1/13
sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Amikacin Olikla 250 mg/ml injekční/infuzní roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jeden ml roztoku obsahuje 250 mg amikacinu (jako amikacin-disulfát).
Jedna injekční lahvička o objemu 2 ml obsahuje 500 mg amikacinu (jako amikacin-disulfát).
Pomocné látky se známým účinkem: disiřičitan sodný.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Injekční/infuzní roztok
Čirý bezbarvý až světle žlutý roztok
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Amikacin Olikla je indikován k léčbě následujících závažných infekcí u dospělých, dospívajících
a dětí (včetně novorozenců), když jsou jiná antimikrobiální agens neúčinná (viz bod 5.1):
− nozokomiálních infekcí dolních cest dýchacích, které se objeví během hospitalizace, včetně
nozokomiální a ventilátorové pneumonie,
− komplikovaných a rekurentních infekcí močových cest včetně pyelonefritidy,
− komplikovaných intraabdominálních infekcí, včetně peritonitidy,
− akutních bakteriálních infekcí kůže a měkkých tkání, včetně infekcí popálenin,
− bakteriální endokarditidy (pouze v kombinaci s jinými antibiotiky).
Přípravek Amikacin Olikla lze také použít k léčbě pacientů s bakteriemií, která se objeví v souvislosti nebo
při podezření na tuto souvislost s jakoukoli infekcí, která je uvedena výše.
Je nutné věnovat pozornost oficiálním doporučením pro správné používání antibakteriálních léků.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Přípravek Amikacin Olikla se podává intramuskulárně nebo intravenózně.
Přípravek Amikacin Olikla se běžně používá v kombinaci s jinými vhodnými antibiotiky, aby bylo pokryto
bakteriální spektrum u konkrétní infekce.
Dávkování výrazně závisí na typu infekce a stavu pacienta. Je třeba vzít v úvahu lokální doporučení.
Pacienti s normální funkcí ledvin
Dospělí a dospívající starší 12 let (více než 33 kg tělesné hmotnosti)
U dospělých a dospívajících s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu ≥ 50 ml/min) je doporučená
dávka 15 mg/kg/den i.v. nebo i.m., která může být podána jako jednorázová dávka nebo rozdělená do dílčích dávek podaných ve stejných časových intervalech, tj.7,5 mg/kg každých 12 hodin. Celková denní
dávka nemá překročit 1,5 g. U pacientů s endokarditidou a febrilní neutropenií má být dávka rozdělena
do 2 dílčích dávek, protože nejsou dostatečné údaje potvrzující dávkování jednou denně.
2/13
Kojenci, batolata a děti (4 týdny až 11 let)
Dětem s normální funkcí ledvin se doporučuje dávka 15‒20 mg/kg/den i.m. nebo i.v., která může být
podána jednorázově nebo 7,5 mg/kg každých 12 hodin. U pacientů s endokarditidou a febrilní neutropenií
má být dávka rozdělena do 2 dílčích dávek, protože nejsou dostatečné údaje potvrzující dávkování jednou
denně.
Novorozenci (0 až 27 dní)
Novorozenci dostanou úvodní dávku ve výši 10 mg/kg a pak 7,5 mg/kg každých 12 hodin (viz body 4.a 5.2).
Nedonošené děti
U nedonošených dětí je doporučena dávka 7,5 mg/kg každých 12 hodin (viz body 4.4 a 5.2).
Maximální denní dávka
Denní dávka amikacinu závisí na tělesné hmotnosti, proto se má určovat maximální denní dávka dle tělesné
hmotnosti, neexistuje-li jiný důvod.
U život ohrožujících infekcí a/nebo infekcí způsobených pseudomonádami, acinetobakterem a
enterobakteriemi může být dávka zvýšena na 1,5 g/den, ovšem nemá být podávána déle než 10 dní a pouze
pod neustálým sledováním. Maximální celková dávka pro dospělé 15 g nemá být překročena; do tohoto
výpočtu musí být zahrnuta i léčba jiným aminoglykosidem podaná dříve.
U pacientů s febrilní neutropenií a selháním ledvin se nedoporučuje dávkování jednu denně z důvodu
požadavku na úpravu dávky.
Délka léčby
Obvyklá délka léčby je 7–10 dní podle závažnosti infekce. U těžkých a komplikovaných infekcí, kde
léčba trvá déle než 10 dní, je nutné znovu zvážit vhodnost podávání amikacinu a v případě pokračování
terapie monitorovat renální, sluchové a vestibulární funkce stejně jako hladinu amikacinu v séru.
U pacientů s infekcí způsobenou mikroorganismy citlivými na amikacin dochází při doporučeném
dávkování k odpovědi na léčbu během 24‒48 hodin. Nedojde-li ke zlepšení klinického stavu ani po 3‒dnech, má být podávání přípravku přerušeno a zvážena jiná možnost terapie.
Monitorování hladin léčiva
Vyhodnocení funkce ledvin má být provedeno na začátku léčby a má být během léčby v pravidelných
intervalech přehodnocováno.
Monitorování plazmatických koncentrací amikacinu se důrazně doporučuje u všech pacientů, a zejména u
starších pacientů, novorozenců, obézních pacientů a pacientů s poruchou funkce ledvin nebo s cystickou
fibrózou.
Koncentrace amikacinu v séru má být monitorována druhý nebo třetí den po zahájení léčby a poté dvakrát
týdně a po změně dávky (viz bod 4.4). Vzorky krve se odeberou na konci dávkovacího intervalu (nejnižší
hladina) a 30–90 minut po ukončení infuze (vrcholová hladina). V případě opakovaných denních dávek
nemají maximální hladiny překročit 30–35 μg/ml. Minimální hladina (na konci dávkovacího intervalu) má
být menší než 10 μg/ml. Pro režimy dávkování jednou denně je třeba vzít v úvahu místní pokyny pro
monitorování koncentrace v séru.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
U všech pacientů dostávajících amikacin má být sledována funkce ledvin, povinně musí být sledovány
funkce ledvin u pacientů s poruchou funkce ledvin.
