Holoxan

sp.zn. suklsa k suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

HOLOXAN 1 g prášek pro infuzní roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna injekční lahvička obsahuje 1 g ifosfamidu
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro infuzní roztok
Popis přípravku: bílý lyofilizát


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Nádory varlat
Pro kombinovanou chemoterapii pacientů s nádory v pokročilém stadiu (II – IV) podle klasifikace TNM
(seminomy a non-seminomy), reagujícími nedostatečně nebo nereagujícími vůbec na počáteční
chemoterapii.

Karcinom vaječníků
Pro kombinovanou chemoterapii pacientek trpících nádory v pokročilém stadiu (FIGO III a IV) po
selhání chemoterapie včetně platiny.

Karcinom děložního krčku
Jako monoterapie pro pacientky s nádory v pokročilém stadiu (FIGO III a IV) a s rekurentními nádory.

Nádory prsu
Pro paliativní léčbu pokročilých a těžko léčitelných nebo rekurentních nádorů prsu.

Nemalobuněčný bronchiální karcinom
Pro samostatnou nebo kombinovanou chemoterapii pacientů s inoperabilními nebo metastatickými
nádory.

Malobuněčný bronchiální karcinom
Pro kombinovanou chemoterapii.

Sarkomy měkkých tkání (včetně osteosarkomu a rhabdomyosarkomu)
Pro samostatnou nebo kombinovanou chemoterapii rhabdomyosarkomu nebo osteosarkomu po selhání
standardní léčby. Pro samostatnou nebo kombinovanou chemoterapii jiných sarkomů měkkých tkání po
selhání chirurgické léčby a radiační terapie.

Ewingův sarkom
Pro kombinovanou chemoterapii po selhání primární terapie cytostatiky.

Karcinom slinivky
Pro samostatnou nebo kombinovanou chemoterapii u pokročilých nádorů po selhání jiných forem léčby.

Non-Hodgkinovy lymfomy
Pro kombinovanou chemoterapii u pacientů s vysoce maligními non-Hodgkinovými lymfomy,
reagujícími na počáteční léčbu pouze nedostatečně nebo vůbec. Pro kombinovanou terapii pacientů
s rekurentními nádory.

Hodgkinova choroba
Pro kombinovanou chemoterapii po selhání primární léčby cytostatiky u pacientů s rekurentními nebo
těžko léčitelnými lymfomy.

Děti a dospívající
(viz bod 5.1 - Pediatrická populace)

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Přípravek HOLOXAN musí podávat výhradně lékař se zkušenostmi v onkologii.

Dávkování se musí vždy přizpůsobit individuální potřebě. Dávka a délka léčby a/nebo léčebný
režim závisí na terapeutické indikaci, schématu kombinované léčby, celkovém stavu pacienta a
jeho orgánových funkcí a výsledcích laboratorního sledování.

Způsob podání:
Intravenózní podání formou intravenózní infuze.
V průběhu podání nebo ihned po podání je zapotřebí vypít nebo infuzí podat adekvátní množství
tekutiny k navození diurézy, aby se snížilo riziko urotoxicity. Viz bod 4.4.

K profylaxi hemoragické cystitidy se ifosfamid má podávat v kombinaci s mesnou.


Není-li předepsáno jinak, platí ohledně dávkování následující doporučení:

Frakcionované podání: 1,2 až 2,4 g/m2 povrchu těla (= 30-60 mg/kg tělesné hmotnosti) denně po
dobu pěti po sobě následujících dnů.

Celková dávka v jednom cyklu dosahuje 6-12 g/m2 povrchu těla (= 150-300 mg/kg tělesné hmotnosti).
Přípravek je podáván ve formě intravenózní krátkodobé infuze po dobu od 30 minut do dvou hodin
podle na objemu infuze.

Kontinuální infuze: 5 g/m2 povrchu těla (= 125 mg/kg tělesné hmotnosti) jako jednotlivá dávka,
obvykle podávaná ve formě 24hodinové kontinuální infuze.

Celková dávka v jednom cyklu nesmí překročit 8 g/m2 povrchu těla (= 200 mg/kg tělesné hmotnosti).
Oproti frakcionovanému podání může vést podání ifosfamidu v jednotlivé vysoké dávce k závažnějším
hematologické, urologické a nefrologické toxicitě a toxicitě CNS.

Poznámka:
Výše uvedená doporučení ohledně dávky platí především pro monoterapii ifosfamidem. Používá-li se
přípravek pro kombinovanou chemoterapii v kombinaci s jinými cytostatiky, musí se dodržovat pokyny
pro příslušné schéma léčby.
Pokud se přípravek podává v kombinaci s látkami podobné toxicity, může být nutné snížení dávky nebo
prodloužení intervalů bez léčby.

Trvání léčby
Léčebné cykly lze opakovat každé 3 až 4 týdny. Doba trvání léčby a/nebo intervaly závisí na terapeutické
indikaci, schématu kombinované léčby, celkovém zdravotním stavu pacienta, laboratorních parametrech
a na normalizaci krevního obrazu. Frekvence podávání závisí na stupni myelosuprese a době nutné
k obnovení normální funkce kostní dřeně. Obvykle se podávají 4 cykly, ale podáváno bylo až 7 (v případě 24hodinové infuze) cyklů. Po relapsu byla podávána opakovaná léčba.

Speciální doporučení ohledně léčby:
Děti a dospívající
Podle stanovených plánů léčby se u dětí i dospívajících používá podobné dávkování jako u dospělých.
Starší pacienti
U starších pacientů se má dávka volit opatrně s ohledem na častější výskyt snížené hepatální, renální či
kardiální funkce a souběžného onemocnění či terapie jinými léčivými přípravky (viz bod 5.2).

Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin je použití ifosfamidu kontraindikováno. Pro tuto skupinu pacientů
tedy žádné (stanovené) doporučené dávkování uvedeno není; dávka se však má snížit, protože ifosfamid
a jeho metabolity se vylučují především ledvinami.

Porucha funkce jater
Ifosfamid se metabolizuje pomocí mikrozomálních enzymů v játrech. Vzhledem k tomu, že u pacientů
s poruchou funkce jater nebyly provedeny žádné studie, neexistují pro tyto pacienty žádná doporučení
ohledně dávkování.

Doporučení ohledně úpravy dávek u pacientů s myelosupresí
Počet leukocytů na μl Počet trombocytů na μl Dávka
Více než 4000 Více než 100 000 100 % plánované dávky
4000 až 2500 100 000 až 50 000 50 % plánované dávky
Méně než 2500 Méně než 50 000 Nutno odložit, než se hodnoty
normalizují, nebo individuální
rozhodnutí

Návod na rekonstituci přípravku před podáním, viz bod 6.6.

4.3 Kontraindikace

Ifosfamid je kontraindikován u pacientů:
• s hypersenzitivitou na ifosfamid, viz bod 4.• s těžkým poškozením funkce kostní dřeně (především u pacientů, kteří byli dříve léčeni
cytotoxickými přípravky nebo radioterapií)
• trpících zánětem močového měchýře (cystitidou)
• trpících poruchou funkce jater a ledvin a/nebo obstrukcí močových cest
• s akutními infekcemi
• těhotných nebo kojících pacientek (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Rizikové faktory pro toxicitu ifosfamidu a jejich důsledky, které jsou popsány v tomto a v dalších
bodech, mohou představovat u jednotlivých pacientů kontraindikace. V takových situacích je nutné
individuální zhodnocení rizika a očekávaného přínosu. Nežádoucí účinky mohou dle závažnosti
vyžadovat úpravu dávkování nebo ukončení léčby.

Myelosuprese, imunosuprese, infekce
Léčba ifosfamidem může způsobit myelosupresi a významnou imunosupresi, která může vést
k závažným infekcím. Vsouvislosti s ifosfamidem byla zaznamenána fatální myelosuprese.

Myelosuprese vyvolaná ifosfamidem může způsobit leukopenii, neutropenii, trombocytopenii (spojené
s vyšším rizikem krvácivých příhod) a anémii.

Po podání ifosfamidu obvykle dochází ke snížení počtu leukocytů. Nejnižší počet leukocytů se
obvykle objevuje přibližně v průběhu druhého týdne po podání. Následně se počet leukocytů začíná
znovu zvyšovat.

Těžkou myelosupresi a imunosupresi je nutné očekávat zejména u pacientů, kteří byli již dříve léčeni
a/nebo jsou v současnosti léčeni souběžnou chemoterapií/hematotoxickou léčbou, imunosupresivy
a/nebo radioterapií (viz bod 4.5).

