafylaxe v anamnéze si mohou sami aplikovat injekci Xolairu nebo jim může
podat injekci ošetřovatel od 4. dávky dále, pokud lékař určí, že je to vhodné (viz bod 4.4). Pacient
nebo ošetřovatel musí být proškolen ve správné technice podání injekce a v rozpoznání časných
příznaků a známek závažných alergických reakcí.

Pacienty nebo ošetřovatele je třeba poučit, aby injikovali celý obsah Xolairu podle pokynů
poskytnutých v příbalové informaci.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sledovatelnost

Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.

Obecné

Xolair není určen k léčbě exacerbací akutního astmatu, akutního bronchospasmu nebo status
asthmaticus.

Xolair nebyl zkoumán u pacientů se syndromem hyperimunoglobulinemie E nebo alergickou
bronchopulmonální aspergilózou nebo pro prevenci anafylaktických reakcí včetně takových, které jsou
vyvolané alergií na potraviny, atopickou dermatitidou nebo alergickou rinitidou. Xolair není indikován
pro léčbu těchto stavů.

Léčba Xolairem nebyla zkoumána u pacientů s autoimunitním onemocněním, s onemocněním
zprostředkovaným imunokomplexy, nebo s preexistující zhoršenou funkcí ledvin nebo jater (viz
bod 4.2). Pokud je Xolair podáván těmto skupinám pacientů, měla by být zachovávána opatrnost.

Náhlé vysazení systémových nebo inhalačních kortikosteroidů po zahájení léčby Xolairem
u alergického astmatu nebo u chronické rinosinusitidy s nosnímy polypy se nedoporučuje. Snižování
dávek kortikosteroidů je nutno provádět pod přímým dohledem lékaře a je vhodné jej provádět
postupně.

Poruchy imunitního systému

Alergické reakce typu I
Lokální nebo systémové alergické reakce typu I včetně anafylaxe a anafylaktického šoku se mohou
objevit po podání omalizumabu, dokonce i po dlouhotrvající léčbě. Avšak většina těchto reakcí se
objevila během 2 hodin po první a následné injekci Xolairu, ale některé se objevily až po 2 hodinách a
dokonce i po více než 24 hodinách po injekci. Většina anafylaktických reakcí se objevila během
prvních 3 dávek Xolairu. Proto musí být první 3 dávky podány buď zdravotnickým odborníkem nebo
za jeho dohledu. Výskyt anafylaxe nesouvisející s omalizumabem v anamnéze může být rizikový
faktor pro anafylaxi následující po podání Xolairu. Proto u pacientů se známým výskytem anafylaxe
v anamnéze musí být Xolair podán zdravotnickým odborníkem, který by měl vždy mít léčivé
přípravky dostupné k okamžitému užití pro léčbu anafylaktických reakcí následně po podání Xolairu.
Pokud se objeví anafylaktická nebo jiná závažná alergická reakce, podávání Xolairu musí být
okamžitě ukončeno a musí být zahájena příslušná léčebná opatření. Pacienti by měli být informováni o
možnosti takových reakcí, a pokud se objeví alergická reakce, měli by vyhledat okamžitě lékařskou
pomoc.

U malého počtu pacientů v klinických studiích byly detekovány protilátky proti omalizumabu (viz
bod 4.8). Klinický význam protilátek proti Xolairu není dobře prostudován.

Sérová nemoc
Sérová nemoc a reakce podobné sérové nemoci, které jsou opožděnými alergickými reakcemi typu III,
byly pozorovány u pacientů léčených humanizovanými monoklonálními protilátkami včetně
omalizumabu. Předpokládaný patofyziologický mechanismus zahrnuje tvorbu a ukládání
imunokomplexů v důsledku vzniku protilátek proti omalizumabu. Reakce se obvykle objevila 1-5 dní
po podání prvních nebo následujících injekcí, i po dlouhodobé léčbě. Příznaky poukazující na sérovou
nemoc zahrnují artritidu/artralgie, vyrážku (kopřivku nebo jiné formy), horečku a lymfadenopatii. K
léčbě nebo prevenci této nemoci mohou být vhodná antihistaminika a kortikosteroidy. Pacienti by měli
být poučeni, aby hlásili jakékoli podezřelé příznaky.

Syndrom Churga-Straussové a hypereozinofilní syndrom
U pacientů s těžkým astmatem se může zřídka vyskytnout systémový hypereozinofilní syndrom nebo
alergická eozinofilní granulomatózní vaskulitida (syndrom Churga-Straussové), které se obvykle léčí
systémovými kortikoidy.

Ve vzácných případech se mohou u pacientů léčených antiastmatickými léčivými přípravky, včetně
omalizumabu, projevit systémová eozinofilie a vaskulitida. Tyto případy jsou často spojeny se
snižováním léčby perorálními kortikoidy.

U těchto pacientů by lékaři měli věnovat zvýšenou pozornost možnému rozvoji eozinofilie,
vaskulitické vyrážky, zhoršení plicních symptomů, abnormalit paranazálních dutin, srdečních
komplikací a/nebo neuropatie.

Ve všech závažných případech výše uvedených poruch imunitního systému by mělo být zváženo
vysazení omalizumabu.

Parazitární infekce (helmintóza)

IgE může být spojený s imunologickou odpovědí na některé parazitární infekce. V placebem
kontrolované studii u pacientů s chronicky vysokým rizikem helmintóz bylo prokázáno mírné zvýšení
podílu infekcí ve skupině s omalizumabem, ačkoliv průběh, závažnost a odpověď na léčbu infekce se
nezměnily. Četnost výskytu infekce cizopasnými červy v celkovém klinickém programu, který nebyl
navržen tak, aby takové infekce prokázal, byla méně než 1 z 1 000 pacientů. Nicméně měla by být
zaručena opatrnost u pacientů s vysokým rizikem infekce cizopasnými červy, zejména pokud cestují
do oblastí, kde se infekce cizopasnými červy vyskytují endemicky. Pokud pacienti neodpovídají na
doporučenou antiparazitární léčbu, mělo by být zváženo přerušení léčby Xolairem.

Jedinci senzitivní na latex

Snímatelný kryt jehly této předplněné injekční stříkačky obsahuje derivát přírodního gumového latexu.
Ve snímatelném krytu jehly nebyl dosud detekován žádný přírodní gumový latex. Nicméně použití
přípravku Xolair injekční roztok v předplněné injekční stříkačce nebylo u jedinců senzitivních na latex
studováno, a proto je zde potenciální riziko vzniku hypersenzitivních reakcí, které nemohou být úplně
vyloučeny.


4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Xolair může nepřímo snížit účinnost léčivých přípravků používaných k léčbě helmintóz nebo jiných
parazitárních infekcí, protože v imunologické odpovědi na některé helmintózy může být zapojen IgE
(viz bod 4.4).

Enzymy cytochromu P450, pumpy zajišťující efflux a mechanismy vazby na proteiny se nepodílejí na
clearance omalizumabu; takže je zde malá možnost lékových interakcí. Nebyly provedeny žádné
studie interakce Xolairu s léčivými přípravky ani vakcínami. Není žádný farmakologický důvod
očekávat, že by se běžně předepisované léčivé přípravky užívané v léčbě astmatu nebo chronické
rinosinusitidy s nosními polypy vzájemně ovlivňovaly s omalizumabem.

Alergické astma

V klinických studiích byl Xolair běžně užíván v kombinaci s inhalačními a perorálními
kortikosteroidy, inhalačními krátkodobě a dlouhodobě působícími beta agonisty, modifikátory
leukotrienů, theofyliny a perorálními antihistaminiky. Nevyskytly se žádné údaje, že bezpečnost
Xolairu byla změněna těmito dalšími běžně užívanými antiastmatickými léčivými přípravky. Jsou
dostupné omezené údaje o užívání Xolairu v kombinaci se specifickou imunoterapií (hyposenzitizační
terapie). V klinické studii, kde byl Xolair podáván společně s imunoterapií, nebyl zjištěn žádný rozdíl
v bezpečnosti a účinnosti Xolairu v kombinaci se specifickou imunoterapií v porovnání s podáváním
samotného Xolairu.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy

Xolair byl v klinických studiích používán v kombinaci s intranazálním sprejem mometasonu
podle protokolu. Ostatní běžně užívané souběžné léčivé přípravky zahrnovaly jiné intranazální
kortikosteroidy, bronchodilatancia, antihistaminika, antagonisty leukotrienových receptorů,
adrenergika/sympatomimetika a lokální nosní anestetika. Neobjevil se žádný náznak, který by
ukazoval, že bezpečnost Xolairu je při současném používání těchto ostatních běžně užívaných
léčivých přípravků změněna.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Středně velké množství dat o těhotných ženách (mezi 300 – 1000 ukončených těhotenství) založené na
těhotenském registru a postmarketingových spontánních hlášeních neprokazuje žádnou malformační
nebo feto/neonatální toxicitu. Prospektivně zaměřený těhotenský registr (studie EXPECT)
u 250 těhotných žen s astmatem vystavených účinkům přípravku Xolair ukázal, že prevalence větších
kongenitálních anomálií byla podobná (8,1 % vs. 8,9 %) mezi registrem EXPECT a pacienty
s odpovídajícím onemocněním (středně těžké a těžké astma). Interpretace dat může být ovlivněna
metodologickými omezeními registru, včetně malé velikosti vzorku a designu bez randomizace.

Omalizumab přestupuje přes placentu, studie reprodukční toxicity na zvířatech nenaznačují buď přímé
nebo nepřímé škodlivé účinky (viz bod 5.3).

U primátů byl omalizumab spojován se snížením na věku závislém počtu krevních destiček, s relativní
větší citlivostí u nedospělých zvířat (viz bod 5.3).

Pokud je z klinického hlediska potřeba, použití přípravku Xolair může být zváženo během těhotenství.

Kojení

Imunoglobuliny G (IgG) jsou přítomné v lidském mléku, a proto se očekává, že omalizumab bude
přítomný v lidském mléku. Dostupné údaje u samic ostatních primátů prokázaly vylučování
omalizumabu do mléka (viz bod 5.3).

Registr EXPECT se 154 dětmi, které byly vystaveny účinkům přípravku Xolair během těhotenství
a kojení, neprokázal nežádoucí účinky u kojených dětí. Interpretace dat může být ovlivněna
metodologickými omezeními registru, včetně malé velikosti vzorku a designu bez randomizace.

Při perorálním podání procházejí proteiny imunoglobulinu G střevní proteolýzou a mají špatnou
biologickou dostupnost. U kojených novorozenců/dětí se neočekávají žádné účinky. Proto, pokud je
z klinického hlediska potřeba, použití přípravku Xolair může být zváženo během kojení.

Fertilita

Pro omalizumab nejsou k dispozici žádné údaje týkající se lidské fertility. Ve specificky navržených
neklinických studiích fertility u primátů (s výjimkou člověka), včetně studií páření, nebylo pozorováno
poškození samčí ani samičí fertility následně po opakovaném podávání omalizumabu v dávkách až
75 mg/kg. Dále nebyly pozorovány žádné genotoxické účinky v samostatné neklinické studii
genotoxicity.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Xolair nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy

Souhrn bezpečnostního profilu
Během klinických studií u dospělých a dospívajících pacientů starších 12 let s alergickým astmatem
byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky bolest hlavy a reakce v místě aplikace injekce, včetně
bolestivosti, zduření, zarudnutí a svědění. V klinických studiích u dětí od 6 do <12 let byly nejčastěji
hlášenými nežádoucími účinky bolest hlavy, pyrexie a bolest v nadbřišku. Ve většině případů byly
reakce mírné nebo středně závažné. V klinických studiích u pacientů ve věku 18 let a starších
u chronické rinosinusitidy s nosními polypy byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky bolest
hlavy, závratě, artralgie, bolest v nadbřišku a reakce v místě podání injekce.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Tabulka 4 zaznamenává nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích celkové bezpečnosti u
alergického astmatu a chronické rinosinusitidy s nosními polypy u populace léčené Xolairem podle
MedDRA orgánové klasifikace a četnosti výskytu. V každé skupině četností jsou nežádoucí reakce
seřazeny podle klesající závažnosti. Kategorie četností jsou definovány jako: velmi časté (≥1/10),
časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100), vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000) a velmi
vzácné (<1/10 000). Reakce hlášené z postmarketingového sledování jsou uvedeny s frekvencí není
známo (z dostupných údajů nelze určit).


Tabulka 4 Nežádoucí účinky u alergického astmatu a chronické rinosinusitidy s nosními polypy

Infekce a infestace
Méně časté Faryngitida
Vzácné Parazitární infekce
Poruchy krve a lymfatického systému
Není známo Idiopatická trombocytopenie, včetně těžkých případů
Poruchy imunitního systému
Vzácné Anafylaktická reakce, jiné závažné alergické stavy, vývoj
protilátek proti omalizumabu
Není známo Sérová nemoc, která může zahrnovat horečku a lymfadenopatii
Poruchy nervového systému
Časté Bolest hlavy*
Méně časté Synkopa, parestezie, somnolence, závrať#
Cévní poruchy
Méně časté Posturální hypotenze, zčervenání
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Méně časté Alergický bronchospasmus, kašel
Vzácné Otok laryngu
Není známo Alergická granulomatózní vaskulitida (tzv. syndrom Churga-
Straussové)
Gastrointestinální poruchy
Časté Bolest v nadbřišku**#
Méně časté Příznaky a projevy dyspepsie, průjem, nauzea
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté Citlivost na světlo, kopřivka, vyrážka, svědění
Vzácné Angioedém
Není známo Alopecie
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Časté Artralgie†
Vzácné Systémový lupus erythematodes (SLE)
Není známo Myalgie, otoky kloubů
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Velmi časté Pyrexie**
Časté Reakce v místě aplikace jako zduření, zarudnutí, bolest, svědění
Méně časté Onemocnění podobné chřipce, otoky paží, zvýšení hmotnosti,
únava
*: Velmi časté u dětí od 6 do <12 let
**: U dětí od 6 do <12 let
#: Časté ve studiích s nosními polypy
†: Není známo ve studiích s alergickým astmatem

Popis vybraných nežádoucích účinků

Poruchy imunitního systému
Další informace viz bod 4.4.

Anafylaxe
Anafylaktické reakce byly v klinických studiích vzácné. Nicméně v datech po uvedení přípravku na
trh se následně po kumulativním vyhledávání v bezpečnostní databázi našlo celkem 898 případů
anafylaxe. Na základě očekávané expozice 566 923 pacientoroků to mělo za následek míru hlášení
přibližně 0,20 %.

Arteriální tromboembolické příhody (ATE)
V kontrolovaných klinických studiích a během interim analýz observační studie byla pozorována
numerická nerovnováha v počtu ATE. Definice složeného endpointu ATE zahrnovala cévní mozkovou
příhodu, transitorní ischemickou ataku, infarkt myokardu, nestabilní anginu pectoris a
kardiovaskulární úmrtí (včetně úmrtí z neznámé příčiny). V konečné analýze observační studie byl
poměr ATE na 1 000 pacientoroků 7,52 (115/15 286 pacientoroků) pro pacienty léčené Xolairem a
5,12 (51/9 963 pacientoroků) pro kontrolní skupinu. V multivariační analýze kontrolující základní
dostupné kardiovaskulární rizikové faktory byl poměr rizik 1,32 (95 % interval spolehlivosti
0,91-1,91). V samostatné analýze poolovaných klinických studií, která zahrnovala všechny
randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studie trvající 8 nebo více týdnů,
byl poměr ATE na 1 000 pacientoroků 2,69 (5/1 856 pacientoroků) pro pacienty léčené Xolairem a
2,38 (4/1 680 pacientoroků) pro pacienty užívající placebo (relativní riziko 1,13, 95 % interval
spolehlivosti 0,24-5,71).

Krevní destičky
V klinických studiích mělo několik pacientů počet krevních destiček pod spodní hranicí normálního
laboratorního rozmezí. Žádná z těchto změn nebyla spojena s epizodami krvácení nebo se snížením
hemoglobinu. U lidí (pacientů nad 6 let) nebylo hlášeno trvalé snížení počtu krevních destiček, které
bylo pozorováno u ostatních primátů (viz bod 5.3), přestože z postmarketingového sledování byly
ojediněle hlášeny případy idiopatické trombocytopenie, včetně těžkých případů.

Parazitární infekce
Placebem kontrolovaná studie u pacientů s chronicky vysokým rizikem helmintóz ukázala mírně
zvýšenou četnost výskytu infekcí u pacientů užívajících omalizumab ve srovnání s kontrolní skupinou.
Toto zvýšení nebylo statisticky signifikantní. Průběh, závažnost a odpověď na léčbu infekcí se
nezměnily (viz bod 4.4).

Systémový lupus erythematodes
U pacientů se středně těžkým až těžkým astmatem a chronickou spontánní urtikarií (CSU) byly
hlášeny případy systémového lupus erythematodes (SLE) z klinických studií a postmarketingových
hlášení. Patogeneze SLE není dobře známa.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích
účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Maximální tolerovaná dávka Xolairu nebyla stanovena. Pacientům byly podány jednorázové
intravenózní dávky až do 4 000 mg, aniž by se prokázala dávkou vymezená toxicita. Nejvyšší úhrnná
dávka podaná pacientům byla 44 000 mg po dobu 20 týdnů a tato dávka neměla za následek žádné
akutní nežádoucí účinky.

Pokud je podezření z předávkování, pacient by měl být sledován pro výskyt jakýchkoli neobvyklých
známek nebo příznaků. Měla by být vyhledána lékařská pomoc a zahájena vhodná opatření.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva pro onemocnění spojená s obstrukcí dýchacích cest, jiná
systémová léčiva pro onemocnění spojená s obstrukcí dýchacích cest, ATC kód: R03DX

Omalizumab je z rekombinantní DNA odvozená humanizovaná monoklonální protilátka, která se
selektivně váže na lidský imunoglobulin E (IgE). Protilátka je typu IgG1 kappa, která sestává ze
skeletu lidské protilátky a z části odvozené z myší monoklonální protilátky, která váže IgE.

Mechanismus účinku

Omalizumab se váže na IgE a předchází vazbě IgE k FcRI (receptorům s vysokou afinitou k IgE)
na bazofilech a mastocytech, čímž se redukuje množství volného IgE, který je využitelný ke spuštění
alergické kaskády. Léčba Xolairem u atopických pacientů měla za následek nápadný pokles FcRI
receptorů na bazofilech. Léčba Xolairem inhibuje zánět zprostředkovaný IgE, což je prokázáno
snížením krevních a tkáňových eozinofilů a snížením zánětlivých mediátorů, včetně IL-4, IL-5 a IL-pomocí přirozených, adaptivních a neimunních buněk.

Farmakodynamické účinky

Alergické astma
Uvolnění histaminu in vitro z bazofilů izolovaných od jedinců léčených Xolairem bylo snížené
přibližně o 90 % po stimulaci alergenem oproti hodnotám před léčbou.

V klinických studiích u pacientů s alergickým astmatem byly sérové hladiny volného IgE sníženy v
závislosti na dávce během 1 hodiny od první dávky a zůstaly snížené mezi dávkami. Po jednom roce
od ukončení léčby Xolairem se hladiny IgE vrátily na úroveň před léčbou, aniž by byl pozorován
rebound fenomén v hladinách IgE po vysazení léčivého přípravku.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
V klinických studiích u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy vedla léčba Xolairem
ke snížení volného IgE v séru (přibližně 95 %) a ke zvýšení hladin celkového IgE v séru, v podobném
rozsahu, jako bylo pozorováno u pacientů s alergickým astmatem. Hladiny celkového IgE v séru se
zvýšily v důsledku formování komplexů omalizumab-IgE, které mají pomalejší rychlost vylučování
v porovnání s volným IgE.

Klinická účinnost a bezpečnost

Alergické astma
Dospělí a dospívající ≥12 let
Účinnost a bezpečnost Xolairu byla prokázána ve 28týdenní dvojitě zaslepené placebem kontrolované
studii (studie 1) zahrnující 419 těžkých alergických astmatiků ve věku 12-79 let, kteří měli sníženou
plicní funkci (FEV1 40-80 % predikční hodnoty) a nedostatečnou kontrolu astmatických symptomů,
přestože dostávali vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících beta2-agonistů.
Pacienti přicházející v úvahu prodělali četné exacerbace astmatu vyžadující systémovou léčbu
kortikosteroidy nebo byli hospitalizováni nebo navštívili lékařskou pohotovostní službu kvůli těžké
exacerbaci astmatu v posledním roce navzdory průběžné léčbě vysokými dávkami inhalačních
kortikosteroidů a dlouhodobě působícími beta2-agonisty. Subkutánně podávaný Xolair nebo placebo
byly podávány jako doplňková léčba k >1 000 mikrogramům beklometason-dipropionátu (nebo jeho
ekvivalentu) plus beta2-agonisty s dlouhodobým účinkem. Perorální kortikosteroid, theofylin a
modifikátory leukotrienů byly dovoleny jako udržovací terapie (22 %, 27 %, resp. 35 % pacientů).

Primárním endpointem bylo sledování výskytu exacerbací astmatu vyžadujících léčbu vysokými
dávkami systémových kortikosteroidů. Omalizumab redukoval četnost výskytu exacerbací astmatu o
19 % (p = 0,153). Další hodnocení, která ukázala statistický význam (p<0,05) ve prospěch Xolairu,
zahrnovala snížení závažných exacerbací (kde funkce plic u pacientů byla redukována až pod 60 %
nejlepší osobní hodnoty a bylo zapotřebí systémových kortikosteroidů) a neodkladných návštěv lékaře
souvisejících s astmatem (zahrnovaly hospitalizaci, pohotovostní lékařskou službu a neplánované
návštěvy u lékaře) a zlepšení astmatických symptomů a funkce plic podle celkového zhodnocení
účinnosti léčby lékařem, Asthma-related Quality of Life (AQL).

Podle analýzy podskupin klinicky významný prospěch léčby Xolairem měli spíše pacienti s celkovou
hladinou IgE ≥76 IU/ml před léčbou. U těchto pacientů ve studii 1 Xolair redukoval četnost výskytu
exacerbací astmatu o 40 % (p = 0,002). Kromě toho více pacientů mělo klinicky významnou odpověď
v populaci s celkovým IgE ≥76 IU/ml v programu Xolair při těžkém astmatu. Tabulka 5 zahrnuje
výsledky u celkové populace ve studii 1.

Tabulka 5 Výsledky studie
Populace studie 1 celkem
Xolair
N=Placebo
N=Exacerbace astmatu
Četnost výskytu za 28týdenní
období
0,74 0,% redukce, p-hodnota pro poměr
četnosti
19,4 %, p = 0,Exacerbace závažného astmatu
Četnost výskytu za 28týdenní
období
0,24 0,% redukce, p-hodnota pro poměr
četnosti
50,1 %, p = 0,Návštěvy lékaře v naléhavých
případech

Četnost výskytu za 28týdenní
období
0,24 0,% redukce, p-hodnota pro poměr
četnosti
43,9 %, p = 0,Celkové zhodnocení lékařem
% reagujících* 60,5 % 42,8 %
Hodnota p ** <0,AQL zlepšení
% pacientů se zlepšením ≥0,5 60,8 % 47,8 %
Hodnota p 0,* nápadné zlepšení nebo kompletní kontrola
** p-hodnota pro celkové zhodnocení

Studie 2 hodnotila účinnost a bezpečnost Xolairu u skupiny 312 osob s těžkým alergickým astmatem,
která odpovídala populaci ve studii 1. Léčba Xolairem v této otevřené studii vedla ke snížení četnosti
výskytu klinicky významných exacerbací astmatu o 61% oproti běžné léčbě astmatu podávané
samotné.

Čtyři další velké placebem kontrolované podpůrné studie trvající 28 až 52 týdnů na 1 722 dospělých a
dospívajících (studie 3, 4, 5, 6) hodnotily účinnost a bezpečnost Xolairu u pacientů s těžkým
perzistujícím astmatem. Kontrola astmatu u většiny pacientů byla nedostatečná, ale užívali méně
konkomitantní léčby astmatu než pacienti ve studiích 1 a 2. Studie 3-5 použily exacerbace jako
primární endpoint, zatímco studie 6 primárně hodnotila snížení množství inhalačních kortikosteroidů.
Ve studiích 3, 4 a 5 se u pacientů léčených Xolairem snížila četnost výskytu exacerbací astmatu
o 37,5 % (p = 0,027), 40,3 % (p<0,001), respektive o 57,6 % (p<0,001) oproti placebu.

Ve studii 6 bylo schopno významně více pacientů s těžkým alergickým astmatem léčených Xolairem
redukovat svou dávku flutikasonu až na 500 mikrogramů/den bez zhoršení kontroly astmatu (60,3 %)
oproti skupině s placebem (45,8 %, p<0,05).

Skóre kvality života bylo měřeno pomocí dotazníku Juniper Asthma-related Quality of Life
Questionnaire. Ve všech šesti studiích došlo ke statisticky významnému zlepšení skóre kvality života
oproti výchozím hodnotám u pacientů užívajících Xolair oproti skupině placebo nebo kontrolní
skupině.

Celkové hodnocení účinnosti léčby lékařem:
Celkové zhodnocení lékařem bylo provedeno v pěti z výše uvedených studií jako obsáhlé celkové
posouzení kontroly astmatu vykonané ošetřujícím lékařem. Lékař vzal do úvahy PEF (peak expiratory
flow = vrcholová výdechová rychlost), denní a noční symptomy, užití záchranné medikace, spirometrii
a exacerbace. Ve všech pěti studiích se u významně většího podílu pacientů léčených Xolairem
vyhodnotilo, že dosáhli buď výrazného zlepšení, nebo kompletní kontroly astmatu oproti skupině
pacientů, kteří dostávali placebo.

Děti 6 až <12 let
Primární doklad bezpečnosti a účinnosti Xolairu u skupiny pacientů od 6 do <12 let vycházel z
randomizované, dvojitě slepé, placebem kontrolované, multicentrické studie (studie 7).

Studie 7 byla placebem kontrolovaná studie zahrnující podskupinu (N=235) pacientů, u kterých byla
určena současná indikace, kteří byli léčeni vysokými dávkami inhalačních kortikosteroidů (ekvivalent
≥500 μg/den flutikasonu) a dlouhodobě působícími beta-agonisty.

Klinicky významná exacerbace byla definována jako zhoršení příznaků astmatu dle posouzení
zkoušejícího lékaře, vyžadující zdvojnásobení výchozí dávky inhalačních kortikosteroidů po dobu
minimálně 3 dnů a/nebo vyžadující záchrannou léčbu systémovými (perorálními nebo intravenózními)
kortikosteroidy po dobu minimálně 3 dnů.

Ve specifické podskupině pacientů, kteří užívali vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů, bylo u
skupiny pacientů užívajících omalizumab zaznamenáno statisticky signifikantní snížení výskytu
exacerbací ve srovnání se skupinou užívající placebo. Ve 24. týdnu představoval rozdíl mezi léčenými
skupinami 34 % (poměr výskytu 0,662, p=0,047) relativní snížení u pacientů léčených omalizumabem
oproti skupině pacientů léčených placebem. V druhé, dvojitě slepé, 28týdenní léčebné periodě
představoval rozdíl mezi léčenými skupinami 63 % (poměr výskytu 0,37, p<0,001) relativní snížení u
pacientů léčených omalizumabem ve srovnání s pacienty léčenými placebem.

Během 52týdenní, dvojitě slepé léčby (zahrnující 24týdenní fázi s fixními dávkami steroidů a
28týdenní fázi s úpravou dávkování steroidů) představoval rozdíl mezi léčebnými skupinami 50 %
(poměr výskytu 0,504, p<0,001) relativní snížení počtu exacerbací u pacientů léčených
omalizumabem.

