Bupropion +pharma

Konvulze

Doporučená dávka bupropionu se nemá překročit, jelikož bupropion je spjat s rizikem konvulzí
souvisejících s dávkou. V klinických studiích byl celkový výskyt konvulzí u tablet s řízeným
uvolňováním bupropionu s dávkami až 450 mg/den přibližně 0,1 %.
Ukazuje se, že riziko konvulzí vyskytujících se při aplikaci bupropionu úzce souvisí s přítomností
predisponujících rizikových faktorů, které snižují práh pro vznik konvulzí. Proto by bupropion měl být
podán s opatrností pacientům s jedním nebo více predisponujícími rizikovými faktory snižujícími práh
pro vznik konvulzí.

Všichni pacienti mají být posouzeni s ohledem na predisponující rizikové faktory, jako:
• současné podávání jiných léčivých přípravků snižujících práh pro vznik konvulzí (např.
antipsychotika, antidepresiva, antimalarika, tramadol, theofylin, systémové steroidy, chinolony
a sedativní antihistaminika);
• abusus alkoholu (viz též bod 4.3);
• kraniální trauma v anamnéze;
• diabetes mellitus léčený přípravky s hypoglykemizujícím účinkem nebo inzulinem;
• aplikace stimulancií nebo anorektik.

Podávání přípravku Bupropion +pharma se má ukončit a nedoporučit pacientům, u kterých došlo v
průběhu léčby k výskytu křečí.

Interakce (viz bod 4.5)
Vzhledem k farmakokinetickým interakcím mohou být změněny plazmatické hladiny bupropionu nebo
jeho metabolitů, což může zvyšovat možnost vzniku nežádoucích účinků (např. sucho v ústech,
insomnie, konvulze), proto je zapotřebí opatrnosti v případě současného podání bupropionu s přípravky,
které mohou indukovat nebo inhibovat metabolismus bupropionu.

Bupropion inhibuje metabolismus cestou izoenzymu cytochromu P4502D6. Je třeba dbát zvýšené
opatrnosti při současném podávání jiných léčivých přípravků, které jsou metabolizovány tímto
enzymem.

V literatuře bylo ukázáno, že léky, které inhibují CYP2D6, mohou vést ke snížení koncentrací
endoxifenu, což je aktivní metabolit tamoxifenu. Proto by se mělo, pokud je to možné, zabránit užívání
bupropionu, což je inhibitor CYP2D6, v průběhu léčby tamoxifenem (viz bod 4.5).

Neuropsychiatrie

Sebevraždy/sebevražedné myšlenky nebo klinické zhoršení
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem výskytu sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a
sebevražd (příhody související se sebevraždou). Toto riziko přetrvává až do výskytu významné remise.
Zlepšení se nemusí projevit během prvních několika týdnů léčby nebo i déle, pacienti by proto měli být
pečlivě sledováni pro možnost klinického zhoršování a sebevražedných tendencí, dokud k takovému
zlepšení nedojde. Obecná klinická zkušenost odpovídá zvýšenému riziku sebevražd v časných fázích
léčby.
Pacienti s anamnézou příhod souvisejících se sebevraždou, nebo pacienti mající signifikantní stupeň
sebevražedných představ před zahájením léčby mají, jak je známo, větší riziko sebevražedných
myšlenek nebo sebevražedných pokusů, proto by měli být v průběhu léčby pečlivě sledováni.

Metaanalýzy placebem kontrolovaných klinických studií antidepresiv ukázaly na zvýšené riziko
sebevražedného chování dospělých pacientů s psychiatrickým nemocněním užívajících antidepresiva ve
srovnání s placebem u pacientů mladších než 25 let.
Bedlivé sledování pacientů, zvláště těch s vysokým rizikem, by mělo doprovázet farmakoterapii
zejména v časné fázi léčby a po změně dávkování. Pacienti (a osoby pečující o pacienty) by měli být
upozorněni na potřebu sledování jakéhokoliv klinického zhoršování, sebevražedného chování nebo
myšlení a neobvyklých změn chování. Dojde-li k výskytu těchto příznaků, je třeba okamžitě vyhledat
lékařskou pomoc.
Je nutné si uvědomit, že nástup některých neuropsychiatrických symptomů může souviset buď se
základním onemocněním, anebo s farmakoterapií (viz “Neuropsychiatrické příznaky, včetně mánie a
bipolární poruchy“, bod 4.8).

