Carmustine waymade

Plicní toxicita charakterizovaná plicními infiltráty a/nebo fibrózou byla hlášena s frekvencí do 30 %.
Může se rozvinout během 3 let terapie a zdá se, že souvisí s dávkou a kumulativní dávky 1 200 až 500 mg/m2 jsou spojeny se zvýšenou pravděpodobností plicní fibrózy. Rizikové faktory zahrnují
kouření, přítomnost respiračního onemocnění, preexistující radiografické anomálie, následné nebo
souběžné ozařování hrudníku a kombinaci s jinými látkami, které způsobují postižení plic. Je nutné
provést vyšetření výchozí úrovně plicních funkcí a skiagram hrudníku, s následným častým
sledováním plicních funkcí. Zvláště jsou ohroženi pacienti s výchozí úrovní nižší než 70 %
predikované usilovné vitální kapacity (FVC) nebo difuzní kapacity plic pro oxid uhelnatý (DLCO).

U žen bylo při léčbě přípravnými léčebnými režimy a HPCT nahlášeno zvýšené riziko plicní toxicity.
Dosud bylo popsáno zvýšené riziko u vlastní léčby včetně přípravných léčebných režimů bez
karmustinu (např. celotělové ozařování nebo busulfan-cyklofosfamid) nebo s karmustinem (BEAM:
karmustin, etoposid, cytarabin a melfalan nebo CBV: cyklofosfamid, karmustin a etoposid).

Prokázalo se, že vysokodávková léčba karmustinem (zejména v dávce 600 mg/m2) před transplantací
hematopoetických kmenových buněk zvyšuje riziko výskytu a závažnosti plicní toxicity. Proto je
třeba u pacientů s dalšími riziky plicní toxicity zvážit použití karmustinu oproti těmto rizikům.

U vysokodávkové léčby karmustinem vzrůstá riziko a závažnost infekcí, srdeční, jaterní,
gastrointestinální a ledvinové toxicity, onemocnění nervového systému a elektrolytových abnormalit
(hypokalemie, hypomagnezemie a hypofosfatemie).

Pacienti s komorbiditami a zhoršeným stavem onemocnění jsou vystaveni vyššímu riziku výskytu
nežádoucích účinků. To je třeba respektovat zejména u starších pacientů.

Jaterní a ledvinové funkce je nutné zkontrolovat před terapií a v jejím průběhu je pravidelně sledovat
(viz bod 4.8).

Při léčbě chemoterapeutiky může dojít k výskytu neutropenické enterokolitidy jako nežádoucího
účinku souvisejícího s léčbou.

Karmustin je kancerogenní u potkanů a myší v dávkách nižších než doporučovaná dávka u člověka
(dle plochy povrchu těla) (viz bod 5.3).

Toxicita pro kostní dřeň je častým a závažným toxickým nežádoucím účinkem karmustinu. Po dobu
minimálně 6 týdnů od podání dávky je nutná častá kontrola krevního obrazu. V případě snížené
hladiny cirkulujících trombocytů, leukocytů nebo erytrocytů v důsledku předchozí chemoterapie nebo
z jiných příčin je nutné dávku upravit (viz tabulka, bod 4.2). Během terapie je nutné pravidelně
kontrolovat a sledovat jaterní, ledvinové a plicní funkce (viz bod 4.8).

Dávky přípravku Carmustine Waymade neopakujte dříve než každých 6 týdnů. Toxicita karmustinu
pro kostní dřeň je kumulativní a tudíž je nutné na základě minimálních hodnot krevního obrazu po
předchozích dávkách zvážit úpravu dávky (viz bod 4.2).

Přímé podávání karmustinu do a. carotis je považované za experimentální postup a je spojeno s oční
toxicitou.

Dávka 200 mg/m2 tohoto léčivého přípravku podávaná dospělému o tělesné hmotnosti 70 kg má za
následek expozici ethanolu v hodnotě 109,7 mg/kg, což může způsobit nárůst koncentrace alkoholu v
krvi na přibližně 18,3 mg/100 ml. Pro srovnání, u dospělého, který vypije sklenici vína nebo 500 ml
piva, je koncentrace alkoholu v krvi přibližně 50 mg/100 ml. Současné podávání s léčivými přípravky
s obsahem např. propylenglykolu nebo ethanolu může vést k akumulaci ethanolu a vyvolat nežádoucí
účinky. Protože tento léčivý přípravek se obvykle podává pomalu v průběhu 6 hodin, účinky alkoholu
mohou být sníženy.