Během 52týdenní léčby vykazovala skupina pacientů užívající omalizumab větší pokles použití
záchranné medikace beta-agonistů než skupina pacientů užívajících placebo, přestože tento rozdíl
mezi léčebnými skupinami nebyl statisticky signifikantní. Z celkového vyhodnocení účinnosti léčby
na konci 52týdenní léčby u podskupiny těžkých pacientů užívajících vysoké dávky inhalačních
kortikosteroidů a dlouhodobě působících beta-agonistů vyplývá, že poměr pacientů, kteří prokázali
„vynikající“ účinnost, byl u skupiny užívající omalizumab vyšší a poměr pacientů s „průměrnou“ nebo
„slabou“ účinností byl nižší ve srovnání s pacienty užívajícími placebo; rozdíl mezi léčebnými
skupinami byl statisticky významný (p<0,001), zatímco mezi skupinou s omalizumabem a skupinou
s placebem nebyly žádné rozdíly z hlediska subjektivních hodnot kvality života pacienta.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Bezpečnost a účinnost Xolairu byla hodnocena ve dvou randomizovaných, dvojitě-zaslepených,
placebem kontrolovaných studiích u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy
(Tabulka 7). Pacienti dostávali Xolair nebo placebo subkutánně každé 2 nebo 4 týdny (viz bod 4.2).
Všichni pacienti dostávali během studie základní léčbu intranazálním mometasonem. Předchozí sino-
nazální operace nebo předchozí použití systémových kortikosteroidů nebylo požadováno pro zařazení
do těchto studií. Pacienti užívali Xolair nebo placebo po dobu 24 týdnů, následovaných 4týdenním
obdobím dalšího sledování. Demografické a základní charakteristiky, včetně alergických komorbidit,
jsou popsány v Tabulce 6.

Tabulka 6 Demografické a základní charakteristiky studií s nosními polypy

Parametr Studie 1 s nosními polypy
N=Studie 2 s nosními polypy
N=Průměrný věk (roky) (SD) 51,0 (13,2) 50,1 (11,9)
% mužů 63,8 65,Pacienti se systémovým
používáním kortikosteroidů
v předchozím roce (%)
18,8 26,Skóre bilaterálních
endoskopických nazálních
polypů (NPS): průměr (SD),
rozmezí 0-6,2 (1,0) 6,3 (0,9)
Skóre nosní kongesce (NCS):
průměr (SD), rozmezí 0-2,4 (0,6) 2,3 (0,7)
Skóre čichového smyslu:
průměr (SD), rozmezí 0-2,7 (0,7) 2,7 (0,7)
SNOT-22 celkové skóre:
průměrné (SD) rozmezí 0-60,1 (17,7) 59,5 (19,3)
Eozinofily v krvi (buňky/μl):
průměr (SD)
346,1 (284,1) 334,6 (187,6)
Celkový IgE IU/ml: průměr
(SD)
160,9 (139,6) 190,2 (200,5)
Astma (%) 53,6 60, mírné (%) 37,8 32, středně těžké (%) 58,1 58, těžké (%) 4,1 9,Respirační onemocnění
zhoršené aspirinem (%)
19,6 35,Alergická rinitida 43,5 42,SD = směrodatná odchylka; SNOT-22 = Dotazník s výsledky sinonazálního Testu 22; IgE =
imunoglobulin E; IU = mezinárodní jednotky (international units). U NPS, NCS a SNOT-22 vyšší
skóre ukazují na větší závažnost onemocnění.

Koprimárními endpointy byly skóre bilaterálních nazálních polypů (NPS) a skóre průměrné denní
nazální kongesce (NCS) v týdnu 24. V obou studiích 1 a 2 s nosními polypy se projevila u pacientů
užívajících Xolair statisticky významná větší zlepšení z počátečního stavu v týdnu 24 u NPS
a týdenních průměrných NCS, než u pacientů užívajících placebo. Výsledky ze studií 1 a 2 s nosními
polypy jsou uvedeny v Tabulce 7.

Tabulka 7 Změna z počátečního stavu v týdnu 24 v klinických skóre ze studie 1 s nosními
polypy, ze studie 2 s nosními polypy a poolovaná data

Studie 1 s nosními
polypy
Studie 2 s nosními
polypy
Nosní polypy –
poolované výsledky
Placebo Xolair Placebo Xolair Placebo Xolair
N 66 72 65 62 131 Skóre nosních
polypů

Průměrná počáteční
hodnota
6,32 6,19 6,09 6,44 6,21 6,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu 0,06 -1,08 -0,31 -0,90 -0,13 -0,Rozdíl (95%) CI -1,14 (-1,59, -0,69)

-0,59 (-1,05, -0,12)

-0,86 (-1,18, -0,54)
p-hodnota <0,0001 0,0140 <0,7-denní průměr
denního skóre
nazální kongesce

Průměrná počáteční
hodnota
2,46 2,40 2,29 2,26 2,38 2,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu -0,35 -0,89 -0,20 -0,70 -0,28 -0,Rozdíl (95%) CI -0,55 (-0,84, -0,25)

-0,50 (-0,80, -0,19)

-0,52 (-0,73, -0,31)
p-hodnota 0,0004 0,0017 <0,TNSS
Průměrná počáteční
hodnota
9,33 8,56 8,73 8,37 9,03 8,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu -1,06 -2,97 -0,44 -2,53 -0,77 -2,Rozdíl (95%) -1,91 (-2,85, -0,96) -2,09 (-3,00, -1,18) -1,98 (-2,63, -1,33)
p-hodnota 0,0001 <0,0001 <0,SNOT-22
Průměrná počáteční
hodnota
60,26 59,82 59,80 59,21 60,03 59,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu -8,58 -24,70 -6,55 -21,59 -7,73 -23,Rozdíl (95%) -16,12 (-21,86, -10,38) -15,04 (-21,26, -8,82) -15,36 (-19,57, -11,16)
p-hodnota <0,0001 <0,0001 <0,(MID = 8,9)
UPSIT
Průměrná počáteční
hodnota
13,56 12,78 13,27 12,87 13,41 12,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu 0,63 4,44 0,44 4,31 0,54 4,Rozdíl (95%) 3,81 (1,38, 6,24) 3,86 (1,57, 6,15) 3,84 (2,17, 5,51)
p-hodnota 0,0024 0,0011 <0,LS=metoda nejmenších čtverců; CI = interval spolehlivosti; TNSS = celkové skóre nosních příznaků;
SNOT-22 = Dotazník s výsledky sinonazálního Testu 22; UPSIT = Čichový identifikační test
z Univerzity Pensylvánie; MID = minimální důležitý rozdíl.

Obrázek 1 Průměrná změna z počátečního stavu ve skóre nazální kongesce a průměrná změna
z počátečního stavu ve skóre nosních polypů podle léčebných skupin ve studii 1 a s nosními polypy



V prespecifikované poolované analýze záchranné léčby (systémové kortikosteroidy po 3 za sebou
jdoucí dny nebo nosní polypektomie) byl během 24týdenní léčebné periody podíl pacientů
vyžadujících záchrannou léčbu nižší u Xolairu v porovnání s placebem (2,3 % versus 6,2 %,
v uvedeném pořadí). Poměrné riziko (odds-ratio) užívání záchranné léčby bylo u Xolairu v porovnání
s placebem 0,38 (95% CI: 0,10, 1,49). Ani v jedné studii nebyly hlášeny sinonazální operace.

Dlouhodobá účinnost a bezpečnost přípravku Xolair u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními
polypy, kteří se účastnili studií 1 a 2 s nosními polypy, byla zhodnocena v prodloužené otevřené
studii. Data účinnosti z této studie naznačují, že klinický prospěch, který se dostavil v týdnu 24, trval
do konce týdne 52. Bezpečnostní data byla celkově konzistentní se známým bezpečnostním profilem
omalizumabu.


Studie 1 / Placebo (N=66) Studie 1 / Omalizumab (N=72) Studie 1 / Placebo (N=66) Studie 1 / Omalizumab (N=72)

Studie 2 / Placebo (N=65) Studie 2 / Omalizumab (N=62) Studie 2/ Placebo (N=65) Studie 2 / Omalizumab (N=62)

Sekundární analýza účinnosti Sekundární analýza účinnosti Primární analýza účinnosti Primární analýza účinnosti
Počáteční stav 24 20 16 12 8 4 4 8 12 16 20 24 Týden Týden Počáteční stav
Průměrná změna z
počátečního stavu ve
skóre nazální
kongesce

Průměrná změna
z počátečního stavu ve skóre nosních
polypů

0,25 0,0,00 0,-0,25 -0,-0,50 -0,-0,75 -0,-1,00 -1,-1,25 -1,5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetika omalizumabu byla studována u dospělých a dospívajících pacientů s alergickým
astmatem, jakož i u dospělých pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy. Obecné
farmakokinetické charakteristiky omalizumabu jsou u těchto pacientských populací podobné.

Absorpce

Průměrná absolutní hodnota biologické dostupnosti omalizumabu je 62 % po subkutánním podání. Po
jednorázové subkutánní dávce dospělým a dospívajícím pacientům s astmatem se omalizumab
absorboval pomalu a dosáhl maximální koncentrace v séru průměrně po 7-8 dnech. Farmakokinetika
omalizumabu je lineární v dávkách vyšších než 0,5 mg/kg. Po opakovaných dávkách omalizumabu
byly plochy pod křivkou sérové koncentrace v čase ode dne 0 až po den 14 v rovnovážném stavu až 6x
větší oproti těm po první dávce.

Podání Xolairu vyrobeného ve formě lyofilizátu nebo roztoku vedlo k podobným profilům sérové
koncentrace omalizumabu v čase.

Distribuce

In vitro omalizumab tvoří s IgE komplexy omezené velikosti. Precipitující komplexy a komplexy s
molekulovou hmotností větší než jeden milion daltonů nejsou pozorovány in vitro anebo in vivo.
Zdánlivý distribuční objem u pacientů po subkutánním podání byl 78 ± 32 ml/kg.

Eliminace

Clearance omalizumabu zahrnuje průběh clearance IgG stejně tak jako clearance prostřednictvím
specifické vazby a tvorby komplexů s cílovým ligandem IgE. Vylučování IgG v játrech zahrnuje
odbourávání v retikuloendotelovém systému a endotelových buňkách. Intaktní IgG je také vylučován
žlučí. U pacientů s astmatem činil průměrný poločas eliminace omalizumabu ze séra 26 dní, s
clearance v průměru 2,4  1,1 ml/kg/den. Kromě toho zdvojnásobení tělesné hmotnosti přibližně
zdvojnásobuje danou clearance.

Vlastnosti pacientské populace

Věk,rasa/etnikum, pohlaví, BMI (Body Mass Index)
Populační farmakokinetika Xolairu byla analyzována, aby se zhodnotily účinky demografických
charakteristik. Analýzy těchto omezených údajů naznačují, že není nutná žádná úprava dávky pro věk
(6-76 let pro pacienty s alergickým astmatem, 18-75 let pro pacienty s chronickou rinosinusitidou
s nosními polypy), rasu/etnickou příslušnost, pohlaví nebo BMI (viz bod 4.2).

Zhoršená funkce ledvin a jater
U pacientů se zhoršenou funkcí ledvin nebo jater nejsou žádné farmakokinetické nebo
farmakodynamické údaje (viz body 4.2 a 4.4).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Bezpečnost omalizumabu byla studována u opic makaka jávského, jelikož omalizumab se váže na
jejich i lidský IgE s podobnou afinitou. U některých opic byly zjištěny protilátky proti omalizumabu
po opakovaném subkutánním nebo intravenózním podání. Nicméně nebyla pozorována žádná toxicita
jako například onemocnění zprostředkované imunokomplexy nebo cytotoxicita podmíněná
komplementem. Nevyskytl se žádný důkaz anafylaktické odpovědi následkem degranulace žírných
buněk u těchto opic.

Dlouhodobé podávání omalizumabu v dávkách až 250 mg/kg (alespoň 14krát nejvyšší doporučená
klinická dávka v mg/kg podle doporučené dávkovací tabulky) nehumánním primátům (dospělým i
dospívajícím jedincům) bylo dobře tolerováno s výjimkou snížení počtu krevních destiček, které
souviselo s dávkou a bylo závislé na věku, s větší citlivostí u nedospělých zvířat. Hladina koncentrace
v séru potřebná k dosažení poklesu trombocytů o 50 % oproti výchozí hodnotě u dospělých opic
makaka jávského byla zhruba 4 až 20krát vyšší než očekávané maximální klinické sérové koncentrace.
Navíc u makaka jávského bylo pozorováno akutní krvácení a zánět v místě aplikace injekce.

Formální studie kancerogenity nebyly s omalizumabem provedeny.

V reprodukčních studiích u makaka jávského subkutánně podané dávky až do 75 mg/kg týdně
(alespoň 8krát nejvyšší doporučená klinická dávka v mg/kg po dobu delší než 4 týdny) nevyvolaly
mateřskou toxicitu, embryotoxicitu nebo teratogenní účinky, když byly podávané během
organogeneze, a neměly nežádoucí účinky na fetální nebo novorozenecký růst, pokud byly podávané
během těhotenství, porodu nebo kojení.

Omalizumab se vylučuje do mateřského mléka makaka jávského. Hladiny omalizumabu v mléce byly
0,15 % koncentrace v séru matky.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Arginin-hydrochlorid
Histidin-hydrochlorid
Histidin
Polysorbát Voda pro injekci

6.2 Inkompatibility

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky.

6.3 Doba použitelnosti

18 měsíců.

Přípravek může být ponechán po celkovou dobu 48 hodin při teplotě 25 °C. Pokud je to nutné, můžete
vrátit přípravek do lednice pro pozdější použití.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C).
Chraňte před mrazem.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.


6.5 Druh obalu a obsah balení

Roztok o objemu 0,5 ml v předplněné injekční stříkačce (ze skla typu I) s vsazenou injekční jehlou
(nerezová ocel), pístovou zátkou (typ I) a ochranným krytem jehly.

Balení obsahující 1 předplněnou injekční stříkačku a vícečetná balení obsahující 4 (4 x 1) nebo (10 x 1) předplněných injekčních stříkaček.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Xolair 75 mg injekční roztok je dodáván v jednorázové předplněné injekční stříkačce pro jednotlivé
použití. Injekční stříkačka má být vyjmuta z chladničky 20 minut před podáním injekce, aby dosáhla
pokojové teploty.

Instrukce pro likvidaci

Ihned zlikvidujte použitou injekční stříkačku do k tomuto účelu vyhrazeného kontejneru.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

EU/1/05/EU/1/05/EU/1/05/

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 25. října Datum posledního prodloužení registrace: 22. června

10. DATUM REVIZE TEXTU


Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské
agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Xolair 150 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna předplněná injekční stříkačka s roztokem objemu 1 ml obsahuje omalizumabum* 150 mg.

*Omalizumab je humanizovaná monoklonální protilátka vyrobená technologií rekombinantní DNA v
linii savčích buněk vaječníků čínských křečíků (CHO).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce (injekce).

Čirý až mírně opalescentní, bezbarvý až světle hnědavě-žlutý roztok.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Alergické astma

Xolair je indikován k léčbě dospělých, dospívajících a dětí (ve věku 6 až <12 let).

Léčbu Xolairem je možno použít pouze u pacientů s astmatem vyvolaným prokazatelně IgE
(imunoglobulinem E) (viz bod 4.2).

Dospělí a dospívající (12 let a starší)
Xolair se doporučuje jako doplňková léčba ke zlepšení kontroly astmatu pacientů s těžkým
perzistujícím alergickým astmatem, kteří mají pozitivní kožní test nebo reaktivitu in vitro na celoroční
vzdušný alergen a kteří mají sníženou funkci plic (FEV1 <80 %), stejně jako časté symptomy během
dne nebo probouzení v noci, a kteří mají dokumentované těžké exacerbace astmatu navzdory vysokým
denním dávkám inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících inhalačních beta2-agonistů.

Děti (6 až <12 let)
Xolair se doporučuje jako přídatná léčba ke zlepšení kontroly astmatu u pacientů s těžkým
perzistujícím alergickým astmatem, kteří mají pozitivní kožní test nebo reaktivitu in vitro na celoroční
vzdušný alergen a časté denní nebo noční příznaky buzení a kteří mají prokázané četné vážné
exacerbace přesto, že užívají vysoké denní dávky inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících
inhalačních beta2-agonistů.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy

Xolair je indikován jako přídatná terapie s intranazálními kortikosteroidy k léčbě dospělých (18 let
a více) se závažnou chronickou rinosinusitidou s nosními polypy, u kterých léčba intranazálními
kortikosteroidy neposkytuje odpovídající kontrolu onemocnění.

Chronická spontánní urtikarie (CSU)

Xolair je indikován jako přídatná terapie k léčbě chronické spontánní urtikarie u dospělých
a dospívajících pacientů (ve věku 12 let a více) s nedostatečnou odpovědí na léčbu H1 antihistaminiky.

4.2 Dávkování a způsob podání

Léčba Xolairem by měla být zahájena lékařem zkušeným v diagnostice a léčbě těžkého perzistujícího
astmatu, chronické rinosinusitidy s nosními polypy nebo chronické spontánní urtikarie.

Dávkování

Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy

Dávkování u alergického astmatu a chronické rinosinusitidy s nosními polypy sleduje stejné principy
dávkování. Vhodná dávka a frekvence podávání Xolairu u těchto onemocnění se určí podle výchozích
hodnot IgE (IU/ml), které se stanoví před zahájením léčby, a dle tělesné hmotnosti (kg). Aby mohla
být stanovena dávka, měla by být před podáním počáteční dávky u pacientů stanovena hladina IgE
jakýmkoliv komerčním testem pro stanovení celkového IgE v séru. Na základě výsledků může být
potřeba podávat 75 až 600 mg Xolairu v 1 až 4 injekcích na každé podání.

U pacientů s alergickým astmatem s výchozí hodnotou IgE nižší než 76 IU/ml je méně
pravděpodobné, že se projeví přínos přípravku (viz bod 5.1). Ošetřující lékař se musí ujistit, že dospělí
a dospívající pacienti s IgE nižším než 76 IU/ml a děti (6 až <12 let) s IgE nižším než 200 IU/ml mají
před začátkem léčby prokázanou in vitro reaktivitu (RAST) na celoroční vzdušný alergen.

Viz Tabulka 1 schéma konverze a Tabulka 2 a 3 schéma stanovení dávky.

Pacientům, jejichž výchozí hodnoty hladin IgE nebo tělesná hmotnost v kilogramech jsou mimo limity
dávkovací tabulky, by Xolair neměl být podáván.

Maximální doporučená dávka je 600 mg omalizumabu každé dva týdny.

Tabulka 1 Konverze dávky na počet injekčních stříkaček, počet injekcí a celkový objem injekcí
při každé aplikaci

Dávka
(mg)
Počet injekčních
stříkaček
Počet injekcí Celkový objem injekcí (ml)
75 mg 150 mg
75 1 0 1 0,150 0 1 1 1,225 1 1 2 1,300 0 2 2 2,375 1 2 3 2,450 0 3 3 3,525 1 3 4 3,600 0 4 4 4,
Tabulka 2 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 4 TÝDNY. Dávky Xolairu (dávka v miligramech) podávané
subkutánní injekcí každé 4 týdny

Tělesná hmotnost (kg)
Výchozí
hodnota
IgE
(IU/ml)
25*
>25-
30*
>30-
>40-
>50-
>60-
>70-
>80-
>>30-100 75 75 75 150 150 150 150 150 300 >100-200 150 150 150 300 300 300 300 300 450 >200-300 150 150 225 300 300 450 450 450 600
>300-400 225 225 300 450 450 450 600 600
>400-500 225 300 450 450 600 600
>500-600 300 300 450 600 600
>600-700 300 450 600
>700-800
>800-900 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 2 TÝDNY
VIZ TABULKA
>
>
*Tělesné hmotnosti pod 30 kg nebyly v pivotních studiích s chronickou rinosinusitidou s nosními
polypy studovány.
Tabulka 3 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 2 TÝDNY. Dávky Xolairu (dávka v miligramech) podávané
subkutánní injekcí každé 2 týdny

Tělesná hmotnost (kg)
Výchozí
hodnota
IgE
(IU/ml)
20-
25*
>25-
30*
>30-
>40-
>50-
>60-
>70-
>80-
>>30-100 PODÁVÁNÍ KAŽDÉ 4 TÝDNY
VIZ TABULKA
>100-200
>200-300 >300-400 450 >400-500 375 375 525 >500-600 375 450 450 600
>600-700 225 375 450 450 525
>700-800 225 225 300 375 450 450 525 600
>800-900 225 225 300 375 450 525 600
>225 300 375 450 525 600
>225 300 375 450 600
>300 300 450 525 600 Nejsou dostatečná data pro doporučení
dávky
>300 375 450 525
>300 375 525 600
*Tělesné hmotnosti pod 30 kg nebyly v pivotních studiích s chronickou rinosinusitidou s nosními
polypy studovány.


Délka léčby, její sledování a úprava dávky
Alergické astma
Xolair je určen pro dlouhodobou léčbu. Klinické studie prokázaly, že Xolair dosahuje účinnosti
po minimálně 12-16 týdnech léčby. Po 16 týdnech od zahájení léčby Xolairem by měl lékař před
podáváním dalších injekcí zhodnotit účinnost léčby. Rozhodnutí o pokračování léčby Xolairem
následně po 16týdenním intervalu, nebo příležitostně později, by mělo být založeno na tom, zdali je
patrné výrazné zlepšení z hlediska celkové kontroly astmatu (viz bod 5.1, Celkové hodnocení
účinnosti léčby lékařem).

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
V klinických studiích s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy byly změny skóre nosních polypů
(NPS) a skóre nosní kongesce (NCS) pozorovány za 4 týdny. Potřeba pokračující léčby se má
pravidelně přehodnocovat na základě závažnosti onemocnění pacienta a úrovně kontroly příznaků.

Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy
Ukončení léčby Xolairem má obecně za následek návrat ke zvýšeným hladinám volného IgE a s tím
spojeným symptomům. Celkové hladiny IgE jsou zvýšené během léčby a zůstávají zvýšené až
po dobu jednoho roku po skončení léčby. Proto opětovné stanovení hladin IgE během léčby Xolairem
nemůže být použito jako vodítko pro stanovení dávky. Stanovení dávky po přerušení léčby trvající
méně než jeden rok by mělo být založeno na výchozích hodnotách hladin sérového IgE získaných
při stanovení zahajovací dávky. Pro stanovení dávky mohou být celkové hladiny IgE v séru znovu
stanoveny, jestliže léčba Xolairem byla přerušena jeden rok nebo déle.

Dávky by měly být přizpůsobeny významným změnám tělesné hmotnosti (viz Tabulka 2 a 3).

Chronická spontánní urtikarie (CSU)

Doporučená dávka je 300 mg, podávaných subkutánní injekcí každé čtyři týdny.

Předepisujícím lékařům se doporučuje pravidelně přehodnotit potřebu pokračování léčby.

Zkušenosti z klinického hodnocení dlouhodobé léčby v této indikaci jsou popsány v bodě 5.1.

Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti (65 let a starší)
Pro užití Xolairu u pacientů starších více než 65 let jsou dostupné omezené údaje, ale nebylo zjištěno,
že by u starších pacientů bylo nutné podávání jiné dávky než u mladších dospělých pacientů.

Pacienti s poškozením ledvin nebo jater
Nejsou k dispozici žádné studie hodnotící vliv zhoršené funkce ledvin nebo jater na farmakokinetiku
omalizumabu. Protože clearance omalizumabu je při klinických dávkách ovlivněna hlavně
retikuloendotelovým systémem (RES), je nepravděpodobné, že by byla ovlivněna poškozením ledvin
nebo jater. Protože není doporučena žádná zvláštní úprava dávkování pro tyto pacienty, Xolair by měl
být podáván s opatrností (viz bod 4.4).

Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost Xolairu v případě alergického astmatu u pacientů mladších 6 let nebyla dosud
stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.

Bezpečnost a účinnost Xolairu u chronické rinosinusitidy s nosními polypy u pacientů mladších 18 let
nebyla dosud stanovena.

Bezpečnost a účinnost Xolairu v případě chronické spontánní urtikarie u pacientů mladších 12 let
nebyla dosud stanovena.

Způsob podání

Pouze pro subkutánní podání. Xolair nesmí být podáván intravenózně nebo intramuskulárně.

Dávky větší než 150 mg (Tabulka 1) je třeba rozdělit na dvě nebo více injekčních míst.

Pacienti bez výskytu anafylaxe v anamnéze si mohou sami aplikovat injekci Xolairu nebo jim může
podat injekci ošetřovatel od 4. dávky dále, pokud lékař určí, že je to vhodné (viz bod 4.4). Pacient
nebo ošetřovatel musí být proškolen ve správné technice podání injekce a v rozpoznání časných
příznaků a známek závažných alergických reakcí.

Pacienty nebo ošetřovatele je třeba poučit, aby injikovali celý obsah Xolairu podle pokynů
poskytnutých v příbalové informaci.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sledovatelnost

Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.

Obecné

Xolair není určen k léčbě exacerbací akutního astmatu, akutního bronchospasmu nebo status
asthmaticus.

Xolair nebyl zkoumán u pacientů se syndromem hyperimunoglobulinemie E nebo alergickou
bronchopulmonální aspergilózou nebo pro prevenci anafylaktických reakcí včetně takových, které jsou
vyvolané alergií na potraviny, atopickou dermatitidou nebo alergickou rinitidou. Xolair není indikován
pro léčbu těchto stavů.

Léčba Xolairem nebyla zkoumána u pacientů s autoimunitním onemocněním, s onemocněním
zprostředkovaným imunokomplexy, nebo s preexistující zhoršenou funkcí ledvin nebo jater (viz
bod 4.2). Pokud je Xolair podáván těmto skupinám pacientů, měla by být zachovávána opatrnost.

Náhlé vysazení systémových nebo inhalačních kortikosteroidů po zahájení léčby Xolairem
u alergického astmatu nebo chronické rinosinusitidy s nosními polypy se nedoporučuje. Snižování
dávek kortikosteroidů je nutno provádět pod přímým dohledem lékaře a je vhodné jej provádět
postupně.

Poruchy imunitního systému

Alergické reakce typu I
Lokální nebo systémové alergické reakce typu I včetně anafylaxe a anafylaktického šoku se mohou
objevit po podání omalizumabu, dokonce i po dlouhotrvající léčbě. Avšak většina těchto reakcí se
objevila během 2 hodin po první a následné injekci Xolairu, ale některé se objevily až po 2 hodinách a
dokonce i po více než 24 hodinách po injekci. Většina anafylaktických reakcí se objevila během
prvních 3 dávek Xolairu. Proto musí být první 3 dávky podány buď zdravotnickým odborníkem nebo
za jeho dohledu. Výskyt anafylaxe nesouvisející s omalizumabem v anamnéze může být rizikový
faktor pro anafylaxi následující po podání Xolairu. Proto u pacientů se známým výskytem anafylaxe
v anamnéze musí být Xolair podán zdravotnickým odborníkem, který by měl vždy mít léčivé
přípravky dostupné k okamžitému užití pro léčbu anafylaktických reakcí následně po podání Xolairu.
Pokud se objeví anafylaktická nebo jiná závažná alergická reakce, podávání Xolairu musí být
okamžitě ukončeno a musí být zahájena příslušná léčebná opatření. Pacienti by měli být informováni o
možnosti takových reakcí, a pokud se objeví alergická reakce, měli by vyhledat okamžitě lékařskou
pomoc.

U malého počtu pacientů v klinických studiích byly detekovány protilátky proti omalizumabu (viz bod
4.8). Klinický význam protilátek proti Xolairu není dobře prostudován.