POZNÁMKA: U pacientů s poruchou renální funkce (clearance kreatininu < 50 ml/min) se nedoporučuje
podávání jedenkrát denně.
Při poruše funkce ledvin s rychlostí glomerulární filtrace nižší než 70 ml/min se doporučuje snížení
dávky nebo prodloužení intervalů podávání, protože lze očekávat akumulaci amikacinu. U pacientů s
poruchou funkce ledvin je nárazová dávka amikacinu 7,5 mg/kg těl. hm. Interval dávkování pro
jednotlivé pacienty se vypočítá jako 9násobek hladiny kreatininu v séru. Pokud je například koncentrace
kreatininu 2 mg/100 ml, musí se každých 2 × 9 = 18 hodin podávat doporučená individuální dávka (7,3/13
mg/kg těl. hm.).
U pacientů s chronickým selháním ledvin a známou clearance kreatininu je udržovací dávka podávaná v
intervalech 12 hodin vypočtena podle vzorce:
(clearance kreatininu pacienta v ml/min ÷ normální clearance kreatininu v ml/min) × amikacin 7,5 mg/kg
těl. hm.
Jako vodítko lze použít hodnoty uvedené v následující tabulce:
Clearance
kreatininu
Denní dávka amikacinu
Dávka amikacinu po hodinách u pacienta s
těl. hm. 70 kg
[ml/min] [mg/kg těl. hm./den] [mg]
70 – 80 7,6 – 8 266 – 60 – 69 6,4 – 7,6 224 – 50 – 59 5,4 – 6,4 186 – 40 – 49 4,2 – 5,4 147 – 30 – 39 3,2 – 4,2 112 – 20 – 29 2,1 – 3,1 77 – 15 – 19 1,6 – 2,0 56 –
Pacientům na hemodialýze a peritoneální dialýze je podána poloviční dávka ke konci dialyzační
procedury.
Starší pacienti
U starších pacientů může být poškozena funkce ledvin.
Amikacin je vylučován ledvinami. Funkce ledvin má být posuzována vždy, kdy je to možné, a případně
má být upravena dávka.
Obézní pacienti
Amikacin proniká špatně do tukové tkáně. K určení adekvátní dávky v mg/kg lze použít stanovení ideální
tělesné hmotnosti pacienta, ke které se připočte 40 % nadváhy. Úprava dávky má být provedena v závislosti
na sledování plazmatických hladin. Maximální denní dávka 1,5 g/den nesmí být překročena. Délka trvání
léčby má být 7–10 dní.
Pacienti s ascitem
Aby bylo dosaženo odpovídající koncentrace v séru s ohledem na relativně větší distribuci v kompartmentu
extracelulární tekutiny, musí být podány vyšší dávky.
Způsob podání
Lze podat intramuskulárně nebo intravenózně.
Intramuskulární podání
Pro intramuskulární podání se Amikacin Olikla neředí.
Intravenózní podání
Dospělým i pediatrickým pacientům může být Amikacin Olikla podán po naředění pomalou infuzí po dobu
30 až 60 minut.
Kojenci mají dostávat infuzi po dobu 1–2 hodin.
Amikacin nemá být mísen s jinými léčivy, viz bod 6.2.
Pokyny k ředění viz bod 6.6.
4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
4/13
- Hypersenzitivita na ostatní aminoglykosidy.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Opatrnosti je nutno dbát u pacientů s poruchou funkce ledvin, s poruchou sluchového nebo
vestibulárního ústrojí, u pacientů s neuromuskulárními poruchami a u pacientů léčených jinými
aminoglykosidy bezprostředně před použitím amikacinu.
Neuro-/ototoxicita
U pacientů léčených aminoglykosidy se může objevit neurotoxicita, která se projevuje jako vestibulární
a/nebo bilaterální sluchová ototoxicita. Riziko ototoxicity vyvolané aminoglykosidy je vyšší u pacientů s
poruchou funkce ledvin nebo u pacientů, jejichž léčba je prodloužena nad dobu 5–7 dní léčby, a to i u
zdravých pacientů. Obvykle se nejčastěji objevuje vysokofrekvenční hluchota, kterou lze detekovat pouze
audiometrickým vyšetřením. Může se objevit vertigo a ztráta rovnováhy a může to být důkazem
vestibulárního poškození.
Jiné projevy neurotoxicity mohou zahrnovat ztrátu citlivosti, mravenčení kůže, svalové záškuby a křeče.
Pacienti, u kterých se vyskytne kochleární nebo vestibulární poškození, nemusí mít během léčby
symptomy, které by je varovaly před rozvojem toxického účinku na vestibulokochleární nerv, a po vysazení
léčivého přípravku se může objevit úplná nebo částečná ireverzibilní bilaterální hluchota nebo vertigo.
Ototoxicita vyvolaná aminoglykosidy je obvykle ireverzibilní.
Použití amikacinu má být důkladně zváženo u pacientů s anamnézou alergie na aminoglykosidy nebo u
pacientů, kteří mohou mít subklinické poškození ledvin nebo vestibulokochleárního nervu vyvolané
předchozím podáním nefrotoxických a/nebo ototoxických látek, protože toxicita může být aditivní.
U pacientů s mutacemi mitochondriální DNA (zejména substitucí nukleotidů 1555 A za G v genu 12S
rRNA) existuje zvýšené riziko ototoxicity, a to i v případě, že se hladiny aminoglykosidů v séru během
léčby pohybují v doporučeném rozmezí. U těchto pacientů je třeba zvážit alternativní možnosti léčby.