U pacientů, u kterých došlo ke vzniku sebevražedných představ/chování, se má zvážit změna léčebného
režimu včetně možnosti ukončení léčby, zvláště jsou-li tyto symptomy závažné, vznikají náhle, nebo
jestliže nebyly součástí projevujících se symptomů pacienta.

Neuropsychiatrické příznaky včetně mánie a bipolární poruchy
Hlášen byl výskyt neuropsychiatrických symptomů (viz bod 4.8). Byly pozorovány především
psychotické a manické stavy, zvláště u pacientů s anamnézou psychiatrického onemocnění. Depresivní
epizody navíc mohou být úvodním projevem bipolární poruchy. Obecně se předpokládá (ačkoliv to není
prokázáno v kontrolovaných studiích), že léčení těchto epizod samotným antidepresivem může samo o
sobě zvýšit pravděpodobnost precipitace smíšené/manické epizody u pacientů s rizikem bipolární
poruchy. Limitované klinické údaje o použití bupropionu v kombinaci se stabilizátory nálady u pacientů
s anamnézou bipolární poruchy ukazují nízkou pravděpodobnost přesmyku do mánie. Před začátkem
léčby antidepresivy mají být pacienti odpovídajícím způsobem vyšetřeni, aby se zjistilo, zda se u nich
vyskytuje riziko bipolární poruchy. Toto vyšetření má zahrnovat detailní údaje z psychiatrické
anamnézy, včetně rodinné anamnézy ohledně výskytu sebevražd, bipolární poruchy a deprese.

Výsledky získané na zvířatech naznačují možnost zneužívání přípravku. Avšak studie sledující riziko
zneužití u lidí a rozsáhlé klinické zkušenosti ukazují, že bupropion má nízký potenciál závislosti.

U pacientů, u kterých se používá elektrokonvulsivní léčba (ECT), jsou klinické zkušenosti s
bupropionem limitované. Bupropion se má u pacientů léčených ECT užívat s opatrností.

Hypersenzitivita
U pacientů, u kterých v průběhu léčby přípravkem Bupropion +pharma došlo k hypersenzitivní reakci,
má být tento přípravek ihned vysazen. Lékař si má být vědom, že příznaky se po vysazení přípravku
Bupropion +pharma mohou zhoršovat nebo vrátit, a má zajistit symptomatickou léčbu po nezbytně
nutnou dobu (alespoň jeden týden). Typickými příznaky jsou kožní vyrážka, svědění, kopřivka nebo
bolest na hrudi, ale závažné reakce mohou zahrnovat angioedém, dušnost/bronchospasmus,
anafylaktický šok, erythema multiforme nebo Stevensův-Johnsonův syndrom. Artralgie, myalgie a
horečka byly rovněž hlášeny společně s vyrážkou a jinými symptomy připomínajícími opožděný typ
hypersenzitivní reakce (viz bod 4.8). U většiny pacientů se symptomy po zastavení podávání bupropionu
a zahájení léčby antihistaminiky nebo kortikosteroidy zlepšily a postupně časem vymizely.

Kardiovaskulární poruchy
Jsou dostupné jen limitované klinické údaje o léčbě depresí bupropionem u pacientů s
kardiovaskulárním onemocněním. U této skupiny pacientů by mělo být postupováno opatrně. Ve studii
odvykání kouření u pacientů s ischemickým kardiovaskulárním onemocněním (viz bod 5.1) však byl
bupropion obecně dobře snášen.