Sérová nemoc
Sérová nemoc a reakce podobné sérové nemoci, které jsou opožděnými alergickými reakcemi typu III,
byly pozorovány u pacientů léčených humanizovanými monoklonálními protilátkami včetně
omalizumabu. Předpokládaný patofyziologický mechanismus zahrnuje tvorbu a ukládání
imunokomplexů v důsledku vzniku protilátek proti omalizumabu. Reakce se obvykle objevila 1-5 dní
po podání prvních nebo následujících injekcí, i po dlouhodobé léčbě. Příznaky poukazující na sérovou
nemoc zahrnují artritidu/artralgie, vyrážku (kopřivku nebo jiné formy), horečku a lymfadenopatii. K
léčbě nebo prevenci této nemoci mohou být vhodná antihistaminika a kortikosteroidy. Pacienti by měli
být poučeni, aby hlásili jakékoli podezřelé příznaky.

Syndrom Churga-Straussové a hypereozinofilní syndrom
U pacientů s těžkým astmatem se může zřídka vyskytnout systémový hypereozinofilní syndrom nebo
alergická eozinofilní granulomatózní vaskulitida (syndrom Churga-Straussové), které se obvykle léčí
systémovými kortikoidy.

Ve vzácných případech se mohou u pacientů léčených antiastmatickými léčivými přípravky, včetně
omalizumabu, projevit systémová eozinofilie a vaskulitida. Tyto případy jsou často spojeny se
snižováním léčby perorálními kortikoidy.

U těchto pacientů by lékaři měli věnovat zvýšenou pozornost možnému rozvoji eozinofilie,
vaskulitické vyrážky, zhoršení plicních symptomů, abnormalit paranazálních dutin, srdečních
komplikací a/nebo neuropatie.

Ve všech závažných případech výše uvedených poruch imunitního systému by mělo být zváženo
vysazení omalizumabu.

Parazitární infekce (helmintóza)

IgE může být spojený s imunologickou odpovědí na některé parazitární infekce. V placebem
kontrolované studii s alergickými pacienty bylo u pacientů s chronicky vysokým rizikem helmintóz
prokázáno mírné zvýšení podílu infekcí ve skupině s omalizumabem, ačkoliv průběh, závažnost a
odpověď na léčbu infekce se nezměnily. Četnost výskytu infekce cizopasnými červy v celkovém
klinickém programu, který nebyl navržen tak, aby takové infekce prokázal, byla méně než 1 z
000 pacientů. Nicméně měla by být zaručena opatrnost u pacientů s vysokým rizikem infekce
cizopasnými červy, zejména pokud cestují do oblastí, kde se infekce cizopasnými červy vyskytují
endemicky. Pokud pacienti neodpovídají na doporučenou antiparazitární léčbu, mělo by být zváženo
přerušení léčby Xolairem.

Jedinci senzitivní na latex

Snímatelný kryt jehly této předplněné injekční stříkačky obsahuje derivát přírodního gumového latexu.
Ve snímatelném krytu jehly nebyl dosud detekován žádný přírodní gumový latex. Nicméně použití
přípravku Xolair injekční roztok v předplněné injekční stříkačce nebylo u jedinců senzitivních na latex
studováno, a proto je zde potenciální riziko vzniku hypersenzitivních reakcí, které nemohou být úplně
vyloučeny.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Xolair může nepřímo snížit účinnost léčivých přípravků používaných k léčbě helmintóz nebo jiných
parazitárních infekcí, protože v imunologické odpovědi na některé helmintózy může být zapojen IgE
(viz bod 4.4).

Enzymy cytochromu P450, pumpy zajišťující efflux a mechanismy vazby na proteiny se nepodílejí na
clearance omalizumabu; takže je zde malá možnost lékových interakcí. Nebyly provedeny žádné
studie interakce Xolairu s léčivými přípravky ani vakcínami. Není žádný farmakologický důvod
očekávat, že by se běžně předepisované léčivé přípravky užívané v léčbě astmatu, chronické
rinosinusitidy s nosními polypy nebo CSU vzájemně ovlivňovaly s omalizumabem.

Alergické astma

V klinických studiích byl Xolair běžně užíván v kombinaci s inhalačními a perorálními
kortikosteroidy, inhalačními krátkodobě a dlouhodobě působícími beta agonisty, modifikátory
leukotrienů, theofyliny a perorálními antihistaminiky. Nevyskytly se žádné údaje, že bezpečnost
Xolairu byla změněna těmito dalšími běžně užívanými antiastmatickými léčivými přípravky. Jsou
dostupné omezené údaje o užívání Xolairu v kombinaci se specifickou imunoterapií (hyposenzitizační
terapie). V klinické studii, kde byl Xolair podáván společně s imunoterapií, nebyl zjištěn žádný rozdíl
v bezpečnosti a účinnosti Xolairu v kombinaci se specifickou imunoterapií v porovnání s podáváním
samotného Xolairu.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy

Xolair byl v klinických studiích používán v kombinaci s intranazálním sprejem mometasonu
podle protokolu. Ostatní běžně užívané souběžné léčivé přípravky zahrnovaly jiné intranazální
kortikosteroidy, bronchodilatancia, antihistaminika, antagonisty leukotrienových receptorů,
adrenergika/sympatomimetika a lokální nosní anestetika. Neobjevil se žádný náznak, který by
ukazoval, že bezpečnost Xolairu je při současném používání těchto ostatních běžně užívaných
léčivých přípravků změněna.

Chronická spontánní urtikarie (CSU)

V klinických studiích týkajících se CSU byl Xolair podáván v kombinaci s antihistaminiky
(H1 antihistaminiky, H2 antihistaminiky) a antagonisty leukotrienových receptorů (LTRA). Nebylo
prokázáno, že by bezpečnost omalizumabu byla pozměněna při podávání s těmito léčivými přípravky,
vztaženo k jejich známému bezpečnostnímu profilu u alergického astmatu. Navíc farmakokinetická
analýza populace neprokázala žádný relevantní účinek H2 antihistaminik a LTRA na farmakokinetiku
omalizumabu (viz bod 5.2).

Pediatrická populace
Klinické studie týkající se CSU zahrnovaly některé pacienty ve věku 12 až 17 let, užívající Xolair
v kombinaci s antihistaminiky (H1 antihistaminiky, H2 antihistaminiky) a LTRA. U dětí mladších
12 let nebyly provedeny žádné studie.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Středně velké množství dat o těhotných ženách (mezi 300 – 1000 ukončených těhotenství) založené na
těhotenském registru a postmarketingových spontánních hlášeních neprokazuje žádnou malformační
nebo feto/neonatální toxicitu. Prospektivně zaměřený těhotenský registr (studie EXPECT)
u 250 těhotných žen s astmatem vystavených účinkům přípravku Xolair ukázal, že prevalence větších
kongenitálních anomálií byla podobná (8,1 % vs. 8,9 %) mezi registrem EXPECT a pacienty
s odpovídajícím onemocněním (středně těžké a těžké astma). Interpretace dat může být ovlivněna
metodologickými omezeními registru, včetně malé velikosti vzorku a designu bez randomizace.

Omalizumab přestupuje přes placentu, studie reprodukční toxicity na zvířatech nenaznačují buďpřímé
nebo nepřímé škodlivé účinky (viz bod 5.3).

U primátů byl omalizumab spojován se snížením na věku závislém počtu krevních destiček, s relativní
větší citlivostí u nedospělých zvířat (viz bod 5.3).

Pokud je z klinického hlediska potřeba, použití přípravku Xolair může být zváženo během těhotenství.

Kojení

Imunoglobuliny G (IgG) jsou přítomné v lidském mléku, a proto se očekává, že omalizumab bude
přítomný v lidském mléku. Dostupné údaje u samic ostatních primátů prokázaly vylučování
omalizumabu do mléka (viz bod 5.3).

Registr EXPECT se 154 dětmi, které byly vystaveny účinkům přípravku Xolair během těhotenství
a kojení, neprokázal nežádoucí účinky u kojených dětí. Interpretace dat může být ovlivněna
metodologickými omezeními registru, včetně malé velikosti vzorku a designu bez randomizace.

Při perorálním podání procházejí proteiny imunoglobulinu G střevní proteolýzou a mají špatnou
biologickou dostupnost. U kojených novorozenců/dětí se neočekávají žádné účinky. Proto, pokud je
z klinického hlediska potřeba, použití přípravku Xolair může být zváženo během kojení.

Fertilita

Pro omalizumab nejsou k dispozici žádné údaje týkající se lidské fertility. Ve specificky navržených
neklinických studiích fertility u primátů (s výjimkou člověka), včetně studií páření, nebylo pozorováno
poškození samčí ani samičí fertility následně po opakovaném podávání omalizumabu v dávkách až
75 mg/kg. Dále nebyly pozorovány žádné genotoxické účinky v samostatné neklinické studii
genotoxicity.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Xolair nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy

Souhrn bezpečnostního profilu
Během klinických studií u dospělých a dospívajících pacientů starších 12 let s alergickým astmatem
byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky bolest hlavy a reakce v místě aplikace injekce, včetně
bolestivosti, zduření, zarudnutí a svědění. V klinických studiích u dětí od 6 do <12 let byly nejčastěji
hlášenými nežádoucími účinky bolest hlavy, pyrexie a bolest v nadbřišku. Ve většině případů byly
reakce mírné nebo středně závažné. V klinických studiích u pacientů ve věku 18 let a starších
u chronické rinosinusitidy s nosními polypy byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky bolest
hlavy, závratě, artralgie, bolest v nadbřišku a reakce v místě podání injekce.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Tabulka 4 zaznamenává nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích celkové bezpečnosti
u alergického astmatu a chronické rinosinusitidy s nosními polypy u populace léčené Xolairem podle
MedDRA orgánové klasifikace a četnosti výskytu. V každé skupině četností jsou nežádoucí reakce
seřazeny podle klesající závažnosti. Kategorie četností jsou definovány jako: velmi časté (≥1/10),
časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100), vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000) a velmi
vzácné (<1/10 000). Reakce hlášené z postmarketingového sledování jsou uvedeny s frekvencí není
známo (z dostupných údajů nelze určit).


Tabulka 4 Nežádoucí účinky u alergického astmatu a chronické rinosinusitidy s nosními polypy

Infekce a infestace
Méně časté Faryngitida
Vzácné Parazitární infekce
Poruchy krve a lymfatického systému
Není známo Idiopatická trombocytopenie, včetně těžkých případů
Poruchy imunitního systému
Vzácné Anafylaktická reakce, jiné závažné alergické stavy, vývoj
protilátek proti omalizumabu
Není známo Sérová nemoc, která může zahrnovat horečku a lymfadenopatii
Poruchy nervového systému
Časté Bolest hlavy*
Méně časté Synkopa, parestezie, somnolence, závrať#
Cévní poruchy
Méně časté Posturální hypotenze, zčervenání
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Méně časté Alergický bronchospasmus, kašel
Vzácné Otok laryngu
Není známo Alergická granulomatózní vaskulitida (tzv. syndrom Churga-
Straussové)
Gastrointestinální poruchy
Časté Bolest v nadbřišku**#
Méně časté Příznaky a projevy dyspepsie, průjem, nauzea
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté Citlivost na světlo, kopřivka, vyrážka, svědění
Vzácné Angioedém
Není známo Alopecie
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Časté Artralgie†
Vzácné Systémový lupus erythematodes (SLE)
Není známo Myalgie, otoky kloubů
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Velmi časté Pyrexie**
Časté Reakce v místě aplikace jako zduření, zarudnutí, bolest, svědění
Méně časté Onemocnění podobné chřipce, otoky paží, zvýšení hmotnosti,
únava
*: Velmi časté u dětí od 6 do <12 let
**: U dětí od 6 do <12 let
#: Časté ve studiích s nosními polypy
†: Není známo ve studiích s alergickým astmatem

Chronická spontánní urtikarie (CSU)

Souhrn bezpečnostního profilu
Bezpečnost a snášenlivost omalizumabu byly studovány podáváním dávek 75 mg, 150 mg a 300 mg
každé čtyři týdny u 975 pacientů s CSU, z nichž 242 dostávalo placebo. Celkem 733 pacientů bylo
léčeno omalizumabem až 12 týdnů a 490 pacientů až 24 týdnů. Z tohoto množství bylo 412 pacientů
léčeno dávkou 300 mg až 12 týdnů a 333 pacientů bylo léčeno dávkou 300 mg až 24 týdnů.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Samostatná tabulka (Tabulka 5) ukazuje nežádoucí účinky u CSU indikace, vyplývající z rozdílů
v dávkování a v léčených populacích (s významně odlišnými rizikovými faktory, komorbiditami,
komedikacemi a věkem [např. studie s astmatem zahrnovaly děti od 6-12 let věku]).

Tabulka 5 zaznamenává nežádoucí účinky (příhody vyskytující se u ≥1 % pacientů v jakékoli léčebné
skupině a ≥ 2 % častěji v jakékoli léčebné skupině s omalizumabem než s placebem (po lékařském
zhodnocení)) hlášené při dávkách 300 mg ve třech poolovaných studiích fáze III. Uvedené nežádoucí
účinky jsou rozděleny do dvou skupin: na účinky identifikované ve 12týdenním a 24týdenním
léčebném období.

Nežádoucí účinky jsou uvedeny podle MedDRA orgánové klasifikace. V každé třídě orgánové
klasifikace jsou nežádoucí účinky seřazeny podle četnosti, s nejčastějšími reakcemi uvedenými na
prvním místě. Odpovídající kategorie četnosti pro každý nežádoucí účinek je stanovena na základě
následující konvence: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100),
vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze
určit).

Tabulka 5 Nežádoucí účinky z poolované bezpečnostní databáze s CSU (den 1 až týden 24)
při dávce 300 mg omalizumabu

Týden Studie s omalizumabem č. 1, 2 a 3,
poolované
Kategorie četnosti
Placebo N=242 300 mg N=412
Infekce a infestace
Sinusitida 5 (2,1 %) 20 (4,9 %) časté
Poruchy nervového systému
Bolest hlavy 7 (2,9 %) 25 (6,1 %) časté
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Artralgie 1 (0,4 %) 12 (2,9 %) časté
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Reakce v místě podání
injekce* 2 (0,8 %) 11 (2,7 %) časté
Týden Studie s omalizumabem č. 1 a 3,
poolované
Kategorie četnosti
Placebo N=163 300 mg N=333
Infekce a infestace
Infekce horních cest
dýchacích 5 (3,1 %) 19 (5,7 %) časté
* Přestože se neprokázal 2 % rozdíl oproti placebu, reakce v místě podání injekce byly zařazeny,
protože u všech případů byla stanovena příčinná souvislost se zkoumanou léčbou.

Ve 48týdenní studii dostávalo 81 pacientů s CSU omalizumab v dávce 300 mg každé 4 týdny (viz
bod 5.1). Bezpečnostní profil při dlouhodobém užívání byl podobný bezpečnostnímu profilu
pozorovanému ve 24týdenních studiích s CSU.

Popis vybraných nežádoucích účinků

Poruchy imunitního systému
Další informace viz bod 4.4.

Anafylaxe
Anafylaktické reakce byly v klinických studiích vzácné. Nicméně v datech po uvedení přípravku na
trh se následně po kumulativním vyhledávání v bezpečnostní databázi našlo celkem 898 případů
anafylaxe. Na základě očekávané expozice 566 923 pacientoroků to mělo za následek míru hlášení
přibližně 0,20 %.

Arteriální tromboembolické příhody (ATE)
V kontrolovaných klinických studiích a během interim analýz observační studie byla pozorována
numerická nerovnováha v počtu ATE. Definice složeného endpointu ATE zahrnovala cévní mozkovou
příhodu, transitorní ischemickou ataku, infarkt myokardu, nestabilní anginu pectoris a
kardiovaskulární úmrtí (včetně úmrtí z neznámé příčiny). V konečné analýze observační studie byl
poměr ATE na 1 000 pacientoroků 7,52 (115/15 286 pacientoroků) pro pacienty léčené Xolairem a
5,12 (51/9 963 pacientoroků) pro kontrolní skupinu. V multivariační analýze kontrolující základní
dostupné kardiovaskulární rizikové faktory byl poměr rizik 1,32 (95 % interval spolehlivosti
0,91-1,91). V samostatné analýze poolovaných klinických studií, která zahrnovala všechny
randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studie trvající 8 nebo více týdnů,
byl poměr ATE na 1 000 pacientoroků 2,69 (5/1 856 pacientoroků) pro pacienty léčené Xolairem a
2,38 (4/1 680 pacientoroků) pro pacienty užívající placebo (relativní riziko 1,13, 95 % interval
spolehlivosti 0,24-5,71).

Krevní destičky
V klinických studiích mělo několik pacientů počet krevních destiček pod spodní hranicí normálního
laboratorního rozmezí. Žádná z těchto změn nebyla spojena s epizodami krvácení nebo se snížením
hemoglobinu. U lidí (pacientů nad 6 let) nebylo hlášeno trvalé snížení počtu krevních destiček, které
bylo pozorováno u ostatních primátů (viz bod 5.3), přestože z postmarketingového sledování byly
ojediněle hlášeny případy idiopatické trombocytopenie, včetně těžkých případů.

Parazitární infekce
Placebem kontrolovaná studie u alergických pacientů s chronicky vysokým rizikem helmintóz ukázala
mírně zvýšenou četnost výskytu infekcí u pacientů užívajících omalizumab ve srovnání s kontrolní
skupinou. Toto zvýšení nebylo statisticky signifikantní. Průběh, závažnost a odpověď na léčbu infekcí
se nezměnily (viz bod 4.4).

Systémový lupus erythematodes
U pacientů se středně těžkým až těžkým astmatem a chronickou spontánní urtikarií (CSU) byly
hlášeny případy systémového lupus erythematodes (SLE) z klinických studií a postmarketingových
hlášení. Patogeneze SLE není dobře známa.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích
účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Maximální tolerovaná dávka Xolairu nebyla stanovena. Pacientům byly podány jednorázové
intravenózní dávky až do 4 000 mg, aniž by se prokázala dávkou vymezená toxicita. Nejvyšší úhrnná
dávka podaná pacientům byla 44 000 mg po dobu 20 týdnů a tato dávka neměla za následek žádné
akutní nežádoucí účinky.

Pokud je podezření z předávkování, pacient by měl být sledován pro výskyt jakýchkoli neobvyklých
známek nebo příznaků. Měla by být vyhledána lékařská pomoc a zahájena vhodná opatření.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva pro onemocnění spojená s obstrukcí dýchacích cest, jiná
systémová léčiva pro onemocnění spojená s obstrukcí dýchacích cest, ATC kód: R03DX
Omalizumab je z rekombinantní DNA odvozená humanizovaná monoklonální protilátka, která se
selektivně váže na lidský imunoglobulin E (IgE). Protilátka je typu IgG1 kappa, která sestává ze
skeletu lidské protilátky a z části odvozené z myší monoklonální protilátky, která váže IgE.

Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy

Mechanismus účinku
Omalizumab se váže na IgE a předchází vazbě IgE k FcRI (receptorům s vysokou afinitou k IgE)
na bazofilech a mastocytech, čímž se redukuje množství volného IgE, který je využitelný ke spuštění
alergické kaskády. Léčba Xolairem u atopických pacientů měla za následek nápadný pokles FcRI
receptorů na bazofilech. Léčba Xolairem inhibuje zánět zprostředkovaný IgE, což je prokázáno
snížením krevních a tkáňových eozinofilů a snížením zánětlivých mediátorů, včetně IL-4, IL-5 a IL-pomocí přirozených, adaptivních a neimunních buněk.

Farmakodynamické účinky
Alergické astma

Uvolnění histaminu in vitro z bazofilů izolovaných od jedinců léčených Xolairem bylo snížené
přibližně o 90 % po stimulaci alergenem oproti hodnotám před léčbou.

V klinických studiích týkajících se alergických pacientů s astmatem byly sérové hladiny volného IgE
sníženy v závislosti na dávce během 1 hodiny od první dávky a zůstaly snížené mezi dávkami. Po
jednom roce od ukončení léčby Xolairem se hladiny IgE vrátily na úroveň před léčbou, aniž by byl
pozorován rebound fenomén v hladinách IgE po vysazení léčivého přípravku.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
V klinických studiích u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy vedla léčba Xolairem
ke snížení volného IgE v séru (přibližně 95 %) a ke zvýšení hladin celkového IgE v séru, v podobném
rozsahu, jako bylo pozorováno u pacientů s alergickým astmatem. Hladiny celkového IgE v séru se
zvýšily v důsledku formování komplexů omalizumab-IgE, které mají pomalejší rychlost vylučování
v porovnání s volným IgE.


Chronická spontánní urtikarie (CSU)

Mechanismus účinku
Omalizumab se váže na IgE a snižuje hladiny volného IgE. Následně klesá počet IgE receptorů
(FcRI) na buňkách. Není úplně jasné, jak tento mechanismus vede ke zlepšení příznaků CSU.

Farmakodynamické účinky
V klinických studiích týkajících se pacientů s CSU byla maximální suprese volného IgE pozorována
dny po první subkutánní dávce. Po opakovaných dávkách jednou za 4 týdny zůstaly hladiny volného
IgE v séru před podáním dávky stabilní mezi 12 a 24 týdny léčby. Po skončení léčby Xolairem se
zvýšily hladiny volného IgE na úroveň před léčbou po 16týdenním období dalšího sledování
bez léčby.

Klinická účinnost a bezpečnost
Alergické astma
Dospělí a dospívající ≥12 let
Účinnost a bezpečnost Xolairu byla prokázána ve 28týdenní dvojitě zaslepené placebem kontrolované
studii (studie 1) zahrnující 419 těžkých alergických astmatiků ve věku 12-79 let, kteří měli sníženou
plicní funkci (FEV1 40-80 % predikční hodnoty) a nedostatečnou kontrolu astmatických symptomů,
přestože dostávali vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících beta2-agonistů.
Pacienti přicházející v úvahu prodělali četné exacerbace astmatu vyžadující systémovou léčbu
kortikosteroidy nebo byli hospitalizováni nebo navštívili lékařskou pohotovostní službu kvůli těžké
exacerbaci astmatu v posledním roce navzdory průběžné léčbě vysokými dávkami inhalačních
kortikosteroidů a dlouhodobě působícími beta2-agonisty. Subkutánně podávaný Xolair nebo placebo
byly podávány jako doplňková léčba k >1 000 mikrogramům beklometason-dipropionátu (nebo jeho
ekvivalentu) plus beta2-agonisty s dlouhodobým účinkem. Perorální kortikosteroid, theofylin a
modifikátory leukotrienů byly dovoleny jako udržovací terapie (22 %, 27 %, resp. 35 % pacientů).

Primárním endpointem bylo sledování výskytu exacerbací astmatu vyžadujících léčbu vysokými
dávkami systémových kortikosteroidů. Omalizumab redukoval četnost výskytu exacerbací astmatu o
19 % (p = 0,153). Další hodnocení, která ukázala statistický význam (p<0,05) ve prospěch Xolairu,
zahrnovala snížení závažných exacerbací (kde funkce plic u pacientů byla redukována až pod 60 %
nejlepší osobní hodnoty a bylo zapotřebí systémových kortikosteroidů) a neodkladných návštěv lékaře
souvisejících s astmatem (zahrnovaly hospitalizaci, pohotovostní lékařskou službu a neplánované
návštěvy u lékaře) a zlepšení astmatických symptomů a funkce plic podle celkového zhodnocení
účinnosti léčby lékařem, Asthma-related Quality of Life (AQL).

Podle analýzy podskupin klinicky významný prospěch léčby Xolairem měli spíše pacienti s celkovou
hladinou IgE ≥76 IU/ml před léčbou. U těchto pacientů ve studii 1 Xolair redukoval četnost výskytu
exacerbací astmatu o 40 % (p = 0,002). Kromě toho více pacientů mělo klinicky významnou odpověď
v populaci s celkovým IgE ≥76 IU/ml v programu Xolair při těžkém astmatu. Tabulka 6 zahrnuje
výsledky u celkové populace ve studii 1.

Tabulka 6 Výsledky studie
Populace studie 1 celkem
Xolair
N=Placebo
N=Exacerbace astmatu
Četnost výskytu za 28týdenní
období
0,74 0,% redukce, p-hodnota pro poměr
četnosti
19,4 %, p = 0,Exacerbace závažného astmatu
Četnost výskytu za 28týdenní
období
0,24 0,% redukce, p-hodnota pro poměr
četnosti
50,1 %, p = 0,Návštěvy lékaře v naléhavých
případech

Četnost výskytu za 28týdenní
období
0,24 0,% redukce, p-hodnota pro poměr
četnosti
43,9 %, p = 0,Celkové zhodnocení lékařem
% reagujících* 60,5 % 42,8 %
Hodnota p ** <0,AQL zlepšení
% pacientů se zlepšením ≥0,5 60,8 % 47,8 %
Hodnota p 0,* nápadné zlepšení nebo kompletní kontrola
** p-hodnota pro celkové zhodnocení

Studie 2 hodnotila účinnost a bezpečnost Xolairu u skupiny 312 osob s těžkým alergickým astmatem,
která odpovídala populaci ve studii 1. Léčba Xolairem v této otevřené studii vedla ke snížení četnosti
výskytu klinicky významných exacerbací astmatu o 61 % oproti běžné léčbě astmatu podávané
samotné.

Čtyři další velké placebem kontrolované podpůrné studie trvající 28 až 52 týdnů na 1 722 dospělých a
dospívajících (studie 3, 4, 5, 6) hodnotily účinnost a bezpečnost Xolairu u pacientů s těžkým
perzistujícím astmatem. Kontrola astmatu u většiny pacientů byla nedostatečná, ale užívali méně
konkomitantní léčby astmatu než pacienti ve studiích 1 a 2. Studie 3-5 použily exacerbace jako
primární endpoint, zatímco studie 6 primárně hodnotila snížení množství inhalačních kortikosteroidů.

Ve studiích 3, 4 a 5 se u pacientů léčených Xolairem snížila četnost výskytu exacerbací astmatu
o 37,5 % (p = 0,027), 40,3 % (p<0,001), respektive o 57,6 % (p<0,001) oproti placebu.

Ve studii 6 bylo schopno významně více pacientů s těžkým alergickým astmatem léčených Xolairem
redukovat svou dávku flutikasonu až na 500 mikrogramů/den bez zhoršení kontroly astmatu (60,3 %)
oproti skupině s placebem (45,8 %, p<0,05).

Skóre kvality života bylo měřeno pomocí dotazníku Juniper Asthma-related Quality of Life
Questionnaire. Ve všech šesti studiích došlo ke statisticky významnému zlepšení skóre kvality života
oproti výchozím hodnotám u pacientů užívajících Xolair oproti skupině placebo nebo kontrolní
skupině.

Celkové hodnocení účinnosti léčby lékařem:
Celkové zhodnocení lékařem bylo provedeno v pěti z výše uvedených studií jako obsáhlé celkové
posouzení kontroly astmatu vykonané ošetřujícím lékařem. Lékař vzal do úvahy PEF (peak expiratory
flow = vrcholová výdechová rychlost), denní a noční symptomy, užití záchranné medikace, spirometrii
a exacerbace. Ve všech pěti studiích se u významně většího podílu pacientů léčených Xolairem
vyhodnotilo, že dosáhli buď výrazného zlepšení, nebo kompletní kontroly astmatu oproti skupině
pacientů, kteří dostávali placebo.

Děti 6 až <12 let
Primární doklad bezpečnosti a účinnosti Xolairu u skupiny pacientů od 6 do <12 let vycházel z
randomizované, dvojitě slepé, placebem kontrolované, multicentrické studie (studie 7).

Studie 7 byla placebem kontrolovaná studie zahrnující podskupinu (N=235) pacientů, u kterých byla
určena současná indikace, kteří byli léčeni vysokými dávkami inhalačních kortikosteroidů (ekvivalent
≥500 μg/den flutikasonu) a dlouhodobě působícími beta-agonisty.

Klinicky významná exacerbace byla definována jako zhoršení příznaků astmatu dle posouzení
zkoušejícího lékaře, vyžadující zdvojnásobení výchozí dávky inhalačních kortikosteroidů po dobu
minimálně 3 dnů a/nebo vyžadující záchrannou léčbu systémovými (perorálními nebo intravenózními)
kortikosteroidy po dobu minimálně 3 dnů.

