Aurorix

interakce):
- selegilin
- linezolid
- triptany
- pethidin
- tramadol
- bupropion
- dextromethorfan

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Upozornění
Stejně jako v případě jiných antidepresiv může léčba moklobemidem vyvolat schizofrenické symptomy u
depresivních pacientů se schizofrenní nebo schizoafektivní psychózou. Pokud je to možné, měla by u takových
pacientů pokračovat léčba dlouhodobě působícími neuroleptiky.

Obecně není nutné při léčbě moklobemidem dodržovat zvláštní dietní omezení. Protože se u některých
pacientů může vyskytovat přecitlivělost na tyramin, všem pacientům by mělo být doporučeno, aby se vyhnuli
konzumaci velkého množství potravy bohaté na tyramin.

U citlivých jedinců se může vyskytnout přecitlivělost na moklobemid. Symptomem mohou být kožní vyrážka
a edém.

Existují teoretické farmakologické důvody pro předpoklad, že inhibitory monoaminooxidázy mohou vyvolat
hypertenzní reakce u pacientů s thyreotoxikózou nebo feochromocytomem. Protože neexistuje dostatečná
klinická zkušenost s použitím moklobemidu u těchto pacientů, měl by být přípravek těmto pacientům
předepisován se zvýšenou opatrností.

U pacientů užívajících moklobemid má být věnována pozornost zvláště mnohočetným lékovým kombinacím,
kdy přidávané léky mohou, jako mnoho dalších antidepresiv, zvyšovat hladinu serotoninu. Toto zvláště platí
pro klomipramin (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce).

Současné podání moklobemidu a dextromethorfanu, který může být obsažen v přípravcích k léčbě kašle při
nachlazení, není doporučeno (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce).

Rostlinné přípravky obsahující třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) mají být v kombinaci s
moklobemidem použity jen s opatrností, neboť mohou zvyšovat koncentraci serotoninu.

Opatření
Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo klinické zhoršení
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy (příhod
spojených se sebevraždami). Riziko přetrvává až do doby, dokud nedojde k významnému dočasnému ústupu
nemoci. Jestliže se zlepšení neprojeví během několika prvních nebo dalších týdnů léčby, měli by pacienti být
pečlivě sledováni až do té doby, dokud nedojde ke zlepšení stavu pacienta. Všeobecnou klinickou zkušeností
je, že se riziko sebevraždy může v časných stadiích uzdravování zvýšit.

Také další psychické stavy, na které se přípravek AURORIX předepisuje, mohou být doprovázeny zvýšeným
rizikem příhod spojených se sebevraždami. Tyto stavy mohou kromě toho být komorbidní s depresivní
poruchou. Při léčbě pacientů s dalšími psychickými poruchami se proto musí dodržovat stejná opatření, která
jsou u léčby pacientů s depresivní poruchou.

U pacientů, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody spojené se sebevraždami, či kteří mají
významný sklon k sebevražedným představám, existuje vyšší riziko myšlenek na sebevraždu a pokusů
o sebevraždu, a proto musí být tito pacienti během léčby pečlivě sledováni. Metaanalýza placebem
kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících psychiatrickými poruchami prokázala
vyšší riziko sebevražedného chování u mladých dospělých do 25 let léčených antidepresivy ve srovnání
s placebem.

Pacienti, zvláště ti se zvýšeným rizikem, by měli být během léčby pečlivě sledováni, a to zvláště na začátku
léčby nebo v době, kdy se mění dávky. Pacienti (a osoby poskytující pacientům péči) by měli být upozorněni
na to, že je nutné sledování zaměřené na jakékoliv zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování nebo
myšlenek a neobvyklých změn chování a na to, že pokud budou takové symptomy pozorovány, musí okamžitě
vyhledat lékařskou pomoc.

Nespavost nebo nervozita na počátku léčby moklobemidem může odůvodnit snížení dávky nebo dočasnou
symptomatickou léčbu. V případě výskytu mánie nebo hypománie, nebo nástupu časných příznaků těchto
reakcí (velkorysost, hyperaktivita (včetně zrychlené řeči), lehkomyslná impulzivita), bude léčba
moklobemidem přerušena a bude zahájena alternativní léčba.

Přípravek AURORIX obsahuje monohydrát laktózy a sodík
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě, to znamená, že
je v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Společné podávání moklobemidu se selegilinem nebo s linezolidem je kontraindikováno.

Společné podávání moklobemidu s triptany je kontraindikováno, protože se jedná o silné receptorové agonisty
serotoninu a protože jsou metabolizovány monoaminooxidázami (MAO) a různými enzymy cytochormu Pa moklobemid zvyšuje plazmatickou koncentraci triptanů, např. sumatriptanu, rizatriptanu, zolmitriptanu,
almotriptanu, naratriptanu, frovatriptanu a eletriptanu.