Brugadův syndrom
Bupropion může demaskovat Brugadův syndrom, vzácné dědičné onemocnění srdečního sodíkového
kanálu s charakteristickými změnami na EKG (blokáda pravého Tawarova raménka a elevace ST úseku
v pravostranných prekordiálních svodech), které může vést k srdeční zástavě nebo náhlé smrti.

Opatrnost se doporučuje u pacientů s Brugadovým syndromem nebo s rodinnou anamnézou srdeční
zástavy nebo náhlé smrti.

Krevní tlak
Ve studiích u nedepresivních pacientů s hypertenzí I. stupně se neprokázalo, že by bupropion
signifikantně zvyšoval krevní tlak. Nicméně u pacientů, kteří užívali bupropion, byl v klinické praxi
pozorován výskyt hypertenze, která může být v některých případech i závažná (viz bod 4.8) a vyžadující
akutní léčbu. To bylo pozorováno u pacientů s předchozími známkami hypertenze i bez předchozích
známek hypertenze.

Výchozí krevní tlak má být získán při vstupním vyšetření před léčbou a pravidelně monitorován zvláště
u pacientů s preexistující hypertenzí. Dojde-li ke klinicky signifikantnímu vzestupu krevního tlaku, má
se zvážit ukončení léčby přípravkem Bupropion +pharma.

Společné použití bupropionu s nikotinovým transdermálním systémem může vést ke zvýšení krevního
tlaku.

Zvláštní skupiny pacientů

Pediatrická populace
léčba antidepresivy u dětí a dospívajících s depresivními poruchami a jinými psychiatrickými poruchami
je spojená se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek a chování.

Starší pacienti
Účinnost je u starších pacientů nejednoznačná. V klinické studii starší pacienti následovali stejný
léčebný režim jako dospělí (viz body 4.2 - Užívání u dospělých a 5.2). Větší citlivost některých starších
pacientů však nelze vyloučit.

Pacienti s poruchou funkce jater
Bupropion se v játrech extenzivně metabolizuje na aktivní metabolity, jež jsou dále metabolizovány.
Nebyly pozorovány statisticky významné rozdíly mezi farmakokinetikou bupropionu u pacientů s
lehkou až středně těžkou formou jaterní cirhózy a zdravými dobrovolníky. Plazmatické hladiny
bupropionu vykazují větší variabilitu mezi jednotlivými pacienty, a proto má být přípravek Bupropion
+pharma podáván se zvýšenou opatrností pacientům s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater
(viz bod 4.2).

Všichni pacienti s poruchou funkce jater musí být pravidelně monitorováni kvůli možnému výskytu
nežádoucích účinků (např. insomnie, sucho v ústech, konvulze), které můžou naznačovat zvýšenou
hladinu léčivé látky nebo metabolitů.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Bupropion je převážně vylučován močí ve formě metabolitů. U pacientů s poruchou funkce ledvin se
proto bupropion a aktivní metabolity mohou kumulovat ve vyšší míře, než je obvyklé. Pacient má být
pravidelně monitorován kvůli možnému výskyt nežádoucích účinků (např. insomnie, sucho v ústech,
konvulze), které můžou naznačovat zvýšenou hladinu přípravku nebo metabolitů (viz bod 4.2).

Interference s testováním moči
Protože bupropion má chemickou strukturu podobnou amfetaminu, interferuje s testy, které se používají
k rychlému stanovení léků v moči, což může vést k falešně pozitivním výsledkům, zejména u
amfetaminů. Pozitivní výsledek má být vždy potvrzen přesnější metodou.

Nevhodné cesty podání
Bupropion +pharma je určen pouze k perorálnímu podání. Byly hlášeny případy inhalace drcených
tablet nebo injekce rozpuštěného bupropionu, což může vést k rychlému uvolnění, rychlejší absorpci a

potenciálnímu předávkování. Epileptické záchvaty a/nebo případy úmrtí byly hlášeny v případě, že byl
bupropion podáván intranasálně nebo parenterální injekcí.