Ve specifické podskupině pacientů, kteří užívali vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů, bylo u
skupiny pacientů užívajících omalizumab zaznamenáno statisticky signifikantní snížení výskytu
exacerbací ve srovnání se skupinou užívající placebo. Ve 24. týdnu představoval rozdíl mezi léčenými
skupinami 34 % (poměr výskytu 0,662, p=0,047) relativní snížení u pacientů léčených omalizumabem
oproti skupině pacientů léčených placebem. V druhé, dvojitě slepé, 28týdenní léčebné periodě
představoval rozdíl mezi léčenými skupinami 63 % (poměr výskytu 0,37, p<0,001) relativní snížení u
pacientů léčených omalizumabem ve srovnání s pacienty léčenými placebem.

Během 52týdenní, dvojitě slepé léčby (zahrnující 24týdenní fázi s fixními dávkami steroidů a
28týdenní fázi s úpravou dávkování steroidů) představoval rozdíl mezi léčebnými skupinami 50 %
(poměr výskytu 0,504, p<0,001) relativní snížení počtu exacerbací u pacientů léčených
omalizumabem.

Během 52týdenní léčby vykazovala skupina pacientů užívající omalizumab větší pokles použití
záchranné medikace beta-agonistů než skupina pacientů užívajících placebo, přestože tento rozdíl
mezi léčebnými skupinami nebyl statisticky signifikantní. Z celkového vyhodnocení účinnosti léčby
na konci 52týdenní léčby u podskupiny těžkých pacientů užívajících vysoké dávky inhalačních
kortikosteroidů a dlouhodobě působících beta-agonistů vyplývá, že poměr pacientů, kteří prokázali
„vynikající“ účinnost, byl u skupiny užívající omalizumab vyšší a poměr pacientů s „průměrnou“ nebo
„slabou“ účinností byl nižší ve srovnání s pacienty užívajícími placebo; rozdíl mezi léčebnými
skupinami byl statisticky významný (p<0,001), zatímco mezi skupinou s omalizumabem a skupinou
s placebem nebyly žádné rozdíly z hlediska subjektivních hodnot kvality života pacienta.


Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Bezpečnost a účinnost Xolairu byla hodnocena ve dvou randomizovaných, dvojitě-zaslepených,
placebem kontrolovaných studiích u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy
(Tabulka 8). Pacienti dostávali Xolair nebo placebo subkutánně každé 2 nebo 4 týdny (viz bod 4.2).
Všichni pacienti dostávali během studie základní léčbu intranazálním mometasonem. Předchozí
sinonazální operace nebo předchozí použití systémových kortikosteroidů nebylo požadováno
pro zařazení do těchto studií. Pacienti užívali Xolair nebo placebo po dobu 24 týdnů, následovaných
4týdenním obdobím dalšího sledování. Demografické a základní charakteristiky, včetně alergických
komorbidit, jsou popsány v Tabulce 7.

Tabulka 7 Demografické a základní charakteristiky studií s nosními polypy

Parametr Studie 1 s nosními polypy
N=Studie 2 s nosními polypy
N=Průměrný věk (roky) (SD) 51,0 (13,2) 50,1 (11,9)
% mužů 63,8 65,Pacienti se systémovým
používáním kortikosteroidů
v předchozím roce (%)
18,8 26,Skóre bilaterálních
endoskopických nazálních
polypů (NPS): průměr (SD),
rozmezí 0-6,2 (1,0) 6,3 (0,9)
Skóre nosní kongesce (NCS):
průměr (SD), rozmezí 0-2,4 (0,6) 2,3 (0,7)
Skóre čichového smyslu:
průměr (SD), rozmezí 0-2,7 (0,7) 2,7 (0,7)
SNOT-22 celkové skóre:
průměrné (SD) rozmezí 0-60,1 (17,7) 59,5 (19,3)
Eozinofily v krvi (buňky/μl):
průměr (SD)
346,1 (284,1) 334,6 (187,6)
Celkový IgE IU/ml: průměr
(SD)
160,9 (139,6) 190,2 (200,5)
Astma (%) 53,6 60, mírné (%) 37,8 32, středně těžké (%) 58,1 58, těžké (%) 4,1 9,Respirační onemocnění
zhoršené aspirinem (%)
19,6 35,Alergická rinitida 43,5 42,SD = směrodatná odchylka; SNOT-22 = Dotazník s výsledky sinonazálního Testu 22; IgE =
imunoglobulin E; IU = mezinárodní jednotky (international units). U NPS, NCS a SNOT-22 vyšší
skóre ukazují na větší závažnost onemocnění.

Koprimárními endpointy byly skóre bilaterálních nazálních polypů (NPS) a skóre průměrné denní
nazální kongesce (NCS) v týdnu 24. V obou studiích 1 a 2 s nosními polypy se projevila u pacientů
užívajících Xolair statisticky významná větší zlepšení z počátečního stavu v týdnu 24 u NPS
a týdenních průměrných NCS, než u pacientů užívajících placebo. Výsledky ze studií 1 a 2 s nosními
polypy jsou uvedeny v Tabulce 8.

Tabulka 8 Změna z počátečního stavu v týdnu 24 v klinických skóre ze studie 1 s nosními
polypy, ze studie 2 s nosními polypy a poolovaná data

Studie 1 s nosními
polypy
Studie 2 s nosními
polypy
Nosní polypy-
poolované výsledky
Placebo Xolair Placebo Xolair Placebo Xolair
N 66 72 65 62 131 Skóre nosních
polypů

Průměrná počáteční
hodnota
6,32 6,19 6,09 6,44 6,21 6,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu 0,06 -1,08 -0,31 -0,90 -0,13 -0,Rozdíl (95%) CI -1,14 (-1,59, -0,69)

-0,59 (-1,05, -0,12)

-0,86 (-1,18, -0,54)
p-hodnota <0,0001 0,0140 <0,7-denní průměr
denního skóre
nazální kongesce

Průměrná počáteční
hodnota
2,46 2,40 2,29 2,26 2,38 2,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu -0,35 -0,89 -0,20 -0,70 -0,28 -0,Rozdíl (95%) CI -0,55 (-0,84, -0,25)

-0,50 (-0,80, -0,19)

-0,52 (-0,73, -0,31)
p-hodnota 0,0004 0,0017 <0,TNSS
Průměrná počáteční
hodnota
9,33 8,56 8,73 8,37 9,03 8,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu -1,06 -2,97 -0,44 -2,53 -0,77 -2,Rozdíl (95%) -1,91 (-2,85, -0,96) -2,09 (-3,00, -1,18) -1,98 (-2,63, -1,33)
p-hodnota 0,0001 <0,0001 <0,SNOT-22
Průměrná počáteční
hodnota
60,26 59,82 59,80 59,21 60,03 59,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu -8,58 -24,70 -6,55 -21,59 -7,73 -23,Rozdíl (95%) -16,12 (-21,86, -10,38) -15,04 (-21,26, -8,82) -15,36 (-19,57, -11,16)
p-hodnota <0,0001 <0,0001 <0,(MID = 8,9)
UPSIT
Průměrná počáteční
hodnota
13,56 12,78 13,27 12,87 13,41 12,Metodou LS
vypočítaná
průměrná změna
v týdnu 0,63 4,44 0,44 4,31 0,54 4,Rozdíl (95%) 3,81 (1,38, 6,24) 3,86 (1,57, 6,15) 3,84 (2,17, 5,51)
p-hodnota 0,0024 0,0011 <0,LS=metoda nejmenších čtverců; CI = interval spolehlivosti; TNSS = celkové skóre nosních příznaků;
SNOT-22 = Dotazník s výsledky sinonazálního Testu 22; UPSIT = Čichový identifikační test
z Univerzity Pensylvánie; MID = minimální důležitý rozdíl.

Obrázek 1 Průměrná změna z počátečního stavu ve skóre nazální kongesce a průměrná
změna z počátečního stavu ve skóre nosních polypů podle léčebných skupin ve
studii 1 a 2 s nosními polypy



V prespecifikované poolované analýze záchranné léčby (systémové kortikosteroidy po 3 za sebou
jdoucí dny nebo nosní polypektomie) byl během 24týdenní léčebné periody podíl pacientů
vyžadujících záchrannou léčbu nižší u Xolairu v porovnání s placebem (2,3 % versus 6,2 %,
v uvedeném pořadí). Poměrné riziko (odds-ratio) užívání záchranné léčby bylo u Xolairu v porovnání
s placebem 0,38 (95% CI: 0,10, 1,49). Ani v jedné studii nebyly hlášeny sinonazální operace.

Dlouhodobá účinnost a bezpečnost přípravku Xolair u pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními
polypy, kteří se účastnili studií 1 a 2 s nosními polypy, byla zhodnocena v prodloužené otevřené
studii. Data účinnosti z této studie naznačují, že klinický prospěch, který se dostavil v týdnu 24, trval
do konce týdne 52. Bezpečnostní data byla celkově konzistentní se známým bezpečnostním profilem
omalizumabu.

Studie 1 / Placebo (N=66) Studie 1 / Omalizumab (N=72) Studie 1 / Placebo (N=66) Studie 1 / Omalizumab (N=72)

Studie 2 / Placebo (N=65) Studie 2 / Omalizumab (N=62)

Studie 2 / Placebo (N=65) Studie 2 / Omalizumab (N=62)

Sekundární analýza účinnosti Sekundární analýza účinnosti Primární analýza účinnosti Primární analýza účinnosti
Počáteční stav 24 20 16 12 8 4 4 8 12 16 20 24 Týden Týden Počáteční stav
Průměrná změna z
počátečního stavu ve skóre
nazální kongesce

Score
Průměrná změna z
počátečního stavu ve skóre nosních
polypů

0,25 0,0,00 0,-0,25 -0,-0,50 -0,-0,75 -0,-1,00 -1,-1,25 -1,Chronická spontánní urtikarie

Účinnost a bezpečnost Xolairu byla prokázána ve dvou randomizovaných, placebem kontrolovaných
studiích fáze III (studie 1 a 2) u pacientů s CSU, kteří zůstali symptomatičtí i přes léčbu
H1 antihistaminiky ve schválené dávce. Třetí studie (studie 3) primárně hodnotila bezpečnost Xolairu
u pacientů s CSU, kteří zůstali symptomatičtí i přes léčbu H1 antihistaminiky při podání
až čtyřnásobku schválené dávky, a při léčbě H2 antihistaminiky a/nebo LTRA. V těchto třech studiích
bylo zařazeno 975 pacientů ve věku mezi 12 a 75 lety (průměrný věk 42,3 roků, 39 pacientů ve věku
12-17 let, 54 pacientů ≥65 let, 259 mužů a 716 žen). U všech pacientů bylo vyžadováno, aby měli
nedostačující kontrolu příznaků, což bylo stanoveno pomocí týdenního skóre urtikariální aktivity
(UAS7, rozmezí 0-42) ≥ 16, a týdenního skóre závažnosti svědění (což je součást UAS7, rozmezí
0-21) ≥ 8 po dobu 7 dnů před randomizací i přesto, že předtím užívali nějaké antihistaminikum
po dobu alespoň 2 týdnů.

Ve studiích 1 a 2 měli pacienti průměrné týdenní skóre závažnosti svědění mezi 13,7 a 14,5 při
počátečním vyšetření a průměrné UAS7 skóre 29,5 a 31,7, v uvedeném pořadí. Pacienti
v bezpečnostní studii 3 měli průměrné týdenní skóre závažnosti svědění 13,8 a průměrné UAS7 skóre
31,2 při počátečním vyšetření. Napříč všemi třemi studiemi hlásili pacienti před zařazením do studie
užívání v průměru 4 až 6 léků (včetně H1 antihistaminik) pro léčbu CSU příznaků. Pacienti dostávali
Xolair v dávkách 75 mg, 150 mg nebo 300 mg nebo placebo subkutánní injekcí každé 4 týdny po
dobu 24 týdnů a 12 týdnů ve studiích 1 a 2, v tomto pořadí, a 300 mg nebo placebo subkutánní injekcí
každé 4 týdny po dobu 24 týdnů ve studii 3. Všechny studie měly 16týdenní období dalšího sledování
bez léčby.

Primárním cílem byla změna v týdenním skóre závažnosti svědění od počátečního vyšetření
do týdne 12. Omalizumab v dávce 300 mg snižoval týdenní skóre závažnosti svědění o 8,55 na 9,77 (p
<0,0001) v porovnání se snížením o 3,63 na 5,14 u placeba (viz Tabulka 9). Statisticky významné
výsledky byly dále pozorovány v podílech respondérů pro UAS7 ≤ 6 (v týdnu 12), které byly vyšší
u léčebných skupin užívajících 300 mg, v rozmezí od 52-66 % (p<0,0001) v porovnání s 11-19 %
u skupiny s placebem, a kompletní odpověď (UAS7=0) byla dosažena u 34-44 % (p<0,0001) pacientů
léčených dávkou 300 mg v porovnání s 5-9 % pacientů ve skupinách s placebem. Pacienti v léčebných
skupinách s dávkou 300 mg dosáhli nejvyššího průměrného poměru dnů bez angioedému od týdne do týdne 12, (91,0-96,1 %; p<0,001) v porovnání se skupinami s placebem (88,1-89,2 %). Průměrná
změna od základní hodnoty do týdne 12 v celkovém DLQI u léčebných skupin s dávkou 300 mg byla
vyšší (p<0,001) než u placeba, což ukazuje zlepšení v rozsahu od 9,7-10,3 bodů v porovnání
s 5,1-6,1 body pro odpovídající skupiny s placebem.

Tabulka 9 Změna týdenního skóre závažnosti svědění od počátečního vyšetření do týdne 12,
studie 1, 2 a 3 (mITT populace*)


Placebo
Omalizumab
300 mg
Studie 1
N 80 Průměr (SD) −3,63 (5,22) −9,40 (5,73)
Rozdíl v LS průměrech vs. placebo1 - −5, 95 % CI pro rozdíl - −7,49;−4, p-hodnota vs. placebo2 - <0,Studie 2
N 79 Průměr (SD) −5,14 (5,58) −9,77 (5,95)
Rozdíl v LS průměrech vs. placebo1 - −4, 95 % CI pro rozdíl - −6,49;−3, p-hodnota vs. placebo2 - <0,Studie 3
N 83 Průměr (SD) −4,01 (5,87) −8,55 (6,01)
Rozdíl v LS průměrech vs. placebo1 - -4, 95 % CI pro rozdíl - −5,97; −3, p-hodnota vs. placebo2 - <0,*Modifikovaná hodnota „intent-to-treat“ (mITT) populace: zahrnovala všechny pacienty, kteří byli
randomizováni a obdrželi alespoň jednu dávku zkoumaného léku.
BOCF (Baseline Observation Carried Forward) bylo použito k připočítání chybějících dat.
LS průměr byl odhadován s použitím modelu ANCOVA. Rozvrstvení (strata) byly základní hodnota
týdenního skóre závažnosti svědění (<13 vs. ≥13) a hmotnost na počátku studie (<80 kg vs. ≥80 kg).
p-hodnota je odvozena od ANCOVA t-testu.

Obrázek 2 ukazuje průměrné týdenní skóre závažnosti svědění v průběhu času ve studii 1. Průměrná
týdenní skóre závažnosti svědění se významně snížila s maximálním účinkem kolem týdne 12, který
se udržel po 24týdenní léčebné období. Ve studii 3 byly výsledky podobné.

Ve všech třech studiích se postupně zvyšovalo průměrné týdenní skóre závažnosti svědění během
16týdenního období dalšího sledování bez léčby, v souladu se znovu-objevením se příznaků
onemocnění. Průměrné hodnoty na konci období dalšího sledování byly podobné skupině s placebem,
ale nižší než příslušné průměrné základní hodnoty.

Obrázek 2 Průměrné týdenní skóre závažnosti svědění v průběhu času, studie 1 (mITT
populace)






















BOCF=baseline observation carried forward; mITT=modified intention-to-treat population
Amplituda výsledků účinnosti pozorovaná ve 24. týdnu léčby byla srovnatelná s pozorováním
ve 12. týdnu:
Ve studiích 1 a 3 bylo průměrné snížení týdenního skóre závažnosti svědění od počátečního vyšetření
u dávky 300 mg 9,8 a 8,6, podíl pacientů s UAS7≤6 byl 61,7 % a 55,6 %, a podíl pacientů s kompletní
odpovědí (UAS7=0) byl 48,1 % a 42,5 %, v uvedeném pořadí, (všechna p<0,0001, při porovnání
s placebem).

Data z klinických studií u dospívajících (12 až 17 let) zahrnovala celkem 39 pacientů, z nichž dostávalo dávku 300 mg. Výsledky pro dávku 300 mg jsou k dispozici u 9 pacientů po týdnu a u 6 pacientů po týdnu 24 a ukazují podobný rozsah odpovědi na léčbu omalizumabem v porovnání
s dospělou populací. Průměrná změna od základní hodnoty v týdenním skóre závažnosti svědění
ukázala snížení o 8,25 v týdnu 12 a o 8,95 v týdnu 24. Poměry respondérů byly: 33 % v týdnu a 67 % v týdnu 24 pro UAS7=0, a 56 % v týdnu 12 a 67 % v týdnu 24 pro UAS7 ≤6.

Ve 48týdenní studii bylo 206 pacientů ve věku 14 až 75 let zařazeno do otevřené 24týdenní fáze léčby
omalizumabem 300 mg každé 4 týdny. Pacienti, kteří odpovídali na léčbu v této otevřené fázi, byli
dále randomizováni k léčbě omalizumabem 300 mg (81 pacientů) nebo placebem (53 pacientů) každé
týdny po dobu dalších 24 týdnů.

Z pacientů, kteří zůstali léčeni omalizumabem po dobu 48 týdnů, došlo u 21 % ke klinickému zhoršení
(UAS7 skóre 12 po dobu alespoň 2 po sobě jdoucích týdnů po randomizaci mezi 24. a 48.týdnem)
oproti 60,4 % pacientů léčených placebem v týdnu 48 (rozdíl ˗39,4 %, p<0,0001, 95% CI: −54,5 %,
−22,5 %).


Týden Primární cíl

Placebo

Omalizumab 300 mg
Průměrné týdenní skóre závažnosti svědění

Týden
Podávaný omalizumab nebo placebo

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetika omalizumabu byla studována u dospělých a dospívajících pacientů s alergickým
astmatem, stejně jako u dospělých pacientů s chronickou rinosinusitidou s nosními polypy a dospělých
a dospívajících pacientů s CSU. Obecné farmakokinetické charakteristiky omalizumabu jsou u těchto
pacientských populací podobné.

Absorpce

Průměrná absolutní hodnota biologické dostupnosti omalizumabu je 62 % po subkutánním podání. Po
jednorázové subkutánní dávce dospělým a dospívajícím pacientům s astmatem nebo CSU se
omalizumab absorboval pomalu a dosáhl maximální koncentrace v séru průměrně po 6-8 dnech.
U pacientů s astmatem byly po opakovaných dávkách omalizumabu plochy pod křivkou sérové
koncentrace v čase ode dne 0 až po den 14 v rovnovážném stavu až 6x větší oproti těm po první dávce.

Farmakokinetika omalizumabu je lineární v dávkách vyšších než 0,5 mg/kg. Po podání dávek 75 mg,
150 mg nebo 300 mg každé 4 týdny u pacientů s CSU se údolní (trough) sérové koncentrace
omalizumabu zvýšily úměrně s velikostí dávek.

Podání Xolairu vyrobeného ve formě lyofilizátu nebo roztoku vedlo k podobným profilům sérové
koncentrace omalizumabu v čase.

Distribuce

In vitro omalizumab tvoří s IgE komplexy omezené velikosti. Precipitující komplexy a komplexy s
molekulovou hmotností větší než jeden milion daltonů nejsou pozorovány in vitro anebo in vivo.
Na základě populační farmakokinetiky byla distribuce omalizumabu u pacientů s alergickým astmatem
a pacientů s CSU podobná. Zdánlivý distribuční objem u pacientů s astmatem byl po subkutánním
podání 78 ± 32 ml/kg.

Eliminace

Clearance omalizumabu zahrnuje průběh clearance IgG stejně tak jako clearance prostřednictvím
specifické vazby a tvorby komplexů s cílovým ligandem IgE. Vylučování IgG v játrech zahrnuje
odbourávání v retikuloendotelovém systému a endotelových buňkách. Intaktní IgG je také vylučován
žlučí. U pacientů s astmatem činil průměrný poločas eliminace omalizumabu ze séra 26 dní, s
clearance v průměru 2,4  1,1 ml/kg/den. Zdvojnásobení tělesné hmotnosti přibližně zdvojnásobuje
danou clearance. U pacientů s CSU na základě populačních farmakokinetických simulací dosáhl
poločas eliminace omalizumabu ze séra v rovnovážném stavu v průměru 24 dnů a skutečná clearance
v rovnovážném stavu u pacienta o hmotnosti 80 kg byla 3,0 ml/kg/den.


Vlastnosti pacientské populace

Rasa/etnická příslušnost, pohlaví, index tělesné hmotnosti
Pacienti s alergickým astmatem a chronickou rinosinusitidou s nosními polypy
Populační farmakokinetika omalizumabu byla analyzována, aby se zhodnotily účinky demografických
charakteristik. Analýzy těchto omezených údajů naznačují, že není nutná žádná úprava dávky pro věk
(6-76 let pro pacienty s alergickým astmatem, 18-75 let pro pacienty s chronickou rinosinusitidou
s nosními polypy), rasu/etnickou příslušnost, pohlaví nebo index tělesné hmotnosti (viz bod 4.2).

Pacienti s CSU
Účinky demografických charakteristik a ostatních faktorů na expozici omalizumabu byly hodnoceny
na základě populační farmakokinetiky. Kromě toho byly kovarianční účinky hodnoceny analýzou
vztahu mezi koncentracemi omalizumabu a klinickými odpověďmi. Tyto analýzy naznačují, že
u pacientů s CSU z hlediska věku (12-75 let), rasy/etnika, pohlaví, tělesné hmotnosti, BMI, základní
hodnoty IgE, autoprotilátek proti FcRI nebo z hlediska současného užívání H2 antihistaminik nebo
LTRA nejsou nutné žádné úpravy dávkování.

Zhoršená funkce ledvin a jater
U alergických pacientů s astmatem nebo CSU se zhoršenou funkcí ledvin nebo jater nejsou žádné
farmakokinetické nebo farmakodynamické údaje (viz body 4.2 a 4.4).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Bezpečnost omalizumabu byla studována u opic makaka jávského, jelikož omalizumab se váže na
jejich i lidský IgE s podobnou afinitou. U některých opic byly zjištěny protilátky proti omalizumabu
po opakovaném subkutánním nebo intravenózním podání. Nicméně nebyla pozorována žádná toxicita
jako například onemocnění zprostředkované imunokomplexy nebo cytotoxicita podmíněná
komplementem. Nevyskytl se žádný důkaz anafylaktické odpovědi následkem degranulace žírných
buněk u těchto opic.

Dlouhodobé podávání omalizumabu v dávkách až 250 mg/kg (alespoň 14krát nejvyšší doporučená
klinická dávka v mg/kg podle doporučené dávkovací tabulky) nehumánním primátům (dospělým i
dospívajícím jedincům) bylo dobře tolerováno s výjimkou snížení počtu krevních destiček, které
souviselo s dávkou a bylo závislé na věku, s větší citlivostí u nedospělých zvířat. Hladina koncentrace
v séru potřebná k dosažení poklesu trombocytů o 50 % oproti výchozí hodnotě u dospělých opic
makaka jávského byla zhruba 4 až 20krát vyšší než očekávané maximální klinické sérové koncentrace.
Navíc u makaka jávského bylo pozorováno akutní krvácení a zánět v místě aplikace injekce.

Formální studie kancerogenity nebyly s omalizumabem provedeny.

V reprodukčních studiích u makaka jávského subkutánně podané dávky až do 75 mg/kg týdně
(alespoň 8krát nejvyšší doporučená klinická dávka v mg/kg po dobu delší než 4 týdny) nevyvolaly
mateřskou toxicitu, embryotoxicitu nebo teratogenní účinky, když byly podávané během
organogeneze, a neměly nežádoucí účinky na fetální nebo novorozenecký růst, pokud byly podávané
během těhotenství, porodu nebo kojení.

Omalizumab se vylučuje do mateřského mléka makaka jávského. Hladiny omalizumabu v mléce byly
0,15 % koncentrace v séru matky.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Arginin-hydrochlorid
Histidin-hydrochlorid
Histidin
Polysorbát Voda pro injekci

6.2 Inkompatibility

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky.

6.3 Doba použitelnosti

18 měsíců.

Přípravek může být ponechán po celkovou dobu 48 hodin při teplotě 25 °C. Pokud je to nutné, můžete
vrátit přípravek do lednice pro pozdější použití.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C).
Chraňte před mrazem.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Roztok o objemu 1 ml v předplněné injekční stříkačce (ze skla typu I) s vsazenou injekční jehlou
(nerezová ocel), pístovou zátkou (typ I) a ochranným krytem jehly.

Balení obsahující 1 předplněnou injekční stříkačku a vícečetná balení obsahující 4 (4 x 1), 6 (6 x 1)
nebo 10 (10 x 1) předplněných injekčních stříkaček.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Xolair 150 mg injekční roztok je dodáván v jednorázové předplněné injekční stříkačce pro jednotlivé
použití. Injekční stříkačka má být vyjmuta z chladničky 20 minut před podáním injekce, aby dosáhla
pokojové teploty.

Instrukce pro likvidaci

Ihned zlikvidujte použitou injekční stříkačku do k tomuto účelu vyhrazeného kontejneru.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/05/EU/1/05/EU/1/05/EU/1/05/

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 25. října Datum posledního prodloužení registrace: 22. června

10. DATUM REVIZE TEXTU


Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské
agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu






















PŘÍLOHA II

A. VÝROBCE BIOLOGICKÉ LÉČIVÉ LÁTKY A VÝROBCE ODPOVĚDNÝ
ZA PROPOUŠTĚNÍ ŠARŽÍ

B. PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ VÝDEJE A POUŽITÍ

C. DALŠÍ PODMÍNKY A POŽADAVKY REGISTRACE

D. PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ S OHLEDEM NA BEZPEČNÉ A ÚČINNÉ
POUŽÍVÁNÍ LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

A. VÝROBCE BIOLOGICKÉ LÉČIVÉ LÁTKY A VÝROBCE ODPOVĚDNÝ ZA
PROPOUŠTĚNÍ ŠARŽÍ

Název a adresa výrobce biologické léčivé látky

Novartis Pharma S.A.S.
Centre de Biotechnologie
8, rue de l’Industrie
F-68330 Huningue
Francie

Novartis Singapore Pharmaceutical Manufacturing Pte. Ltd.
BioProduction Operations Singapore
Tuas Bay Lane
Singapur Singapur

Název a adresa výrobce odpovědného za propouštění šarží

Prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok
Lek Pharmaceuticals d.d.
Verovškova ulica Ljubljana, Slovinsko

Novartis Pharma GmbH
Roonstrasse D-90429 Norimberk
Německo

Novartis Farmacéutica S.A.
Gran Via de les Corts Catalanes, 08013 Barcelona
Španělsko

Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce
Novartis Pharma GmbH
Roonstrasse D-90429 Norimberk
Německo

V příbalové informaci k léčivému přípravku musí být uveden název a adresa výrobce odpovědného za
propouštění dané šarže.


B. PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ VÝDEJE A POUŽITÍ

Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis s omezením (viz příloha I: Souhrn údajů o
přípravku, bod 4.2).


C. DALŠÍ PODMÍNKY A POŽADAVKY REGISTRACE

• Pravidelně aktualizované zprávy o bezpečnosti (PSUR)

Požadavky pro předkládání PSUR pro tento léčivý přípravek jsou uvedeny v seznamu referenčních dat
Unie (seznam EURD) stanoveném v čl. 107c odst. 7 směrnice 2001/83/ES a jakékoli následné změny
jsou zveřejněny na evropském webovém portálu pro léčivé přípravky.


D. PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ S OHLEDEM NA BEZPEČNÉ A ÚČINNÉ POUŽÍVÁNÍ
LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

• Plán řízení rizik (RMP)

Držitel rozhodnutí o registraci (MAH) uskuteční požadované činnosti a intervence v oblasti
farmakovigilance podrobně popsané ve schváleném RMP uvedeném v modulu 1.8.2 registrace a
ve veškerých schválených následných aktualizacích RMP.

Aktualizovaný RMP je třeba předložit:
• na žádost Evropské agentury pro léčivé přípravky,
• při každé změně systému řízení rizik, zejména v důsledku obdržení nových informací, které
mohou vést k významným změnám poměru přínosů a rizik, nebo z důvodu dosažení
význačného milníku (v rámci farmakovigilance nebo minimalizace rizik).























PŘÍLOHA III

OZNAČENÍ NA OBALU A PŘÍBALOVÁ INFORMACE























A. OZNAČENÍ NA OBALU


ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

SKLÁDACÍ KRABIČKA


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Xolair 75 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok
omalizumabum


2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna injekční lahvička obsahuje omalizumabum 75 mg.


3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Prášek: sacharosa, histidin, monohydrát histidin-hydrochloridu a polysorbát 20.
Rozpouštědlo: voda pro injekci.


4. LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ

Prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

x 75 mg injekční lahvička
x 2 ml ampulka s rozpouštědlem


5. ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Užívá se pouze tak, jak stanoví lékař.
Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.
Subkutánní podání.


6. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN
MIMO DOHLED A DOSAH DĚTÍ

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí.


7. DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ


8. POUŽITELNOST

EXP


9. ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte v chladničce.
Použijte okamžitě po rekonstituci (při teplotě 2 °C – 8 °C může být uchováváno až po dobu 8 hodin
nebo při teplotě 25 °C po dobu 2 hodin).
Chraňte před mrazem.


10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ


11. NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko


12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

EU/1/05/

13. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


14. KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.


15. NÁVOD K POUŽITÍ


16. INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

Xolair 75 mg


17. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD

2D čárový kód s jedinečným identifikátorem.


18. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM

PC
SN
NN


MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA MALÉM VNITŘNÍM OBALU

OZNAČENÍ NA INJEKČNÍ LAHVIČCE


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Xolair 75 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok
omalizumabum
Subkutánní podání


2. ZPŮSOB PODÁNÍ


3. POUŽITELNOST

EXP


4. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


5. OBSAH UDANÝ JAKO HMOTNOST, OBJEM NEBO POČET

75 mg


6. JINÉ

Uchovávejte v chladničce.



MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA MALÉM VNITŘNÍM OBALU

OZNAČENÍ NA AMPULCE


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Rozpouštědlo pro Xolair
Voda pro injekci


2. ZPŮSOB PODÁNÍ

Použijte 0,9 ml a zbytek zlikvidujte.


3. POUŽITELNOST

EXP


4. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


5. OBSAH UDANÝ JAKO HMOTNOST, OBJEM NEBO POČET

ml


6. JINÉ



ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

SKLÁDACÍ KRABIČKA OBSAHUJÍCÍ 1 INJEKČNÍ LAHVIČKU A 1 AMPULKU (VČETNĚ
BLUE BOXU)


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Xolair 150 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok
omalizumabum


2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna injekční lahvička obsahuje omalizumabum 150 mg.


3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Prášek: sacharosa, histidin, monohydrát histidin-hydrochloridu a polysorbát 20.
Rozpouštědlo: voda pro injekci.


4. LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ

Prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

x 150 mg injekční lahvička
x 2 ml ampulka s rozpouštědlem


5. ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Užívá se pouze tak, jak stanoví lékař.
Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.
Subkutánní podání.


6. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN
MIMO DOHLED A DOSAH DĚTÍ

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí.


7. DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ


8. POUŽITELNOST

EXP


9. ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte v chladničce.
Použijte okamžitě po rekonstituci (při teplotě 2 °C – 8 °C může být uchováváno až po dobu 8 hodin
nebo při teplotě 25 °C po dobu 2 hodin).
Chraňte před mrazem.


10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ


11. NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko


12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

EU/1/05/

13. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


14. KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.


15. NÁVOD K POUŽITÍ


16. INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

Xolair 150 mg


17. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD

2D čárový kód s jedinečným identifikátorem.


18. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM

PC
SN
NN



ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

SKLÁDACÍ KRABIČKA PRO VNITŘNÍ BALENÍ (BEZ BLUE BOXU) U VÍCEČETNÉHO
BALENÍ


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Xolair 150 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok
omalizumabum


2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna injekční lahvička obsahuje omalizumabum 150 mg.


3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Prášek: sacharosa, histidin, monohydrát histidin-hydrochloridu a polysorbát 20.
Rozpouštědlo: voda pro injekci.


4. LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ

Prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

x 150 mg injekční lahvička
x 2 ml ampulka s rozpouštědlem
injekční lahvička a 1 ampulka. Součást vícečetného balení. Samostatně neprodejné.


5. ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Užívá se pouze tak, jak stanoví lékař.
Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.
Subkutánní podání.


6. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN
MIMO DOHLED A DOSAH DĚTÍ

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí.


7. DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ


8. POUŽITELNOST

EXP


9. ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte v chladničce.
Použijte okamžitě po rekonstituci (při teplotě 2 °C – 8 °C může být uchováváno až po dobu 8 hodin
nebo při teplotě 25 °C po dobu 2 hodin).
Chraňte před mrazem.


10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ


11. NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko


12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

EU/1/05/319/003 Vícečetné balení obsahující 4 balení
EU/1/05/319/004 Vícečetné balení obsahující 10 balení


13. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


14. KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.


15. NÁVOD K POUŽITÍ


16. INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

Xolair 150 mg


17. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD


18. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM


ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

OZNAČENÍ VÍCEČETNÉHO BALENÍ ZABALENÁ VE FÓLII (VČETNĚ BLUE BOXU)


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Xolair 150 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok
omalizumabum


2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna injekční lahvička obsahuje omalizumabum 150 mg.


3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Prášek: sacharosa, histidin, monohydrát histidin-hydrochloridu a polysorbát 20.
Rozpouštědlo: voda pro injekci.


4. LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ

Prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

Vícečetné balení: 4 (4 x 1) injekční lahvičky a 4 (4 x 1) ampulky
Vícečetné balení: 10 (10 x 1) injekčních lahviček a 10 (10 x 1) ampulek


5. ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Užívá se pouze tak, jak stanoví lékař.
Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.
Subkutánní podání.


6. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN
MIMO DOHLED A DOSAH DĚTÍ

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí.


7. DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ


8. POUŽITELNOST

EXP


9. ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte v chladničce.
Použijte okamžitě po rekonstituci (při teplotě 2 °C – 8 °C může být uchováváno až po dobu 8 hodin
nebo při teplotě 25 °C po dobu 2 hodin).
Chraňte před mrazem.


10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ


11. NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko


12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

EU/1/05/319/003 Vícečetné balení obsahující 4 balení
EU/1/05/319/004 Vícečetné balení obsahující 10 balení


13. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


14. KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.


15. NÁVOD K POUŽITÍ


16. INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

Xolair 150 mg


17. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD


18. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM


MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA MALÉM VNITŘNÍM OBALU

OZNAČENÍ NA INJEKČNÍ LAHVIČCE


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Xolair 150 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok
omalizumabum
Subkutánní podání


2. ZPŮSOB PODÁNÍ


3. POUŽITELNOST

EXP


4. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


5. OBSAH UDANÝ JAKO HMOTNOST, OBJEM NEBO POČET

150 mg


6. JINÉ

Uchovávejte v chladničce.



MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA MALÉM VNITŘNÍM OBALU

OZNAČENÍ NA AMPULCE


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Rozpouštědlo pro Xolair
Voda pro injekci


2. ZPŮSOB PODÁNÍ

Použijte 1,4 ml a zbytek zlikvidujte.


3. POUŽITELNOST

EXP


4. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


5. OBSAH UDANÝ JAKO HMOTNOST, OBJEM NEBO POČET

ml


6. JINÉ




ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

SKLÁDACÍ KRABIČKA PRO JEDNOTLIVÉ BALENÍ


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Xolair 75 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce
omalizumabum


2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna předplněná injekční stříkačka s 0,5 ml roztoku obsahuje omalizumabum 75 mg.


3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Také obsahuje: arginin-hydrochlorid, histidin-hydrochlorid, histidin, polysorbát 20, vodu pro injekci.


4. LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ

Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

předplněná injekční stříkačka


5. ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Užívá se pouze tak, jak stanoví lékař.
Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.
Subkutánní podání.
Jednorázové podání.


6. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN
MIMO DOHLED A DOSAH DĚTÍ

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí.


7. DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ


8. POUŽITELNOST

EXP


9. ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte v chladničce.
Chraňte před mrazem.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.


10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ

Použitou injekční stříkačku ihned odhoďte do k tomuto účelu vyhrazeného kontejneru.


11. NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko


12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

EU/1/05/319/005 75 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce


13. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


14. KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.


15. NÁVOD K POUŽITÍ


16. INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

Xolair 75 mg


17. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD

2D čárový kód s jedinečným identifikátorem.


18. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM

PC
SN
NN



ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

SKLÁDACÍ KRABIČKA PRO VÍCEČETNÉ BALENÍ (VČETNĚ BLUE BOXU)


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Xolair 75 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce
omalizumabum


2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna předplněná injekční stříkačka s 0,5 ml roztoku obsahuje omalizumabum 75 mg.


3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Také obsahuje: arginin-hydrochlorid, histidin-hydrochlorid, histidin, polysorbát 20, vodu pro injekci.


4. LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ

Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

Vícečetné balení: 4 (4 x 1) předplněné injekční stříkačky
Vícečetné balení: 10 (10 x 1) předplněných injekčních stříkaček


5. ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Užívá se pouze tak, jak stanoví lékař.
Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.
Subkutánní podání.
Jednorázové podání.


6. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN
MIMO DOHLED A DOSAH DĚTÍ

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí.


7. DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ


8. POUŽITELNOST

EXP


9. ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte v chladničce.
Chraňte před mrazem.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.


10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ

Ihned zlikvidujte použitou injekční stříkačku do k tomuto účelu vyhrazeného kontejneru.


11. NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko


12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

EU/1/05/319/006 75 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce (4 x 1)
EU/1/05/319/007 75 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce (10 x 1)


13. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


14. KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.


15. NÁVOD K POUŽITÍ


16. INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

Xolair 75 mg

17. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD

2D čárový kód s jedinečným identifikátorem.


18. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM

PC
SN
NN



ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

SKLÁDACÍ KRABIČKA PRO VÍCEČETNÉ BALENÍ (BEZ BLUE BOXU)


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Xolair 75 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce
omalizumabum


2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna předplněná injekční stříkačka s 0,5 ml roztoku obsahuje omalizumabum 75 mg.


3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Také obsahuje: arginin-hydrochlorid, histidin-hydrochlorid, histidin, polysorbát 20, vodu pro injekci.


4. LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ

Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

předplněná injekční stříkačka. Součást vícečetného balení. Samostatně neprodejné.


5. ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Užívá se pouze tak, jak stanoví lékař.
Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.
Subkutánní podání.
Jednorázové podání.


6. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN
MIMO DOHLED A DOSAH DĚTÍ

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí.


7. DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ


8. POUŽITELNOST

EXP


9. ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte v chladničce.
Chraňte před mrazem.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.


10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ

Ihned zlikvidujte použitou injekční stříkačku do k tomuto účelu vyhrazeného kontejneru.


11. NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko


12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

EU/1/05/319/006 75 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce (4 x 1)
EU/1/05/319/007 75 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce (10 x 1)


13. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


14. KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.


15. NÁVOD K POUŽITÍ


16. INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

Xolair 75 mg


17. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD


18. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM



MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA BLISTRECH NEBO STRIPECH

BLISTRY PRO PŘEDPLNĚNOU INJEKČNÍ STŘÍKAČKU


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Xolair 75 mg injekce
omalizumabum
s.c.
Jednorázové podání


2. NÁZEV DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited


3. POUŽITELNOST

EXP


4. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


5. JINÉ




MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA MALÉM VNITŘNÍM OBALU

OZNAČENÍ PŘEDPLNĚNÉ INJEKČNÍ STŘÍKAČKY


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Xolair 75 mg injekce
omalizumabum
s.c.


2. ZPŮSOB PODÁNÍ


3. POUŽITELNOST

EXP


4. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


5. OBSAH UDANÝ JAKO HMOTNOST, OBJEM NEBO POČET

0,5 ml


6. JINÉ



ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

SKLÁDACÍ KRABIČKA PRO JEDNOTLIVÉ BALENÍ


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Xolair 150 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce
omalizumabum


2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna předplněná injekční stříkačka s 1 ml roztoku obsahuje omalizumabum 150 mg.


3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Také obsahuje: arginin-hydrochlorid, histidin-hydrochlorid, histidin, polysorbát 20, vodu pro injekci.


4. LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ

Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

předplněná injekční stříkačka


5. ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Užívá se pouze tak, jak stanoví lékař.
Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.
Subkutánní podání.
Jednorázové podání.


6. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN
MIMO DOHLED A DOSAH DĚTÍ

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí.


7. DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ


8. POUŽITELNOST

EXP


9. ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte v chladničce.
Chraňte před mrazem.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.


10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ

Použitou injekční stříkačku ihned odhoďte do k tomuto účelu vyhrazeného kontejneru.


11. NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko


12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

EU/1/05/319/008 150 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce


13. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


14. KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.


15. NÁVOD K POUŽITÍ


16. INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

Xolair 150 mg


17. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD

2D čárový kód s jedinečným identifikátorem.


18. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM

PC
SN
NN



ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

SKLÁDACÍ KRABIČKA PRO VÍCEČETNÉ BALENÍ (VČETNĚ BLUE BOXU)


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Xolair 150 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce
omalizumabum


2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna předplněná injekční stříkačka s 1 ml roztoku obsahuje omalizumabum 150 mg.


3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Také obsahuje: arginin-hydrochlorid, histidin-hydrochlorid, histidin, polysorbát 20, vodu pro injekci.


4. LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ

Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

Vícečetné balení: 4 (4 x 1) předplněné injekční stříkačky
Vícečetné balení: 6 (6 x 1) předplněných injekčních stříkaček
Vícečetné balení: 10 (10 x 1) předplněných injekčních stříkaček


5. ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Užívá se pouze tak, jak stanoví lékař.
Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.
Subkutánní podání.
Jednorázové podání.


6. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN
MIMO DOHLED A DOSAH DĚTÍ

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí.


7. DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ


8. POUŽITELNOST

EXP


9. ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte v chladničce.
Chraňte před mrazem.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.


10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ

Ihned zlikvidujte použitou injekční stříkačku do k tomuto účelu vyhrazeného kontejneru.


11. NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko


12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

EU/1/05/319/009 150 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce (4 x 1)
EU/1/05/319/010 150 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce (10 x 1)
EU/1/05/319/011 150 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce (6 x 1)


13. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


14. KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.


15. NÁVOD K POUŽITÍ


16. INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

Xolair 150 mg


17. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD

2D čárový kód s jedinečným identifikátorem.


18. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM

PC
SN
NN



ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU

SKLÁDACÍ KRABIČKA PRO VÍCEČETNÉ BALENÍ (BEZ BLUE BOXU)


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Xolair 150 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce
omalizumabum


2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK

Jedna předplněná injekční stříkačka s 1 ml roztoku obsahuje omalizumabum 150 mg.


3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Také obsahuje: arginin-hydrochlorid, histidin-hydrochlorid, histidin, polysorbát 20, vodu pro injekci.


4. LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ

Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

předplněná injekční stříkačka. Součást vícečetného balení. Samostatně neprodejné.


5. ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Užívá se pouze tak, jak stanoví lékař.
Před použitím si přečtěte příbalovou informaci.
Subkutánní podání.
Jednorázové podání.


6. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN
MIMO DOHLED A DOSAH DĚTÍ

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí.


7. DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ


8. POUŽITELNOST

EXP


9. ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ

Uchovávejte v chladničce.
Chraňte před mrazem.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.


10. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ

Ihned zlikvidujte použitou injekční stříkačku do k tomuto účelu vyhrazeného kontejneru.


11. NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko


12. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA

EU/1/05/319/009 150 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce (4 x 1)
EU/1/05/319/010 150 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce (10 x 1)
EU/1/05/319/011 150 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce (6 x 1)


13. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


14. KLASIFIKACE PRO VÝDEJ

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.


15. NÁVOD K POUŽITÍ


16. INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU

Xolair 150 mg


17. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD


18. JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM


MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA BLISTRECH NEBO STRIPECH

BLISTRY PRO PŘEDPLNĚNOU INJEKČNÍ STŘÍKAČKU


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Xolair 150 mg injekce
omalizumabum
s.c.
Jednorázové podání


2. NÁZEV DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Novartis Europharm Limited


3. POUŽITELNOST

EXP


4. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


5. JINÉ




MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA MALÉM VNITŘNÍM OBALU

OZNAČENÍ PŘEDPLNĚNÉ INJEKČNÍ STŘÍKAČKY


1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU A CESTA/CESTY PODÁNÍ

Xolair 150 mg injekce
omalizumabum
s.c.


2. ZPŮSOB PODÁNÍ


3. POUŽITELNOST

EXP


4. ČÍSLO ŠARŽE

Lot


5. OBSAH UDANÝ JAKO HMOTNOST, OBJEM NEBO POČET

ml


6. JINÉ

























B. PŘÍBALOVÁ INFORMACE

Příbalová informace: informace pro uživatele

Xolair 75 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok
omalizumabum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat,
protože obsahuje pro Vás důležité údaje.
- Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.
- Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře, lékárníka nebo zdravotní sestry.
- Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi
nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou
uvedeny v této příbalové informaci. Viz bod 4.

Co naleznete v této příbalové informaci
1. Co je Xolair a k čemu se používá
2. Čemu musíte věnovat pozornost, než Vám bude Xolair podán
3. Jak se Xolair podává
4. Možné nežádoucí účinky
5. Jak Xolair uchovávat
6. Obsah balení a další informace


1. Co je Xolair a k čemu se používá

Xolair obsahuje léčivou látku omalizumab. Omalizumab je člověkem vyrobená bílkovina, která se
podobá přírodním bílkovinám produkovaným tělem. Patří do skupiny léčivých přípravků zvaných
monoklonální protilátky.

Xolair se používá k léčbě:
- alergického astmatu
- chronické rinosinusitidy (zánět nosu a nosních dutin) s nosními polypy

Alergické astma
Tento léčivý přípravek se používá k prevenci zhoršení astmatu tím, že kontroluje astmatické příznaky
u dospělých, dospívajících a dětí (6 let a starších), kteří již užívají lék proti astmatu, ale u kterých
příznaky astmatu nejsou dostatečně kontrolovány léčivými přípravky, jako jsou vysoké dávky
inhalačních steroidů a inhalačních beta-agonistů.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Tento lék se používá k léčbě chronické rinosinusitidy s nosními polypy u dospělých (18 let a starších),
kteří již dostávají intranazální kortikosteroidy (kortikosteroidní nosní sprej), ale jejichž příznaky
nejsou těmito léky dobře kontrolovány. Nosní polypy jsou malé výrůstky na sliznici nosu. Xolair
pomáhá zmenšovat velikost těchto polypů a zlepšuje příznaky, včetně zduření nosní sliznice, ztráty
čichu, hlenu v zadní části hrdla a rýmy.

Xolair způsobuje zablokování látky, která se nazývá imunoglobulin E (IgE) a která se v organismu
vytváří. IgE přispívá k typu zánětu, který hraje klíčovou roli při vyvolání alergického astmatu
a chronické rinosinusitidy s nosními polypy.


2. Čemu musíte věnovat pozornost, než Vám bude Xolair podán

Nepoužívejte Xolair
- jestliže jste alergický(á) na omalizumab nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku
(uvedenou v bodě 6).
Jestliže si myslíte, že můžete být alergický(á) na kteroukoli složku přípravku, řekněte to svému lékaři,
protože Xolair by Vám neměl být podán.

Upozornění a opatření
Poraďte se se svým lékařem, než Vám bude podán Xolair:
- jestliže máte problémy s ledvinami nebo játry.
- jestliže máte onemocnění, při kterém Váš imunitní systém napadá části Vašeho těla
(autoimunitní onemocnění).
- jestliže cestujete do oblastí, kde je častý výskyt parazitárních infekcí - Xolair může oslabit Vaši
odolnost vůči těmto infekcím.
- jestliže jste dříve prodělal(a) závažnou alergickou reakci (anafylaxi), vzniklou například
z podání léku, kousnutí hmyzem nebo po požití jídla.

Xolair neléčí příznaky akutního astmatu, jako je náhlý astmatický záchvat. Proto by Xolair neměl být
užíván k léčbě takových příznaků.

Xolair není určen k prevenci nebo léčbě jiných typů alergických stavů, jako jsou náhlé alergické
reakce, syndrom hyperimunoglobulinemie E (dědičné imunitní onemocnění), aspergilóza (onemocnění
plic vyvolané houbou), alergické jídlo, ekzém nebo senná rýma, protože nebyl u těchto stavů
studován.

Dávejte pozor na příznaky alergických reakcí a ostatních závažných nežádoucích účinků
Xolair může potenciálně způsobit závažné nežádoucí účinky. Musíte dávat pozor na příznaky těchto
nežádoucích účinků při užívání Xolairu. Vyhledejte okamžitě lékařskou pomoc, pokud zaznamenáte
nějaké příznaky ukazující na možné závažné nežádoucí účinky. Tyto příznaky jsou uvedeny pod
„Závažné nežádoucí účinky“ v bodu 4. Většina závažných alergických reakcí se objeví během podání
prvních 3 dávek Xolairu.

Děti a dospívající
Alergické astma
Xolair se nedoporučuje podávat dětem, které jsou mladší než 6 let. Jeho použití u dětí mladších
než 6 let nebylo studováno.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Xolair se nedoporučuje podávat dětem a dospívajícím mladším než 18 let. Jeho použití u pacientů
mladších než 18 let nebylo studováno.

Další léčivé přípravky a Xolair
Informujte svého lékaře, lékárníka nebo zdravotní sestru o všech lécích, které užíváte, které jste
v nedávné době užíval(a) nebo které možná budete užívat.

Toto je obvzlášť důležité, jestliže užíváte:
- léky používané k léčbě parazitární infekce, protože Xolair může oslabit účinek Vaší léčby.
- inhalační kortikosteroidy a jiné léky používané k léčbě astmatu.

Těhotenství a kojení
Pokud jste těhotná, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým
lékařem dříve, než začnete tento přípravek užívat. Váš lékař s Vámi prodiskutuje přínos i potenciální
rizika, která mohou nastat při podání tohoto léku během těhotenství.

Pokud jste při léčbě Xolairem otěhotněla, okamžitě to oznamte lékaři.

Xolair může přecházet do mateřského mléka. Pokud kojíte nebo plánujete kojit, požádejte svého lékaře
o radu před užitím tohoto léku.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Je nepravděpodobné, že Xolair bude ovlivňovat Vaši schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.


3. Jak se Xolair podává

Pokyny k používání Xolairu jsou uvedeny v bodě “Informace pro zdravotnické pracovníky”.

Xolair je podán lékařem nebo zdravotní sestrou jako injekce rovnou pod kůži (podkožně).

Pečlivě se držte instrukcí svého lékaře nebo zdravotní sestry.

Jaká dávka Vám bude podána
Váš lékař rozhodne, jakou dávku Xolairu potřebujete a jak často Vám bude podána. To záleží na Vaší
tělesné hmotnosti a na výsledcích krevních testů stanovujících množství IgE v krvi ještě před tím, než
zahájíte léčbu Xolairem.

Bude Vám podána 1-4 injekce najednou, každé dva nebo čtyři týdny.

Během léčby Xolairem pokračujte v užívání současných léků na astma a/nebo nosní polypy.
Nepřestávejte užívat lék na astma a/nebo nosní polypy, aniž byste informoval(a) svého lékaře.

Po zahájení léčby Xolairem nemusíte zpozorovat okamžité zlepšení. U pacientů s nosními polypy byly
zaznamenány účinky 4 týdny po zahájení léčby. U pacientů s astmatem to obvykle trvá mezi 12 a
16 týdny, než pocítíte plný účinek.

Použití u dětí a dospívajících
Alergické astma
Xolair může být podán dětem a dospívajícím ve věku 6 let a starším, které již užívají léky na astma,
ale u kterých nejsou astmatické příznaky dobře kontrolovány léčivými přípravky, jako jsou vysoké
dávky inhalačních steroidů a inhalačních beta-agonistů. Váš lékař rozhodne, jakou dávku Xolairu Vaše
dítě potřebuje a jak často bude podávána. Bude to záviset na váze Vašeho dítěte a výsledcích krevního
vyšetření, provedeného před zahájením léčby kvůli změření množství IgE v jeho/její krvi.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Xolair se nemá podávat dětem a dospívajícím mladším než 18 let.

Jestliže jste zmeškal(a) podání dávky přípravku Xolair
Kontaktujte svého lékaře nebo nemocnici ihned, jakmile je to možné, abyste znovu naplánoval(a)
návštěvu lékaře.

Jestliže přerušíte léčbu Xolairem
Nepřerušujte léčbu přípravkem Xolair, pokud Vám to nedoporučí Váš lékař. Přerušení nebo ukončení
léčby Xolairem může způsobit návrat příznaků.

Máte-li jakékoli další otázky týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře, lékárníka
nebo zdravotní sestry.


4. Možné nežádoucí účinky

Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí
vyskytnout u každého. Nežádoucí účinky způsobené Xolairem jsou obvykle mírné až středně závažné,
ale příležitostně mohou být závažné.

Závažné nežádoucí účinky:

Ihned vyhledejte lékařskou pomoc, pokud zpozorujete jakékoli příznaky následujících nežádoucích
účinků:
Vzácné (mohou postihovat až 1 z 1 000 lidí)
- Závažné alergické reakce (včetně anafylaxe). Příznaky mohou zahrnovat vyrážku, svědění nebo
kopřivku na kůži, otok obličeje, rtů, jazyka, hrtanu, průdušnice nebo jiných částí těla, rychlý
srdeční tep, závratě nebo mírné točení hlavy, zmatenost, zkrácení dechu, sípání nebo dýchací
potíže, modrá kůže nebo rty, kolaps a ztráta vědomí. Pokud máte v anamnéze závažné alergické
reakce (anafylaxi) nesouvisející s podáním Xolairu, můžete mít větší riziko vývoje závažné
alergické reakce po podání Xolairu.
- Systémový lupus erythematodes (SLE). Příznaky mohou zahrnovat bolest svalů, bolest kloubů
a otok, vyrážku, horečku, úbytek hmotnosti a únavu.

Není známo (četnost z dostupných údajů nelze určit)
- Syndrom Churg-Straussové nebo hypereozinofilní syndrom. Příznaky mohou zahrnovat výskyt
jednoho nebo více z následujících: otok, bolest nebo vyrážka kolem krevních nebo mízních cév,
vysoká hladina určitého typu bílých krvinek (významná eozinofilie), zhoršení problémů
s dýcháním, zduření nosní sliznice (neprůchodnost nosu), srdeční problémy, bolest, znecitlivění,
brnění rukou a nohou.
- Nízký počet krevních destiček s příznaky jako např. krvácení nebo podlitiny, které vznikají
velmi snadno oproti normálnímu stavu.
- Sérová nemoc. Příznaky mohou zahrnovat výskyt jednoho nebo více z následujících: bolest
kloubů s otokem nebo bez otoku nebo ztuhlost, vyrážka, horečka, zduření lymfatických uzlin,
bolest svalů.

