Cuvitru
Dávkování u dětí a dospívajících (0–18 let) se neliší od dospělých, neboť dávkování pro každou
indikaci se stanoví na základě tělesné hmotnosti a upraví se podle klinického výsledku výše
zmíněných indikací.
Nebyly provedeny žádné klinická studie s přípravkem Cuvitru u dětí ve věku 0 - < 2 roky, avšak
zkušenosti s imunoglobuliny naznačují, že u dětí ve věku 0 - < 2 roky není třeba očekávat nežádoucí
účinky způsobené léčbou přípravkem Cuvitru.
Způsob podání
Pouze subkutánní podání.
Přípravek Cuvitru je nutné před podáním vizuálně zkontrolovat, zda neobsahuje pevné částice a zda
nezměnil barvu. Nepoužívejte, pokud pozorujete částice a/nebo změnu barvy.
Infuzi je nutné zahájit ihned po převedení přípravku Cuvitru do injekční stříkačky. Předpokládá se, že
podání bude trvat až dvě hodiny. Není-li podání v době kratší než dvě hodiny možné kvůli požadované
dávce nebo rychlosti podávání, je třeba požadovanou dávku rozdělit a podat infuze do různých míst.
Pokud přípravek Cuvitru zůstane v silikonizovaných injekčních stříkačkách déle než dvě hodiny,
mohou se vytvářet viditelné částice. Další podrobnosti viz bod 4.4.
Přípravek Cuvitru se nesmí ředit.
Subkutánní infuze k domácí léčbě má být zahájena a monitorována lékařem se zkušenostmi
s instruktáží pacientů v domácí léčbě. Lze použít infuzní pumpy nebo ruční podání pomocí injekční
stříkačky vhodné pro subkutánní podání imunoglobulinů. Pacient nebo poskytovatel péče musí být
poučen o použití injektomatu (pomocí zařízení) nebo injekční stříkačky (ruční podání), o infuzních
technikách, o vedení deníku léčby, o rozpoznání závažných nežádoucích účinků a opatřeních
prováděných při jejich výskytu, viz bod 4.4.
Přípravek Cuvitru lze podat injekcí do břicha, stehna, horní části paže a laterální oblasti kyčelního
kloubu.
Úprava rychlosti infuze a objemu infuze v každém místě aplikace závisí na snášenlivosti pacienta.
Rychlost infuze
Přípravek Cuvitru lze podat infuzí:
• pomocí infuzního prostředku nebo
• ručním podáním pomocí injekční stříkačky.
Doporučená úvodní rychlost infuze závisí na individuálních potřebách pacienta. Podle uvážení
pacienta a na základě rozhodnutí zdravotnického pracovníka lze uvažovat o zvýšení rychlosti infuze
následujících infuzí.
Infuze pomocí zařízení:
Doporučuje se použít počáteční rychlost podávání 10 ml/h/místo infuze. Pokud je dobře snášena (viz
bod 4.4), lze u prvních dvou infuzí rychlost podání zvyšovat v intervalech nejméně 10 minut
maximálně na 20 ml/h/místo infuze. U dalších infuzí lze rychlost infuze zvyšovat podle snášenlivosti.
Současně je možné použít více než jednu pumpu. Množství přípravku podávané do určitého místa se
různí. U kojenců a dětí lze místo infuze měnit po každých 5– 15 ml. U dospělých lze dávky přesahující
30 ml rozdělit podle přání pacienta. Počet míst infuze není nijak omezen.
Ruční podání infuze:
Přípravek Cuvitru lze podávat pomocí injekční stříkačky v jednom místě infuze. Pokud je zapotřebí
podání na další místa, musí se použít nová sterilní injekční jehla.
Navrhovaná maximální rychlost infuze je přibližně 1–2 ml za minutu.
Rychlost podávání lze upravit podle snášenlivosti každého pacienta v daném místě, což může záviset
na místě každé subkutánní injekce a množství subkutánní tkáně jednotlivých pacientů v daném místě.
Množství přípravku podané do určitého místa se různí. U kojenců a dětí lze místo infuze měnit po
každých 5–15 ml. U dospělých lze dávky přesahující 30 ml rozdělit podle přání pacienta.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 (viz bod
4.4).
Závažný deficit IgA a hypersenzitivita na léčbu lidskými imunoglobuliny v anamnéze.