Je-li to indikováno, je možno zvážit použití látek stimulujících krvetvorbu (faktory stimulující růst
kolonií a látky stimulující erytropoezu) ke snížení rizika komplikací myelosuprese a/nebo k usnadnění
podávání předepsané dávky. Informace o potenciální interakci s G-CSF a GM-CSF (faktor stimulující
kolonie granulocytů, faktor stimulující kolonie granulocytových makrofágů) viz bod 4.5.
Riziko myelosuprese závisí na dávce a zvyšuje se při podávání jednorázové vysoké dávky v porovnání
s frakčním podáváním.

Riziko myelosuprese se zvyšuje u pacientů se sníženou renální funkcí.

Těžká imunosuprese vedla k závažným, někdy i fatálním infekcím. Mezi infekce zaznamenané
v souvislosti s ifosfamidem patří pneumonie a další bakteriální, mykotické, virové a parazitární
infekce. Také byla zaznamenána sepse a septický šok.

Může dojít k reaktivaci latentní infekce. U pacientů léčených ifosfamidem byla reaktivace
zaznamenána u různých virových infekcí.

V některých případech neutropenie může ošetřující lékař zvážit vhodnost nasazení antimikrobiální
profylaxe. V případě febrilní neutropenie je potřeba podat antibiotika a/nebo antimykotika.

Doporučuje se pečlivé hematologické sledování. Počet leukocytů, trombocytů a hladiny hemoglobinu
musí být stanoveny před každým podáním a v přiměřených intervalech po podání.

Encefalopatie a CNS toxicita

Podávání ifosfamidu může způsobit encefalopatii a další neurotoxické účinky.

Toxicita postihující CNS vyvolaná ifosfamidem se může projevit během několika hodin až dnů od
podání a ve většině případů odezní do 48 až 72 hodin po ukončení podávání ifosfamidu. Symptomy
mohou přetrvávat delší dobu. Obnova není vždy úplná. Byly zaznamenány fatální následky toxicity
postihující CNS. V případě, že se rozvine toxicita postihující CNS, podávání ifosfamidu se má
ukončit.

Mezi symptomy mohou patřit: zmatenost, somnolence, kóma, halucinace, rozmazané vidění,
psychotické chování, extrapyramidové symptomy, inkontinence moči a epileptické záchvaty.


Toxicita postihující CNS je patrně závislá na dávce. Mezi rizikové faktory rozvoje encefalopatie
vyvolané podáním ifosfamidu patří hypalbuminemie, porucha funkce ledvin, špatný výkonnostní stav,
onemocnění pánevních orgánů (např. nádor v podbříšku, velká nádorová masa v dutině břišní) a
předchozí nebo souběžná nefrotoxická léčba včetně cisplatiny.

Vzhledem k možnému riziku aditivních účinků je třeba užívat přípravky působící na CNS (jako jsou
antiemetika, sedativa, opioidy nebo antihistaminika) nebo látky působící na CNS (jako je alkohol) se
zvýšenou opatrností, nebo je v případě encefalopatie vyvolané ifosfamidem zcela vysadit.

U pacientů, kterým je podáván ifosfamid, mají být pečlivě sledovány symptomy encefalopatie, zejména
jedná-li se o pacienty se zvýšeným rizikem rozvoje encefalopatie.

K léčbě a profylaxi encefalopatie vyvolané ifosfamidem lze zvážit užívání methylthioninium-chloridu
(methylenové modři).

Renální a uroteliální toxicita
Ifosfamid je nefrotoxický i urotoxický.

Glomerulární a tubulární funkci ledvin je nutno zhodnotit a kontrolovat před zahájením léčby, i v jejím
průběhu nebo i po ukončení léčby.

Močový sediment musí být pravidelně kontrolován na přítomnost erytrocytů a dalších známek
uro/nefrotoxicity.

Doporučuje se pečlivé klinické monitorování biochemických parametrů séra a moči včetně hladiny
fosforu, draslíku a dalších laboratorních ukazatelů stanovujících nefrotoxicitu a urotoxicitu.

Nefrotoxické účinky
Byla zaznamenána fatální nefrotoxicita.

U pacientů léčených ifosfamidem byla hlášena nekróza renálního parenchymu a tubulární nekróza.

Poruchy renální funkce (glomerulární a tubulární) jsou po podání ifosfamidu velmi časté (viz bod 4.8).
Mezi projevy patří snížení rychlosti glomerulární filtrace a zvýšení sérové hladiny kreatininu,
proteinurie, enzymurie, cylindrurie, aminoacidurie, fosfaturie a glykosurie jako i renální tubulární
acidóza. Dále byl hlášen Fanconiho syndrom, renální rachitida, opožděný růst u dětí a osteomalacie u
dospělých.

U ifosfamidu se zaznamenalo, že po jeho podání došlo k rozvoji syndromu připomínajícího SIADH
(syndrom neadekvátní sekrece antidiuretického hormonu).

Tubulární poškození se může projevit během léčby nebo za několik měsíců či let po ukončení léčby.

Glomerulární či tubulární dysfunkce může vymizet v průběhu času nebo může zůstat stabilní či
progredovat během několika měsíců či let i po ukončení léčby ifosfamidem. Hlášena byla akutní
tubulární nekróza, akutní renální selhání a chronické renální selhání následně po léčbě ifosfamidem
(viz bod 4.8).

Riziko rozvoje klinických projevů nefrotoxicity se zvyšuje např. v případě:
- vysokých kumulativních dávek ifosfamidu
- probíhajícího renálního poškození
- předchozí či souběžné léčby potenciálně nefrotoxickými látkami
- dětí mladšího věku (zejména u dětí asi do 5 let)
- sníženého počtu nefronů, tj. u pacientů s renálními tumory a u pacientů, kteří podstoupili
renální radioterapii nebo unilaterální nefrektomii.

Rizika a očekávaný přínos léčby ifosfamidem se má pečlivě zvážit u pacientů s probíhajícím renálním
poškozením nebo se sníženým počtem nefronů.

Uroteliální účinky
Podávání ifosfamidu je spojeno s urotoxickými účinky, které je možné zmírnit profylaktickým
podáváním mesny.

Při léčbě ifosfamidem byla zaznamenána hemoragická cystitida, která vyžadovala krevní transfuzi.

Riziko hemoragické cystitidy je závislé na dávce a zvyšuje se při podávání jednorázových vysokých
dávek v porovnání s frakčním podáváním.

Hlášena byla hemoragická cystitida po jednorázové dávce ifosfamidu.
Před zahájením léčby je nutno vyloučit či korigovat obstrukce močových cest (viz bod 4.3).

V průběhu podání nebo ihned po podání je zapotřebí vypít nebo infuzí podat adekvátní množství
tekutiny k navození diurézy, aby se snížilo riziko urotoxicity.

K profylaxi hemoragické cystitidy se má ifosfamid podávat v kombinaci s mesnou.

Ifosfamid se má používat s opatrností, pokud vůbec, u pacientů s aktivní infekcí močových cest.

Po prodělané či souběžné radioterapii močového měchýře nebo léčbě busulfanem se může zvýšit
riziko hemoragické cystitidy.

Hlášeny byly následující projevy urotoxicity vyvolané cyklofosfamidem, což je další cytostatikum ze
skupiny oxazafosforinů:
- hemoragická cystitida (včetně závažných forem s ulcerací a nekrózou)
- fatální uroteliální toxicita, jakož i cystektomie nutná v důsledku fibrózy, krvácení či
sekundární malignity
- hematurie, která může být závažná a rekurentní; ačkoli hematurie obvykle ustupuje za několik
dnů po ukončení léčby, může i přetrvávat.
- projevy uroteliální iritace (např. bolestivé močení, pocit rezidua moči, časté močení, nykturie,
inkontinence) a rozvoj fibrózy močového měchýře, malá kapacita močového měchýře,
teleangiektázie a projevy chronického podráždění močového měchýře
- pyelitida a ureteritida

Kardiotoxicita, použití u pacientů s onemocněním srdce
Po podání ifosfamidu byla hlášena fatální kardiotoxicita.
Riziko rozvoje karditoxických účinků je závislé na dávce. Zvyšuje se u pacientů s předchozí nebo
souběžnou léčbou jinými kardiotoxickými látkami nebo radioterapií srdeční oblasti a možná i u
pacientů s renálním poškozením.
Zvláštní opatrnosti je zapotřebí v případě použití ifosfamidu u pacientů s rizikovými faktory
kardiotoxicity a u pacientů s probíhajícím onemocněním srdce.
Mezi projevy kardiotoxicity hlášené v souvislosti s léčbou ifosfamidem (viz bod 4.8) patří:
- Supraventrikulární či ventrikulární arytmie včetně atriální/supraventrikulární tachykardie,
fibrilace síní, bezpulzová ventrikulární tachykardie
- Snížené QRS napětí a segment ST nebo změny T-vlny
- Toxická kardiomyopatie vedoucí k srdečnímu selhání s městnáním a hypotenzí
- Perikardiální výpotek, fibrinová perikarditida a epikardiální fibróza

Plicní toxicita
Byla zaznamenána pulmonální toxicita vedoucí k respiračnímu selhání i fatálnímu následku. U léčby
ifosfamidem byla zaznamenána intersticiální pneumonitida a plicní fibróza. Zároveň byly hlášeny
další formy plicní toxicity.