Další možné nežádoucí účinky jsou:
Velmi časté (mohou postihovat více než 1 z 10 lidí)
- horečka (u dětí)

Časté (mohou postihovat až 1 z 10 lidí)
- reakce v místě injekce včetně bolesti, zduření, svědění a zčervenání
- bolest v nadbřišku
- bolest hlavy (velmi časté u dětí)
- pocit závratě
- bolest kloubů (artralgie)

Méně časté (mohou postihovat až 1 ze 100 lidí)
- pocit ospalosti nebo únavy
- brnění nebo znecitlivění rukou nebo nohou
- mdloby, nízký krevní tlak při sezení nebo ve stoji (posturální hypotenze), zčervenání
- bolesti v krku, kašel, akutní potíže s dechem
- pocit na zvracení (nausea), průjem, zažívací potíže
- svědění, kopřivka, vyrážka, zvýšená citlivost kůže na slunce
- zvýšení hmotnosti
- symptomy podobné chřipce
- oteklé paže

Vzácné (mohou postihovat až 1 z 1 000 lidí)
- parazitární infekce

Není známo (četnost z dostupných údajů nelze určit)
- bolest svalů, otoky kloubů
- vypadávání vlasů

Hlášení nežádoucích účinků
Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi nebo
zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny
v této příbalové informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo prostřednictvím národního
systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V. Nahlášením nežádoucích účinků můžete
přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto přípravku.


5. Jak Xolair uchovávat

- Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí.
- Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na štítku. Doba
použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.
- Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C). Chraňte před mrazem.


6. Obsah balení a další informace

Co Xolair obsahuje
- Léčivou látkou je omalizumabum. Jedna injekční lahvička obsahuje omalizumabum 75 mg. Po
rozpuštění obsahuje jedna injekční lahvička omalizumabum 125 mg/ml (75 mg v 0,6 ml).
- Pomocnými látkami jsou: sacharosa, histidin, monohydrát histidin-hydrochloridu a polysorbát
20.

Jak Xolair vypadá a co obsahuje toto balení
Xolair 75 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok se dodává jako bílý až téměř bílý prášek v
malé skleněné injekční lahvičce spolu s ampulkou obsahující 2 ml vody pro injekci. Prášek se musí
rozpustit ve vodě dříve, než je aplikován lékařem nebo zdravotní sestrou.

Xolair je dostupný v baleních obsahujících jednu injekční lahvičku s práškem pro přípravu injekčního
roztoku a jednu ampulku s 2 ml vody pro injekci.

Xolair je také dostupný v injekčních lahvičkách se 150 mg omalizumabu.


Držitel rozhodnutí o registraci
Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko

Výrobce
Lek Pharmaceuticals d.d.
Verovškova ulica Ljubljana, Slovinsko

Novartis Pharma GmbH
Roonstrasse D-90429 Norimberk
Německo

Novartis Farmacéutica S.A.
Gran Via de les Corts Catalanes, 08013 Barcelona
Španělsko

Další informace o tomto přípravku získáte u místního zástupce držitele rozhodnutí o registraci:

België/Belgique/Belgien
Novartis Pharma N.V.
Tél/Tel: +32 2 246 16
Lietuva
SIA Novartis Baltics Lietuvos filialas
Tel: +370 5 269 16
България
Novartis Bulgaria EOOD
Тел.: +359 2 489 98
Luxembourg/Luxemburg
Novartis Pharma N.V.
Tél/Tel: +32 2 246 16
Česká republika
Novartis s.r.o.
Tel: +420 225 775
Magyarország
Novartis Hungária Kft.
Tel.: +36 1 457 65 Danmark
Novartis Healthcare A/S
Tlf: +45 39 16 84
Malta
Novartis Pharma Services Inc.
Tel: +356 2122 Deutschland
Novartis Pharma GmbH
Tel: +49 911 273
Nederland
Novartis Pharma B.V.
Tel: +31 88 04 52 Eesti
SIA Novartis Baltics Eesti filiaal
Tel: +372 66 30
Norge
Novartis Norge AS
Tlf: +47 23 05 20 Ελλάδα
Novartis (Hellas) A.E.B.E.
Τηλ: +30 210 281 17
Österreich
Novartis Pharma GmbH
Tel: +43 1 86 España
Novartis Farmacéutica, S.A.
Tel: +34 93 306 42
Polska
Novartis Poland Sp. z o.o.
Tel.: +48 22 375 France
Novartis Pharma S.A.S.
Tél: +33 1 55 47 66
Portugal
Novartis Farma - Produtos Farmacêuticos, S.A.
Tel: +351 21 000 Hrvatska
Novartis Hrvatska d.o.o.
Tel. +385 1 6274
România
Novartis Pharma Services Romania SRL
Tel: +40 21 31299 Ireland
Novartis Ireland Limited
Tel: +353 1 260 12
Slovenija
Novartis Pharma Services Inc.
Tel: +386 1 300 75 Ísland
Vistor hf.
Sími: +354 535
Slovenská republika
Novartis Slovakia s.r.o.
Tel: +421 2 5542
Italia
Novartis Farma S.p.A.
Tel: +39 02 96 54 Suomi/Finland
Novartis Finland Oy
Puh/Tel: +358 (0)10 6133
Κύπρος
Novartis Pharma Services Inc.
Τηλ: +357 22 690
Sverige
Novartis Sverige AB
Tel: +46 8 732 32
Latvija
SIA Novartis Baltics
Tel: +371 67 887
United Kingdom (Northern Ireland)
Novartis Ireland Limited
Tel: +44 1276

Tato příbalová informace byla naposledy revidována

Další zdroje informací
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské
agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu
INFORMACE PRO ZDRAVOTNICKÉ PRACOVNÍKY

Následující informace jsou určeny pouze pro zdravotnické pracovníky:

Rozpuštění lyofilizovaného léčivého přípravku trvá 15-20 minut, ačkoliv v některých případech to
může trvat déle. Zcela rekonstituovaný léčivý přípravek se jeví jako čirý až mírně opalescentní,
bezbarvý až světle hnědavě-žlutý a může v něm být několik malých bublinek nebo pěna okolo okraje
injekční lahvičky. Vzhledem k viskozitě rekonstituovaného léčivého přípravku se musí věnovat péče
tomu, aby se odebral celý obsah léčivého přípravku z injekční lahvičky za účelem získání 0,6 ml před
tím, než je vytlačen vzduch nebo přebytečné množství roztoku ze stříkačky.

Pro přípravu Xolairu 75 mg v injekční lahvičce pro subkutánní podání se prosím řiďte následujícími
instrukcemi:

1. Odeberte z ampulky 0,9 ml vody pro injekci do injekční stříkačky opatřené jehlou o velikosti
průměru
2. Za použití standardních aseptických postupů zasuňte jehlu do injekční lahvičky umístěné kolmo
na rovný povrch, přidejte vodu pro injekci do lahvičky obsahující lyofilizovaný prášek tak, aby
voda pro injekci směřovala přímo na prášek.

3. Držte lahvičku ve svislé poloze a intenzivně s ní kružte (netřepejte) po dobu přibližně 1 minuty,
aby se prášek rovnoměrně namočil.

4. Aby se napomohlo rozpouštění po dokončení kroku 3, jemně kružte lahvičkou po dobu
5-10 sekund přibližně každých 5 minut, aby se rozpustil všechen zbývající prášek.

Pamatujte, že v některých případech to může trvat déle než 20 minut, aby se prášek zcela
rozpustil. Jestliže jde o tento případ, opakujte krok 4, dokud jsou v roztoku viditelné částečky
podobné gelu.

Když je léčivý přípravek zcela rozpuštěný, neměly by být v roztoku viditelné žádné částečky
podobné gelu. Malé bublinky nebo pěna okolo okraje lahvičky jsou obvyklé. Rekonstituovaný
léčivý přípravek se jeví jako čirý až mírně opalescentní, bezbarvý až světle hnědavě-žlutý.
Nepoužívejte jej, jestliže jsou přítomny pevné částečky.

5. Obraťte injekční lahvičku dnem vzhůru na dobu nejméně 15 sekund, aby roztok natekl až k
zátce. Použijte novou 3ml stříkačku opatřenou jehlou o velikosti průměru 18, zasuňte jehlu do
obrácené injekční lahvičky. Držte injekční lahvičku v obrácené poloze, jehlu postrčte až na
samé dno roztoku v injekční lahvičce, když odebíráte roztok do stříkačky. Před vyjmutím jehly
z injekční lahvičky táhněte píst zpátky až na konec těla stříkačky, aby se nasál celý obsah
roztoku z obrácené lahvičky.

6. Pro subkutánní injekci nahraďte jehlu o velikosti 18 jehlou velikosti 25.

7. Vytlačte vzduch, velké bubliny a přebytečný roztok tak, aby se získala požadovaná dávka
0,6 ml. Nepatrná vrstva malých bublinek může zůstat v horní části roztoku v injekční stříkačce.
Protože je roztok mírně viskózní, může aplikace subkutánně podaného roztoku trvat
5-10 sekund.

Z injekční lahvičky se získá 0,6 ml (75 mg) Xolairu.

8. Injekce se podávájí subkutánně do oblasti deltového svalu ramene, podbřišku, nikoliv však
oblasti 5 centimetrů okolo pupku nebo do stehna.
Příbalová informace: informace pro uživatele

Xolair 150 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok
omalizumabum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat,
protože obsahuje pro Vás důležité údaje.
- Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.
- Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře, lékárníka nebo zdravotní sestry.
- Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi
nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou
uvedeny v této příbalové informaci. Viz bod 4.

Co naleznete v této příbalové informaci
1. Co je Xolair a k čemu se používá
2. Čemu musíte věnovat pozornost, než Vám bude Xolair podán
3. Jak se Xolair podává
4. Možné nežádoucí účinky
5. Jak Xolair uchovávat
6. Obsah balení a další informace


1. Co je Xolair a k čemu se používá

Xolair obsahuje léčivou látku omalizumab. Omalizumab je člověkem vyrobená bílkovina, která se
podobá přírodním bílkovinám produkovaným tělem. Patří do skupiny léčivých přípravků zvaných
monoklonální protilátky.

Xolair se používá k léčbě:
- alergického astmatu
- chronické rinosinusitidy (zánětu nosu a nosních dutin) s nosními polypy
- chronické spontánní kopřivky (CSU)

Alergické astma
Tento léčivý přípravek se používá k prevenci zhoršení astmatu tím, že kontroluje astmatické příznaky
u dospělých, dospívajících a dětí (6 let a starších), kteří již užívají lék proti astmatu, ale u kterých
příznaky astmatu nejsou dostatečně kontrolovány léčivými přípravky, jako jsou vysoké dávky
inhalačních steroidů a inhalačních beta-agonistů.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Tento lék se používá k léčbě chronické rinosinusitidy s nosními polypy u dospělých (18 let a starších),
kteří již dostávají intranazální kortikosteroidy (kortikosteroidní nosní sprej), ale jejichž příznaky
nejsou těmito léky dobře kontrolovány. Nosní polypy jsou malé výrůstky na sliznici nosu. Xolair
pomáhá zmenšovat velikost těchto polypů a zlepšuje příznaky, včetně zduření nosní sliznice, ztráty
čichu, hlenu v zadní části hrdla a rýmy.

Chronická spontánní kopřivka (CSU)
Tento léčivý přípravek se používá k léčbě chronické spontánní kopřivky u dospělých a dospívajících
(ve věku 12 let a starších), kteří již užívají antihistaminika, ale jejichž příznaky CSU nejsou těmito
léky dobře kontrolovány.

Xolair způsobuje zablokování látky, která se nazývá imunoglobulin E (IgE) a která se v organismu
vytváří. IgE přispívá k typu zánětu, který hraje klíčovou roli při vyvolání alergického astmatu,
chronické rinosinusitidy s nosními polypy a CSU.


2. Čemu musíte věnovat pozornost, než Vám bude Xolair podán

Nepoužívejte Xolair:
- jestliže jste alergický(á) na omalizumab nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku
(uvedenou v bodě 6).
Jestliže si myslíte, že můžete být alergický(á) na kteroukoli složku přípravku, řekněte to svému lékaři,
protože Xolair by Vám neměl být podán.

Upozornění a opatření
Poraďte se se svým lékařem, než Vám bude podán Xolair:
- jestliže máte problémy s ledvinami nebo játry.
- jestliže máte onemocnění, při kterém Váš imunitní systém napadá části Vašeho těla
(autoimunitní onemocnění).
- jestliže cestujete do oblastí, kde je častý výskyt parazitárních infekcí - Xolair může oslabit Vaši
odolnost vůči těmto infekcím.
- jestliže jste dříve prodělal(a) závažnou alergickou reakci (anafylaxi), vzniklou například
z podání léku, kousnutí hmyzem nebo po požití jídla.

Xolair neléčí příznaky akutního astmatu, jako je náhlý astmatický záchvat. Proto by Xolair neměl být
užíván k léčbě takových příznaků.

Xolair není určen k prevenci nebo léčbě jiných typů alergických stavů, jako jsou náhlé alergické
reakce, syndrom hyperimunoglobulinemie E (dědičné imunitní onemocnění), aspergilóza (onemocnění
plic vyvolané houbou), alergické jídlo, ekzém nebo senná rýma, protože nebyl u těchto stavů
studován.

Dávejte pozor na příznaky alergických reakcí a ostatních závažných nežádoucích účinků
Xolair může potenciálně způsobit závažné nežádoucí účinky. Musíte dávat pozor na příznaky těchto
nežádoucích účinků při užívání Xolairu. Vyhledejte okamžitě lékařskou pomoc, pokud zaznamenáte
nějaké příznaky ukazující na možné závažné nežádoucí účinky. Tyto příznaky jsou uvedeny pod
„Závažné nežádoucí účinky“ v bodu 4. Většina závažných alergických reakcí se objeví během podání
prvních 3 dávek Xolairu.

Děti a dospívající
Alergické astma
Xolair se nedoporučuje podávat dětem mladším 6 let. Jeho použití u dětí mladších než 6 let nebylo
studováno.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Xolair se nedoporučuje podávat dětem a dospívajícím mladším než 18 let. Jeho použití u pacientů
mladších než 18 let nebylo studováno.

Chronická spontánní kopřivka (CSU)
Xolair se nedoporučuje podávat dětem do 12 let věku. Jeho použití u dětí do 12 let věku nebylo
studováno.

Další léčivé přípravky a Xolair
Informujte svého lékaře, lékárníka nebo zdravotní sestru o všech lécích, které užíváte, které jste
v nedávné době užíval(a) nebo které možná budete užívat.

Toto je obvzlášť důležité, jestliže užíváte:
- léky používané k léčbě parazitární infekce, protože Xolair může oslabit účinek Vaší léčby.
- inhalační kortikosteroidy a jiné léky používané k léčbě astmatu.

Těhotenství a kojení
Pokud jste těhotná, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým
lékařem dříve, než začnete tento přípravek užívat. Váš lékař s Vámi prodiskutuje přínos i potenciální
rizika, která mohou nastat při podání tohoto léku během těhotenství.

Pokud jste při léčbě Xolairem otěhotněla, okamžitě to oznamte lékaři.

Xolair může přecházet do mateřského mléka. Pokud kojíte nebo plánujete kojit, požádejte svého lékaře
o radu před užitím tohoto léku.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Je nepravděpodobné, že Xolair bude ovlivňovat Vaši schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.


3. Jak se Xolair podává

Pokyny k používání Xolairu jsou uvedeny v bodě “Informace pro zdravotnické pracovníky”.

Xolair je podán lékařem nebo zdravotní sestrou jako injekce rovnou pod kůži (podkožně).

Pečlivě se držte instrukcí svého lékaře nebo zdravotní sestry.

Jaká dávka Vám bude podána
Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy
Váš lékař rozhodne, kolik Xolairu potřebujete a jak často Vám bude podáván. Závisí to na Vaší tělesné
hmotnosti a výsledcích vyšetření krve provedeného před zahájením léčby ke změření množství IgE
ve Vaší krvi.

Bude Vám podána 1-4 injekce najednou, každé dva nebo čtyři týdny.

Během léčby Xolairem pokračujte v užívání současných léků na astma a/nebo nosní polypy.
Nepřestávejte užívat lék na astma a/nebo nosní polypy, aniž byste informoval(a) svého lékaře.

Po zahájení léčby Xolairem nemusíte zpozorovat okamžité zlepšení. U pacientů s nosními polypy byly
zaznamenány účinky 4 týdny po zahájení léčby. U pacientů s astmatem to obvykle trvá mezi 12 a
16 týdny, než pocítíte plný účinek.

Chronická spontánní kopřivka (CSU)

Budou Vám podávány dvě 150 mg injekce najednou každé čtyři týdny.

Pokračujte v užívání Vašeho současného léku na CSU během léčby Xolairem. Nepřestávejte užívat
jakýkoli lék bez předchozí porady s Vaším lékařem.

Použití u dětí a dospívajících
Alergické astma
Xolair může být podán dětem a dospívajícím ve věku 6 let a starším, které již užívají léky na astma,
ale u kterých nejsou astmatické příznaky dobře kontrolovány léčivými přípravky, jako jsou vysoké
dávky inhalačních steroidů a inhalačních beta-agonistů. Váš lékař rozhodne, jakou dávku Xolairu Vaše
dítě potřebuje a jak často bude podávána. Bude to záviset na váze Vašeho dítěte a výsledcích krevního
vyšetření, provedeného před zahájením léčby kvůli změření množství IgE v jeho/její krvi.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Xolair se nemá podávat dětem a dospívajícím mladším než 18 let.


Chronická spontánní kopřivka (CSU)
Xolair může být podáván dospívajícím ve věku 12 let a starším, kteří již užívají antihistaminika, ale
jejichž příznaky CSU nejsou těmito léky dobře kontrolovány. Dávka pro dospívající ve věku 12 let
a více je stejná jako pro dospělé.

Jestliže jste zmeškal(a) podání dávky přípravku Xolair
Kontaktujte svého lékaře nebo nemocnici ihned, jakmile je to možné, abyste znovu naplánoval(a)
návštěvu lékaře.

Jestliže přerušíte léčbu Xolairem
Nepřerušujte léčbu přípravkem Xolair, pokud Vám to nedoporučí Váš lékař. Přerušení nebo ukončení
léčby Xolairem může způsobit návrat příznaků.

Jste-li však v současné době léčen(a) pro CSU, Váš lékař může léčbu Xolairem občas přerušit, aby
mohly být příznaky vyhodnoceny. Postupujte podle pokynů Vašeho lékaře.

Máte-li jakékoli další otázky týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře, lékárníka
nebo zdravotní sestry.


4. Možné nežádoucí účinky

Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí
vyskytnout u každého. Nežádoucí účinky způsobené Xolairem jsou obvykle mírné až středně závažné,
ale příležitostně mohou být závažné.

Závažné nežádoucí účinky:

Ihned vyhledejte lékařskou pomoc, pokud zpozorujete jakékoli příznaky následujících nežádoucích
účinků:
Vzácné (mohou postihovat až 1 z 1 000 lidí)
- Závažné alergické reakce (včetně anafylaxe). Příznaky mohou zahrnovat vyrážku, svědění nebo
kopřivku na kůži, otok obličeje, rtů, jazyka, hrtanu, průdušnice nebo jiných částí těla, rychlý
srdeční tep, závratě nebo mírné točení hlavy, zmatenost, zkrácení dechu, sípání nebo dýchací
potíže, modrá kůže nebo rty, kolaps a ztráta vědomí. Pokud máte v anamnéze závažné alergické
reakce (anafylaxi) nesouvisející s podáním Xolairu, můžete mít větší riziko vývoje závažné
alergické reakce po podání Xolairu.
- Systémový lupus erythematodes (SLE). Příznaky mohou zahrnovat bolest svalů, bolest kloubů
a otok, vyrážku, horečku, úbytek hmotnosti a únavu.

Není známo (četnost z dostupných údajů nelze určit)
- Syndrom Churg-Straussové nebo hypereozinofilní syndrom. Příznaky mohou zahrnovat výskyt
jednoho nebo více z následujících: otok, bolest nebo vyrážka kolem krevních nebo mízních cév,
vysoká hladina určitého typu bílých krvinek (významná eozinofilie), zhoršení problémů
s dýcháním, zduření nosní sliznice (neprůchodnost nosu), srdeční problémy, bolest, znecitlivění,
brnění rukou a nohou.
- Nízký počet krevních destiček s příznaky jako např. krvácení nebo podlitiny, které vznikají
velmi snadno oproti normálnímu stavu.
- Sérová nemoc. Příznaky mohou zahrnovat výskyt jednoho nebo více z následujících: bolest
kloubů s otokem nebo bez otoku nebo ztuhlost, vyrážka, horečka, zduření lymfatických uzlin,
bolest svalů.

Další možné nežádoucí účinky jsou:
Velmi časté (mohou postihovat více než 1 z 10 lidí)
- horečka (u dětí)

Časté (mohou postihovat až 1 z 10 lidí)
- reakce v místě injekce včetně bolesti, zduření, svědění a zčervenání
- bolest v nadbřišku
- bolest hlavy (velmi časté u dětí)
- infekce horních cest dýchacích, jako je zánět hltanu a nachlazení
- pocit tlaku nebo bolesti ve tvářích a na čele (zánět nosních dutin, bolest hlavy při zánětu nosních
dutin)
- bolest v kloubech (artralgie)
- pocit závratě

Méně časté (mohou postihovat až 1 ze 100 lidí)
- pocit ospalosti nebo únavy
- brnění nebo znecitlivění rukou nebo nohou
- mdloby, nízký krevní tlak při sezení nebo ve stoji (posturální hypotenze), zčervenání
- bolesti v krku, kašel, akutní potíže s dechem
- pocit na zvracení (nausea), průjem, zažívací potíže
- svědění, kopřivka, vyrážka, zvýšená citlivost kůže na slunce
- zvýšení hmotnosti
- symptomy podobné chřipce
- oteklé paže

Vzácné (mohou postihovat až 1 z 1 000 lidí)
- parazitární infekce

Není známo (četnost z dostupných údajů nelze určit)
- bolesti svalů a otoky kloubů
- vypadávání vlasů

Hlášení nežádoucích účinků
Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi nebo
zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny
v této příbalové informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo prostřednictvím národního
systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V. Nahlášením nežádoucích účinků můžete
přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto přípravku.


5. Jak Xolair uchovávat

- Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí.
- Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na štítku. Doba
použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.
- Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C). Chraňte před mrazem.


6. Obsah balení a další informace

Co Xolair obsahuje
- Léčivou látkou je omalizumabum. Jedna injekční lahvička obsahuje omalizumabum 150 mg. Po
rozpuštění obsahuje jedna injekční lahvička omalizumabum 125 mg/ml (150 mg v 1,2 ml).
- Pomocnými látkami jsou: sacharosa, histidin, monohydrát histidin-hydrochloridu a polysorbát
20.

Jak Xolair vypadá a co obsahuje toto balení
Xolair 150 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok se dodává jako bílý až téměř bílý prášek v
malé skleněné injekční lahvičce spolu s ampulkou obsahující 2 ml vody pro injekci. Prášek se musí
rozpustit ve vodě dříve, než je aplikován lékařem nebo zdravotní sestrou.

Xolair 150 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok je dostupný v baleních obsahujících
injekční lahvičku prášku a 1 ampulku s vodou pro injekci a vícečetná balení obsahující
(4 x 1) injekčních lahviček prášku a 4 (4 x 1) ampulek s vodou pro injekci nebo
10 (10 x 1) injekčních lahviček prášku a 10 (10 x 1) ampulek s vodou pro injekci. Na trhu nemusí být
všechny velikosti balení.

Xolair je také dostupný v injekčních lahvičkách se 75 mg omalizumabu.

Držitel rozhodnutí o registraci
Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko

Výrobce
Lek Pharmaceuticals d.d.
Verovškova ulica Ljubljana, Slovinsko

Novartis Pharma GmbH
Roonstrasse D-90429 Norimberk
Německo

Novartis Farmacéutica S.A.
Gran Via de les Corts Catalanes, 08013 Barcelona
Španělsko

Další informace o tomto přípravku získáte u místního zástupce držitele rozhodnutí o registraci:

België/Belgique/Belgien
Novartis Pharma N.V.
Tél/Tel: +32 2 246 16
Lietuva
SIA Novartis Baltics Lietuvos filialas
Tel: +370 5 269 16
България
Novartis Bulgaria EOOD
Тел.: +359 2 489 98
Luxembourg/Luxemburg
Novartis Pharma N.V.
Tél/Tel: +32 2 246 16
Česká republika
Novartis s.r.o.
Tel: +420 225 775
Magyarország
Novartis Hungária Kft.
Tel.: +36 1 457 65 Danmark
Novartis Healthcare A/S
Tlf: +45 39 16 84
Malta
Novartis Pharma Services Inc.
Tel: +356 2122 Deutschland
Novartis Pharma GmbH
Tel: +49 911 273
Nederland
Novartis Pharma B.V.
Tel: +31 88 04 52 Eesti
SIA Novartis Baltics Eesti filiaal
Tel: +372 66 30
Norge
Novartis Norge AS
Tlf: +47 23 05 20 Ελλάδα
Novartis (Hellas) A.E.B.E.
Τηλ: +30 210 281 17
Österreich
Novartis Pharma GmbH
Tel: +43 1 86 España
Novartis Farmacéutica, S.A.
Tel: +34 93 306 42
Polska
Novartis Poland Sp. z o.o.
Tel.: +48 22 375 France
Novartis Pharma S.A.S.
Tél: +33 1 55 47 66
Portugal
Novartis Farma - Produtos Farmacêuticos, S.A.
Tel: +351 21 000 Hrvatska
Novartis Hrvatska d.o.o.
Tel. +385 1 6274
România
Novartis Pharma Services Romania SRL
Tel: +40 21 31299 Ireland
Novartis Ireland Limited
Tel: +353 1 260 12
Slovenija
Novartis Pharma Services Inc.
Tel: +386 1 300 75 Ísland
Vistor hf.
Sími: +354 535
Slovenská republika
Novartis Slovakia s.r.o.
Tel: +421 2 5542
Italia
Novartis Farma S.p.A.
Tel: +39 02 96 54 Suomi/Finland
Novartis Finland Oy
Puh/Tel: +358 (0)10 6133
Κύπρος
Novartis Pharma Services Inc.
Τηλ: +357 22 690
Sverige
Novartis Sverige AB
Tel: +46 8 732 32
Latvija
SIA Novartis Baltics
Tel: +371 67 887
United Kingdom (Northern Ireland)
Novartis Ireland Limited
Tel: +44 1276

Tato příbalová informace byla naposledy revidována

Další zdroje informací
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské
agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu
INFORMACE PRO ZDRAVOTNICKÉ PRACOVNÍKY

Následující informace jsou určeny pouze pro zdravotnické pracovníky:

Rozpuštění lyofilizovaného léčivého přípravku trvá 15-20 minut, ačkoliv v některých případech to
může trvat déle. Zcela rekonstituovaný léčivý přípravek se jeví jako čirý až mírně opalescentní,
bezbarvý až světle hnědavě-žlutý a může v něm být několik malých bublinek nebo pěna okolo okraje
injekční lahvičky. Vzhledem k viskozitě rekonstituovaného léčivého přípravku se musí věnovat péče
tomu, aby se odebral celý obsah léčivého přípravku z injekční lahvičky za účelem získání 1,2 ml před
tím, než je vytlačen vzduch nebo přebytečné množství roztoku ze stříkačky.

Pro přípravu Xolairu 150 mg v injekční lahvičce pro subkutánní podání se prosím řiďte následujícími
instrukcemi:

1. Odeberte z ampulky 1,4 ml vody pro injekci do injekční stříkačky opatřené jehlou o velikosti
průměru 18.

2. Za použití standardních aseptických postupů zasuňte jehlu do injekční lahvičky umístěné kolmo
na rovný povrch, přidejte vodu pro injekci do lahvičky obsahující lyofilizovaný prášek tak, aby
voda pro injekci směřovala přímo na prášek.

