Melipramin

Melipramin nesmí být užíván v kombinaci s inhibitory MAO, protože dva typy léčivých přípravků
působí synergicky a centrální a periferní noradrenergní účinky se mohou zvyšovat na toxickou úroveň
(možné zvýšení krevního tlaku, hypertenzní krize, hyperpyrexie, myoklonus, agitovanost, křeče,
delirium), kóma).
Z bezpečnostních důvodů nemá být léčba imipraminem zahájena dříve než 3 týdny po přerušení léčby
inhibitory MAO (s výjimkou moklobemidu, reverzibilního inhibitoru MAO, kde je dostatečná přestávka
24 hodiny).
Je-li pacient převeden z tricyklického antidepresiva na inhibitor MAO, musí být také dodržena třítýdenní
doba vymývání. Nová léčba inhibitorem MAO nebo přípravkem Melipramin má být zahájena malými
dávkami, které lze postupně zvyšovat s pečlivým sledováním klinických účinků.

Zvláštní opatrnosti je třeba při užívání přípravku Melipramin současně s těmito léčivými přípravky:
- Barbituráty: zvýšení metabolismu imipraminu a je možné snížení jejich účinku. Adice
nežádoucích účinků obou látek je také možná.
- Fenytoin: imipramin inhibuje metabolismus fenytoinu a tím vede ke zvýšení sérové koncentrace
fenytoinu a ke zvýšení toxicity. Také je možné zvýšení rizika vzniku epileptického záchvatu.
- Guanetidin: imipramin by mohl snížit absorpci guanetidinu do adrenergních neuronů, a to by
mohlo vést ke snížení antihypertenzního účinku. Mohou být vyžadovány vyšší dávky guanetidinu
nebo alternativní antihypertenzní látka.
- Klonidin: Melipramin může zhoršit antihypertenzní účinek klonidinu kvůli farmakologickému
antagonismu na centrálních alfa-2 receptorech. Používají se zde obdobná opatření jako pro
guanetidin.
- Fluvoxamin: výsledkem kombinace fluvoxaminu s imipraminem může být snížený metabolismus
imipraminu. Fluvoxamin signifikantně zvyšuje poločas imipraminu a snižuje clearance, což vede
k toxicitě imipraminu. Snížení dávek obou látek může být nezbytné.
- Imipramin může potencovat anticholinergní účinky jiných léčivých přípravků (srdeční frekvence,
sucho v ústech a zhoršení konstipace).
- Imipramin ovlivňuje účinky alkoholu a látek tlumících CNS. U alkoholiků byla hlášena vyšší
rychlost clearance a porušený metabolismus imipraminu.
- Alprazolam a disulfiram: Pokud je imipramin podáván současně s alprazolamem a disulfiramem,
může být potřeba snížit dávky imipraminu.
- Neuroleptika: Současné užívání může vést ke zvýšeným plazmatickým hladinám tricyklických
antidepresiv, ke sníženému křečovému prahu a záchvatům. Kombinace s thioridazinem může
vyvolat závažné srdeční arytmie.
- Betablokátory: koncentrace imipraminu v krvi může být zvýšena léky, jako je labetalol a
propranolol. Klinický význam těchto interakcí je nejistý.
- Diuretika: Současné užívání tricyklických antidepresiv a diuretik může zvýšit riziko vzniku
posturální hypotenze.
- Stimulancia alfa2 - adrenoceptoru: je třeba se vyhnout současnému užívání brimonidinu.
- Antikoagulancia: Tricyklická antidepresiva mohou posilovat antikoagulační účinek
kumarinových přípravků tím, že inhibují jaterní metabolismus antikoagulancií. Proto se
doporučuje pečlivé monitorování plazmatického protrombinu.
- Sympatomimetika: Imipramin může posilovat kardiovaskulární účinky adrenalinu (epinefrinu),
Strana 5 (celkem 10)
efedrinu, isoprenalinu, noradrenalin (norepinefrinu), fenylefrin a fenylpropanolaminu (např. jako
součást lokálních anestetik a nosních kapek).
- Chinidin: Vzhledem k aktivitě blokátorů sodíkových kanálů (účinky jako chinidin) by se
tricyklická antidepresiva neměla používat v kombinaci s antiarytmickými látkami typu chinidinu
(třída A).
- Induktory jaterních enzymů: Látky, které aktivují jaterní enzymový systém monooxygenázy
(např. barbituráty, karbamazepin, fenytoin, nikotin a perorální antikoncepce), mohou urychlit
metabolismus a snížit plazmatické koncentrace imipraminu, což má za následek snížení účinnosti.
Plazmatické hladiny fenytoinu a karbamazepinu mohou být zvýšeny i s odpovídajícími
nežádoucími účinky. Může být nutné upravit dávkování těchto přípravků.
- Cimetidin, methylfenidát: Tyto léky mohou zvyšovat plazmatické hladiny imipraminu, jeho
dávka proto má být snížena.
- Estrogeny: Existují důkazy, že estrogeny mohou někdy paradoxně snížit účinky imipraminu a ve
stejnou dobu způsobit toxicitu imipraminu. Může být potřeba upravit dávky těchto přípravků.
- Antivirotika: Léky jako ritonavir mohou způsobit zvýšení plazmatických koncentrací
antidepresiv.
- Blokátory kalciových kanálů: Diltiazem a verapamil, blokátory kalciových kanálů, mohou zvýšit
hladinu imipraminu v krvi.
- Nitráty: Snížená sekrece slin může snížit účinnost sublingválních nitrátových přípravků.
- Dopaminergní látky: Pokud jsou tricyklická antidepresiva užívána současně s dopaminergními
přípravky, jako je selegilin a entakapon, může být zvýšena CNS toxicita.
- Centrálně působící látky potlačující chuť k jídlu: Souběžné užívání se nedoporučuje kvůli
zvýšenému riziku toxicity na CNS.
- Protinádorová léčiva: Vzhledem k riziku závažné posturální hypotenze je třeba se vyhnout
souběžnému užívání altretaminu.
- Opatrnosti je třeba při souběžném podávání přípravků k léčbě štítné žlázy.
- Buprenorfin: Současné užití buprenorfinu s tricyklickými antidepresivy (TCA), jako je
imipramin, může vést ke vzniku serotoninového syndromu, což je potenciálně život ohrožující
onemocnění (viz bod 4.4).

Tricyklická antidepresiva se mohou také vzájemně ovlivňovat s následujícími třídami léčivých
přípravků:
- Analgetika: Možné zvýšení rizika anticholinergních nežádoucích účinků a konvulzí (nefopam),
křečí a serotoninového syndromu (tramadol), sedace (opioidní analgetika) nebo komorové
arytmie.
- Antiarytmika: Zvýšené riziko komorových arytmií způsobených léčivými přípravky, které
prodlužují QT interval.
- Svalová relaxancia: Zvýšený účinek svalového relaxans baklofenu.