Voxzogo
Vozoritid je modifikovaný rekombinantní lidský CNP. Analog peptidu s 39 aminokyselinami zahrnuje
37 C-koncových aminokyselin lidské sekvence CNP53 plus 2 další aminokyseliny zajišťují rezistenci vůči degradaci neutrální endopeptidázou poločasu v porovnání s endogenním CNP.
Farmakokinetika vozoritidu byla hodnocena u celkem 58 pacientů ve věku od 5 do 18 let
s achondroplazií, kterým byla jednou denně podávána subkutánní injekce vozoritidu 15 μg/kg po dobu
52 týdnů. Farmakokinetika vozoritidu u 18 pacientů ve věku od 2 do < 5 let byla srovnatelná s dětmi
vyššího věku.
Absorpce
Vozoritid byl absorbován s mediánem Tmax 15 minut. Průměrná pozorovaná po 52 týdnech léčby byla 5 800 koncentrace na čase od času nula po poslední měřitelnou koncentraci 52 týdnech léčby byla 290 000 v klinických studiích hodnocena.
Distribuce
Průměrný
Biotransformace
Předpokládá se, že metabolismus vozoritidu bude probíhat katabolickými cestami a vozoritid bude
degradován na malé peptidové fragmenty a aminokyseliny.
Eliminace
Průměrná
Variabilita mezi subjekty
Linearita/nelinearita
Zvýšení plazmatické expozice rozmezí dávek 2,5 dávky
Zvláštní populace
Ve farmakokinetice vozoritidu nebyly pozorovány žádné klinicky významné rozdíly na základě věku
Tělesná hmotnost
Tělesná hmotnost je jedinou významnou kovariátou pro clearance nebo distribuční objem vozoritidu.
Zdánlivá clearance a distribuční objem vozoritidu rostly se zvyšující se tělesnou hmotností pacientů
s achondroplazií a doporučuje použití dávek vyšších dosažení podobné úrovně expozice napříč všemi hmotnostními rozmezími.
Pacienti s poruchou funkce ledvin a jater
Bezpečnost a účinnost vozoritidu u pacientů s renální či hepatální poruchou funkce nebyla hodnocena.
Na základě eliminačního mechanismu se neočekává, že by renální poškození či porucha jater měnily
farmakokinetiku vozoritidu.
Studie lékových interakcí
Studie inhibice a indukce cytochromu P450 klinicky relevantních koncentracích neinhiboval CYP 1A2, 2B6, 2C8, 2C9, 2C19, 2D6 nebo 3Aani neindukoval CYP 1A2, 2B6 nebo 3A4/5. Studie interakcí v prostředí in vitro také ukázaly, že
potenciál pro interakci s transportéry léčiv OAT1, OAT3, OCT 1, OCT 2, OATP1B1, OATP1B3,
MATE 1, KATE2-K, BCRP, P-gp a BSEP je při klinicky relevantních koncentracích nízký.