3. Držte lahvičku ve svislé poloze a intenzivně s ní kružte (netřepejte) po dobu přibližně 1 minuty,
aby se prášek rovnoměrně namočil.

4. Aby se napomohlo rozpouštění po dokončení kroku 3, jemně kružte lahvičkou po dobu
5-10 sekund přibližně každých 5 minut, aby se rozpustil všechen zbývající prášek.

Pamatujte, že v některých případech to může trvat déle než 20 minut, aby se prášek zcela
rozpustil. Jestliže jde o tento případ, opakujte krok 4, dokud jsou v roztoku viditelné částečky
podobné gelu.

Když je léčivý přípravek zcela rozpuštěný, neměly by být v roztoku viditelné žádné částečky
podobné gelu. Malé bublinky nebo pěna okolo okraje lahvičky jsou obvyklé. Rekonstituovaný
léčivý přípravek se jeví jako čirý až mírně opalescentní, bezbarvý až světle hnědavě-žlutý.
Nepoužívejte jej, jestliže jsou přítomny pevné částečky.

5. Obraťte injekční lahvičku dnem vzhůru na dobu nejméně 15 sekund, aby roztok natekl až k
zátce. Použijte novou 3ml stříkačku opatřenou jehlou o velikosti průměru 18, zasuňte jehlu do
obrácené injekční lahvičky. Držte injekční lahvičku v obrácené poloze, jehlu postrčte až na
samé dno roztoku v injekční lahvičce, když odebíráte roztok do stříkačky. Před vyjmutím jehly
z injekční lahvičky táhněte píst zpátky až na konec těla stříkačky, aby se nasál celý obsah
roztoku z obrácené lahvičky.

6. Pro subkutánní injekci nahraďte jehlu o velikosti 18 jehlou velikosti 25.

7. Vytlačte vzduch, velké bubliny a přebytečný roztok tak, aby se získala požadovaná dávka
1,2 ml. Nepatrná vrstva malých bublinek může zůstat v horní části roztoku v injekční stříkačce.
Protože je roztok mírně viskózní, může aplikace subkutánně podaného roztoku trvat
5-10 sekund.

Z injekční lahvičky se získá 1,2 ml (150 mg) Xolairu. Pro dávku 75 mg odeberte do injekční
stříkačky 0,6 ml a zbylý roztok zlikvidujte.

8. Injekce se podávájí subkutánně do oblasti deltového svalu ramene, podbřišku, nikoliv však
oblasti 5 centimetrů okolo pupku nebo do stehna.
Příbalová informace: informace pro uživatele

Xolair 75 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce
omalizumabum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat,
protože obsahuje pro Vás důležité údaje.
- Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.
- Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře, lékárníka nebo zdravotní sestry.
- Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí
ublížit, a to i tehdy, má-li stejné známky onemocnění jako Vy.
- Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi
nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou
uvedeny v této příbalové informaci. Viz bod 4.


Co naleznete v této příbalové informaci

1. Co je Xolair a k čemu se používá
2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Xolair používat
3. Jak se Xolair používá
4. Možné nežádoucí účinky
5. Jak Xolair uchovávat
6. Obsah balení a další informace


1. Co je Xolair a k čemu se používá

Xolair obsahuje léčivou látku omalizumab. Omalizumab je člověkem vyrobená bílkovina, která se
podobá přírodním bílkovinám produkovaným tělem. Patří do skupiny léčivých přípravků zvaných
monoklonální protilátky.
Xolair se používá k léčbě:
- alergického astmatu
- chronické rinosinusitidy (zánět nosu a nosních dutin) s nosními polypy

Alergické astma
Tento léčivý přípravek se používá k prevenci zhoršení astmatu tím, že kontroluje astmatické příznaky
u dospělých, dospívajících a dětí (6 let a starších), kteří již užívají lék proti astmatu, ale u kterých
příznaky astmatu nejsou dostatečně kontrolovány léčivými přípravky, jako jsou vysoké dávky
inhalačních steroidů a inhalačních beta-agonistů.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Tento lék se používá k léčbě chronické rinosinusitidy s nosními polypy u dospělých (18 let a starších),
kteří již dostávají intranazální kortikosteroidy (kortikosteroidní nosní sprej), ale jejichž příznaky
nejsou těmito léky dobře kontrolovány. Nosní polypy jsou malé výrůstky na sliznici nosu. Xolair
pomáhá zmenšovat velikost těchto polypů a zlepšuje příznaky, včetně zduření nosní sliznice, ztráty
čichu, hlenu v zadní části hrdla a rýmy.

Xolair způsobuje zablokování látky, která se nazývá imunoglobulin E (IgE) a která se v organismu
vytváří. IgE přispívá k typu zánětu, který hraje klíčovou roli při vyvolání alergického astmatu
a chronické rinosinusitidy s nosními polypy.


2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Xolair používat

Nepoužívejte Xolair
- jestliže jste alergický(á) na omalizumab nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku
(uvedenou v bodě 6).
Jestliže si myslíte, že můžete být alergický(á) na kteroukoli složku přípravku, řekněte to svému lékaři,
protože byste Xolair neměl(a) používat.

Upozornění a opatření
Před použitím přípravku Xolair se poraďte se svým lékařem:
- jestliže máte problémy s ledvinami nebo játry.
- jestliže máte onemocnění, při kterém Váš imunitní systém napadá části Vašeho těla
(autoimunitní onemocnění).
- jestliže cestujete do oblastí, kde je častý výskyt parazitárních infekcí - Xolair může oslabit Vaši
odolnost vůči těmto infekcím.
- jestliže jste dříve prodělal(a) závažnou alergickou reakci (anafylaxi), vzniklou například
z podání léku, kousnutí hmyzem nebo po požití jídla.
- jestliže jste někdy měl(a) alergickou reakci na latex. Kryt jehly injekční stříkačky může
obsahovat suchou gumu (latex).

Xolair neléčí příznaky akutního astmatu, jako je náhlý astmatický záchvat. Proto by Xolair neměl být
užíván k léčbě takových příznaků.

Xolair není určen k prevenci nebo léčbě jiných typů alergických stavů, jako jsou náhlé alergické
reakce, syndrom hyperimunoglobulinemie E (dědičné imunitní onemocnění), aspergilóza (onemocnění
plic vyvolané houbou), alergické jídlo, ekzém nebo senná rýma, protože nebyl u těchto stavů
studován.

Dávejte pozor na příznaky alergických reakcí a ostatních závažných nežádoucích účinků
Xolair může potenciálně způsobit závažné nežádoucí účinky. Musíte dávat pozor na příznaky těchto
nežádoucích účinků při užívání Xolairu. Vyhledejte okamžitě lékařskou pomoc, pokud zaznamenáte
nějaké příznaky ukazující na závažnou alergickou reakci nebo jiné závažné nežádoucí účinky. Tyto
příznaky jsou uvedeny pod „Závažné nežádoucí účinky“ v bodu 4.

Je důležité, abyste byl(a) proškolen(a) svým lékařem, jak rozpoznat časné příznaky závažných
alergických reakcí, a jak tyto reakce zvládnout, pokud se objeví, předtím než si aplikujete injekci
Xolairu nebo před podáním injekce Xolairu nezdravotnickým pracovníkem (viz bod 3 „Jak se Xolair
používá“). Většina závažných alergických reakcí se objeví během podání prvních 3 dávek Xolairu.

Děti a dospívající
Alergické astma
Xolair se nedoporučuje podávat dětem, které jsou mladší než 6 let. Jeho použití u dětí mladších
než 6 let nebylo studováno.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Xolair se nedoporučuje podávat dětem a dospívajícím mladším než 18 let. Jeho použití u pacientů
mladších než 18 let nebylo studováno.

Další léčivé přípravky a Xolair
Informujte svého lékaře, lékárníka nebo zdravotní sestru o všech lécích, které užíváte, které jste
v nedávné době užíval(a) nebo které možná budete užívat.

Toto je obvzlášť důležité, jestliže užíváte:
- léky používané k léčbě parazitární infekce, protože Xolair může oslabit účinek Vaší léčby.
- inhalační kortikosteroidy a jiné léky používané k léčbě astmatu.

Těhotenství a kojení
Pokud jste těhotná, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým
lékařem dříve, než začnete tento přípravek užívat. Váš lékař s Vámi prodiskutuje přínos i potenciální
rizika, která mohou nastat při používání tohoto léku během těhotenství.

Pokud jste při léčbě Xolairem otěhotněla, okamžitě to oznamte lékaři.

Xolair může přecházet do mateřského mléka. Pokud kojíte nebo plánujete kojit, požádejte svého lékaře
o radu před užitím tohoto léku.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Je nepravděpodobné, že Xolair bude ovlivňovat Vaši schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.


3. Jak se Xolair používá

Vždy používejte tento přípravek přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se
se svým lékařem, zdravotní sestrou nebo lékárníkem.

Jak se Xolair používá
Xolair se používá formou injekce podané pod kůži (známé jako subkutánní injekce).

Podání injekce
- Vy a Váš lékař rozhodne, jestli si máte podávat injekci Xolairu sami. První 3 dávky jsou vždy
podány zdravotnickým pracovníkem nebo za dohledu zdravotnického pracovníka (viz bod 2).
- Před podáním injekce sám(sama) sobě je důležité být řádně proškolen(a), jak aplikovat injekci
léku.
- Ošetřovatel (např. rodič) Vám může také podat injekci Xolairu, poté co je řádně proškolen(a).

Detailní pokyny, jak aplikovat injekci Xolairu, viz „Pokyny pro použití Xolairu v předplněné injekční
stříkačce“ na konci této příbalové informace.

Školení k rozpoznání závažných alergických reakcí
Je také důležité, abyste si neaplikoval(a) Xolair, dokud nejste proškoleni svým lékařem nebo zdravotní
sestrou na to:
- jak rozpoznat časné příznaky a známky závažných alergických reakcí.
- co dělat, pokud se příznaky objeví.
Více informací o časných příznacích a známkách závažných alergických reakcí, viz bod 4.

Jakou dávku je třeba použít
Váš lékař rozhodne, jakou dávku Xolairu potřebujete, a jak často jej budete potřebovat. Závisí to na
Vaší tělesné hmotnosti a na výsledcích krevního testu, provedeného před zahájením léčby, který změří
množství IgE ve Vaší krvi.

Budete potřebovat 1-4 injekce najednou. Injekce budete potřebovat buď každé dva nebo čtyři týdny.

Během léčby Xolairem pokračujte v užívání současných léků na astma a/nebo nosní polypy.
Nepřestávejte užívat lék na astma a/nebo nosní polypy, aniž byste informoval(a) svého lékaře.

Po zahájení léčby Xolairem nemusíte zpozorovat okamžité zlepšení. U pacientů s nosními polypy byly
zaznamenány účinky 4 týdny po zahájení léčby. U pacientů s astmatem to obvykle trvá mezi 12 a
16 týdny, než pocítíte plný účinek.

Použití u dětí a dospívajících
Alergické astma
Xolair může být používán dětmi a dospívajícími ve věku 6 let a starších, které již užívají léky na
astma, ale u kterých nejsou astmatické příznaky dobře kontrolovány léčivými přípravky, jako jsou
vysoké dávky inhalačních steroidů a inhalačních beta-agonistů. Váš lékař rozhodne, jakou dávku
Xolairu Vaše dítě potřebuje a jak často bude podávána. Bude to záviset na váze Vašeho dítěte a
výsledcích krevního vyšetření, provedeného před zahájením léčby kvůli změření množství IgE v
jeho/její krvi.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Xolair se nemá podávat dětem a dospívajícím mladším než 18 let.

U dětí (ve věku 6 – 11 let) se neočekává, že si budou aplikovat Xolair samy. Pokud je to však lékařem
považováno za vhodné, ošetřovatel jim po řádném proškolení může podat injekci Xolairu.

Jestliže jste zmeškal(a) podání dávky přípravku Xolair
Pokud jste zmeškal(a) podání dávky, kontaktujte svého lékaře nebo nemocnici, abyste si podání dávky
co nejdříve znovu naplánoval(a).

Pokud jste si zapomněl(a) podat dávku Xolairu, aplikujte si dávku hned, jakmile si vzpomenete. Poté
se poraďte se svým lékařem a prodiskutujte, kdy si máte aplikovat další dávku.

Jestliže přerušíte léčbu Xolairem
Nepřerušujte léčbu přípravkem Xolair, pokud Vám to nedoporučí Váš lékař. Přerušení nebo ukončení
léčby Xolairem může způsobit návrat příznaků.

Máte-li jakékoli další otázky týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře, lékárníka
nebo zdravotní sestry.


4. Možné nežádoucí účinky

Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí
vyskytnout u každého. Nežádoucí účinky způsobené Xolairem jsou obvykle mírné až středně závažné,
ale příležitostně mohou být závažné.

Závažné nežádoucí účinky:

Ihned vyhledejte lékařskou pomoc, pokud zpozorujete jakékoli příznaky následujících nežádoucích
účinků:
Vzácné (mohou postihovat až 1 z 1 000 lidí)
- Závažné alergické reakce (včetně anafylaxe). Příznaky mohou zahrnovat vyrážku, svědění nebo
kopřivku na kůži, otok obličeje, rtů, jazyka, hrtanu, průdušnice nebo jiných částí těla, rychlý
srdeční tep, závratě nebo mírné točení hlavy, zmatenost, zkrácení dechu, sípání nebo dýchací
potíže, modrá kůže nebo rty, kolaps a ztráta vědomí. Pokud máte v anamnéze závažné alergické
reakce (anafylaxi) nesouvisející s podáním Xolairu, můžete mít větší riziko vývoje závažné
alergické reakce po podání Xolairu.
- Systémový lupus erythematodes (SLE). Příznaky mohou zahrnovat bolest svalů, bolest kloubů
a otok, vyrážku, horečku, úbytek hmotnosti a únavu.


Není známo (četnost z dostupných údajů nelze určit)
- Syndrom Churg-Straussové nebo hypereozinofilní syndrom. Příznaky mohou zahrnovat výskyt
jednoho nebo více z následujících: otok, bolest nebo vyrážka kolem krevních nebo mízních cév,
vysoká hladina určitého typu bílých krvinek (významná eozinofilie), zhoršení problémů
s dýcháním, zduření nosní sliznice (neprůchodnost nosu), srdeční problémy, bolest, znecitlivění,
brnění rukou a nohou.
- Nízký počet krevních destiček s příznaky jako např. krvácení nebo podlitiny, které vznikají
velmi snadno oproti normálnímu stavu.
- Sérová nemoc. Příznaky mohou zahrnovat výskyt jednoho nebo více z následujících: bolest
kloubů s otokem nebo bez otoku nebo ztuhlost, vyrážka, horečka, zduření lymfatických uzlin,
bolest svalů.

Další možné nežádoucí účinky jsou:
Velmi časté (mohou postihovat více než 1 z 10 lidí)
- horečka (u dětí)

Časté (mohou postihovat až 1 z 10 lidí)
- reakce v místě injekce včetně bolesti, zduření, svědění a zčervenání
- bolest v nadbřišku
- bolest hlavy (velmi časté u dětí)
- pocit závratě
- bolest kloubů (artralgie)

Méně časté (mohou postihovat až 1 ze 100 lidí)
- pocit ospalosti nebo únavy
- brnění nebo znecitlivění rukou nebo nohou
- mdloby, nízký krevní tlak při sezení nebo ve stoji (posturální hypotenze), zčervenání
- bolesti v krku, kašel, akutní potíže s dechem
- pocit na zvracení (nausea), průjem, zažívací potíže
- svědění, kopřivka, vyrážka, zvýšená citlivost kůže na slunce
- zvýšení hmotnosti
- symptomy podobné chřipce
- oteklé paže

Vzácné (mohou postihovat až 1 z 1 000 lidí)
- parazitární infekce

Není známo (četnost z dostupných údajů nelze určit)
- bolest svalů, otoky kloubů
- vypadávání vlasů

Hlášení nežádoucích účinků
Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi nebo
zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny
v této příbalové informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo prostřednictvím národního
systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.Nahlášením nežádoucích účinků můžete
přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto přípravku.



5. Jak Xolair uchovávat

- Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí.
- Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na štítku. Doba
použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.
- Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
- Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C). Chraňte před mrazem.
- Nepoužívejte přípravek, pokud má poškozený obal nebo pokud si všimnete jakýchkoli známek
předchozí manipulace.


6. Obsah balení a další informace

Co Xolair obsahuje
- Léčivou látkou je omalizumabum. Jedna injekční stříkačka s objemem 0,5 ml roztoku obsahuje
omalizumabum 75 mg.
- Pomocné látky jsou: arginin-hydrochlorid, histidin-hydrochlorid, histidin, polysorbát 20 a voda
pro injekci.
- Kryt jehly injekční stříkačky může obsahovat suchou gumu (latex).

Jak Xolair vypadá a co obsahuje toto balení
Xolair injekční roztok je dodáván jako čirý až mírně opalescentní, bezbarvý až světle hnědavě-žlutý
injekční roztok v předplněné injekční stříkačce.

Xolair 75 mg injekční roztok je dostupný v baleních obsahujících 1 předplněnou injekční stříkačku a
ve vícečetném balení, které obsahuje 4 (4 x 1) nebo 10 (10 x 1) předplněných injekčních stříkaček.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci
Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko

Výrobce
Novartis Pharma GmbH
Roonstrasse D-90429 Norimberk
Německo


Další informace o tomto přípravku získáte u místního zástupce držitele rozhodnutí o registraci:

België/Belgique/Belgien
Novartis Pharma N.V.
Tél/Tel: +32 2 246 16
Lietuva
SIA Novartis Baltics Lietuvos filialas
Tel: +370 5 269 16
България
Novartis Bulgaria EOOD
Тел.: +359 2 489 98
Luxembourg/Luxemburg
Novartis Pharma N.V.
Tél/Tel: +32 2 246 16
Česká republika
Novartis s.r.o.
Tel: +420 225 775
Magyarország
Novartis Hungária Kft.
Tel.: +36 1 457 65 Danmark
Novartis Healthcare A/S
Tlf: +45 39 16 84
Malta
Novartis Pharma Services Inc.
Tel: +356 2122 Deutschland
Novartis Pharma GmbH
Tel: +49 911 273
Nederland
Novartis Pharma B.V.
Tel: +31 88 04 52 Eesti
SIA Novartis Baltics Eesti filiaal
Tel: +372 66 30
Norge
Novartis Norge AS
Tlf: +47 23 05 20 Ελλάδα
Novartis (Hellas) A.E.B.E.
Τηλ: +30 210 281 17
Österreich
Novartis Pharma GmbH
Tel: +43 1 86 España
Novartis Farmacéutica, S.A.
Tel: +34 93 306 42
Polska
Novartis Poland Sp. z o.o.
Tel.: +48 22 375 France
Novartis Pharma S.A.S.
Tél: +33 1 55 47 66
Portugal
Novartis Farma - Produtos Farmacêuticos, S.A.
Tel: +351 21 000 Hrvatska
Novartis Hrvatska d.o.o.
Tel. +385 1 6274
România
Novartis Pharma Services Romania SRL
Tel: +40 21 31299 Ireland
Novartis Ireland Limited
Tel: +353 1 260 12
Slovenija
Novartis Pharma Services Inc.
Tel: +386 1 300 75 Ísland
Vistor hf.
Sími: +354 535
Slovenská republika
Novartis Slovakia s.r.o.
Tel: +421 2 5542
Italia
Novartis Farma S.p.A.
Tel: +39 02 96 54 Suomi/Finland
Novartis Finland Oy
Puh/Tel: +358 (0)10 6133
Κύπρος
Novartis Pharma Services Inc.
Τηλ: +357 22 690
Sverige
Novartis Sverige AB
Tel: +46 8 732 32
Latvija
SIA Novartis Baltics
Tel: +371 67 887
United Kingdom (Northern Ireland)
Novartis Ireland Limited
Tel: +44 1276

Tato příbalová informace byla naposledy revidována

Další zdroje informací
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské
agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu
POKYNY PRO POUŽITÍ XOLAIRU V PŘEDPLNĚNÉ INJEKČNÍ STŘÍKAČCE

Přečtěte si VŠECHNY následující pokyny před podáním injekce. Pokud Váš lékař rozhodne, že Vy
nebo Váš ošetřovatel můžete aplikovat injekce Xolairu doma, je třeba, abyste byl(a) proškolen(a)
svým lékařem, zdravotní sestrou nebo lékárníkem před aplikací injekce sám(sama) sobě nebo jiným.
U dětí (6 let až méně než 12 let) se neočekává, že by samy sobě aplikovaly Xolair, ale pokud jejich
lékař považuje za vhodné, může jim aplikovat injekce Xolairu jejich ošetřovatel po řádném proškolení.
Krabička obsahuje Xolair předplněnou injekční stříkačku(y) individuálně zatavenou v plastovém
obalu.

Xolair 75 mg předplněná injekční stříkačka



Po podání injekce se aktivuje ochranné pouzdro a ukryje jehlu. To pomáhá chránit před náhodným
zraněním jehlou.

Co dále potřebujete pro injekci:

• Alkoholový polštářek.
• Smotek vaty nebo gázy.
• Nádobu na ostré předměty.


Důležité bezpečnostní informace
Upozornění: Uchovávejte injekční stříkačku mimo dohled a dosah dětí.
• Kryt jehly může obsahovat suchou gumu (latex), nesmí s ním zacházet nikdo, kdo je citlivý
na tuto látku.
• Neotevírejte zalepený vnější obal, dokud nejste připraveni tento přípravek použít.
• Nepoužívejte tento přípravek, pokud je poškozeno zalepení na vnějším obalu nebo zatavení na
plastovém obalu, protože použití nemusí být pro Vás bezpečné.
• Nepoužívejte předplněnou injekční stříkačku, pokud spadla na tvrdý povrch nebo spadla po
odstranění krytu jehly.
• Nikdy nenechávejte volně ležet injekční stříkačku tam, kde by s ní mohl někdo manipulovat.
• Netřeste injekční stříkačkou.
• Nedotýkejte se křidélek ochranného pouzdra injekční stříkačky před použitím. Při doteku by se
mohlo ochranné pouzdro aktivovat předčasně.
• Nesnímejte kryt jehly dříve než těsně před injekcí.
• Injekční stříkačka nemůže být opakovaně použita. Odložte použitou injekční stříkačku
bezprostředně po použití do nádoby na ostré předměty.

Kryt
jehly
Ochranné
pouzdro
injekční
stříkačky
Kontrolní okénko
Štítek a doba
použitelnosti Píst
Hlavice pístu
Obruba pro
prsty
Křidélka
ochranného
pouzdra

Uchovávání předplněné injekční stříkačky přípravku Xolair
• Uchovávejte tento přípravek v zalepeném vnějším obalu, aby byl chráněn před světlem.
Uchovávejte v chladničce při teplotě mezi 2 °C až 8 °C. CHRAŇTE PŘED MRAZEM.
• Pamatujte na vyjmutí injekční stříkačky z chladničky, aby dosáhla pokojové teploty (25 °C)
před její přípravou k injekci (bude to trvat asi 20 minut). Ponechte injekční stříkačku v krabičce,
aby byla chráněna před světlem. Injekční stříkačka může být uložena zpět do chladničky, pokud
je to nutné. Doba, po kterou je injekční stříkačka ponechána při pokojové teplotě (25 °C) před
použitím nesmí překročit 48 hodin.
• Nepoužívejte injekční stříkačku po uplynutí doby použitelnosti uvedené na vnějším obalu
(krabičce) a štítku injekční stříkačky. Pokud uplynula doba použitelnosti, vraťte celé balení
do lékárny.

Místa injekce




Místo injekce je místo na těle, na němž hodláte použít injekční
stříkačku.
• Doporučené místo je přední část Vašich stehen. Můžete také
použít podbřišek, nikoliv však oblast 5 centimetrů okolo
pupku.
• Pokud potřebujete pro podání celé dávky podat více než jednu
injekci, zvolte vždy jiné místo injekce.
• Neinjikujte do oblastí, kde je pokožka jemná, s podlitinami,
zarudlá nebo je tvrdá. Vyvarujte se oblastí s jizvami nebo
vytahanou pokožkou.
Pokud podává injekci ošetřovatel, lze též použít vnější stranu paží.

Příprava použití předplněné injekční stříkačky přípravku Xolair

Poznámka: V závislosti na tom, jakou Vám lékař předepsal dávku můžete potřebovat připravit si jednu
nebo více předplněných injekčních stříkaček a injikovat obsah všech. Následující tabulka ukazuje
příklady toho, kdy pro danou dávku potřebujete více injekcí od každé síly:


1. Vyjměte krabičku s injekční stříkačkou z chladničky a ponechte ji neotevřenou asi 20 minut,
aby dosáhla pokojové teploty (ponechte injekční stříkačku v krabičce, aby byla chráněna před
světlem).
2. Když jste připraven(a) použít injekční stříkačku, umyjte si důkladně ruce mýdlem a vodou.
3. Očistěte místo injekce alkoholovým tamponem.
4. Vyjměte plastový obal z krabičky a sloupněte papírový kryt. Uchopte střed modrého
ochranného pouzdra injekční stříkačky, vyjměte injekční stříkačku z plastového obalu.
5. Prohlédněte injekční stříkačku. Tekutina musí být čirá až mírně zakalená. Její barva může být
od bezbarvé do bledě žlutohnědé. Můžete vidět malé bublinky vzduchu, což je normální.
NEPOUŽÍVEJTE, pokud je injekční stříkačka rozbitá nebo pokud je tekutina zřetelně zakalená
nebo zřetelně hnědá, nebo obsahuje částice. Ve všech těchto případech vraťte celé balení
do lékárny.
6. Přidržte injekční stříkačku horizontálně (vodorovně), podívejte se na kontrolní okénko
a překontrolujte dobu použitelnosti vytištěnou na štítku. Poznámka: Je možné otočit vnitřní část
kompletu injekční stříkačky, takže štítek je čitelný v kontrolním okénku. NEPOUŽÍVEJTE,
jestliže má přípravek prošlou dobu použitelnosti. Celé balení přípravku s prošlou dobou
použitelnosti vraťte do lékárny.

Dávka Injekční stříkačky potřebné pro danou dávku
75 mg 1 modrá (75 mg)
150 mg 1 fialová (150 mg)
225 mg 1 modrá (75 mg) 1 fialová (150 mg)
300 mg 2 fialové (150 mg)
375 mg 1 modrá (75 mg) 2 fialové (150 mg)
450 mg 3 fialové (150 mg)
525 mg 1 modrá (75 mg) 3 fialové (150 mg)
600 mg 4 fialové (150 mg)
Jak použít předplněnou injekční stříkačku přípravku Xolair




Z injekční stříkačky opatrně sejměte kryt jehly.
Kryt jehly odhoďte do odpadu. Na hrotu jehly
můžete vidět kapku tekutiny. To je normální.



Jemně stiskněte pokožku v místě injekce a vsuňte
jehlu podle obrázku. Zatlačte úplně jehlu, aby
bylo zajištěno podání celé dávky.



Držte injekční stříkačku podle obrázku. Pomalu
tiskněte píst na doraz, takže je hlavice pístu zcela
mezi křídélky ochranného pouzdra.



Držte píst plně stisknutý, zatímco opatrně
zvedáte jehlu z místa injekce.



Pomalu uvolněte píst a umožněte, aby ochranné
pouzdro injekční stříkačky automaticky zakrylo
odkrytou jehlu.

Na místě injekce se může objevit malé množství
krve. Můžete na místo injekce přitisknout smotek
vaty nebo gázu a podržte 30 sekund. Místa
injekce se nedotýkejte. Pokud je zapotřebí,
můžete místo injekce překrýt malou adhezivní
náplastí.

