Wilzin

Jelikož mechanismus účinku zinku spočívá v jeho účinku na absorpci mědi na úrovni střevní buňky,
farmakokinetické studie založené na hladinách zinku v krvi neposkytují užitečné informace o
biologické využitelnosti zinku v místě účinku.

Zinek se absorbuje v tenkém střevě a jeho kinetika absorpce ukazuje na tendenci k saturaci při
zvyšujících se dávkách. Frakcionovaná absorpce zinku má negativní vztah k jeho příjmu. Pohybuje se
mezi 30 - 60 % při obvyklém příjmu ve stravě dávkách 100 mg/den.

V krvi se asi 80 % absorbovaného zinku distribuuje do erytrocytů a většina zbylé části se váže na
albumin a další plazmatické proteiny. Hlavním místem ukládání zinku jsou játra a při udržovací léčbě
zinkem jsou hladiny zinku v játrech zvýšeny.

Plazmatický eliminační poločas zinku u zdravých osob je kolem 1 hodiny po podání dávky 45 mg.
Zinek se vylučuje zejména stolicí a v relativně malém množství močí a potem. Vylučování stolicí tvoří
nevětší podíl proto, že střevem prochází neabsorbovaný zinek, a také proto, že dochází i k jeho
endogenní sekreci do střeva.