U pacientů s rodinnou anamnézou příslušných mutací nebo hluchoty vyvolané aminoglykosidy je třeba
před podáním zvážit alternativní léčbu nebo provedení genetických testů.
U těchto pacientů má být amikacin podáván pouze tehdy, jestliže podle názoru lékaře převáží
terapeutické výhody nad potenciálními riziky.
Renální toxicita
Aminoglykosidy jsou potenciálně nefrotoxické. Renální toxicita je nezávislá na získané plazmatické
maximální koncentraci (Cmax).
Toxické účinky aminoglykosidů, včetně amikacinu, jsou častější u pacientů s poškozením ledvin, pokud
jsou podávány dávky vyšší než doporučené dávky a pokud je překročena doporučená délka trvání léčby.
Bezpečnost léčby po dobu delší než 14 dní nebyla stanovena. Mezi další faktory, které zvyšují riziko
toxicity aminoglykosidů, patří pokročilý věk a dehydratace. Denní dávky mají být sníženy a/nebo interval
mezi dávkami má být prodloužen v případě příznaků renální dysfunkce, jako jsou: cylindrurie, přítomnost
leukocytů nebo erytrocytů, albuminurie, snížení clearance kreatininu, hypodenzita, hyperazotemie, zvýšení
hladiny kreatininu v séru a oligurie. Léčba musí být přerušena, pokud se zvyšuje azotemie nebo pokud se
objem moči postupně snižuje.
Starší pacienti mohou mít sníženou funkci ledvin, což nemusí být patrné při rutinních screeningových
testech, jako je vyšetření hladin močoviny nebo sérového kreatininu. Užitečnější může být stanovení
clearance kreatininu. Sledování renálních funkcí u starších pacientů během léčby aminoglykosidy je zvláště
důležité.
Během léčby musí být pacient dobře hydratován a funkce ledvin má být stanovena na počátku léčby,
zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin. Během léčby je třeba také pozorně sledovat funkce ledvin.
Doporučuje se provádět opakovaně audiometrické vyšetření, zejména u pacientů s vysokým rizikem.
Kdykoli je to možné, doporučuje se monitorovat sérové koncentrace amikacinu 2× týdně, aby se zabránilo
vysokým koncentracím, které jsou potenciálně toxické (viz bod 4.2). Příznaky ototoxicity (závratě, vertigo,
tinitus a ztráta sluchu) nebo nefrotoxicity vyžadují ukončení léčby nebo úpravu dávky.
Inaktivace aminoglykosidu je klinicky významná pouze u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin.
Inaktivace může pokračovat ve vzorcích tělních tekutin odebraných pro stanovení, což má za následek
nepřesné odečty hladiny aminoglykosidů. S takovými vzorky má být zacházeno správně (neprodleně mají
být testovány, zmrazeny nebo ošetřeny beta-laktamázou).
5/13
Neuromuskulární toxicita
Neuromuskulární blokáda a respirační paralýza byly hlášeny po parenterální injekci, lokální instilaci (při
ortopedické a břišní irigaci nebo při lokální léčbě empyému) a po perorálním podání aminoglykosidů.
Pokud se aminoglykosidy podávají jakoukoli cestou, je třeba zvážit možnost respirační paralýzy, zejména
u pacientů, kteří dostávají anestetika nebo neuromuskulární blokátory (viz bod 4.5). Pokud dojde k
neuromuskulární blokádě, mohou vápenaté soli zvrátit respirační paralýzu, ale může být nutná mechanická
respirační podpora. U laboratorních zvířat byla při podávání vysokých dávek amikacinu prokázána
neuromuskulární blokáda a muskulární paralýza.
Podávání aminoglykosidů pacientům s neuromuskulárním onemocněním, jako je myasthenia gravis nebo
parkinsonismus, vyžaduje mimořádnou opatrnost, protože aminoglykosidy působí na neuromuskulární
spojení podobně jako kurare a mohou tak zhoršovat svalovou slabost.
Aminoglykosidy aplikované lokálně jako součást chirurgického výkonu jsou rychle a téměř zcela
absorbovány (s výjimkou močového měchýře). Ve spojitosti s irigací chirurgického pole s použitím
aminoglykosidových přípravků (bez ohledu na rozsah) byly hlášeny vývoj ireverzibilní hluchoty, selhání
ledvin a úmrtí v důsledku neuromuskulární blokády.
Pediatrická populace
Aminoglykosidy mají být používány s opatrností u předčasně narozených a novorozenců, a to z důvodu
nezralosti ledvin těchto pacientů a následného prodloužení sérového poločasu těchto léků.
Tento přípravek obsahuje disiřičitan sodný, který vzácně může způsobovat těžké alergické reakce
a bronchospasmus.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné injekční lahvičce, to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Výsledkem kombinace s beta-laktamovými antibiotiky je synergický antibakteriální účinek.
Současnému nebo následnému podávání a systémovému nebo topickému podávání jiných neurotoxických,
ototoxických nebo nefrotoxických látek má být zamezeno s ohledem na možnost aditivních účinků.
Amikacinová toxicita může být zvýšena těmito neuro-, oto- a/nebo nefrotoxickými látkami:
− Jiné aminoglykosidy.
− Jiná protiinfekční chemoterapeutika, např. bacitracin, amfotericin B, cefalosporiny, vankomycin,
kanamycin, paromomycin, polymyxin B, kolistin.
− Existuje zvýšené riziko nefrotoxicity a případně i ototoxicity při podání aminoglykosidů s
platinovými cytostatiky: karboplatinou (ve vysokých dávkách), cisplatinou, oxaliplatinou (zejména
v případech preexistující renální insuficience).
− Imunosupresiva: cyklosporin, takrolimus.