Sekundární malignity
Stejně jako u každé cytotoxické léčby představuje léčba ifosfamidem riziko sekundárních tumorů a
jejich prekurzorů. Sekundární malignita se může rozvinout za několik let po ukončení chemoterapie.

Riziko myelodysplastických změn někdy progredujících do akutních leukemií je zvýšeno (viz bod
4.8). Mezi další malignity zaznamenané po použití ifosfamidu nebo režimů obsahujících ifosfamid
patří lymfom, tyroidální karcinom a sarkomy.

Malignita byla zaznamenána i po expozici in utero u cyklofosfamidu, což je jiné cytostatikum ze
skupiny oxazafosforinů.

Venookluzivní onemocnění jater
V souvislosti s chemoterapií ifosfamidem bylo zaznamenáno venookluzivní onemocnění jater, které je
také známou komplikací léčby cyklofosfamidem, což je jiné cytostatikum ze skupiny oxazafosforinů.

Genotoxicita
(viz bod 4.6)

Vliv na fertilitu
(viz bod 4.6)

Ženy jako pacientky
U pacientek léčených ifosfamidem byla zaznamenána amenorea. Kromě toho byla u cyklofosfamidu,
což je jiné cytostatikum ze skupiny oxazafosforinů, zaznamenána oligomenorea.

Riziko trvalé amenorey vyvolané chemoterapií se zvyšuje u starších žen.

U dívek léčených ifosfamidem před nástupem puberty se obvykle rozvíjí sekundární pohlavní znaky
normálně a mají pravidelnou menstruaci.

Dívky léčené ifosfamidem před nástupem puberty byly schopny později otěhotnět.

Dívky léčené ifosfamidem, které si po ukončení léčby udržely ovariální funkci, mají zvýšené riziko
rozvoje předčasné menopauzy.

Muži jako pacienti
U mužů léčených ifosfamidem se může rozvinout oligospermie nebo azoospermie.

U těchto pacientů nejsou obvykle sexuální funkce a libido narušeny.

U chlapců léčených ifosfamidem před nástupem puberty se obvykle rozvíjí sekundární pohlavní znaky
normálně, ale mohou mít oligospermii nebo azoospermii.
Může se vyskytnout určitý stupeň atrofie varlat.

Azoospermie navozená ifosfamidem je u některých pacientů reverzibilní, ale reverzibilita se může
objevit až za několik let po ukončení léčby.

Muži, kteří byli dočasně sterilní při léčbě ifosfamiden, byli schopni později počít dítě.

Anafylaktické / anafylaktoidní reakce, zkřížená senzitivita
V souvislosti s ifosfamidem byly hlášeny anafylaktické/ anafylaktoidní reakce.
Mezi oxazafosforinovými cytostatiky byla zaznamenána zkřížená senzitivita.

Poruchy hojení ran
Ifosfamid může ovlivnit běžný proces hojení ran.

Alopecie
Alopecie je velmi častá a je závislá na dávce ifosfamidu.
Alopecie vyvolaná chemoterapií může vést až k úplné ztrátě vlasů (alopecie).
Vlasy mohou znovu narůst, avšak mohou mít jinou texturu nebo barvu.

Nauzea a zvracení
Podávání ifosfamidu může vyvolat nauzeu a zvracení.
Ke zvážení je použití antiemetik k prevenci a zmírnění nauzey a zvracení dle současných doporučení.
Konzumace alkoholu může zhoršit zvracení a nauzeu vyvolanou chemoterapií.

Stomatitida
Podávání ifosfamidu může vyvolat stomatitidu (orální mukozitida).
Mají se zvážit současná doporučení týkající se opatření k prevenci a zmírnění stomatitidy. Aby se snížilo
riziko stomatitidy, je třeba věnovat pozornost důkladné hygieně ústní dutiny.

Paravenózní podání
Cytostatický účinek ifosfamidu nastává po jeho aktivaci, k níž dochází hlavně v játrech. Proto je riziko
poškození tkáně po náhodném paravenózním podání nízké.

V případě náhodného paravenózního podání ifosfamidu se má infuze ihned ukončit, extravaskulární
roztok ifosfamidu odsát zavedenou kanylou a nasadit další vhodná opatření.

Použití u pacientů s poruchou funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin, zejména těžkou, může snížená renální exkrece vést ke zvýšení
plazmatických hladin ifosfamidu a jeho metabolitů. To může vést ke zvýšení toxicity (např.
neurotoxicity, nefrotoxicity, hematotoxicity), a proto se má vzít v úvahu u těchto pacientů při
stanovování dávky renální poškození.

Použití u pacientů s poruchou funkce jater
Jaterní poškození, zejména závažné, může vést ke snížení aktivace ifosfamidu. To může snížit účinnost
léčby ifosfamidem. To je třeba vzít v úvahu při volbě dávky a interpretaci odpovědi na zvolenou dávku.

Vyšetření
U pacientů s cukrovkou se má pravidelně kontrolovat hladina cukru v krvi, aby se včas mohla upravit
léčba antidiabetiky. Viz též bod 4.5.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

• Plánované souběžné nebo sekvenční podávání dalších substancí nebo léčby, která by mohla
zvýšit pravděpodobnost nebo závažnost toxických účinků (jinými způsoby farmakodynamických
nebo farmakokinetických interakcí) vyžaduje pečlivé individuální zhodnocení očekávaného
přínosu a rizik. Pacienti s takovou kombinací léčby musí být pečlivě sledováni z hlediska
příznaků toxicity, aby bylo možno včas zasáhnout.
• Pacienti na léčbě ifosfamidem a látkami snižujícími jeho aktivaci mají být sledováni vzhledem k
možnému snížení terapeutické účinnosti a nutnosti úpravy dávkování.

• Ke zvýšení hematotoxicity a/nebo imunosuprese může dojít v důsledku kombinovaného účinku
ifosfamidu a např.
− inhibitorů ACE: inhibitory ACE mohou vyvolat leukopenii
− karboplatiny
− cisplatiny
− natalizumabu

• Ke zvýšení kardiototoxicity může dojít v důsledku kombinovaného účinku ifosfamidu a např.
− antracyklinů
− radioterapie srdeční oblasti

• Ke zvýšení plicní toxicity může dojít v důsledku kombinovaného účinku ifosfamidu a např.
− amiodaronu
− G-CSF, GM-CSF (faktor stimulující kolonie granulocytů, faktor stimulující kolonie
granulocytových makrofágů).

• Ke zvýšení nefrotoxicity a následně i hematotoxicity a toxicity CNS může dojít v důsledku
kombinovaného účinku ifosfamidu a např.
− acikloviru
− aminoglykosidů
− amfotericinu B
− karboplatiny
− cisplatiny

• Ke zvýšení rizika rozvoje hemoragické cystitidy může dojít v důsledku kombinovaného účinku
ifosfamidu a např.
− busulfanu
− radioterapie močového měchýře

• K aditivním účinkům na CNS může dojít v důsledku kombinovaného účinku ifosfamidu a např.
− antiemetik
− antihistaminik
− narkotik
− sedativ

• Induktory lidských hepatálních a extrahepatálních mikrozomálních enzymů (např. enzymů
cytochromu P450):
Potenciál pro zvýšení tvorby metabolitů odpovědných za cytotoxicitu a další toxicity (v
závislosti na indukovaných enzymech) je třeba vzít v úvahu v případě předchozí či souběžné
léčbě např. s
− karbamazepinem
− kortikosteroidy
− rifampinem
− fenobarbitalem
− fenytoinem
− třezalkou tečkovanou

• Inhibitory CYP 3A4: Snížená aktivace a metabolismus ifosfamidu může změnit účinnost léčby
ifosfamidem. Inhibice CYP 3A4 může také vést ke zvýšené tvorbě metabolitu ifosfamidu, který
je spojován s nefrotoxicitou. Mezi inhibitory CYP 3A4 patří
− ketokonazol
− flukonazol
− itrakonazol
− sorafenib

• Docetaxel: Byla hlášena zvýšená gastrointestinální toxicita docetaxelu, pokud byl ifosfamid
podáván před infuzí docetaxelu.

