Paricalcitol agmed

Distribuce
Farmakokinetika parikalcitolu byla studována u pacientů s chronickou renální insuficiencí (ChRI), u
kterých byla nutná hemodialýza. Parikalcitol se podává jako intravenózní bolus. Za dvě hodiny po
podání dávek v rozmezí od 0,04 do 0,24 mikrogramů/kg koncentrace parikalcitolu výrazně poklesly a
poté klesaly logaritmicko-lineárně s průměrným poločasem asi 15 hodin. Při opakovaném podání
parikalcitolu nebyla pozorována jeho akumulace. Plazmatická vazba parikalcitolu na bílkoviny
in vitro byla velmi výrazná (> 99,9 %) a nesaturovatelná v koncentračním rozmezí 1-100 ng/ml.

Biotransformace
V moči a ve stolici bylo detekováno několik neznámých metabolitů, přičemž v moči nebyl detekován
žádný parikalcitol. Nebyla prováděna charakterizace a identifikace těchto metabolitů. Tyto metabolity
představovaly dohromady 51 % radioaktivity v moči a 59 % radioaktivity ve stolici.

Farmakokinetická charakteristika parikalcitolu u pacientů s ChRI (dávka 0,24 μg/kg)
Parametr N Hodnoty (průměr ± SD)
Cmax (5 minut po podání bolusu) 6 1850± 664 (pg/ml)
AUCo-∞ 5 27382 ± 8230 (pg•hod/ml)
CL 5 0.72 ± 0.24 (l/hod)
Vss 5 6 ± 2 (l)

Eliminace
V klinické studii u zdravých osob se plazmatická radioaktivita po jednorázovém intravenózním podání
0,16 mikrogramů/kg bolusové dávky 3H-parikalcitolu (n=4) přičítala mateřské látce. Parikalcitol byl
vylučován primárně hepatobiliárně, protože 74 % podané radioaktivní dávky bylo vylučováno stolicí a
pouze 16 % bylo zjištěno v moči.

Zvláštní skupiny pacientů
Pohlaví, rasa a věk: U dospělých sledovaných pacientů nebyly pozorovány žádné farmakokinetické
rozdíly z hlediska věku nebo pohlaví. Nebyly zjištěny farmakokinetické rozdíly z hlediska rasy.

Porucha funkce jater: Koncentrace nevázaného parikalcitolu u pacientů s lehkou až středně těžkou
poruchou funkce jater jsou obdobné jako u zdravých osob. U těchto pacientů není tedy zapotřebí žádná
úprava dávek. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater nejsou s léčbou parikalcitolem žádné
zkušenosti.