Gordius

Kancerogeneze
Gabapentin byl podáván v potravě myším v dávkách 200, 600 a 2000 mg/kg/den a potkanům v dávkách 250,
1000 a 2000 mg/kg/den po dobu dvou let. Statisticky významné zvýšení incidence nádorů acinárních buněk
pankreatu bylo zjištěno pouze u samců potkanů při nejvyšší dávce. Maximální plasmatické koncentrace byly
u potkanů při dávce 2000 mg/kg/den desetkrát vyšší, než plasmatické koncentrace u lidí, kteří dostávali dávku
3600 mg/den. Nádory acinárních buněk pankreatu u samců potkanů jsou malignity nízkého stupně,
neovlivnily přežívání, nemetastazovaly ani se nešířily do okolních tkání, a podobaly se nádorům,
pozorovaným u současně hodnocených kontrolních zvířat. Význam těchto nádorů acinárních buněk pankreatu
u samců potkanů z hlediska karcinogenního rizika u člověka není zřejmý.

Mutageneze
Gabapentin nevykazoval žádný genotoxický potenciál. In vitro nebyl ve standardních vyšetřeních s použitím
bakteriálních nebo savčích buněk mutagenní. Gabapentin neindukoval v savčích buňkách in vitro ani in vivo
strukturální chromozomální aberace a neindukoval tvorbu mikrojader v kostní dřeni křečků.

Poruchy fertility
Při dávkách až 2000 mg/kg (přibližně pětinásobek maximální denní dávky u člověka vypočítané podle
mg/m2) nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky na fertilitu ani reprodukci u potkanů.

Teratogeneze
Při dávkách u myší 50krát vyšších, u potkanů 30krát vyšších a u králíků 25krát vyšších, než je denní dávka
3600 mg u člověka, nezvýšil gabapentin incidenci malformací ve srovnání s kontrolními zvířaty (uvedené
hodnoty jsou čtyř, pěti a osminásobkem denní dávky u člověka vypočítané podle mg/m2).

Gabapentin indukoval u hlodavců zpomalenou osifikaci lebky, obratlů, předních a zadních končetin, ukazující
na retardaci růstu plodu. Tyto účinky se vyskytly v případech, kdy březí myší dostávaly perorálně dávky nebo 3000 mg/kg/den během organogeneze a kdy potkani dostávali dávky 500, 1000, nebo 2000 mg/kg před
pářením a během něj a po celou dobu gestace. Tyto dávky jsou přibližně jedno- až pětinásobkem dávky mg u člověka vypočtené podle mg/m2.

U březích myší, které dostávaly dávky 500 mg/kg/den (přibližně polovina denní dávky u člověka vypočtená
podle mg/m2) nebyly pozorovány žádné účinky.

Ve studii fertility a celkové reprodukce byly u potkanů, jimž byly podávány dávky 2000 mg/kg/den,
v teratologické studii dávky 1500 mg/kg/den a v perinatální a postnatální studii dávky 500, 1000 a mg/kg/den byla pozorována zvýšená incidence hydroureteru a/nebo hydronefrózy. Význam těchto nálezů není
znám, ale souvisely se zpomaleným vývojem. Tyto dávky jsou také přibližně jedno- až pětinásobkem dávky
3600 mg pro člověka vypočtené podle mg/m2.

V teratologické studii u králíků se objevila zvýšená incidence postimplantačních ztrát plodu u březích králíků
při dávkách 60, 300 a 1500 mg/kg/den podaných v období organogeneze. Tyto dávky jsou přibližně 0,3-8x
vyšší než dávka pro člověka 3600 mg vypočítaná podle mg/m2. Hranice bezpečnosti nejsou dostatečné
k vyloučení rizika těchto účinků u lidí.