Nebivolol aurovitas

Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátor, selektivní.
ATC kód: C07AB
Nebivolol je racemát dvou enantiomerů, SRRR-nebivololu (neboli D-nebivololu) a RSSS-nebivololu
(neboli L-nebivololu). Tato látka vykazuje dvojí farmakologické působení:
• Jedná se o kompetitivní a selektivní antagonismus na beta-adrenergních receptorech: tento
účinek je připisován SRRR-enantiomeru (D-enantiomeru).
• V důsledku interakce s metabolismem L-argininu/oxidu dusnatého (NO) má nebivolol mírné
vazodilatační vlastnosti.

Jednorázové i opakované podání nebivololu snižuje srdeční frekvenci a krevní tlak v klidu i při námaze,
a to jak u pacientů s normálním krevním tlakem, tak u pacientů trpících hypertenzí. Hypotenzivní účinek
je zachován i při chronické léčbě.
Při podávání terapeutických dávek nebivolol neblokuje alfa-adrenergní receptory.

Při akutní a chronické léčbě pacientů s hypertenzí nebivololem dochází k poklesu systémové vaskulární
rezistence. Přestože dochází ke snížení srdeční frekvence, snížení minutového srdečního objemu v klidu

i při námaze může být omezeno v důsledku zvýšení tepového objemu. Klinická významnost těchto
hemodynamických rozdílů v porovnání s ostatními blokátory beta1 receptorů nebyla plně objasněna.

U pacientů s hypertenzí nebivolol zvyšuje reakci cév na acetylcholin (Ach) zprostředkovanou NO, která
je u pacientů s endoteliální dysfunkcí snížena.

V placebem kontrolované studii mortality/morbidity, které se zúčastnilo 2128 pacientů ≥ 70 let (medián
věku 75,2 let) se stabilizovaným chronickým srdečním selháním a s nebo bez snížené ejekční frakce
levé komory (průměrná LVEF: 36±12,3 %, s následujícím rozdělením: LVEF méně než 35 % u 56 %
pacientů, LVEF mezi 35 % a 45 % u 25 % pacientů a LVEF vyšší než 45 % u 19 % pacientů) s
průměrnou dobou sledování 20 měsíců, nebivolol podávaný se standardní terapií signifikantně
prodlužoval dobu do úmrtí nebo do hospitalizace z kardiovaskulárních příčin (primární endpoint pro
účinnost), přičemž relativní riziko snižoval o 14 % (absolutní snížení: 4,2 %). Snížení rizika bylo patrné
po 6 měsících léčby a přetrvávalo po celou dobu léčby (medián přetrvávání: 18 měsíců). Účinek
nebivololu nebyl závislý na pohlaví, věku nebo ejekční frakci levé komory studované populace. Vliv na
celkovou mortalitu nedosáhl v porovnání s placebem statistické významnosti (absolutní snížení: 2,3 %).

U pacientů léčených nebivololem byl pozorován pokles náhlých úmrtí (4,1 % versus 6,6 %, relativní
snížení 38 %).

V in vitro a in vivo experimentech na zvířatech bylo prokázáno, že nebivolol nevykazuje žádnou vnitřní
sympatomimetickou aktivitu.

V in vitro a in vivo experimentech na zvířatech bylo prokázáno, že farmakologické dávky nebivololu
nemají membrány stabilizující účinky.
U zdravých dobrovolníků neměl nebivolol žádný významný vliv na maximální výkonnost ani vytrvalost.
Dostupné preklinické a klinické údaje u hypertoniků neprokázaly škodlivý vliv nebivololu na erektilní
funkci.