• Deriváty kumarinu: U pacientů léčených ifosfamidem a warfarinem bylo hlášeno zvýšené INR
(mezinárodní normalizační poměr).

• Vakcíny: Po vakcinaci lze očekávat sníženou odpověď vzhledem k imunosupresivním účinkům
ifosfamidu. Použití živých vakcín může vést k infekci vyvolané vakcínou.

• Tamoxifen: Souběžné podávání tamoxifenu a chemoterapie může zvýšit riziko
tromboembolických komplikací.

• Cisplatina: Ztráta sluchu vyvolaná cisplatinou se může zhoršit souběžnou terapií ifosfamidem
(viz také interakce výše v textu)

• Irinotekan: Při souběžném podávání irinotekanu s ifosfamidem se může snížit tvorba aktivního
metabolitu irinotekanu.

• Alkohol: U některých pacientů může alkohol zhoršit nauzeu a zvracení vyvolané ifosfamidem.

• Souběžné podávání antidiabetik, jako deriváty sulfonylurey a ifosfamidu, může zesílit
hypoglykemické účinky předchozích léků.

• Existuje teoretická interakce mezi ifosfamidem a alopurinolem, která zvyšuje závažnost útlumu
kostní dřeně.

• Výsledky experimentů in vitro naznačují, že bupropion je metabolizován především
prostřednictvím mikrozomálního enzymu cytochromu P450 IIB6 (CYP2B6). Proto je třeba při
současném podávání bupropionu a přípravků působících na izoenzym CYP2B6 (jako je
orfenadrin, cyklofosfamid a ifosfamid) postupovat s opatrností. V případě dřívější nebo
souběžné léčby fenobarbitalem, fenytoinem, benzodiazepiny, primidonem, karbamazepinem,
rifampicinem nebo chloralhydrátem existuje riziko indukce všudypřítomných mikrozomálních
izoenzymů CYP, vyskytujících se především v játrech.
• Grapefruity obsahují látku vedoucí k inhibici izoenzymů CYP, a proto mohou snižovat
metabolickou aktivaci ifosfamidu a v důsledku toho i jeho účinnost. Proto nemají pacienti léčení
ifosfamidem jíst grapefruity a mají se vyhnout potravinám a nápojům obsahujícím toto ovoce.
• Ifosfamid může zvyšovat kožní reakci na ozáření (tzv. radiation recall syndrome).
• Analogicky jako u cyklofosfamidu může dojít k následujícím interakcím: terapeutický účinek a
toxicita ifosfamidu se může zvýšit současným podáním chlorpromazinu, trijodthyroninu nebo
inhibitorů aldehyd-dehydrogenázy jako je disulfiram (Antabus); může se také zvyšovat
myorelaxační účinek suxamethonia.

4.6 Ferilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bylo prokázáno, že podávání isofosfamidu v průběhu organogeneze může mít u myší, potkanů a králíků
fytotoxický účinek, a proto může podávání ifosfamidu těhotným ženám vést k poškození plodu.
Existují pouze velmi omezené údaje týkající se použití ifosfamidu během těhotenství u lidí.

Po expozici režimu ifosfamidové chemoterapie v průběhu těhotenství byl hlášen zpomalený růst plodu
a neonatální anémie. Po použití během prvního trimestru těhotenství byly zaznamenány mnohočetné
vrozené vady.
Studie na zvířatech zaměřené na cyklofosfamid, což je jiné cytostatikum ze skupiny oxazafosforinů,
naznačují, že zvýšené riziko potratu a malformací může přetrvávat i po vysazení cyklofosfamidu tak
dlouho, dokud existují oocyty/folikuly, které byly vystaveny cyklofosfamidu během kterékoliv fáze
zrání.

Kromě toho bylo popsáno, že expozice cyklofosfamidu může vyvolat potrat, malformace (po expozici
v prvním trimestru) a neonatální dopady zahrnující leukopenii, pancytopenii, těžkou hypoplazii kostní
dřeně a gastroenteritidu.

Na základě výsledků studií na zvířatech, lidských kazuistik a mechanismu účinku léčivé látky se
použití ifosfamidu během těhotenství, zejména v prvním trimestru, nedoporučuje.
Ve velmi individuálních případech je třeba posoudit přínos léčby vůči možným rizikům pro plod.

Je-li ifosfamid používán během těhotenství, nebo pokud pacientka otěhotní během nebo po léčbě tímto
přípravkem, má být informována o možném riziku na plod.

Kojení
Ifosfamid může přecházet do mateřského mléka a může vyvolat neutropenii, trombocytopenii, nízkou
hladinu hemoglobinu a průjem u dětí. Ifosfamid je při kojení kontraindikován (viz bod 4.3).

Fertilita
Ifosfamid narušuje oogenezi a spermatogenezi. Může vyvolat sterilitu u obou pohlaví. Ifosfamid může
vyvolat přechodnou či trvalou amenoreu u žen a oligospermii nebo azospermii u chlapců období před
pubertou. Muži léčení ifosfamidem mají být před léčbou informováni o možnosti uchovat a zachovat v
řádném stavu předem odebrané sperma.

Genotoxicita
Ifosfamid je genotoxický a mutagenní pro mužské a ženské zárodečné buňky. Ženy proto nemají
během léčby ifosfamidem otěhotnět a muži počít dítě.
Muži nemají počít dítě ještě po dobu až 6 měsíců po ukončení léčby.
Sexuálně aktivní ženy a muži mají během tohoto období používat spolehlivé antikoncepční metody.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Ifosfamid může svými projevy toxicity CNS narušit schopnost pacienta řídit motorová vozidla či
obsluhovat těžké stroje. Viz bod 4.4.

4.8 Nežádoucí účinky

U pacientů léčených pouze ifosfamidem je toxicitou omezující dávku myelosuprese a urotoxicita.
Výskyt hematurie, především makroskopické, spojené s hemoragickou cystitidou, se může výrazně
snížit podáním uroprotektiva mesna, rozsáhlou hydratací a frakcionací dávek. Pokud dojde k leukopenii,
je obvykle jenom
mírná nebo středně závažná. Další významné nežádoucí účinky zahrnují alopecii, nauzeu, zvracení a
toxicitu vůči centrálnímu nervovému systému.


Třídy orgánových
systémů
Velmi časté
více než u Časté
u 1/100 až

Méně časté u
1/1000 až Vzácné u
1/10000 až
Velmi vzácné u
méně než 1/10000,
včetně izolovaných
zpráv

Infekce a
infestace
Infekce Pneumonie
Sepse
(septický šok)**

Novotvary benigní,
maligní a blíže
neurčené
(zahrnující cysty a
polypy)
Sekundární nádory
Karcinom
močového ústrojí
Myelodysplastický
syndrom
Akutní
leukemie***
Akutní lymfocytární
leukemie **
Lymfom (non
Hodgkinův lymfom
Sarkomy**
Karcinom renálních
buněk
Tyroidální karcinom
Progrese základní
malignity*
Poruchy krve a
lymfatického
systému
Myelosuprese ****
Leukopenie1
Neutropenie
Anémie3
Trombocytopenie2
Hematotoxicita**
Hemolyticko-
uremický syndrom
Diseminovaná
intravaskulární
koagulace
Hemolytická anémie
Neonatální anémie
Methemoglobinemie
Poruchy
imunitního
systému
Hypersenzitiv
ní reakce
Anafylaktický šok
Angioedém**
Imunosuprese
Kopřivka
Endokrinní
poruchy
Ireverzibilní
poruchy ovulace
SIADH
(syndrom
neadekvátní
sekrece ADH)

Poruchy
metabolismu a
výživy
Metabolická
acidóza
Snížená chuť k
jídlu

Anorexie Hyponatremie
Dehydratace
Retence vody
Elektrolytová
dysbalance
Hypokalemie
Syndrom nádorového
rozpadu
Hypokalcemie
Hypofosfatemie
Hyperglykemie
Polydipsie
Psychiatrické
poruchy
Halucinace
Depresivní
psychóza
Dezorientace
Neklid
Zmatenost
Záchvat paniky
Katatonie
Mánie
Paranoia
Deziluze
Delirium
Bradyfrenie
Mutismus
Změna duševního
stavu
Echolalie
Logorea
Perseverace
Amnézie
Poruchy
nervového systému
Encefalopatie
Ospalost
Toxicita na
centrální nervový
systém
Spavost
Zapomnětlivost
Závratě
Periferní neuropatie

