Epirubicin teva

Epirubicin se používá zejména v kombinaci s jinými cytotoxickými látkami. Aditivní toxicita
může vzniknout zejména v důsledku působení na kostní dřeň či hematologické a
gastrointestinální toxicity (viz bod 4.4). Podávání epirubicinu jako součásti kombinované
chemoterapie s dalšími potenciálně kardiotoxickými léčivými přípravky (např. fluoruracilem, cyklofosfamidem, cisplatinou, taxany) nebo spolu s radioterapií případně před
radioterapií na mediastinální oblast a současné užívání jiných látek s kardiovaskulárním
účinkem (například blokátorů kalciového kanálu) vyžaduje důkladné sledování srdeční funkce
během léčby.

Epirubicin je ve značné míře metabolizován v játrech. Změny v jaterních funkcích
indukované současným podáváním jiných léčivých přípravků mohou mít vliv na
metabolismus, farmakokinetiku nebo účinnost epirubicinu a/nebo na jeho toxicitu. (viz bod
4.4).

Antracykliny včetně epirubicinu se nemají podávat v kombinaci s dalšími kardiotoxickými
léčivými přípravky, pokud srdeční funkce není pečlivě monitorována. Pacienti, kterým jsou
podávány antracykliny po ukončení léčby jinými kardiotoxickými látkami, zvláště takovými,
které mají dlouhý biologický poločas jako je trastuzumab, mohou být také vystaveni
zvýšenému riziku rozvoje kardiotoxicity. Biologický poločas trastuzumabu je přibližně 28-dní a může přetrvávat v oběhu až po dobu 27 týdnů. Proto by lékaři neměli, pokud je to
možné, zahájit terapii antracykliny po dobu 27 týdnů po ukončení terapie trastuzumabem.
Jestliže jsou antracykliny podány před tímto časovým intervalem, doporučuje se důkladné
monitorování srdeční funkce.

Pacienti léčeni epirubicinem nesmí být očkováni živou vakcínou. Usmrcené či inaktivované
vakcíny mohou být aplikovány, nicméně odpověď na tyto vakcíny může být snížená.

Dexverapamil může změnit farmakokinetiku epirubicinu a pravděpodobně zvýšit jeho tlumivé
účinky na kostní dřeň.

V jedné studii bylo zjištěno, že docetaxel může zvýšit plazmatickou koncentraci metabolitů
epirubicinu, pokud se podá bezprostředně po epirubicinu.

Současné podání interferonu α2b může způsobit snížení terminálního eliminačního poločasu a
celkové clearance epirubicinu.

Pokud se paklitaxel podá před epirubicinem, může způsobit zvýšení plazmatických
koncentrací nezměněného epirubicinu a jeho metabolitů (např. epirubicinolu), které však
nejsou toxické ani aktivní. Společné podání paklitaxelu nebo docetaxelu neovlivnilo
farmakokinetiku epirubicinu, pokud byl epirubicin podán před taxanem. V jedné studii bylo
prokázáno, že epirubicin snižuje clearance paklitaxelu.
Tuto kombinaci lze použít při střídavém podání obou látek. Infuze epirubicinu a paklitaxelu
by měla být podána v intervalu alespoň 24 hodin mezi jednotlivými látkami.

Chinin může zrychlit počáteční distribuci epirubicinu z krve do tkání a může mít vliv na
dělení červených krvinek při podávání epirubicinu.

Cimetidin v dávce 400 mg 2x denně podávaný před epirubicinem 100 mg/m2 každé 3 týdny
vedl k 50% zvýšení AUC epirubicinu a 41% zvýšení AUC epirubicinolu (p pro epirubicinol
< 0,05). AUC 7-deoxydoxorubicinol aglykonu a průtoku krve v játrech nebyly sníženy, takže
tyto výsledky nelze vysvětlit sníženou aktivitou cytochromu P-450. Při léčbě epirubicinem je
třeba vysadit podávání cimetidinu.

Je třeba mít na paměti možnost výrazné poruchy hematopoezy při léčbě látkami ovlivňujícími
kostní dřeň (a to i před podáním epirubicinu), (tj. cytostatické látky, sulfonamid,
chloramfenikol, difenylhydantoin, deriváty amidopyridinu, antiretrovirové látky).

U pacientů podstupujících kombinovanou léčbu antracykliny a dexrazoxanem může dojít ke
zvýšení myelosuprese.