Risedronat teva

Farmakoterapeutická skupina: bisfosfonáty:
ATC kód: M05BA
Mechanismus účinku
Natrium-risedronát je pyridinyl bisfosfonát, který se váže k hydroxyapatitu kosti a inhibuje osteoklasty
vyvolanou resorpci kosti. Odbourávání kosti je redukováno, zatímco aktivita osteoblastů a
mineralizace kostí je chráněna. V preklinických studiích natrium-risedronát prokázal silnou
antiosteoklastickou a antiresorpční aktivitu a v závislosti na dávce zvyšoval kostní hmotu a
biomechanickou pevnost skeletu. Aktivita natrium-risedronátu byla potvrzena měřením
biochemických ukazatelů kostního obratu v průběhu farmakodynamických a klinických studií. Ve
studiích u postmenopauzálních žen bylo snížení hodnot biochemických markerů kostního obratu
pozorováno během 1 měsíce a jejich maxima bylo dosaženo ve 3 – 6 měsících. Snížení
hodnot biochemických markerů kostního obratu bylo po 12 měsících stejné u Risedronatu Teva 35 mg
podávaného jednou týdně a Risedronatu Teva 5 mg podávaného jednou denně.

Ve studiích u mužů s osteoporózou bylo snížení hodnot biochemických markerů kostního obratu
pozorováno nejdříve za 3 měsíce a zůstalo pozorovatelné dalších 24 měsíců.

Léčba postmenopauzální osteoporózy:
S postmenopauzální osteoporózou je spojována řada rizikových faktorů včetně snížení kostní hmoty,
nízké minerální denzity kosti, časné menopauzy, anamnézy kouření a rodinné dispozice k osteoporóze.
Klinickými následky osteoporózy jsou fraktury. Riziko fraktur se zvyšuje s počtem rizikových faktorů.

V jednoroční, dvojitě zaslepené, multicentrické studii u postmenopauzálních žen s osteoporózou se
ukázalo, že účinek na střední změny hodnot BMD v oblasti lumbální páteře je identický při užívání
Risedronatu Teva 35 mg jednou týdně (n=485) a Risedronatu Teva 5 mg podávaného denně (a=480).

V rámci klinických studií s natrium-risedronátem podávaným jednou denně byl sledován účinek
natrium-risedronátu na riziko vzniku fraktur kyčelního kloubu a vertebrálních fraktur. Zahrnuty byly
postmenopauzální ženy v časné i pozdní menopauze, které prodělaly frakturu před zařazením do
studie, i ženy bez prodělané fraktury. Byly hodnoceny denní dávky 2,5 mg a 5 mg a všechny skupiny,
včetně kontrolních, užívaly kalcium a vitamín D (v případě nízkých výchozích hladin). Absolutní a
relativní riziko vzniku nové vertebrální fraktury bylo stanoveno použitím metody zhodnocení doby do
první události (time-to-first event analysis).

• Do dvou placebem kontrolovaných studií (n=3 661) byly zahrnuty postmenopauzální ženy ve
věku do 85 let, které prodělaly před zařazením do studie vertebrální frakturu. Natrium-risedronát mg podávaný denně po dobu 3 let snížil v porovnání s kontrolní skupinou riziko vzniku nové
vertebrální fraktury. U žen, které prodělaly alespoň 2 resp alespoň 1 vertebrální frakturu, bylo
snížení relativního rizika 49 % resp 41 % (výskyt nových vertebrálních fraktur při užívání
natrium-risedronátu 18,1 % resp 11,3 % a placeba 29,0 % resp 16,3 %). Benefit léčby byl patrný
již na konci prvního roku terapie. Rovněž byl prokázán přínos léčby u žen, které před zařazením
do studie prodělaly mnohočetné fraktury. Ve skupině léčené natrium-risedronátem 5 mg denně
došlo ke snížení ročního úbytku výšky v porovnání s kontrolní skupinou.

• Do dvou dalších placebem kontrolovaných studií byly zahrnuty postmenopauzální ženy ve věku
nad 70 let, které před zařazením do studie prodělaly vertebrální frakturu, i ženy bez vertebrální
fraktury. Pacientky ve věku 70-79 let byly zahrnuty v případě, že hodnoty minerální denzity kosti
(dále BMD – z angl. bone mineral density) vyjádřené pomocí T-skóre činily v oblasti krčku
femuru <-3 SD (hodnoty udávané výrobcem, tj. -2.5 SD podle NHANES III) a ženy měly alespoň
jeden další rizikový faktor. Ženy ≥ 80 let mohly být zařazeny na základě přítomnosti alespoň
jednoho nonskeletálního rizikového faktoru pro frakturu kyčelního kloubu nebo v případě nízké
hodnoty BMD v oblasti krčku femuru. Statisticky významného rozdílu v účinnosti natrium-
risedronátu oproti placebu bylo dosaženo při provedení pooled analýzy dvou léčebných skupin 2,mg a 5 mg. Následující výsledky jsou založeny na a-posteriori analýze podskupin definovaných
klinickou praxí a současnými definicemi osteoporózy:
- V podskupině pacientek, které měly BMD T-skóre v oblasti krčku femuru ≤ -2,5 SD
(NHANES III) a prodělaly alespoň jednu vertebrální frakturu před zařazením do studie, snížil
natrium-risedronát podávaný po dobu 3 let riziko fraktury kyčelního kloubu o 46 % oproti
kontrolní skupině (výskyt fraktury kyčelního kloubu u skupin léčených natrium-risedronátem
byl 3,8 %, u placeba 7,4 %);
- Získaná data naznačují, že u velmi starých pacientek (≥ 80 let) může být význam ochranného
působení léčby limitovanější, což je možno vysvětlit vzrůstající důležitostí nonskeletálních
faktorů pro vznik fraktury kyčelního kloubu ve stáří.
Údaje analyzované v těchto studiích jako sekundární výstupy ukazují pokles rizika vzniku nové
vertebrální fraktury u pacientek s nízkým BMD krčku femuru, které před zařazením do studie
prodělaly vertebrální frakturu, i u pacientek bez prodělané vertebrální fraktury.