Cerebelárrní
syndrom
Koma
Záchvaty
Polyneuropatie
Dysartrie
Křeče**
Status epilepticus
(konvulzivní a
nekonvulzivní)
Reverzibilní zadní
leukoencefalopatický
syndrom
Leukoencefalopatie
Extrapyramidová
porucha
Asterixis
Porucha pohybů
Polyneuropatie
Dysestezie
Hypestezie
Parestezie
Neuralgie
Porucha chůze
Inkontinence stolice
Poruchy oka Rozmazané
vidění
Poruchy zraku
Konjunktivitida
Podráždění oka
Poruchy ucha a
labyrintu
Hluchota
Zhoršení sluchu
Vertigo
Tinitus
Srdeční poruchy Arytmie
Ventrikulární
arytmie
Ventrikulární
fibrilace**
Ventrikulární
tachykardie**
Ventrikulární
extrasystolySuprav
entrikulární arytmie
Fibrilace síní ̈
Flutter síní
Supraventrikulární
extrasystoly
Předčasné
kontrakce síní
Selhání srdce
Kardiotoxicita6

Srdeční zástava
Infarkt myokardu
Bradykardie
Srdeční zástava**
Infarkt myokardu
Kardiogenní šok**
Srdeční selhání**
Blokáda levého
Tawarova raménka
Blokáda pravého
Tawarova raménka
Perikardiální výpotek
Krvácení do
myokardu
Angina pectoris
Selhání levé komory
Kardiomyopatie**
Městnavá
kardiomyopatie
Myokarditida**
Perikarditida
Myokardiální
deprese
Palpitace
Snížení ejekční
frakce**
Abnormální ST
segment na
elektrokardiogramu
Inverze T-vlny na
elektrokardiogramu
Abnormální
QRS komplex na
EKG
Cévní poruchy Krvácení Hypotenze7 Tromboembolie
Hluboká žilní
trombóza
Syndrom zvýšené
propustnosti kapilár
(capillary leak
syndrome)
Vaskulitida
Hypertenze
Erytém
Respirační, hrudní
a mediastinální
poruchy
Poruchy
funkce plic
Kašel
Dyspnoe
Intersticiální
pneumonitida
Pneumonitida**
Intersticiální plicní
nemoc**
(projevující se jako
intersticiální plicní
fibróza)
Selhání dýchání
Toxický alergický
edém plic
Respirační selhání**
Akutní syndrom
respirační tísně**
Plicní hypertenze**
Alergická alveolitida
Plicní edém**
Pleurální výpotek
Bronchospasmus
Hypoxie
Gastrointestinální
poruchy
Nauzea
Zvracení
Průjem
Zácpa
Stomatitida

Akutní pankreatitida
Apendicitida
Kolitida
Enterokolitida
Pankreatitida
Ileus
Gastrointestinální
krvácení
Ulcerace sliznic
Bolest břicha
Nadměrná sekrece
slin
Poruchy jater a
žlučových cest
Poruchy funkce
jater -
hepatotoxicita Selhání jater**
Fulminantní
hepatitida **
Venookluzivní
jaterní onemocnění
Trombóza portální
žíly
Cytolytická
hepatitida
Cholestáza
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Alopecie Vyrážka
Dermatitida
Toxické kožní reakce
Toxická epidermální
nekrolýza
Stevens-Johnsonův
syndrom
Syndrom palmo-
plantární
erytrodysestezie
Radiační recall
dermatitida
Kožní nekróza
Otok obličeje
Petechie
Makulární vyrážka
Pruritus
Erytém
Kožní
hyperpigmentace
Hyperhidróza
Poruchy nehtů
Poruchy svalové a
kosterní soustavy a
pojivové tkáně
Křeče Křivice
Osteomalacie
Rhabdomyolýza
Retardace růstu
Myalgie
Artralgie
Bolest končetin
Svalové záškuby
Poruchy ledvin a
močových cest
Hematurie
Mikrohematurie
Makrohematurie
Renální
dysfunkceRenální strukturální
poškození

Hemoragická
cystitida
Nefropatie
Tubulární
dysfunkce

Inkontinence
Dysurie
Porucha frekvence
močení
Podráždění
močového měchýře

Dysfunkce
glomerulů
Tubulární
acidóza
Proteinurie
Akutní selhání
ledvin
Chronické
selhání ledvin

Fanconiho syndrom
Tubulointersticiální
nefritida
Nefrogenní diabetes
insipidus
Aminokyseliny v
moči
Polyurie
Enuréza
Pocit zbytkové moči

Poruchy
reprodukčního
systému a prsu

Oligospermie
Amenorea
Snížená hladina
ženských
Azoospermie

Infertilita
Selhání ovarií
Předčasná
menopauza

* včetně reaktivace latentních infekcí včetně virové hepatidy, Pneumocystis jiroveci, herpes zoster,
Strongyloides, progresivní multifokální leukoencefalopatie a dalších virových a plísňových infekcí
** včetně fatálních následků
*** včetně akutní myeloidní leukemie, akutní promyelocytární leukemie, akutní lymfocytární leukemie
**** myelosuprese projevující se jako selhání kostní dřeně
***** včetně otoku, zánětu, bolesti, erytému, citlivosti, svědění

Následující termíny nežádoucích účinků byly hlášeny u leukopenie: neutropenie,
granulocytopenie, lymfopenie a pancytopenie. Neutropenická horečka viz níže.
Trombocytopenie může být též komplikována krvácením. Hlášeno bylo krvácení s fatálním
průběhem.
Včetně případů hlášených jako anémie a pokles hemoglobinu/hematokritu.
Hlášena byla encefalopatie s komatem a úmrtím.
Toxicita v oblasti centrálního nervového systému se projevovala následujícími projevy a
symptomy: abnormální chování, citová nestabilita, agresivita, neklid, úzkost, afázie, astenie,
ataxie, cerebelární syndrom, nedostatečná mozková funkce, kognitivní porucha, koma, stav
zmatenosti, dysfunkce kraniálního nervu, depresivní stav vědomí, deprese, dezorientace,
závrať, abnormální elektroencefalogram, encefalopatie, citový útlum, halucinace, bolest hlavy,
představy, letargie, porucha paměti, změny nálady, motorická dysfunkce, svalové křeče,
pohlavních
hormonů
Porucha ovulace
Zvýšena hladina
gonadotropinu v krvi
Vrozené familiární
a genetické vady
Retardace růstu
plodu
Celkové poruchy a
reakce v místě
aplikace
Horečka Astenické
projevy
Únava
Slabost
Neklid
FlebitidaNeutropenická
horečka12

Mukozitida
Reakce v místě
vpichu
Úmrtí
Malátnost
Víceorgánové
selhání**
Celkové tělesné
zhoršení
Reakce v místě
aplikace
injekce/infuze*****
Bolest na hrudi
Edém
Mukozitida
Bolest
Pyrexie
Zimnice
Vyšetření Zvýšení segmentu
ST
Zvýšení jaterních
enzymů
Zvýšení SGOT
Zvýšení SGPT
Zvýšení gama-GT
Zvýšení ALP
Zvýšení bilirubinu
Fosfaturie
Poranění, otravy a
procedurální
komplikace
Zvýšená reakce na
radioterapii
Vrozené,
familiární a
genetické vady
Aminoacidurie
myoklonus, progresivní ztráta reflexů mozkového kmene, psychotické reakce, rozrušení,
somnolence, třes, močová inkontinence.
Kardiotoxicita byla hlášena jako městnavé srdeční selhání, tachykardie, plicní edém.
Hlášen byl fatální následek.
Hlášena byla hypotenze vedoucí k šoku a fatálnímu následku.
Hepatotoxicita byla hlášena jako zvýšení jaterních enzymů, tj. sérové
alaninaminotransaminázy, alkalické fosfatázy, gamaglutamyltransferázy a laktát
dehydrogenázy, zvýšení bilirubinu, žloutenka, hepatorenální syndrom.
Četnost hemoragické cystitidy je odhadována na základě četnosti hematurie. Mezi hlášené
příznaky hemoragické cystitidy patří dysurie a polakiurie.
10 Renální dysfunkce měla hlášené následující projevy: Renální selhání (včetně akutního
renálního selhání, ireverzibilní renální selhání, hlášen byl i fatální průběh), zvýšená hladina
kreatininu v séru, zvýšení BUN, snížení clearance kreatininu, metabolická acidóza, anurie,
oligourie, hyponatremie, uremie, zvýšení clearance kreatininu. Renální strukturální poškození
mělo hlášeno následující projevy: akutní tubulární nekróza, poškození renálního parenchymu,
enzymurie, cylindrurie, proteinurie.
11 Včetně případů hlášených jako flebitida a podráždění žilní stěny.
12 Četnost neutropenické horečky: zahrnuje případy hlášené jako granulocytopenická horečka.