− Rychle působící diuretika, např. furosemid nebo kyselina etakrynová (funkční renální insuficience v
důsledku dehydratace, potencionální vnitřní ototoxicita). Výsledkem může být ireverzibilní
hluchota.
Je-li amikacin kombinován s potencionálně nefro- nebo ototoxickou látkou, musí být sluch a renální funkce
velmi pečlivě sledovány. V případě současného použití rychle účinkujících diuretik, musí být monitorován
stav hydratace pacienta.
Amikacin/anestezie methoxyfluranem
Aminoglykosidy mohou zvýšit poškození ledvin způsobené methoxyfluranem. Při současném používání
je možný vznik závažných neuropatií.
Amikacin/myorelaxancia a jiné látky
Při současné léčbě amikacinem a myorelaxancii (např. tubokurarinem), látkami s kurarizačním účinkem,
botulotoxinem, polymyxinovými antibiotiky, prokainamidem, velkým množstvím krve s citrátem, nebo
6/13
inhalačními anestetiky (např. halothanem), je třeba očekávat, že neuromuskulární blokáda vyvolaná těmito
léky bude zvýšena. V případě chirurgického výkonu má být anesteziolog informován, že je podáván tento
léčivý přípravek. Injekce vápenatých solí může zvrátit neuromuskulární blokádu vyvolanou
aminoglykosidy (viz bod 4.9).
Přípravky obsahující beta-laktamová antibiotika
Jestliže je in vivo souběžně s amikacinem podáván separátními cestami podání přípravek penicilinového
typu, může dojít ke snížení sérové aktivity.
Bisfosfonáty
Při podávání aminoglykosidů s bisfosfonáty existuje zvýšené riziko hypokalcemie.
Thiamin
Současně podávaný thiamin (vitamin B1) může být zničen reaktivním disiřičitanem sodným
obsaženým v přípravku Amikacin Olikla jako pomocná látka (viz bod 6.1.).
Indometacin
U novorozenců může indometacin zvýšit plazmatické koncentrace amikacinu.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Údaje o podávání aminoglykosidů těhotným ženám jsou omezené. Aminoglykosidy mohou vyvolat
poškození plodu. Aminoglykosidy prostupují placentou a byly hlášeny případy úplné, ireverzibilní,
bilaterální kongenitální hluchoty u dětí, jejichž matky dostávaly během těhotenství streptomycin. Ačkoli
nežádoucí účinky na plod nebo novorozence nebyly hlášeny u žen léčených jinými aminoglykosidy,
možnost poškození existuje. Používá-li se amikacin v těhotenství nebo dojde-li během léčby k otěhotnění,
pacientka má být informována o možném riziku pro plod.
Přípravek Amikacin Olikla nemá být používán během těhotenství, pokud klinický stav pacientky
nevyžaduje léčbu amikacinem. Je-li léčba považována za nezbytnou, pak se může provádět pouze pod
lékařským dozorem (viz bod 4.4).
Kojení
Není známo, zda se amikacin/jeho metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Je nutné rozhodnout,
po zvážení přínosu kojení pro dítě a prospěchu léčby u matky, zda se přeruší kojení nebo přeruší/nenasadí
podávání přípravku Amikacin Olikla.
Amikacin má být podáván těhotným ženám a novorozencům pouze tehdy, pokud je to nezbytně nutné a
pod lékařským dohledem (viz bod 4.4).
Fertilita
Ve studiích reprodukční toxicity u myší a potkanů nebyly zaznamenány žádné účinky na fertilitu.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Žádné klinické studie hodnotící vliv přípravku na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny.
V případě podávání ambulantním pacientům se doporučuje při řízení a obsluhování strojů zvýšená
pozornost kvůli možným nežádoucím účinkům, jako jsou např. poruchy rovnováhy.
4.8 Nežádoucí účinky
Za určitých podmínek amikacin vykazuje ototoxické a/nebo nefrotoxické účinky. Porucha funkce ledvin je
u pacientů léčených amikacinem méně častá a je obvykle reverzibilní po vysazení léčivého přípravku.
Důležité poznámky k terapii
Poruše funkce ledvin a poruše sluchu v důsledku neurologických účinků lze z velké části zabránit
dodržováním preventivních opatření. Je třeba kontrolovat stav ledvin, jakož i stav sluchu a rovnovážného
ústrojí před, během a po léčbě, udržovat adekvátní hydrataci a tvorbu moči, monitorovat koncentraci léku
7/13
v séru pro pacienty se zvláštním rizikem a odpovídajícím způsobem upravit dávkování (viz bod 4.2).