Společné podávání moklobemidu s tramadolem je kontraindikováno.

U zvířat moklobemid potencuje účinky opioidů. Dávkování následujících opioidů, např. morfinu, fentanylu a
kodeinu, je proto nutno upravit.

Kombinace s pethidinem je kontraindikovaná pro zvýšené riziko serotoninergního syndromu (zmatenost,
horečka, konvulze, ataxie, hyperreflexie, myoklonus, průjem).

Protože účinek moklobemidu je selektivní a reverzibilní, jeho sklon k interakci s tyraminem je slabý a
krátkodobý, jak prokázaly farmakologické studie u zvířat a lidí (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření
pro použití).

Potenciace presorického účinku tyraminu byla dokonce menší nebo se nevyskytla, pokud byl moklobemid
podáván po jídle.

Denní dávka moklobemidu by měla být snížena na polovinu nebo na třetinu u pacientů, kteří mají těžce porušen
jaterní metabolismus podáváním léku, který blokuje mikrosomální smíšenou funkci oxidázové aktivity, jako
je cimetidin (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání).

Pozornost má být věnována společnému podávání léků, které jsou metabolizovány CYP2C19, protože
moklobemid je inhibitor tohoto enzymu. Plazmatické koncentrace těchto léků (jako inhibitory protonové
pumpy (např. omeprazol, fluoxetin a fluvoxamin) mohou být zvýšeny, pokud se podávají současně s
moklobemidem. Stejně tak moklobemid inhibuje metabolismus omeprazolu extensivně metabolisovaného
prostřednictvím CYP2C19, což má za následek zdvojnásobení hladiny omeprazolu.

Pozornost má být věnována současnému podávání s trimipraminem a maprotilinem, protože se plazmatická
koncentrace těchto inhibitorů zpětného vychytávání monoaminů zvyšuje při současném podávání s
moklobemidem.

Farmakologické účinky systémově podávaných sympatomimetik mohou možná být při současném podávání
moklobemidu zesíleny a prodlouženy (např. adrenergika).

U pacientů léčených moklobemidem by současné podávání jiných léků zvyšujících hladinu serotoninu (jako
je řada jiných antidepresiv), zvláště v mnohonásobných kombinacích, mělo být prováděno velmi opatrně. Platí
to především pro antidepresiva jako je venlafaxin, fluvoxamin, klomipramin, citalopram, escitalopram,
paroxetin, sertralin, bupropion. Je to dáno skutečností, že v izolovaných případech došlo ke kombinaci
vážných symptomů a příznaků včetně hypertermie, zmatenosti, hyperreflexie a myoklonu, které jsou
indikátorem serotoninergní hyperaktivity. Pokud by se takové symptomy vyskytly, měl by být pacient pečlivě
sledován lékařem (v případě nutnosti hospitalizován) a měl by být příslušným způsobem léčen. Léčba
tricyklickými nebo jinými antidepresivy může být zahájena následující den po vysazení moklobemidu. Při
přechodu z SSRI na moklobemid má být brán v úvahu poločas původního přípravku (viz bod 4.4 Zvláštní
upozornění a opatření pro použití). Obecně je doporučován interval 14 dnů pro přechod z ireverzibilního
inhibitoru MAO na moklobemid (např. fenelzin, tranylcypromin).

Současné užití buprenorfinu s moklobemidem může vést ke vzniku serotoninového syndromu, což je
potenciálně život ohrožující onemocnění.
Není doporučeno současné podávání s třezalkou tečkovanou (Hypericum perforatum), neboť může zvýšit
koncentraci serotoninu v centrálním nervovém systému.

Byly zaznamenány izolované případy vážných nežádoucích účinků na CNS po současném podání
moklobemidu a dextromethorfanu. Protože léky proti kašli a nachlazení mohou obsahovat dextromethorfan,
neměly by být podány bez konzultace s lékařem a pokud je to možné, mají být podány alternativní přípravky,
které neobsahují dextromethorfan (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Údaje z klinických
studií naznačují, že neexistují interakce mezi moklobemidem a hydrochlorothiazidem (HCT) u pacientů s
hypertenzí, dále s perorálními kontraceptivy, digoxinem, fenprokumonem a alkoholem.

Protože sibutramin je inhibitor zpětného vychytávání norepinephrin-serotoninu, který by mohl zvýšit účinek
inhibitorů monoaminooxidázy, současné podávání s moklobemidem není doporučeno.

Společné podávání s dextropropoxyfenem není doporučeno, protože moklobemid může zvyšovat jeho účinek.