Infekce a infestace / Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Méně často byla hlášena pneumonie.
Velmi vzácně se může vyskytnout intersticiální pneumonitida a chronická intersticiální fibróza.
Vzácné jsou poruchy plic doprovázené klinickými známkami, jako je kašel, dyspnoe, vedoucí velmi
vzácně k respiračnímu selhání.
Byly popsány velmi vzácné případy toxicko-alergického edému plic.

Novotvary benigní, maligní a blíže neurčené (zahrnující cysty a polypy)
Stejně jako je tomu obecně v případě jiných alkylačních látek, představuje i léčba ifosfamidem méně
často riziko vzniku sekundárních nádorů nebo jejich prekanceróz jako druhotných pozdních následků.
Byl mimo jiné hlášen vznik karcinom močového ústrojí a myelodysplastického syndromu, vedoucího
až k akutní leukemii. Studie u zvířat potvrdily, že riziko karcinomu močového měchýře lze významně
snížit odpovídajícím podáním mesny.

Poruchy krve a lymfatického systému / Infekce a infestace/Cévní poruchy / Celkové poruchy a reakce
v místě aplikace
Velmi častá je myelosuprese, která závisí na dávce a je zároveň faktorem, který dávku omezuje.
Projevuje se především leukopenií a v menším rozsahu trombocytopenií, spojenou s vyšším rizikem
krvácení. Při vyšších dávkách je leukopenie téměř všeobecná. Anémie je obecně vzácná a nevzniká
dříve než po absolvování několika léčebných cyklů.
Myelosuprese je obvykle reverzibilní a léčbu je možno provádět každé 3 až 4 týdny. Používá-li se
ifosfamid v kombinaci s jinými myelosupresivními látkami, může být nezbytné dávku upravit.
Vzhledem k neutropenii se může objevit zvýšená teplota, která může být doprovázena infekcemi.
Pacienti, u kterých došlo k závažné myelosupresi, jsou potenciálně ohroženi vyšším rizikem infekce,
která může vést až k život ohrožující sepsi.
Existují určité komplikace jako je tromboembolie, DIC (diseminovaná intravaskulární koagulace) nebo
hemolyticko-uremický syndrom (HUS), které mohou být způsobeny nějakým základním onemocněním,
k nimž však může se zvýšenou frekvencí docházet rovněž při chemoterapii ifosfamidem.

Poruchy imunitního systému / Cévní poruchy / Poruchy kůže a podkožní tkáně
Vzácně byly hlášeny hypersenzitivní reakce. Obecnými klinickými projevy jsou vyrážka, febrilní
hypotenze atd. Velmi vzácně mohou alergické reakce vyústit v anafylaktický šok.

Endokrinní poruchy / Poruchy metabolismu a výživy
Vzácně byly pozorovány SIADH (syndrom neadekvátní sekrece ADH) s hyponatremií a retencí vody a
přidružené symptomy (zmatenost, křeče).
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Velmi vzácně může být kombinovaná chemoterapie využívající ifosfamid faktorem, který přispívá ke
vzniku rhabdomyolýzy.

Psychiatrické poruchy / Poruchy nervového systému
Velmi často se může objevit encefalopatie. Může se vyvinout v průběhu několika hodin až několika dnů
po zahájení léčby ifosfamidem. Encefalopatie a přidružené symptomy jsou obvykle reverzibilní a
spontánně zmizí v průběhu několika dnů po posledním podání ifosfamidu.
Nejčastěji hlášeným symptomem encefalopatie je ospalost, která může vzácně přerůst ve spavost a ve
velmi vzácných případech přejít až do komatu. Další symptomy, ke kterým výjimečně dochází, jsou
zapomnětlivost, depresivní psychóza, dezorientace, neklid, závratě, zmatenost, halucinace a vzácně i
cerebelární syndrom a inkontinence (stolice a moči). Velmi vzácně byly hlášeny epileptické záchvaty a
koma s fatálními následky.
Existují i zprávy o rychlejší úlevě od symptomů po použití methylenové modři u pacientů, u nichž se
vyvinula ifosfamidem indukovaná encefalopatie. Jiné zprávy však použití methylenové modři v této
situaci nepodpořily. Methylenová modř se tedy má uvažovat jako možnost léčby po krátkém zhodnocení
poměru rizika a přínosu pouze u těch pacientů, u kterých vznikla velmi závažná encefalopatie, vyvolaná
ifosfamidem.
Vzácně se může vyskytnout polyneuropatie.

Poruchy oka
Vzácně bylo hlášeno přechodné rozmazané vidění a v izolovaných případech i zhoršené vidění.

Srdeční poruchy / Vyšetření
Méně často byly hlášeny arytmie jako ventrikulární a supraventrikulární arytmie, vzestup ST-segmentu
a selhání srdce, především po podání mimořádně vysokých dávek ifosfamidu. Velmi vzácně může
arytmie vyústit ve fatální zástavu srdce. Velmi vzácně byl hlášen infarkt myokardu, který však nemůže
být s jistotou připsán léčbě ifosfamidem.

Gastrointestinální poruchy / Poruchy metabolismu a výživy/ Celkové poruchy a reakce v místě
aplikace
Velmi častými nežádoucími účinky, závislými na dávce, jsou nauzea a zvracení. U zhruba 50 % pacientů
se vyskytují středně těžké až těžké formy, které mohou vést k dehydrataci. Méně často byly
pozorovány anorexie, průjmy, zácpa a vzácně i mukozitida či stomatitida.
Velmi vzácně může vzniknout akutní pankreatitida.

Poruchy jater a žlučových cest / Vyšetření
Méně často může docházet k poruchám funkce jater, doprovázeným vzestupem jaterních enzymů jako
je SGOT, SGPT, gama-GT, ALP a/nebo bilirubinu.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi častým nežádoucím účinkem je alopecie. V závislosti na podané dávce a době trvání léčby k ní
může docházet až u 100 % pacientů, obecně je však reverzibilní.
Vzácně se může objevit dermatitida a velmi vzácně toxické kožní reakce.
Byly hlášeny velmi vzácné případy zesílených kožních reakcí na radioterapii (tzv. radiation recall
syndrome).

Poruchy ledvin a močových cest / Poruchy metabolismu a výživy / Poruchy svalové a kosterní soustavy
a pojivové tkáně

Močový měchýř
Hematurie po podání ifosfamidu je velmi častou komplikací, která závisí na dávce. Podle závažnosti
mikro-, makrohematurie nebo hemoragické cystitidy je třeba léčbu přerušit.
Dalšími klinickými projevy jsou dysurie, poruchy frekvence vyměšování a jiné symptomy podráždění
močového měchýře.
Ledviny
Ifosfamid vyvolává nefropatie, které se běžně projevují jako tubulární, vzácně také jako glomerulární
dysfunkce. Běžnými klinickými projevy nefropatie vyvolané ifosfamidem jsou pokles clearance
kreatininu nebo vzrůst BUN a sérového kreatininu – tyto příznaky jsou obvykle přechodné.
Tubulární dysfunkce ledvin vyvolaná ifosfamidem je vzácně doprovázena aminoacidurií, fosfaturií,
tubulární acidózou, proteinurií a/nebo elektrolytovou dysbalancí.
Ifosfamidem vyvolaná acidóza je často hlášena jako metabolická acidóza.
Velmi vzácně, avšak často u dětí, se může u pacientů s chronickou tubulární dysfunkcí ledvin vyvinout
Fanconiho syndrom. Ten může vést ke křivici a osteomalacii u dospělých. Velmi vzácné jsou také
nefropatie, vyúsťující v akutní a chronické selhání ledvin, především v kombinaci s nefrotoxickými
léčivy.
Velmi vzácně byla hlášena hypokalemie.

Poruchy reprodukčního systému a prsu / Endokrinní poruchy
Vzhledem k mechanismu účinku vyvolává ifosfamid jako alkylační činidlo často poruchy
spermatogeneze vzácně ireverzibilní, které mají za následek azoospermii a/nebo přetrvávající
oligospermii.
Méně často byly hlášeny ireverzibilní poruchy ovulace, vedoucí k amenoree a snížené hladině ženských
pohlavních hormonů.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Při léčbě ifosfamidem se velmi často objevuje horečka jako důsledek neutropenie spojené s infekcí nebo
v souvislosti s hypersenzitivními reakcemi, které mají někdy neznámý původ.
Častými komplikacemi u pacientů trpících nádorovými onemocněními jsou důsledky astenického stavu,
jako je únava, slabost a neklid. Ifosfamid může stejně jako jiná cytostatika tyto symptomy zesilovat.
Vzácně se mohou objevit reakce v místě vpichu injekce.