Nežádoucí účinky, u kterých přinejmenším existuje možnost spojitosti s léčbou, jsou uvedeny níže podle
tělesných orgánů a absolutní frekvence. Ke klasifikaci výskytu nežádoucích účinků se používá následující
terminologie: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100), vzácné (≥000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Infekce a infestace
Méně časté
Superinfekce nebo kolonizace (rezistentními bakteriemi nebo
kvasinkami)
Poruchy krve a lymfatického
systému
Vzácné
Anémie, leukopenie, granulocytopenie, trombocytopenie,
eozinofilie
Poruchy imunitního systému
Vzácné
Velmi vzácné
Není známo
Hypersenzitivní reakceAnafylaktický šok
Zkřížená reakce mezi aminoglykosidy
Poruchy metabolismu a výživy
Vzácné
Hypomagnesemie
Poruchy nervového systému
Méně časté
Vzácné
Závratě1, vertigoBolest hlavy, migréna, parestezie, tremor
Poruchy oka
Méně časté
Vzácné
NystagmusSlepota5, infarkt sítnicePoruchy ucha a labyrintu
Méně časté
Velmi vzácné
Tinitus1, tlak v uších1, porucha sluchuHluchotaCévní poruchy
Vzácné
Hypotenze
Respirační, hrudní a mediastinální
poruchy
Vzácné
Velmi vzácné
Není známo
Respirační depreseRespirační paralýzaApnoe, bronchospasmus
Gastrointestinální poruchy
Méně časté
Vzácné
NauzeaZvracení
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Vzácné
Kožní vyrážka, exantém, pruritus, kopřivka (hypersenzitivní reakce)Poruchy svalové a kosterní soustavy
a pojivové tkáně
Vzácné
Velmi vzácné
Artralgie
Neuromuskulární blokáda
Poruchy ledvin a močových cest:
Méně časté
Velmi vzácné
Poškození renálních tubulů2, poškození ledvinToxická nefropatie, akutní renální selhání
8/13
Celkové poruchy a reakce v místě
aplikace
Vzácné
Horečka související s léčivemVyšetření
Vzácné
Zvýšená hladina aspartátaminotransferázy, zvýšená hladina
alaninaminotransferázy, zvýšená hladina alkalické fosfatázy (mírné
a přechodné)
Další informace o jednotlivých nežádoucích účincích:
1Tyto účinky byly patrny zejména, když došlo k překročení doporučené denní dávky, u léčby trvající více
než 10 dní, nebo pokud u pacientů s poruchou funkce ledvin nedošlo k adekvátní redukci dávky. Počáteční
příznaky vestibulárních poruch jsou závratě, nauzea a zvracení. Klinické vyšetření často odhaluje
nystagmus. Vestibulární poruchy jsou téměř v každém případě reverzibilní. První příznaky kochleární
dysfunkce často zahrnují ztrátu percepce vysokých tónů (≥ 4 000 Hertz), která předchází ztrátě sluchu a
je zjištěna pouze audiometrií.
2Mezi další méně časté nežádoucí účinky patří poškození renálních tubulů s poškozením ledvin.
Mechanismus poškození ledvin zahrnuje akumulaci v lysozomech, inhibici fosfolipázy a nekrózu
tubulárních buněk po opakovaném podání amikacinu. Dávkování jednou denně může snížit riziko
nefrotoxicity. Poškození ledvin je reverzibilní v různé míře, ale zhoršuje riziko kumulačního procesu, který
může způsobit nebo zesílit ototoxické účinky. Je možné, že dojde ke zvýšení koncentrace kreatininu v
séru, přítomnosti albuminu, erytrocytů a leukocytů nebo válců v moči, k uremii a oligurii.
3Vzácné nežádoucí účinky jsou hypersenzitivní reakce, jako exantém, svědění, kopřivka a horečka.
4Ve vzácných případech, pokud je intravenózní infuze léku příliš rychlá, mohou být respirační funkce vážně
potlačeny. V ojedinělých případech to může vést k paralýze dýchacích cest; riziko také existuje, když se
amikacin podává v kombinaci s anestezií a myorelaxancii (viz bod 4.5).
5Amikacin není určen pro intravitreální aplikaci. Po intravitreálním podání byly nahlášeny případy slepoty a
infarktu sítnice.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Předávkování může způsobit nefrotoxicitu, ototoxicitu nebo kurarizační efekt (nervosvalovou blokádu).
Léčba
V případě předávkování nebo toxické reakce musí být infuze amikacinu zastavena a k urychlení odstranění
amikacinu z krve může být zavedena forsírovaná diuréza. Vyloučení amikacinu akumulovaného v krvi
může pomoci peritoneální dialýza nebo hemodialýza. Hemodialýza je efektivnější než peritoneální dialýza
v případě eliminace akumulovaného amikacinu z krve.
U novorozenců lze zvážit možnost výměnné transfuze, ale před takovým výkonem je nutné vyžádat si
doporučení odborníka.
Vápenaté soli jsou indikovány k neutralizaci kurarizačního efektu. Mechanická ventilace může být nutná
při paralýze dýchacích cest.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, aminoglykosidová
antibiotika, jiné aminoglykosidy ATC kód: J01GB9/13
Amikacin je semisyntetické aminoglykosidové antibiotikum odvozené od kanamycinu. Získává se acylací
aminoskupiny C-1 v úseku 2-deoxystreptaminu kyselinou aminohydroxymáselnou.
Mechanismus účinku
Amikacin působí inhibicí syntézy bílkovin v bakteriálních ribozomech interakcí s ribozomální RNA a u
citlivých mikroorganismů následnou inhibicí produkce. Výsledkem je baktericidní působení.
Farmakodynamický vztah
− K predikci baktericidního účinku amikacinu je z farmakokinetických/farmakodynamických parametrů
nejdůležitější poměr maximální koncentrace v séru (Cmax) a minimální inhibiční koncentrace (MIC)
pro daný patogen. Poměr Cmax/MIC 8:1 nebo 10:1 je považován za účinný k usmrcení bakterií a
prevenci opakovaného pomnožení.
− Amikacin vykazuje postantibiotický účinek in vitro i in vivo. Postantibiotický účinek dovoluje
prodloužení dávkovacího intervalu bez ztráty účinnosti proti většině gramnegativních bacilů.
Mechanismus/mechanismy rezistence
− Rezistence na amikacin se může vyvinout následujícími mechanismy:
− Enzymatickou inaktivací: nejrozšířenějším mechanismem vzniku rezistence je enzymatická
modifikace aminoglykosidových molekul. Ty jsou zprostředkovány acetyltransferázami,
fosfotransferázami nebo nukleotidyltransferázami, které jsou především zakódovány v plazmidech. U
amikacinu byla vzhledem k jeho rezistenci k degradaci enzymy inaktivujícími aminoglykosidy
prokázána účinnost proti mnoha druhům bakterií rezistentních k aminoglykosidům.
