Tezefort

Telmisartan/amlodipin
Neklinické studie bezpečnosti uskutečněné s kombinací telmisartan/amlodipin jsou omezeny na toxicitu
při 13týdenním perorálním podávání opakovaných dávek potkanům. Nebyly pozorovány žádné nové
toxicity ani aditivní nepříznivé účinky.

Telmisartan
V předklinických studiích bezpečnosti po podání dávek, které vedly k expozici srovnatelné
s klinickým terapeutickým rozmezím, došlo u normotenzních zvířat ke snížení hodnot červeného
krevního obrazu (erytrocytů, hemoglobinu, hematokritu), změnám v renální hemodynamice (nárůst urey
a kreatininu v krvi) a ke zvýšení hladiny sérového draslíku. U psů byla pozorována dilatace renálních
tubulů a jejich atrofie. U potkanů a psů byly rovněž zaznamenány změny žaludeční sliznice (eroze,
ulcerace nebo zánět). Těmto farmakologicky vyvolaným nežádoucím účinkům, známým z
předklinického hodnocení inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu i antagonistů receptoru
angiotenzinu II, bylo možné předejít perorálním podáním fyziologického roztoku.
U obou druhů byly pozorovány zvýšené hodnoty reninu v plazmě a hypertrofie/hyperplazie renálních
juxtaglomerulárních buněk. Tyto změny, představující rovněž skupinový účinek inhibitorů angiotenzin
konvertujícího enzymu a antagonistů receptoru angiotenzinu II, zřejmě nemají klinický význam.
Žádný jasný důkaz o teratogenním účinku nebyl pozorován, avšak v toxických dávkách telmisartanu byl
zjištěn vliv na postnatální vývoj potomků, jako jsou nižší tělesná hmotnost a opožděné otevírání očí.
Testy in vitro neprokázaly mutagenní a významnou klastogenní aktivitu ani nebyl prokázán
kancerogenní účinek u potkanů a myší.

Amlodipin
Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie na potkanech a myších ukázaly, že při dávkách přibližně 50krát větších, než je
maximální doporučené dávkování pro člověka v mg/kg, dochází ke zpoždění a prodloužení porodu
a sníženému přežití mláďat.

Poruchy fertility
U potkanů neměla léčba amlodipinem žádný vliv na jejich fertilitu (u samců 64 dní a u samic 14 dní
před početím) a to v dávkách 10 mg/kg/denně (což je 8násobně* vyšší dávka, než je maximální
doporučená dávka pro člověka 10 mg/m2). V jiné studii na potkanech byl samcům podáván

amlodipin-besilát po dobu 30 dní v dávce srovnatelné s lidským dávkováním na mg/kg. Bylo
pozorováno snížení plazmatických hladin testosteronu, folikuly-stimulujícího hormonu a testosteronu,
jakož i snížení hustoty spermií, počtu zralých spermií a Sertoliho buněk.

Karcinogeneze, metageneze
U potkanů a myší, kterým byl v průběhu dvou let ve stravě podáván amlodipin v koncentraci pro
dosažení hladin denního dávkování 0,5; 1,25 a 2,5 mg/kg/den, nebyla prokázána žádná karcinogenita.
Nejvyšší dávka (v mg/m2 u myší v zásadě podobná doporučenému klinickému dávkování 10 mg
a u potkanů dvakrát* vyšší) byla blízko maximální tolerované dávce pro myši, avšak ne pro potkany.

Studie mutagenity neprokázaly závislost na dávkování na úrovni genů ani na úrovni chromosomů.
*Na základě tělesné hmontnosti pacienta 50 kg.