Amiodarone accord

Viz také bod 4.3.

Intravenźní injekce se obecně nedoporučuje z důvodu hemodynamických rizik (těžká hypotenze,
cirkulační kolaps), proto je pokud možno vhodnější podání intravenózní infuzí.

Intravenózní injekce má být omezena na naléhavé situace, kdy jiné terapeutické alternativy selhaly. Má
být používána pouze na jednotkách intenzivní péče a při průběžném sledování (EKG, krevní tlak).

Dávka je přibližně 5 mg/kg tělesné hmotnosti. S výjimkou kardiopulmonální resuscitace při léčbě
komorové fibrilace rezistentní vůči defibrilaci musí být amiodaron podán minimálně po 3 minutách a
druhá intravenózní injekce nesmí být podána dříve než 15 minut po první injekci, a to ani v případě, že
maximální dávka nebyla podána jednou injekcí (riziko nevratného kolapsu).

Ostatní přípravky se nesmí míchat ve stejné injekční stříkačce. Nepodávejte další přípravky ve stejnou
dobu. Pokud by měla být léčba prodloužena, je třeba to provést intravenózní infuzí (viz bod 4.2).

Srdeční poruchy:
- Může se vyskytnout sinusová bradykardie, která může být závažnější u starších pacientů nebo
u pacientů s poruchou funkce sinusových uzlin.
- Léčba má být přerušena v případě těžké bradykardie nebo srdeční blokády.
- V důsledku proarytmogenních účinků amiodaronu byly hlášeny nové arytmie nebo zhoršení
epizod léčených arytmií, v některých případech s fatálními následky. V těchto případech je třeba
posoudit nutnost ukončení léčby amiodaronem. Je také důležité, i když obtížné, odlišit
nedostatečnou účinnost léku od proarytmického účinku, ať už je či není spojen se zhoršením
srdečního onemocnění. Proarytmické účinky jsou u amiodaronu hlášeny vzácněji než u jiných
antiarytmik a obecně se vyskytují v souvislosti s faktory, které prodlužují QT interval, jako jsou
lékové interakce a/nebo poruchy elektrolytů (viz body