− Snížením penetrace a aktivním odtokem: tento mechanismus rezistence je pozorován u bakterie
Pseudomonas aeruginosa. Nejnovější údaje ukazují objevení se obdobného mechanizmu rezistence u
bakterie Acinetobacter spp.
− Alterace cílové struktury: Pouze občas jsou jako příčina rezistence pozorovány modifikace ribozomů.
Vznik rezistence během léčby je neobvyklý. Částečně zkřížená rezistence mezi amikacinem a
ostatními aminoglykosidy existuje.
Hraniční hodnoty dle EUCAST (v 10.0, platné od 2020-01-01) platí pro amikacin následující hraniční
hodnoty:
Organismus
Hraniční hodnoty dle EUCAST *
(mg/l)
S ≤ R >
Enterobacterales- systémové infekce
- infekce pocházející z močového traktu
Pseudomonas spp.
systémové infekce
infekce pocházející z močového traktu
Acinetobacter spp.
systémové infekce
infekce pocházející z močového traktu
Staphylococcus spp. - S. aureus - koaguláza negativní stafylokoky Druhově nespecifické hraniční hodnoty 1 1 Hraniční hodnoty se nevztahují na Plesiomonas shigelloides, protože aminoglykosidy mají nízkou vnitřní
aktivitu proti tomuto druhu.
U systémových infekcí musí být aminoglykosidy používány v kombinaci s jinou aktivní terapií. Za těchto
okolností lze hraniční hodnotu/ECOFF v závorkách použít k rozlišení mezi organismy se získanými
mechanismy rezistence a bez nich. U izolátů bez mechanismů rezistence se uvádí ve zprávě komentář:
„Aminoglykosidy se často podávají v kombinaci s jinými látkami, a to buď na podporu aktivity
aminoglykosidů, nebo na rozšíření spektra léčby. U systémových infekcí musí být aminoglykosid
podporován jinou aktivní terapií. “ Další informace viz http://www.eucast.org/guidance_documents/.
Rezistence k amikacinu se nejspolehlivěji určuje testováním s kanamycinem (MIC >8 mg/l).
10/13
Odpovídající průměr zóny pro disk s 30 μg kanamycinu je R <18 mm pro S. aureus a R <22 mm pro
koaguláza-negativní stafylokoky.
Spektrum účinnosti amikacinu
Prevalence získané rezistence se může pro vybrané druhy lišit geograficky i časově pro vybrané druhy,
žádoucí je získání informací o lokální rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. V případě potřeby
je třeba vyžádat si vyjádření experta, pokud lokální prevalence rezistence je taková, že použití léku je
přinejmenším u některých typů infekce sporné.
Obecně citlivé druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus aureus
Staphylococcus haemolyticus
Staphylococcus hominis°
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Acinetobacter pittii
Citrobacter freundii
Citrobacter koseri
Enterobacter aerogenes
Enterobacter cloacae
Escherichia coli
Klebsiella oxytoca
Klebsiella pneumoniae
Morganella morganii
Proteus mirabilis
Proteus vulgaris°
Pseudomonas aeruginosaSalmonella enterica (salmonelová enteritida)°
Serratia liquefaciens°
Serratia marcescens
Shigella spp.
Druhy, u nichž může získaná rezistence představovat problém
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus epidermidis
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Acinetobacter baumannii
Přirozeně rezistentní mikroorganismy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Enterococcus spp.
Streptococcus spp.
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Burkholderia cepacia
Stenotrophomonas maltophila
Anaeroby
Bacteroides spp.
Prevotella spp.
Ostatní mikroorganismy
Chlamydia spp.
Chlamydophila spp.
Mycoplasma spp.
Ureaplasma urealyticum
° V době zveřejnění tabulky nebyly k dispozici žádné aktuální údaje. Citlivost se předpokládá v primární
11/13
literatuře, standardních pracích a doporučeních pro terapii.
Míra rezistence izolátů ze zvláštních skupin pacientů, např. u pacientů s cystickou fibrózou je ≥ 10%.
Další informace:
Aminoglykosidy jsou vhodné v kombinaci s jinými antibiotiky proti grampozitivním kokům.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Intravenózní podání
Při perorálním podání se nevstřebá prakticky žádný amikacin; proto může být podáván pouze parenterálně.
Vrcholu sérové koncentrace je dosaženo během 1–2 hodin po infuzi. Sérový poločas je 2,2–2,4 hodiny.
Delší poločas lze očekávat u pacientů s renálním selháním a u nedonošených novorozenců a novorozenců
narozených v termínu.
Podání dávky 7,5 mg/kg kontinuální 30minutovou i.v. infuzí vede na konci infuze k sérové koncentraci μg/ml. Podání dávky 15 mg/kg kontinuální 30minutovou i.v. infuzí mladým dobrovolníkům vedlo na konci
infuze přibližně ke koncentraci 77 μg/ml v séru a 47 μg/ml a 1 μg/ml za 1 hodinu, resp. 12 hodin po ukončení
infuze.
U starších pacientů s průměrnou clearance kreatininu 64 ml/min po podání dávky 15 mg/kg 30minutovou
infuzí byla na konci infuze nalezena koncentrace v séru 55 μg/ml a 5,4 μg/ml, resp. 1,3 μg/ml po 12, resp. hodinách od ukončení infuze.
Ve studiích opakovaných dávek nebyly u lidí s normální funkcí ledvin, kteří dostávali jednotlivé denní dávky
od 15–20 mg/kg, prokázány žádné účinky z akumulace.