Přípravek Cuvitru se nesmí podávat intravaskulárně nebo intramuskulárně.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.
Pokud je přípravek Cuvitru náhodně aplikován do krevní cévy, může to u pacienta vyvolat šok.
Musí se pečlivě dodržovat doporučená rychlost infuze a pokyny pro podávání uvedené v bodě 4.2.
Pacienty je nutné důsledně monitorovat a pečlivě sledovat, zda se u nich neobjevují jakékoli příznaky,
v průběhu celé infuze. Pokud přípravek zůstane v silikonizované injekční stříkačce déle než dvě
hodiny, mohou se vytvářet viditelné částice.
Určité nežádoucí účinky se mohou objevovat častěji u pacientů, kteří dostávají normální lidský
imunoglobulin poprvé nebo, ve vzácných případech, pokud jej mění nebo pokud uběhla dlouhá doba
od předchozí infuze.
Potenciálním komplikacím je často možné předejít následujícími opatřeními:
• pomalou počáteční aplikací přípravku (viz bod 4.2),
• zajištěním pečlivého monitorování výskytu jakýchkoli příznaků u pacientů v průběhu celé
infuze. Případný výskyt nežádoucích účinků během první infuze a během jedné hodiny
po první infuzi je třeba sledovat zvláště u pacientů dosud neléčených normálním lidským
imunoglobulinem, u pacientů převedených z alternativního imunoglobulinového
přípravku nebo u pacientů, u kterých od předchozí infuze uběhl delší časový úsek.
Všechny ostatní pacienty je nutné sledovat po dobu alespoň 20 minut po podání.
V případě nežádoucích účinků je nutné buď snížit rychlost podávání infuze, nebo ji úplně zastavit.
Podezření na závažnou hypersenzitivitu nebo reakce anafylaktického typu vyžaduje okamžité
přerušení injekce. Potřebná léčba závisí na povaze a závažnosti nežádoucího účinku.
V případě šoku mají být provedena standardní lékařská protišoková opatření.
Po zahájení ručního podávání může u pacienta dojít ke zvýšení počtu a závažnosti nežádoucích
účinků. Z tohoto důvodu musí mít pacienti, u nichž se zvažuje ruční podávání, stabilní zdravotní stav
a být náležitě vyškoleni v rozpoznávání závažných nežádoucích účinků a opatřeních, které je třeba
provést, pokud se tyto nežádoucí účinky objeví.
Hypersenzitivita
Pravé alergické reakce jsou vzácné. Může k nim docházet především u pacientů s protilátkami proti
IgA, které je třeba léčit se zvláštní opatrností. Pacienti s protilátkami proti IgA, u nichž zůstává léčba
subkutánně podávanými přípravky IgG jedinou možností, mají být léčeni přípravkem Cuvitru pouze
pod pečlivým lékařským dohledem. Přípravek Cuvitru obsahuje stopová množství IgA (nanejvýš
280 mikrogramů/ml).
Normální lidský imunoglobulin může vzácně vyvolat pokles krevního tlaku s anafylaktickou reakcí, a
to dokonce i u pacientů, kteří předchozí léčbu normálním lidským imunoglobulinem tolerovali.
Tromboembolismus
S používáním imunoglobulinu byly spojeny arteriální a venózní tromboembolické příhody včetně
infarktu myokardu, cévní mozkové příhody, hluboké žilní trombózy a plicní embolie. U pacientů s
preexistujícími rizikovými faktory výskytu trombotické příhody (např. pokročilý věk, hypertenze,
diabetes mellitus a anamnéza cévního onemocnění nebo trombotických příhod, získané nebo dědičné
trombofilní poruchy, dlouhodobá imobilizace, těžká hypovolemie a onemocnění, která zvyšují
viskozitu krve), je třeba postupovat s opatrností. Pacienti mají být poučeni o prvních příznacích
tromboembolických příhod, včetně dušnosti, bolesti a otoku končetin, fokálních neurologických
deficitů a bolesti na hrudi. Mají být také instruováni, aby neprodleně po nástupu těchto příznaků
kontaktovali svého lékaře.
Zajistěte, aby byli pacienti před podáním přípravku dostatečně hydratováni. Sledujte, zda nedochází ke
známkám a příznakům trombózy a vyšetřete viskozitu krve u pacientů s rizikem hyperviskozity.