• Natrium-risedronát 5 mg denně podávaný po dobu 3 let zvýšil BMD v oblasti bederní páteře,
krčku femuru, trochanteru a zápěstí a zabránil úbytku kostní denzity ve střední části diafýzy radia
v porovnání s kontrolní skupinou.

• Rok po ukončení tříleté léčby natrium-risedronátem 5 mg denně došlo k rychlé reverzibilitě
supresivního účinku natrium-risedronátu na kostní obrat.

• Bioptické vzorky kosti postmenopauzálních žen léčených natrium-risedronátem 5 mg denně po
dobu 2 až 3 let ukázaly očekávaný střední stupeň snížení kostního obratu. Kost utvářená během
léčby natrium-risedronátem měla normální lamelární strukturu a kostní mineralizaci. Tato data
spolu se sníženým výskytem osteoporotických vertebrálních fraktur u žen s osteoporózou
nenaznačují žádný škodlivý účinek na kvalitu kosti.

• Endoskopické nálezy mnoha pacientů s řadou středně závažných až těžkých gastrointestinálních
obtíží jak u pacientů užívajících natrium-risedronát, tak u kontrolních skupin nenaznačují žádný
důkaz souvislosti mezi léčbou a výskytem žaludečních, duodenálních nebo esofageálních vředů v
obou skupinách, třebaže duodenitida byla ve skupině s natrium-risedronátem vzácně pozorována.

Léčba osteoporózy u mužů

Natrium-risedronát 35 mg podávaný jednou týdně prokázal svou účinnost u mužů s osteoporózou (ve
věku od 36 do 84 let) ve dvouleté, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii na 284 pacientech
(natrium-risedronát 35 mg n = 191). Všichni pacienti dostávali navíc kalcium a vitamín D.

Zvýšení BMD bylo zaznamenáno za 6 měsíců následně po iniciaci léčby natrium-risedronátem.
Natrium-risedronát 35 mg podávaný jednou týdně vyvolal průměrné zvýšení BMD v bederní páteři,
krčku stehenní kosti, trochanteru a celkově v kyčlích v porovnání s placebem po 2 letech léčby.
Antifrakturní účinnost nebyla prokázána v této studii. Kostní efekt (zvýšení BMD a snížení BTM)
natrium-risedronátu je u mužů a u žen podobný.

Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost natrium-risedronátu byla zkoumána v 3leté studii (randomizované, dvojitě
zaslepené, placebem kontrolované, multicentrické studii paralelních skupin, trvající jeden rok a
následované 2 letou nezaslepenou léčbou) u pediatrických pacientů ve věku 4 až 16 let, s mírnou až
středně závažnou osteogenesis imperfecta. Pacientům vážícím 10-30 kg bylo podáváno v této studii
denně 2,5 mg risedronátu a pacienti vážící více než 30 kg 5 mg risedronátu denně. Po dokončení 1leté
randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované fáze bylo prokázáno statisticky
signifikantní zvýšení denzity kostní hmoty (BMD) bederní páteře ve skupině léčené risedronátem v
porovnání se skupinou užívající placebo; avšak byl zjištěn zvýšený počet pacientů s nejméně jednou
novou morfometrickou (RTG prokázanou) frakturou obratle ve skupině léčené risedronátem
v porovnání se skupinou užívající placebo. Během jednoletého dvojitě zaslepeného období bylo
procento pacientů, kteří hlásili klinickou frakturu, 30,9% ve skupině léčené risedronátem a 49 % ve
skupině užívající placebo.
V nezaslepeném období, kdy všichni pacienti dostávali risedronát (měsíc 12 až měsíc 36), byly
hlášeny klinické fraktury u 65,3 % pacientů původně randomizovaných ve skupině užívající placebo a
u 52,9 % pacientů původně randomizovaných ve skupině užívající risedronát. Souhrnně, výsledky
nedostačují k podpoře užívání natrium-risedronátu u pediatrických pacientů s mírnou nebo středně
závažnou osteogenesis imperfecta.