Skupinové účinky
Následující nežádoucí účinky byly hlášeny u cyklofosfamidu a dalších cytostatik ze skupiny
oxazafosforinů:
Karcinom renální pánvičky, karcinom uretery, karcinom, nekróza nebo fibróza močového měchýře,
kontrakce močového měchýře, hemoragická pyelitida, hemoragická ureteritida, ulcerózní cystitida,
intrauterinní úmrtí, fetální malformace, fetální toxicita (včetně myeslosuprese, gastroenteritidy),
předčasný porod, testikulární atrofie, oligomenorea.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48,
100 41 Praha 10. Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Mezi závažné následky předávkování patří projevy toxicit závislých na dávce, jako jsou CNS toxicita,
nefrotoxicita, myelosuprese a mukozitida. Viz bod 4.4.

Pacienti, u nichž došlo k předávkování, mají být pečlivě sledováni vzhledem k rozvoji toxicity.

Specifické antidotum ifosfamidu není známo.

Předávkování má být řešeno podpůrnými opatřeními včetně adekvátní, moderní léčby jakýchkoli
průvodních infekcí, myelosuprese nebo jiné toxicity, pokud k ní dojde.

Ifosfamid a jeho metabolity jsou dialyzovatelné. Proto v případě závažného předávkování s jeho včas
zachycenými projevy lze uvažovat o hemodialýze, zejména u pacientů s renálním poškozením.

K profylaxi cystitidy je vhodné podávat mesnu, která napomáhá zabránit nebo omezit urotoxickým
účinkům při předávkování.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: analoga dusíkatého yperitu, ifosfamid
ATC kód: L01AA
Ifosfamid je cytostatikum ze skupiny oxazafosforinů. Chemicky je blízce příbuzný např. s dusíkatým
yperitem a je syntetickou obdobou cyklofosfamidu.
Ifosfamid je in vitro neaktivní a in vivo je nejspíše aktivován v játrech mikrozomálními enzymy na hydroxyifosfamid, který je v rovnováze se svým tautomerem aldoifosfamidem. Aldoifosfamid se
samovolně rozkládá na akrolein a alkylační metabolit izofosfamid-yperit. Předpokládá se, že urotoxické
účinky ifosfamidu jsou vyvolávány akroleinem.
Cytotoxický účinek ifosfamidu je dán interakcí mezi jeho alkylačními metabolity a DNA. Místem
zásahu jsou fosfodiesterové můstky DNA. Alkylace vede k rozštěpení řetězce a zesíťování DNA.
V buněčném cyklu je zpomalen přechod přes G2-fázi. Cytotoxický účinek není pro fázi buněčného cyklu
specifický, je však specifický pro buněčný cyklus.
Nelze vyloučit zkříženou rezistenci, především s cytostatiky o podobné stavbě jako je například
cyklofosfamid, ale také s dalšími alkylačními činidly. Na druhé straně bylo zjištěno, že nádory, které
jsou rezistentní na cyklofosfamid nebo které se znovu po léčbě cyklofosfamidem objevují, často reagují
na léčbu ifosfamidem.

Pediatrická populace
Ewingův sarkom
V randomizované kontrolované studii bylo 518 pacientů (z nichž 87 % bylo mladších než 17 let)
s Ewingovým sarkomem, primárním neuroektodermálním nádorem kosti nebo primárním sarkomem
kosti randomizováno k léčbě ifosfamid/etoposidem střídající se se standardní léčbou nebo k samotné
standardní léčbě. U pacientů, kteří neměli metastázy na začátku studie, došlo ke statisticky
signifikantnímu zlepšení 5letého přežití ve skupině používající ifosfamid/etoposid (69 %) v porovnání
se skupinou pacientů dostávajících samotnou standardní léčbu (54 %). Celkové přežití do 5 let bylo
72 % ve skupině léčené ifosfamid/etoposidem ve srovnání k 61 % ve skupině se standardní léčbou.
V obou skupinách byla pozorována obdobná toxicita. U pacientů, kteří měli metastázy na začátku studie,
nebyl pozorován rozdíl v 5letém přežití bez příhody nebo celkovém 5letém přežití v mezi oběma
terapeutickými skupinami.

V randomizované komparativní studii ifosfamidu (režim VAIA) a cyklofosfamidu (režim VACA) u pacientů s Ewingovým sarkomem se standardním rizikem (83 % mladších než 19 let) nebyl prokázán
rozdíl mezi mortalitou spojenou se základním onemocněním nebo všeobecnou mortalitou. Léčba
ifosfamidem prokázala nižší toxicitu.


Jiné pediatrické karcinomy
Ifosfamid byl rozsáhle hodnocen v nekontrolovaných prospektivních ověřovacích studiích u dětí.
Používány byly různé dávkové rozvrhy a režimy a kombinace s jinými protinádorovými přípravky.
Hodnoceny byly následující pediatrické karcinomy: rhabdomyosarkom, non-rhabdomyosarkom,
sarkom měkké tkáně, nádory zárodečných buněk, osteosarkom, non-Hodgkinský lymfom, Hodgkinova
nemoc, akutní lymfoblastická leukemie, neuroblastom, Wilmsův nádor a maligní nádory v CNS.
Dokumentovány byly příznivé dílčí odpovědi, kompletní odpovědi a procenta přežití.

Používá se řada dávkových rozvrhů a režimů ifosfamidu v kombinaci s jinými protinádorovými
přípravky. Předepisující lékař má při volbě dávky, způsobu podávání a rozvrhu přihlížet ke specifickým
režimům chemoterapie dané typem nádoru.

Obvyklé rozpětí dávky ifosfamidu u pediatrických nádorů je 0,8 až 3 g/m2 denně po dobu 2 – 5 dnů do
celkové dávky 4 – 12 g/m2 během jednoho cyklu chemoterapie.

Postupné podávání ifosfamidu se provádí intravenózní infuzí po dobu 30 minut až 2 hodin v závislosti
na objemu infuze či doporučením protokolu:
Uroprotekce mesnou je povinná během podávání ifosfamidu v dávce ekvivalentní 80 – 120 %
ifosfamidu. Doporučuje se prodloužit infuzi mesny na 12 – 48 hodin po ukončení infuze ifosfamidu. % celkové dávky mesny se má podat jako i.v. zahajovací bolus. Nutná je hyperhydratace s nejméně
3000 ml/m2 během infuze ifosfamidu a po dobu 24-48 hodin po ukončení jeho podávání.

Během léčby ifosfamidem, zejména v případě dlouhodobé léčby bude zapotřebí dostatečná diuréza a
pravidelná kontrola renální funkce. Děti ve věku 5 let a mladší mohou být citlivější vůči renální toxicitě
vyvolané ifosfamidem než starší děti nebo dospělí. Hlášena byla závažná nefrotoxicita vedoucí k
Fanconiho syndromu. Vzácně bylo hlášeno progresivní tubulární poškození vedoucí k potenciálně
zneschopňující hypofosfatemii a rachitidě, je však třeba mít ho na paměti.

Pediatrické údaje z randomizovaných kontrolovaných studií jsou omezené.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po intravenózním podání lze ifosfamid najít v orgánech a tkáních již po několika minutách. Mezi
koncentracemi dosaženými v plazmě a podané dávce ifosfamidu existuje lineární závislost.

Distribuce
Ifosfamid a jeho metabolity se distribuují v organismu do tkání a orgánů včetně mozku. Distribuční
objem dosahuje 0,5 až 0,8 l/kg. Poločas ifosfamidu v plazmě je 4 až 7 hodin.
Ifosfamid v nezměněné formě může překračovat hematoencefalitickou bariéru. Signifikantní množství
nezměněného ifosfamidu bylo detekováno v mozkomíšním moku, což odpovídá vysoké rozpustnosti
léčiva v tucích.

O přechodu ifosfamidu přes placentu nebo o jeho vylučování do mateřského mléka žádné potvrzené
údaje neexistují. Vzhledem k teratogenitě látky, potvrzených experimenty na zvířatech a podobné
chemické stavbě jako u cyklofosfamidu je však třeba předpokládat, že i ifosfamid přechází přes placentu
a že je vylučován do mateřského mléka.
Ifosfamid se váže na plazmatické bílkoviny zhruba z dvaceti procent.