Renální komplikace
U pacientů léčených imunoglobuliny byly hlášeny závažné renální nežádoucí účinky, zejména v
případě přípravků obsahujících sacharózu (přípravek Cuvitru neobsahuje sacharózu). Patří mezi ně
akutní renální selhání, akutní tubulární nekróza, proximální tubulární nefropatie a osmotická nefróza.
Faktory, které zvyšují riziko renálních komplikací, zahrnují mimo jiné preexistující poruchu funkce
ledvin, diabetes mellitus, hypovolemii, souběžné podávání nefrotoxických léčivých přípravků, věk
přesahující 65 let, sepsi, hyperviskozitu a paraproteinemii.
Syndrom aseptické meningitidy (AMS)
Ve spojení s imunoglobulinovou léčbou, včetně přípravku Cuvitru (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky – po
uvedení přípravku na trh), byl hlášen výskyt syndromu aseptické meningitidy (AMS). AMS se může
vyskytovat častěji u žen. Přerušení Ig léčby může vést do několika dnů k remisi AMS bez následků.
Příznaky obvykle začínají do několika hodin až 2 dnů po podání Ig léčby. Studie s mozkomíšním
mokem jsou často pozitivní na pleocytózu až několik tisíc buněk na mm3, především z řad
granulocytů, a se zvýšením hladin proteinů až na několik stovek mg/dl.
Pacienti mají být informováni o prvních příznacích, které zahrnují silnou bolest hlavy, ztuhlost krku,
ospalost, horečku, fotofobii, nauzeu a zvracení.
Hemolýza
Přípravek Cuvitru obsahuje protilátky proti krevním skupinám, které mohou působit jako hemolyziny
a vyvolat in vivo obalení erytrocytů imunoglobulinem. To může vést k pozitivnímu přímému
antiglobulinovému testu (PAT, přímý Coombsův test) a vzácně k hemolýze. Po Ig léčbě se může
rozvinout pozdní hemolytická anemie v důsledku zvýšené sekvestrace erytrocytů. Byla hlášena akutní
hemolytická anemie odpovídající intravaskulární hemolýze.
Interference se sérologickými testy
Po imunoglobulinové injekci může mít přechodný vzestup různých pasivně přenášených protilátek v
krvi pacienta za následek zavádějící pozitivní výsledky sérologických testů, například na hepatitidu A,
hepatitidu B, spalničky a varicellu. Pasivní přenos protilátek proti povrchovým antigenům erytrocytů
(např. A, B, D) může interferovat s některými sérologickými testy na protilátky proti erytrocytům,
např. přímý antiglobulinový test (PAT, přímý Coombsův test).
Podání přípravku Cuvitru může vést k falešně pozitivním výsledkům analýz v diagnostice plísňových
infekcí, které závisí na detekci beta-D-glukanů. Tento stav může přetrvávat týdny po infuzi přípravku.
Přenosná agens
Standardní opatření zabraňující přenosu infekce v souvislosti s používáním léčivých přípravků
vyrobených z lidské krve nebo plazmy zahrnují pečlivý výběr dárců, testování jednotlivých odběrů
krve a plazmatických poolů na specifické ukazatele infekce a účinné výrobní kroky, při nichž jsou
inaktivovány/odstraněny viry. Přes všechna tato opatření při přípravě léčivých přípravků vyráběných z
lidské krve nebo plazmy nelze riziko přenosu infekce zcela vyloučit. Toto se vztahuje také na neznámé
a nově vznikající viry a jiné typy patogenů.
Přijatá opatření jsou považována za účinná u obalených virů, například u viru lidské imunodeficience
(HIV), viru hepatitidy B (HBV) a viru hepatitidy C (HCV), a u neobalených virů hepatitidy A (HAV)
a parvoviru B19.
Klinické zkušenosti potvrzují, že k přenosu viru hepatitidy typu A nebo parvoviru B19 pomocí
imunoglobulinů nedochází, a předpokládá se, že obsah protilátek významně přispívá k protivirové
ochraně.
Důrazně se doporučuje pokaždé, když je přípravek Cuvitru podán pacientovi, zaznamenat název a
číslo šarže přípravku, aby bylo možné zpětně přiřadit k pacientovi číslo použité šarže.
Pediatrická populace
Uvedená upozornění a opatření se týkají dospělých i dětí.