Intramuskulární podání
Amikacin je po intramuskulárním podání rychle vstřebáván a je lokálně dobře snášen. U zdravých
dospělých dobrovolníků se průměrné maximální sérové koncentrace přibližně 12, 16 a 21 μg/ml dosáhnou
za jednu hodinu po jednorázových intramuskulárních dávkách 250 mg (3,7 mg/kg), 375 mg (5 mg/kg) a
500 mg (7,5 mg/kg), v uvedeném pořadí. Po 10 hodinách jsou plazmatické hladiny přibližně 0,3 μg/ml, 1,μg/ml a 2,1 μg/ml. Pokud se lék podává v doporučené dávce, není žádný důkaz o kumulativní dávce po
dobu 10 dnů.
Průměrné koncentrace v moči během 6 hodin jsou 563 μg/ml po dávce 250 mg, 697 μg/ml po dávce 375 mg
a 832 μg/ml po dávce 500 mg.
Distribuce
Zdánlivý distribuční objem amikacinu je přibližně 24 l (28 % tělesné hmotnosti). Poměr vazby na proteiny
byl stanoven na 4–10 %.
Po podávání doporučovaných dávek jsou terapeutické hladiny amikacinu nalezeny v kostech, srdci, žlučníku,
plicní tkáni, moči, žluči, bronchiálním sekretu, sputu, intersticiální tekutině, pleurální a synoviální tekutině.
Rozšiřuje se dostatečně do likvoru zanícenými mozkovými blanami. Zdravými mozkovými blanami pronikne
přibližně 10–20 % sérové koncentrace, což se při zánětu mozkových blan může zvýšit až na 50 %. Látka se
kumuluje v kůře ledvin a tekutině vnitřního ucha, a je z těchto kompartmentů vylučována pouze velmi
pomalu.
Amikacin prostupuje placentární bariéru a je vylučován do mateřského mléka. Ve fetální krvi a amniotické
tekutině dosahuje až 20% koncentrace u matky.
Biotransformace
Amikacin se v lidském těle nemetabolizuje.
Eliminace
U pacientů s normální funkcí ledvin je průměrná clearance sérového amikacinu 100 ml/min a renální clearance
je 94 ml/min. Přednostní cestou eliminace amikacinu je glomerulární filtrace. Většina objemu (60– 82 %) je
vyloučena nezměněna močí během prvních 6 hodin. Pouze velmi malá množství jsou vyloučena žlučí. U
pacienta s normální renální funkcí se vyloučí 91 % resp. 95 % dávky amikacinu v nezměněné formě
12/13
v moči během 8 resp. 24 hodin.
Amikacin může být eliminován hemodialýzou a nižší rychlostí peritoneální dialýzou. V závislosti na
metodě dialýzy se během 4 nebo 8 hodin odstraní 50 % (rozmezí 29–81 %) nebo 40–80 % podané dávky.
Pediatrická populace
Údaje získané ze studií podání opakovaných dávek ukazují, že hladina ve spinálním moku u se u normálních
kojenců pohybuje od 10–20 % sérové koncentrace a může při meningitidě dosáhnout až 50 %.
Intravenózní a intramuskulární podání
U novorozenců a zejména předčasně narozených dětí je renální eliminace amikacinu snížená.
V jediné studii u novorozenců (ve věku 1–6 dnů po narození) zařazených do skupin podle porodní hmotnosti
(< 2 000, 2 000–3 000 a > 3 000 g), byl amikacin podáván intramuskulárně a/nebo intravenózně v dávce 7,mg/kg. Clearance u novorozenců > 3 000 g byla 0,84 ml/min/kg a terminální poločas byl asi 7 hodin. V této
skupině byly počáteční distribuční objem a distribuce v rovnovážném stavu 0,3 ml/kg, resp. 0,5 ml/kg. Ve
skupině s nižší porodní hmotností byla clearance/kg nižší a poločas delší. Opakované podání každých 12 hodin
ve všech výše uvedených skupinách nevedlo po 5 dnech k akumulaci.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ve studiích toxicity po opakovaném dávkování byly hlavními nežádoucími účinky nefrotoxicita a
ototoxicita. Nebyly provedeny žádné studie mutagenního nebo karcinogenního potenciálu amikacinu.
Ve studiích reprodukční toxicity způsobil amikacin u březích potkaních samic a jejich plodů na dávce
související nefrotoxicitu a studie reprodukční toxicity u potomků myší, potkanů a králíků ukázaly zvýšenou
úmrtnost plodu. Existuje potenciální riziko poškození vnitřního ucha a ledvin plodu, jak bylo pozorováno u
třídy aminoglykosidových antibiotik.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Dihydrát natrium-citrátu
Disiřičitan sodný
Kyselina sírová (k úpravě pH)
Voda pro injekci
6.2 Inkompatibility
Amikacin není kompatibilní s některými peniciliny a cefalosporiny, amfotericinem, chlorothiazidem,
erythromycin-gluceptátem, heparinem, nitrofurantoinem sodným, sodnou solí fenytoinu, sodnou solí
thiopentalu a sodnou solí warfarinu a v závislosti na složení a síle vehikula s tetracykliny, vitaminy skupiny
B s vitaminem C a s chloridem draselným.
Někdy může být amikacin indikován jako souběžná léčba s jinými antibakteriálními látkami při smíšených
infekcích nebo superinfekcích. V takových případech nemá být amikacin fyzicky mísen s jinými
antibakteriálními látkami v injekčních stříkačkách, infuzních lahvích nebo jiných zařízeních. Každé činidlo
má být podáno odděleně.
6.3 Doba použitelnosti
Před prvním použitím: 2 roky.
Po prvním otevření: k okamžitém použití nebo dalšímu naředění
Po naředění: chemická a fyzikální stabilita po naředění v 0,9% roztoku chloridu sodného nebo 5% roztoku
glukózy na koncentraci v rozmezí 10–25 mg/ml byla prokázána na dobu 24 hodin při teplotě do 25 °C.