Metabolismus
Metabolizace ifosfamidu začíná během několika minut. Aktivace ifosfamidu probíhá primárně v játrech
mikrozomálními oxidázami se smíšenou funkcí.
Ifosfamid je hydroxylován na účinný metabolit 4-hydroxy-ifosfamid. Proces je katalyzován především
izoenzymem CYP3A4 cytochromu P450. Reakcí, při které se otevře cyklická struktura, se transformuje
4-hydroxy-ifosfamid na aktivní aldoifosfamid. Další metabolizace aldoifosfamidu probíhá štěpením
akroleinu na aktivní izofosforamid-yperit. Kromě toho se ifosfamid deaktivuje z 25 až 60% dealkylací
chloroetylového bočního řetězce. Zdá se, že tato reakce je katalyzována CYP2B6. Alternativně může
být aldoifosfamid oxidován na neaktivní karboxyifosfamid.
Metabolismus ifosfamidu je u různých jedinců charakterizován širokou variabilitou.

Eliminace
Ifosfamid a jeho metabolity se vylučují především ledvinami. Sérový poločas se pohybuje mezi 4 až hodinami v závislosti na dávce a režimu dávkování. Více než 80 % jednorázové dávky ifosfamidu se
vyloučí močí během 24 hodin. Při podání frakcionované dávky 1,6-2,4 g/m2 povrchu těla ve třech po
sobě jdoucích dnech, resp. vysoké jednotlivé dávky 3,8-5 g/m2 povrchu těla se vyloučilo během 72 hodin
57 % resp. 80 % podané dávky ve formě metabolitů nebo nezměněného ifosfamidu. Nemetabolizované
vyloučené množství dosáhlo u výše uvedených dávek 15 % resp. 53 %.
Renální přečišťovací schopnost dosahuje hodnot 6-22 ml/min.
Studie pacientů ve věku 40 až 71 let ukazuje, že eliminační poločas se zřejmě prodlužuje s věkem. Toto
zjevné prodloužení poločasu zřejmě souvisí se zvýšením distribučního objemu ifosfamidu s věkem. Ve
spojení s věkem nebyly hlášeny žádné signifikantní změny v celkové plazmatické clearance nebo
renální či nerenální clearance. Je známo, že ifosfamid a jeho metabolity se ve velké míře vylučují
ledvinami a riziko toxických účinků tohoto léčiva může být vyšší u pacientů s poruchou funkce ledvin.
Jelikož u starších pacientů je vyšší pravděpodobnost snížení renální funkce, má se volit dávka s
opatrností a doporučuje se monitorovat renální funkce.

Farmakokinetika ve zvláštních klinických situacích / u zvláštních skupin pacientů
Děti
Farmakokinetické vlastnosti ifosfamidu pozorované u dětí se od vlastností pozorovaných u dospělých
v zásadě neliší. Doba poločasu vylučování je kratší a zdá se, že vylučování ifosfamidu a jeho metabolitů
ledvinami je o něco vyšší.

Starší a obézní pacienti
U starších a/nebo obézních pacientů je poločas ifosfamidu v séru prodloužen.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin nebyly provedeny žádné formální studie. Vzhledem k tomu, že
renální přečišťovací schopnost je u ifosfamidu nízká, se však nepředpokládá, že bude mít mírně zhoršená
funkce ledvin nějaký vliv na farmakokinetické vlastnosti ifosfamidu. V případě selhání ledvin se může
neurotoxicita ifosfamidu díky zhoršenému vylučování ledvinami zvýšit. U těchto pacientů se proto
doporučuje snížení dávky.

Porucha funkce jater
Ifosfamid je metabolizován především v játrech. Poškozená funkce jater může metabolismus ifosfamidu
zpomalit. Selhání jater vedlo k úplné blokádě metabolismu ifosfamidu a ifosfamid byl tudíž vylučován
výhradně v nezměněné formě.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Akutní toxicita
Po intraperitoneálním podání se hodnoty LD50 u myší pohybují mezi 520 a 760 mg/kg a u potkanů mezi
150 a 300 mg/kg. Opakovaná intravenózní aplikace dávek 100 mg/kg nebo více vyvolávala u potkanů
známky toxicity.

Chronická toxicita
Studie chronické toxicity prokázaly poškození lymfohematopoetického systému, zažívacího ústrojí,
močového měchýře, ledvin, jater a gonád, což odpovídá klinickým nežádoucím účinkům.

Potenciál mutagenity a kancerogenity
Vzhledem k tomu, že ifosfamid je alkylační činidlo, patří ke genotoxickým látkám a má odpovídající
potenciál mutagenity. Ve dlouhodobých studiích na potkanech a myších bylo prokázáno, že ifosfamid
má karcinogenní účinek.

Reprodukční toxicita
Ifosfamid má embryotoxický a teratogenní účinek. Teratogenní účinky byly pozorovány u tří druhů
zvířat (u myší, potkanů a králíků) v dávkách mezi 3 a 7,5 mg/kg.

Genotoxicita
Údaje získané u zvířat, kterým se podával cyklofosfamid, což je další cytostatikum ze skupiny
oxazafosforinů, naznačují, že expozice oocytů během folikulárního vývoje může vést ke sníženému
počtu implantací a životaschopných těhotenství a zvyšuje riziko malformací. Tento účinek se má vzít
v úvahu v případě, že se po ukončení léčby ifosfamidem plánuje fertilizace nebo těhotenství. Přesná
délka trvání folikulárního vývoje u lidí není známa, ale může být delší než 12 měsíců.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Přípravek neobsahuje žádné pomocné látky.

6.2 Inkompatibility

Roztoky obsahující benzylalkohol mohou snížit stabilitu ifosfamidu.

6.3 Doba použitelnosti

let

Z mikrobiologického hlediska se doporučuje použít rekonstituovaný či zředěný roztok ihned po
přípravě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku jsou v odpovědnosti
uživatele a normálně nemá být doba delší než 24 hodin při teplotě 2 °C - 8 °C, pokud
rekonstituce/ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Přípravek HOLOXAN nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti uvedené na obalu.
Rekonstituované nebo zředěné roztoky lze uchovávat po dobu 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C (v
chladničce).

6.5 Druh obalu a obsah balení

Injekční lahvička z bezbarvého skla s gumovou zátkou, hliníkovým uzávěrem a odtrhovacím plastovým
víčkem, krabička.
Velikost balení:
injekční lahvička

Vícečetné balení:
Injekční lahvička z bezbarvého skla s gumovou zátkou, hliníkovým uzávěrem a odtrhovacím plastovým
víčkem, krabička, karton.
Velikost balení:
2x1 injekční lahvička
5x1 injekční lahvička

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Při přípravě roztoků přípravku HOLOXAN je třeba zachovávat bezpečnostní předpisy týkající se
manipulace s cytostatiky.
Veškeré nepoužité roztoky, prázdné injekční lahvičky i veškerý odpad likvidujte předepsaným
způsobem.

Parenterální léčivé přípravky musí být před podáním vizuálně zkontrolovány, zda neobsahují pevné
částice nebo nejsou zabarveny.
Před parenterálním podáním musí být prášek zcela rozpuštěn.

Příprava infuzního roztoku
Aby připravený roztok ifosfamidu nepřekročil koncentraci 4 %, je třeba postupovat velmi pečlivě.
Pro přípravu čtyřprocentního izotonického roztoku pro aplikaci.
Ifosfamid neúčinkuje, dokud není aktivován jaterními enzymy. I tak je však zapotřebí bezpečná
manipulace a doporučení jsou uvedena v bodě 5.1.

Prášek v lahvičce rekonstituujte přidáním 25 ml vody pro injekci do injekční lahvičky.
Po přidání rozpouštědla se látka během půl minuty až minuty při intenzivním protřepávání dobře
rozpustí. Pokud nedojde ihned k úplnému rozpuštění, je vhodné ponechat roztok několik minut stát.
Pro účely infuze se doporučuje zředit rekonstituovaný roztok 5% roztokem glukózy, 0,9% roztokem
NaCl nebo Ringerovým roztokem. Jako vodítko může sloužit následující údaj: pro infuzi podávanou po
dobu 30-60 minut se ředí ve 250 ml a pro infuzi podávanou po dobu jedné až dvou hodin se ředí v ml. Pro kontinuální 24hodinovou infuzi s vysokými dávkami přípravku HOLOXAN se doporučuje
zředit celkovou dávku (např. 5 g/m2) ve třech litrech 5% roztoku glukózy a/nebo v 0,9% roztoku NaCl.
Pro rekonstituované i pro zředěné roztoky byla prokázána chemická i fyzikální stabilita na dobu hodin při teplotě 25 °C.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

BAXTER CZECH spol. s r.o.
Karla Engliše 150 00 Praha 5 – Smíchov
Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

44/1251/93-B/C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 8. 12. Datum posledního prodloužení registrace: 3. 2.

10. DATUM REVIZE TEXTU

23. 3.