Sorafenib sandoz

Dermatologická toxicita

Kožní reakce na dlaních a chodidlech (palmoplantární erytrodysestezie) a vyrážka
představují nejčastější nežádoucí účinky při léčbě sorafenibem. Vyrážka a kožní reakce na
dlaních a chodidlech jsou obvykle CTC (Common Toxicity Criteria) třídy 1 a 2 a obvykle
se vyskytují v průběhu prvních šesti týdnů léčby sorafenibem. Léčba dermatologické
toxicity může zahrnovat lokální terapii pro symptomatickou úlevu, přechodné přerušení
léčby a/nebo úpravu dávky sorafenibu, případně v případech těžkých či přetrvávajících
příznaků trvalé ukončení léčby sorafenibem (viz bod 4.8).

Hypertenze

U pacientů léčených sorafenibem byla pozorována zvýšená incidence arteriální hypertenze.
Hypertenze byla většinou lehká až středně těžká, k jejímu vzniku docházelo brzy po
zahájení léčby a bylo ji možné upravit standardní antihypertenzní terapií. Krevní tlak má
být pravidelně sledován a v případě potřeby upravován v souladu se standardními
léčebnými postupy. V případech těžké či přetrvávající hypertenze nebo při hypertenzní
krizi, kdy selhala antihypertenzní terapie, je třeba zvážit trvalé ukončení léčby sorafenibem
(viz bod 4.8).


Syndrom nádorového rozpadu (tumour lysis syndrome, TLS)

V rámci sledování po uvedení přípravku na trh byly u pacientů léčených sorafenibem hlášeny
případy TLS, z nichž některé byly fatální. Mezi rizikové faktory TLS patří vysoká nádorová
zátěž, již existující chronická renální insuficience, oligurie, dehydratace, hypotenze a kyselá
moč. Tito pacienti mají být pečlivě sledováni a okamžitě léčeni dle klinické indikace a je u nich
třeba zvážit profylaktickou hydrataci.

Aneurysmata a arteriální disekce

Používání inhibitorů dráhy VEGF u pacientů s hypertenzí nebo bez hypertenze může přispět
k tvorbě aneurysmat a/nebo arteriálních disekcí. U pacientů s rizikovými faktory, jako jsou
hypertenze nebo aneurysma v anamnéze, se má před zahájením užívání sorafenibu toto
riziko pečlivě zvážit.


Hypoglykemie

Během léčby sorafenibem byl hlášen pokles hladiny glukosy v krvi, v některých případech
klinicky symptomatický a vyžadující hospitalizaci v důsledku ztráty vědomí. V případě
symptomatické hypoglykemie má být sorafenib dočasně vysazen. U diabetických pacientů má
být pravidelně kontrolována hladina glukosy v krvi, aby se zjistilo, zda je třeba upravit dávku
antidiabetika.

Krvácení

Po podání sorafenibu může dojít k zvýšení rizika krvácení. Pokud se vyskytne krvácení
vyžadující léčbu, doporučuje se zvážit trvalé ukončení léčby sorafenibem (viz bod 4.8).

Srdeční ischemie a/nebo infarkt
V rámci randomizované, placebem kontrolované, dvojitě zaslepené studie (studie 1, viz bod
5.1) byl zaznamenán zvýšený výskyt (4,9 %) případů srdeční ischemie/infarktu, vyžadujících
okamžitou léčbu u skupiny pacientů léčených sorafenibem, oproti výskytu takových případů v
placebové skupině (0,4 %). Ve studii 3 (viz bod 5.1) byla incidence případů srdeční
ischemie/infarktu, které měly souvislost s léčbou, 2,7 % u skupiny pacientů léčených
sorafenibem ve srovnání s 1,3 % v placebové skupině. Pacienti s nestabilním onemocněním
koronárních tepen nebo nedávným infarktem myokardu byli z těchto studií vyloučeni. U
pacientů, u kterých dojde ke vzniku srdeční ischemie a/nebo infarktu je třeba zvážit přerušení
nebo trvalé ukončení léčby sorafenibem (viz bod 4.8).

Prodloužení QT intervalu

Ukázalo se, že sorafenib prodlužuje QT/QTc interval (viz bod 5.1), což může vést ke
zvýšenému riziku komorových arytmií. Sorafenib je třeba podávat s opatrností pacientům, u
kterých se rozvinulo nebo u kterých by se mohlo rozvinout prodloužení QTc intervalu, jako u
pacientů se syndromem vrozeného dlouhého QT, u pacientů léčených vysokými
kumulativními dávkami antracyklinové terapie, u pacientů užívajících určité antiarytmické
přípravky nebo jiné léčivé přípravky vedoucí k prodloužení QT a u pacientů s poruchou
elektrolytů jako hypokalemie, hypokalcemie nebo hypomagnesemie. Pokud se těmto
pacientům sorafenib podává, je nutné zvážit pravidelné monitorování s kontrolou
elektrokardiogramu a hodnot elektrolytů (magnesium, kalium, kalcium) během léčby.

Gastrointestinální perforace

Gastrointestinální perforace je méně často se vyskytující příhodou a její výskyt byl hlášen u
méně než 1% pacientů užívajících sorafenib. V některých případech nebyla spojena se
zjevným intraabdominálním tumorem.
Terapie sorafenibem by měla být přerušena (viz bod 4.8).

Porucha funkce jater

Nejsou dostupné žádné údaje o podávání přípravku u pacientů s těžkou (Child Pugh C)
poruchou funkce jater. Protože se sorafenib eliminuje převážně játry, expozice může být
zvýšená u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (viz body 4.2 a 5.2).

Společné podávání s warfarinem
Občasné krvácivé příhody nebo zvýšené INR (International Normalized Ratio) bylo
pozorováno u některých pacientů, kteří užívali warfarin a zároveň sorafenib. U pacientů,
kteří současně užívají warfarin nebo fenprokumon, je třeba pravidelně sledovat změny
protrombinového času, INR nebo klinické epizody krvácení (viz body