Pokyny k odstranění




Odložte použitou injekční stříkačku do nádoby
na ostré předměty (uzavíratelná schránka, odolná
proti propíchnutí). Kvůli Vaší bezpečnosti
i ostatních nesmí být jehly a injekční stříkačky
nikdy použity opakovaně. Jakýkoli nepoužitý
léčivý přípravek nebo odpadní materiál má být
zlikvidován v souladu s místními požadavky.
Nevyhazujte žádné léčivé přípravky do odpadních
vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého
lékárníka, jak naložit s přípravky, které již
nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit
životní prostředí.


Příbalová informace: informace pro uživatele

Xolair 150 mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce
omalizumabum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat,
protože obsahuje pro Vás důležité údaje.
- Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.
- Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře, lékárníka nebo zdravotní sestry.
- Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí
ublížit, a to i tehdy, má-li stejné známky onemocnění jako Vy.
- Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi
nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou
uvedeny v této příbalové informaci. Viz bod 4.

Co naleznete v této příbalové informaci

1. Co je Xolair a k čemu se používá
2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Xolair používat
3. Jak se Xolair používá
4. Možné nežádoucí účinky
5. Jak Xolair uchovávat
6. Obsah balení a další informace


1. Co je Xolair a k čemu se používá

Xolair obsahuje léčivou látku omalizumab. Omalizumab je člověkem vyrobená bílkovina, která se
podobá přírodním bílkovinám produkovaným tělem. Patří do skupiny léčivých přípravků zvaných
monoklonální protilátky.


Xolair se používá k léčbě:
- alergického astmatu
- chronické rinosinusitidy (zánětu nosu a nosních dutin) s nosními polypy
- chronické spontánní kopřivky (CSU)

Alergické astma
Tento léčivý přípravek se používá k prevenci zhoršení astmatu tím, že kontroluje astmatické příznaky
u dospělých, dospívajících a dětí (6 let a starších), kteří již užívají lék proti astmatu, ale u kterých
příznaky astmatu nejsou dostatečně kontrolovány léčivými přípravky, jako jsou vysoké dávky
inhalačních steroidů a inhalačních beta-agonistů.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Tento lék se používá k léčbě chronické rinosinusitidy s nosními polypy u dospělých (18 let a starších),
kteří již dostávají intranazální kortikosteroidy (kortikosteroidní nosní sprej), ale jejichž příznaky
nejsou těmito léky dobře kontrolovány. Nosní polypy jsou malé výrůstky na sliznici nosu. Xolair
pomáhá zmenšovat velikost těchto polypů a zlepšuje příznaky, včetně zduření nosní sliznice, ztráty
čichu, hlenu v zadní části hrdla a rýmy.

Chronická spontánní kopřivka (CSU)
Tento léčivý přípravek se používá k léčbě chronické spontánní kopřivky u dospělých a dospívajících
(ve věku 12 let a starších), kteří již užívají antihistaminika, ale jejichž příznaky CSU nejsou těmito
léky dobře kontrolovány.

Xolair způsobuje zablokování látky, která se nazývá imunoglobulin E (IgE) a která se v organismu
vytváří. IgE přispívá k typu zánětu, který hraje klíčovou roli při vyvolání alergického astmatu,
chronické rinosinusitidy s nosními polypy a CSU.


2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Xolair používat

Nepoužívejte Xolair:
- jestliže jste alergický(á) na omalizumab nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku
(uvedenou v bodě 6).
Jestliže si myslíte, že můžete být alergický(á) na kteroukoli složku přípravku, řekněte to svému lékaři,
protože byste Xolair neměl(a) používat.

Upozornění a opatření
Před použitím přípravku Xolair se poraďte se svým lékařem:
- jestliže máte problémy s ledvinami nebo játry.
- jestliže máte onemocnění, při kterém Váš imunitní systém napadá části Vašeho těla
(autoimunitní onemocnění).
- jestliže cestujete do oblastí, kde je častý výskyt parazitárních infekcí - Xolair může oslabit Vaši
odolnost vůči těmto infekcím.
- jestliže jste dříve prodělal(a) závažnou alergickou reakci (anafylaxi), vzniklou například
z podání léku, kousnutí hmyzem nebo po požití jídla.
- jestliže jste někdy měl(a) alergickou reakci na latex. Kryt jehly injekční stříkačky může
obsahovat suchou gumu (latex).

Xolair neléčí příznaky akutního astmatu, jako je náhlý astmatický záchvat. Proto by Xolair neměl být
užíván k léčbě takových příznaků.

Xolair není určen k prevenci nebo léčbě jiných typů alergických stavů, jako jsou náhlé alergické
reakce, syndrom hyperimunoglobulinemie E (dědičné imunitní onemocnění), aspergilóza (onemocnění
plic vyvolané houbou), alergické jídlo, ekzém nebo senná rýma, protože nebyl u těchto stavů
studován.

Dávejte pozor na příznaky alergických reakcí a ostatních závažných nežádoucích účinků
Xolair může potenciálně způsobit závažné nežádoucí účinky. Musíte dávat pozor na příznaky těchto
nežádoucích účinků při užívání Xolairu. Vyhledejte okamžitě lékařskou pomoc, pokud zaznamenáte
nějaké příznaky ukazující na závažnou alergickou reakci nebo jiné závažné nežádoucí účinky. Tyto
příznaky jsou uvedeny pod „Závažné nežádoucí účinky“ v bodu 4.

Je důležité, abyste byl(a) proškolen(a) svým lékařem, jak rozpoznat časné příznaky závažných
alergických reakcí, a jak tyto reakce zvládnout, pokud se objeví, předtím než si aplikujete injekci
Xolairu nebo před podáním injekce Xolairu nezdravotnickým pracovníkem (viz bod 3 „Jak se Xolair
používá“). Většina závažných alergických reakcí se objeví během podání prvních 3 dávek Xolairu.

Děti a dospívající
Alergické astma
Xolair se nedoporučuje podávat dětem mladším 6 let. Jeho použití u dětí mladších než 6 let nebylo
studováno.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Xolair se nedoporučuje podávat dětem a dospívajícím mladším než 18 let. Jeho použití u pacientů
mladších než 18 let nebylo studováno.

Chronická spontánní kopřivka (CSU)
Xolair se nedoporučuje podávat dětem do 12 let věku. Jeho použití u dětí do 12 let věku nebylo
studováno.

Další léčivé přípravky a Xolair
Informujte svého lékaře, lékárníka nebo zdravotní sestru o všech lécích, které užíváte, které jste
v nedávné době užíval(a) nebo které možná budete užívat.

Toto je obvzlášť důležité, jestliže užíváte:
- léky používané k léčbě parazitární infekce, protože Xolair může oslabit účinek Vaší léčby.
- inhalační kortikosteroidy a jiné léky používané k léčbě astmatu.

Těhotenství a kojení
Pokud jste těhotná, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým
lékařem dříve, než začnete tento přípravek užívat. Váš lékař s Vámi prodiskutuje přínos i potenciální
rizika, která mohou nastat při používání tohoto léku během těhotenství.

Pokud jste při léčbě Xolairem otěhotněla, okamžitě to oznamte lékaři.

Xolair může přecházet do mateřského mléka. Pokud kojíte nebo plánujete kojit, požádejte svého lékaře
o radu před užitím tohoto léku.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Je nepravděpodobné, že Xolair bude ovlivňovat Vaši schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.


3. Jak se Xolair používá

Vždy používejte tento přípravek přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se
se svým lékařem, zdravotní sestrou nebo lékárníkem.

Jak se Xolair používá
Xolair se používá formou injekce podané pod kůži (známé jako subkutánní injekce).

Podání injekce
- Vy a Váš lékař rozhodne, jestli si máte podávat injekci Xolairu sami. První 3 dávky jsou vždy
podány zdravotnickým pracovníkem nebo za dohledu zdravotnického pracovníka (viz bod 2).
- Před podáním injekce sám(sama) sobě je důležité být řádně proškolen(a), jak aplikovat injekci
léku.
- Ošetřovatel (např. rodič) Vám může také podat injekci Xolairu, poté co je řádně proškolen(a).

Detailní pokyny, jak aplikovat injekci Xolairu, viz „Pokyny pro použití Xolairu v předplněné injekční
stříkačce“ na konci této příbalové informace.

Školení k rozpoznání závažných alergických reakcí
Je také důležité, abyste si neaplikoval(a) Xolair, dokud nejste proškoleni svým lékařem nebo zdravotní
sestrou na to:
- jak rozpoznat časné příznaky a známky závažných alergických reakcí.
- co dělat, pokud se příznaky objeví.
Více informací o časných příznacích a známkách závažných alergických reakcí, viz bod 4.

Jakou dávku je třeba použít
Alergické astma a chronická rinosinusitida s nosními polypy
Váš lékař rozhodne, jakou dávku Xolairu potřebujete, a jak často jej budete potřebovat. Závisí to
na Vaší tělesné hmotnosti a výsledcích krevního testu, provedeného před zahájením léčby, který změří
množství IgE ve Vaší krvi.

Budete potřebovat 1-4 injekce najednou. Injekce budete potřebovat buď každé dva nebo čtyři týdny.

Během léčby Xolairem pokračujte v užívání současných léků na astma a/nebo nosní polypy.
Nepřestávejte užívat lék na astma a/nebo nosní polypy, aniž byste informoval(a) svého lékaře.

Po zahájení léčby Xolairem nemusíte zpozorovat okamžité zlepšení. U pacientů s nosními polypy byly
zaznamenány účinky 4 týdny po zahájení léčby. U pacientů s astmatem to obvykle trvá mezi 12 a
16 týdny, než pocítíte plný účinek.

Chronická spontánní kopřivka (CSU)
Budete potřebovat dvě 150 mg injekce najednou každé čtyři týdny.

Pokračujte v užívání Vašeho současného léku na CSU během léčby Xolairem. Nepřestávejte užívat
jakýkoli lék bez porady s Vaším lékařem.

Použití u dětí a dospívajících
Alergické astma
Xolair může být používán dětmi a dospívajícími ve věku 6 let a starších, které již užívají léky na
astma, ale u kterých nejsou astmatické příznaky dobře kontrolovány léčivými přípravky, jako jsou
vysoké dávky inhalačních steroidů a inhalačních beta-agonistů. Váš lékař rozhodne, jakou dávku
Xolairu Vaše dítě potřebuje a jak často bude podávána. Bude to záviset na váze Vašeho dítěte a
výsledcích krevního vyšetření, provedeného před zahájením léčby kvůli změření množství IgE v
jeho/její krvi.

Chronická rinosinusitida s nosními polypy
Xolair se nemá používat u dětí a dospívajících mladších než 18 let.

U dětí (ve věku 6 – 11 let) se neočekává, že si budou aplikovat Xolair samy. Pokud je to však lékařem
považováno za vhodné, ošetřovatel jim po řádném proškolení může podat injekci Xolairu.

Chronická spontánní kopřivka (CSU)
Xolair může být používán dospívajícími ve věku 12 let a starších, kteří již užívají antihistaminika, ale
jejichž příznaky CSU nejsou těmito léky dobře kontrolovány. Dávka pro dospívající ve věku 12 let a
více je stejná jako pro dospělé.

Jestliže jste zmeškal(a) podání dávky přípravku Xolair
Pokud jste zmeškal(a) podání dávky, kontaktujte svého lékaře nebo nemocnici, abyste si podání dávky
co nejdříve znovu naplánoval(a).

Pokud jste si zapomněl(a) podat dávku Xolairu, aplikujte si dávku hned, jakmile si vzpomenete. Poté
se poraďte se svým lékařem a prodiskutujte, kdy si máte aplikovat další dávku.


Jestliže přerušíte léčbu Xolairem
Nepřerušujte léčbu přípravkem Xolair, pokud Vám to nedoporučí Váš lékař. Přerušení nebo ukončení
léčby Xolairem může způsobit návrat příznaků.

Jste-li však v současné době léčen(a) pro CSU, Váš lékař může léčbu Xolairem občas přerušit, aby
mohly být příznaky vyhodnoceny. Postupujte podle pokynů Vašeho lékaře.

Máte-li jakékoli další otázky týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře, lékárníka
nebo zdravotní sestry.


4. Možné nežádoucí účinky

Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí
vyskytnout u každého. Nežádoucí účinky způsobené Xolairem jsou obvykle mírné až středně závažné,
ale příležitostně mohou být závažné.

Závažné nežádoucí účinky:

Ihned vyhledejte lékařskou pomoc, pokud zpozorujete jakékoli příznaky následujících nežádoucích
účinků:
Vzácné (mohou postihovat až 1 z 1 000 lidí)
- Závažné alergické reakce (včetně anafylaxe). Příznaky mohou zahrnovat vyrážku, svědění nebo
kopřivku na kůži, otok obličeje, rtů, jazyka, hrtanu, průdušnice nebo jiných částí těla, rychlý
srdeční tep, závratě nebo mírné točení hlavy, zmatenost, zkrácení dechu, sípání nebo dýchací
potíže, modrá kůže nebo rty, kolaps a ztráta vědomí. Pokud máte v anamnéze závažné alergické
reakce (anafylaxi) nesouvisející s podáním Xolairu, můžete mít větší riziko vývoje závažné
alergické reakce po podání Xolairu.
- Systémový lupus erythematodes (SLE). Příznaky mohou zahrnovat bolest svalů, bolest kloubů
a otok, vyrážku, horečku, úbytek hmotnosti a únavu.

Není známo (četnost z dostupných údajů nelze určit)
- Syndrom Churg-Straussové nebo hypereozinofilní syndrom. Příznaky mohou zahrnovat výskyt
jednoho nebo více z následujících: otok, bolest nebo vyrážka kolem krevních nebo mízních cév,
vysoká hladina určitého typu bílých krvinek (významná eozinofilie), zhoršení problémů
s dýcháním, zduření nosní sliznice (neprůchodnost nosu), srdeční problémy, bolest, znecitlivění,
brnění rukou a nohou.
- Nízký počet krevních destiček s příznaky jako např. krvácení nebo podlitiny, které vznikají
velmi snadno oproti normálnímu stavu.
- Sérová nemoc. Příznaky mohou zahrnovat výskyt jednoho nebo více z následujících: bolest
kloubů s otokem nebo bez otoku nebo ztuhlost, vyrážka, horečka, zduření lymfatických uzlin,
bolest svalů.

Další možné nežádoucí účinky jsou:
Velmi časté (mohou postihovat více než 1 z 10 lidí)
- horečka (u dětí)

Časté (mohou postihovat až 1 z 10 lidí)
- reakce v místě injekce včetně bolesti, zduření, svědění a zčervenání
- bolest v nadbřišku
- bolest hlavy (velmi časté u dětí)
- infekce horních cest dýchacích, jako je zánět hltanu a nachlazení
- pocit tlaku nebo bolesti ve tvářích a na čele (zánět nosních dutin, bolest hlavy při zánětu nosních
dutin)
- bolest v kloubech (artralgie)
- pocit závratě


Méně časté (mohou postihovat až 1 ze 100 lidí)
- pocit ospalosti nebo únavy
- brnění nebo znecitlivění rukou nebo nohou
- mdloby, nízký krevní tlak při sezení nebo ve stoji (posturální hypotenze), zčervenání
- bolesti v krku, kašel, akutní potíže s dechem
- pocit na zvracení (nausea), průjem, zažívací potíže
- svědění, kopřivka, vyrážka, zvýšená citlivost kůže na slunce
- zvýšení hmotnosti
- symptomy podobné chřipce
- oteklé paže

Vzácné (mohou postihovat až 1 z 1 000 lidí)
- parazitární infekce

Není známo (četnost z dostupných údajů nelze určit)
- bolesti svalů a otoky kloubů
- vypadávání vlasů

Hlášení nežádoucích účinků
Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi nebo
zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny
v této příbalové informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo prostřednictvím národního
systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.Nahlášením nežádoucích účinků můžete
přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto přípravku.


5. Jak Xolair uchovávat

- Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí.
- Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na štítku. Doba
použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.
- Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
- Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C). Chraňte před mrazem.
- Nepoužívejte přípravek, pokud má poškozený obal nebo pokud si všimnete jakýchkoli známek
předchozí manipulace.


6. Obsah balení a další informace

Co Xolair obsahuje
- Léčivou látkou je omalizumabum. Jedna injekční stříkačka s objemem 1 ml roztoku obsahuje
omalizumabum 150 mg.
- Pomocné látky jsou: arginin-hydrochlorid, histidin-hydrochlorid, histidin, polysorbát 20 a voda
pro injekci.
- Kryt jehly injekční stříkačky může obsahovat suchou gumu (latex).

Jak Xolair vypadá a co obsahuje toto balení
Xolair injekční roztok je dodáván jako čirý až mírně opalescentní, bezbarvý až světle hnědavě-žlutý
injekční roztok v předplněné injekční stříkačce.

Xolair 150 mg injekční roztok je dostupný v baleních obsahujících 1 předplněnou injekční stříkačku a
ve vícečetném balení, které obsahuje 4 (4 x 1), 6 (6 x 1) nebo 10 (10 x 1) předplněných injekčních
stříkaček.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci
Novartis Europharm Limited
Vista Building
Elm Park, Merrion Road
Dublin Irsko

Výrobce
Novartis Pharma GmbH
Roonstrasse D-90429 Norimberk
Německo

Další informace o tomto přípravku získáte u místního zástupce držitele rozhodnutí o registraci:

België/Belgique/Belgien
Novartis Pharma N.V.
Tél/Tel: +32 2 246 16
Lietuva
SIA Novartis Baltics Lietuvos filialas
Tel: +370 5 269 16
България
Novartis Bulgaria EOOD
Тел.: +359 2 489 98
Luxembourg/Luxemburg
Novartis Pharma N.V.
Tél/Tel: +32 2 246 16
Česká republika
Novartis s.r.o.
Tel: +420 225 775
Magyarország
Novartis Hungária Kft
Tel.: +36 1 457 65 Danmark
Novartis Healthcare A/S
Tlf: +45 39 16 84
Malta
Novartis Pharma Services Inc.
Tel: +356 2122 Deutschland
Novartis Pharma GmbH
Tel: +49 911 273
Nederland
Novartis Pharma B.V.
Tel: +31 88 04 52 Eesti
SIA Novartis Baltics Eesti filiaal
Tel: +372 66 30
Norge
Novartis Norge AS
Tlf: +47 23 05 20 Ελλάδα
Novartis (Hellas) A.E.B.E.
Τηλ: +30 210 281 17
Österreich
Novartis Pharma GmbH
Tel: +43 1 86 España
Novartis Farmacéutica, S.A.
Tel: +34 93 306 42
Polska
Novartis Poland Sp. z o.o.
Tel.: +48 22 375 France
Novartis Pharma S.A.S.
Tél: +33 1 55 47 66
Portugal
Novartis Farma - Produtos Farmacêuticos, S.A.
Tel: +351 21 000 Hrvatska
Novartis Hrvatska d.o.o.
Tel. +385 1 6274
România
Novartis Pharma Services Romania SRL
Tel: +40 21 31299 Ireland
Novartis Ireland Limited
Tel: +353 1 260 12
Slovenija
Novartis Pharma Services Inc.
Tel: +386 1 300 75 Ísland
Vistor hf.
Sími: +354 535
Slovenská republika
Novartis Slovakia s.r.o.
Tel: +421 2 5542
Italia
Novartis Farma S.p.A.
Tel: +39 02 96 54 Suomi/Finland
Novartis Finland Oy
Puh/Tel: +358 (0)10 6133
Κύπρος
Novartis Pharma Services Inc.
Τηλ: +357 22 690
Sverige
Novartis Sverige AB
Tel: +46 8 732 32
Latvija
SIA Novartis Baltics
Tel: +371 67 887
United Kingdom (Northern Ireland)
Novartis Ireland Limited
Tel: +44 1276

Tato příbalová informace byla naposledy revidována

Další zdroje informací
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské
agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu
POKYNY PRO POUŽITÍ XOLAIRU V PŘEDPLNĚNÉ INJEKČNÍ STŘÍKAČCE

Přečtěte si VŠECHNY následující pokyny před podáním injekce. Pokud Váš lékař rozhodne, že Vy
nebo Váš ošetřovatel můžete aplikovat injekce Xolairu doma, je třeba, abyste byl(a) proškolen(a)
svým lékařem, zdravotní sestrou nebo lékárníkem před aplikací injekce sám(sama) sobě nebo jiným.
U dětí (6 let až méně než 12 let) se neočekává, že by samy sobě aplikovaly Xolair, ale pokud jejich
lékař považuje za vhodné, může jim aplikovat injekce Xolairu jejich ošetřovatel po řádném proškolení.
Krabička obsahuje Xolair předplněnou injekční stříkačku(y) individuálně zatavenou v plastovém
obalu.

Xolair 150 mg předplněná injekční stříkačka



Po podání injekce se aktivuje ochranné pouzdro a ukryje jehlu. To pomáhá chránit před náhodným
zraněním jehlou.

Co dále potřebujete pro injekci:

• Alkoholový polštářek.
• Smotek vaty nebo gázy.
• Nádobu na ostré předměty.


Důležité bezpečnostní informace
Upozornění: Uchovávejte injekční stříkačku mimo dohled a dosah dětí.
• Kryt jehly může obsahovat suchou gumu (latex), nesmí s ním zacházet nikdo, kdo je citlivý na
tuto látku.
• Neotevírejte zalepený vnější obal, dokud nejste připraveni tento přípravek použít.
• Nepoužívejte tento přípravek, pokud je poškozeno zalepení na vnějším obalu nebo zatavení
na plastovém obalu, protože použití nemusí být pro Vás bezpečné.
• Nepoužívejte předplněnou injekční stříkačku, pokud spadla na tvrdý povrch nebo spadla po
odstranění krytu jehly.
• Nikdy nenechávejte volně ležet injekční stříkačku tam, kde by s ní mohl někdo manipulovat.
• Netřeste injekční stříkačkou.
• Nedotýkejte se křidélek ochranného pouzdra injekční stříkačky před použitím. Při doteku by se
mohlo ochranné pouzdro aktivovat předčasně.
• Nesnímejte kryt jehly dříve než těsně před injekcí.
• Injekční stříkačka nemůže být opakovaně použita. Odložte použitou injekční stříkačku
bezprostředně po použití do nádoby na ostré předměty.

Kryt
jehly
Ochranné
pouzdro
injekční
stříkačky
Kontrolní okénko
Štítek a doba
použitelnosti
Křidélka
ochranného
pouzdra
Obruba pro
prsty
Píst
Hlavice
pístu
Uchovávání předplněné injekční stříkačky přípravku Xolair
• Uchovávejte tento přípravek v zalepeném vnějším obalu, aby byl chráněn před světlem.
Uchovávejte v chladničce při teplotě mezi 2 °C až 8 °C. CHRAŇTE PŘED MRAZEM.
• Pamatujte na vyjmutí injekční stříkačky z chladničky, aby dosáhla pokojové teploty (25 °C) před
její přípravou k injekci (bude to trvat asi 20 minut). Ponechte injekční stříkačku v krabičce, aby
byla chráněna před světlem. Injekční stříkačka může být uložena zpět do chladničky, pokud je
to nutné. Doba, po kterou je injekční stříkačka ponechána při pokojové teplotě (25 °C) před
použitím nesmí překročit 48 hodin.
• Nepoužívejte injekční stříkačku po uplynutí doby použitelnosti uvedené na vnějším obalu
(krabičce) a štítku injekční stříkačky. Pokud uplynula doba použitelnosti, vraťte celé balení
do lékárny.

Místa injekce




Místo injekce je místo na těle, na němž hodláte použít injekční
stříkačku.
• Doporučené místo je přední část Vašich stehen. Můžete
také použít podbřišek, nikoliv však oblast 5 centimetrů
okolo pupku.
• Pokud potřebujete pro podání celé dávky podat více než
jednu injekci, zvolte vždy jiné místo injekce.
• Neinjikujte do oblastí, kde je pokožka jemná, s podlitinami,
zarudlá nebo je tvrdá. Vyvarujte se oblastí s jizvami nebo
vytahanou pokožkou.
Pokud podává injekci ošetřovatel, lze též použít vnější stranu paží.

Příprava použití předplněné injekční stříkačky přípravku Xolair

Poznámka: V závislosti na tom, jakou Vám lékař předepsal dávku můžete potřebovat připravit si jednu
nebo více předplněných injekčních stříkaček a injikovat obsah všech. Následující tabulka ukazuje
příklady toho, kdy pro danou dávku potřebujete více injekcí od každé síly:



1. Vyjměte krabičku s injekční stříkačkou z chladničky a ponechte ji neotevřenou asi 20 minut,

aby dosáhla pokojové teploty (ponechte injekční stříkačku v krabičce, aby byla chráněna před
světlem).

2. Když jste připraven(a) použít injekční stříkačku, umyjte si důkladně ruce mýdlem a vodou.


3. Očistěte místo injekce alkoholovým tamponem.


4. Vyjměte plastový obal z krabičky a sloupněte papírový kryt. Uchopte střed fialového

ochranného pouzdra injekční stříkačky, vyjměte injekční stříkačku z plastového obalu.

5. Prohlédněte injekční stříkačku. Tekutina musí být čirá až mírně zakalená. Její barva může být

od bezbarvé do bledě žlutohnědé. Můžete vidět malé bublinky vzduchu, což je normální.
NEPOUŽÍVEJTE, pokud je injekční stříkačka rozbitá nebo pokud je tekutina zřetelně zakalená
nebo zřetelně hnědá, nebo obsahuje částice. Ve všech těchto případech vraťte celé balení
do lékárny.

6. Přidržte injekční stříkačku horizontálně (vodorovně), podívejte se na kontrolní okénko

a překontrolujte dobu použitelnosti vytištěnou na štítku. Poznámka: Je možné otočit vnitřní část
kompletu injekční stříkačky, takže štítek je čitelný v kontrolním okénku. NEPOUŽÍVEJTE,
jestliže má přípravek prošlou dobu použitelnosti. Celé balení přípravku s prošlou dobou
použitelnosti vraťte do lékárny.

Dávka Injekční stříkačky potřebné pro danou dávku
75 mg 1 modrá (75 mg)
150 mg 1 fialová (150 mg)
225 mg 1 modrá (75 mg) 1 fialová (150 mg)
300 mg 2 fialové (150 mg)
375 mg 1 modrá (75 mg) 2 fialové (150 mg)
450 mg 3 fialové (150 mg)
525 mg 1 modrá (75 mg) 3 fialové (150 mg)
600 mg 4 fialové (150 mg)
Jak použít předplněnou injekční stříkačku přípravku Xolair




Z injekční stříkačky opatrně sejměte kryt jehly.
Kryt jehly odhoďte do odpadu. Na hrotu jehly
můžete vidět kapku tekutiny. To je normální.



Jemně stiskněte pokožku v místě injekce a vsuňte
jehlu podle obrázku. Zatlačte úplně jehlu, aby
bylo zajištěno podání celé dávky.



Držte injekční stříkačku podle obrázku. Pomalu
tiskněte píst na doraz, takže je hlavice pístu zcela
mezi křidélky ochranného pouzdra.



Držte píst plně stisknutý, zatímco opatrně
zvedáte jehlu z místa injekce.



Pomalu uvolněte píst a umožněte, aby ochranné
pouzdro injekční stříkačky automaticky zakrylo
odkrytou jehlu.

Na místě injekce se může objevit malé množství
krve. Můžete na místo injekce přitisknout smotek
vaty nebo gázu a podržte 30 sekund. Místa
injekce se nedotýkejte. Pokud je zapotřebí,
můžete místo injekce překrýt malou adhezivní
náplastí.

Pokyny k odstranění















Odložte použitou injekční stříkačku do nádoby
na ostré předměty (uzavíratelná schránka, odolná
proti propíchnutí). Kvůli Vaší bezpečnosti
i ostatních nesmí být jehly a injekční stříkačky
nikdy použity opakovaně. Jakýkoli nepoužitý
léčivý přípravek nebo odpadní materiál má být
zlikvidován v souladu s místními požadavky.
Nevyhazujte žádné léčivé přípravky do odpadních
vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého
lékárníka, jak naložit s přípravky, které již
nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit
životní prostředí.