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky
13/13
uchovávání přípravku po naředění před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně nemá být doba
delší než 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných
aseptických podmínek.
Po naředění na koncentraci 0,25 % (2,5 mg/ml) je třeba použít přípravek okamžitě.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Před prvním otevřením: Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Injekční lahvička z čirého bezbarvého skla (třída I) o objemu 2 ml uzavřená zátkou z šedé brombutylové
pryže, hliníkovým uzávěrem a plastovým odtrhovacím víčkem.
Balení osahuje 1 injekční lahvičku nebo 10 injekčních lahviček.
Na trhu nemusejí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a zacházení s ním
Určeno k jednorázovému podání. Jakýkoli nespotřebovaný zbytek musí být zlikvidován.
Roztok může tmavnout z bezbarvého na bledě žlutý, ale tato změna neindikuje ztrátu účinnosti.
Přípravky pro parenterální použití mají být před podáním vizuálně zkontrolovány na přítomnost pevných
částic a změnu barvy, pokud je to s ohledem na roztok a obal možné.
Intravenózní podání: Příprava roztoků
Roztok pro intravenózní použití se připraví přidáním požadované dávky do 100 ml nebo 200 ml sterilního
rozpouštědla.
Ředí se 0,9% roztokem chloridu sodného nebo 5% roztokem glukózy.
U pediatrických pacientů závisí množství použitého roztoku na množství tolerovaném pacientem. Má být
použito dostatečné množství k infuzi amikacinu podávané po dobu 30 až 60 minut nebo déle (pro kojence a
menší děti).
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Olikla s.r.o., Náměstí Smiřických 42, 281 63 Kostelec nad Černými lesy, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
15/281/18-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 20. 7.
10. DATUM REVIZE TEXTU
7. 6.
sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Amikacin Olikla 250 mg/ml injekční/infuzní roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jeden ml roztoku obsahuje 250 mg amikacinu (jako amikacin-disulfát).
Jedna injekční lahvička o objemu 2 ml obsahuje 500 mg amikacinu (jako amikacin-disulfát).
Pomocné látky se známým účinkem: disiřičitan sodný.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Injekční/infuzní roztok
Čirý bezbarvý až světle žlutý roztok
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Amikacin Olikla je indikován k léčbě následujících závažných infekcí u dospělých, dospívajících
a dětí (včetně novorozenců), když jsou jiná antimikrobiální agens neúčinná (viz bod 5.1):
− nozokomiálních infekcí dolních cest dýchacích, které se objeví během hospitalizace, včetně
nozokomiální a ventilátorové pneumonie,
− komplikovaných a rekurentních infekcí močových cest včetně pyelonefritidy,
− komplikovaných intraabdominálních infekcí, včetně peritonitidy,
− akutních bakteriálních infekcí kůže a měkkých tkání, včetně infekcí popálenin,
− bakteriální endokarditidy (pouze v kombinaci s jinými antibiotiky).
Přípravek Amikacin Olikla lze také použít k léčbě pacientů s bakteriemií, která se objeví v souvislosti nebo
při podezření na tuto souvislost s jakoukoli infekcí, která je uvedena výše.
Je nutné věnovat pozornost oficiálním doporučením pro správné používání antibakteriálních léků.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Přípravek Amikacin Olikla se podává intramuskulárně nebo intravenózně.
Přípravek Amikacin Olikla se běžně používá v kombinaci s jinými vhodnými antibiotiky, aby bylo pokryto
bakteriální spektrum u konkrétní infekce.
Dávkování výrazně závisí na typu infekce a stavu pacienta. Je třeba vzít v úvahu lokální doporučení.
Pacienti s normální funkcí ledvin
Dospělí a dospívající starší 12 let (více než 33 kg tělesné hmotnosti)
U dospělých a dospívajících s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu ≥ 50 ml/min) je doporučená
dávka 15 mg/kg/den i.v. nebo i.m., která může být podána jako jednorázová dávka nebo rozdělená do dílčích dávek podaných ve stejných časových intervalech, tj.7,5 mg/kg každých 12 hodin. Celková denní
dávka nemá překročit 1,5 g. U pacientů s endokarditidou a febrilní neutropenií má být dávka rozdělena
do 2 dílčích dávek, protože nejsou dostatečné údaje potvrzující dávkování jednou denně.
2/13
Kojenci, batolata a děti (4 týdny až 11 let)
Dětem s normální funkcí ledvin se doporučuje dávka 15‒20 mg/kg/den i.m. nebo i.v., která může být
podána jednorázově nebo 7,5 mg/kg každých 12 hodin. U pacientů s endokarditidou a febrilní neutropenií
má být dávka rozdělena do 2 dílčích dávek, protože nejsou dostatečné údaje potvrzující dávkování jednou
denně.
Novorozenci (0 až 27 dní)
Novorozenci dostanou úvodní dávku ve výši 10 mg/kg a pak 7,5 mg/kg každých 12 hodin (viz body 4.a 5.2).
Nedonošené děti
U nedonošených dětí je doporučena dávka 7,5 mg/kg každých 12 hodin (viz body 4.4 a 5.2).
Maximální denní dávka
Denní dávka amikacinu závisí na tělesné hmotnosti, proto se má určovat maximální denní dávka dle tělesné
hmotnosti, neexistuje-li jiný důvod.
U život ohrožujících infekcí a/nebo infekcí způsobených pseudomonádami, acinetobakterem a
enterobakteriemi může být dávka zvýšena na 1,5 g/den, ovšem nemá být podávána déle než 10 dní a pouze
pod neustálým sledováním. Maximální celková dávka pro dospělé 15 g nemá být překročena; do tohoto
výpočtu musí být zahrnuta i léčba jiným aminoglykosidem podaná dříve.
U pacientů s febrilní neutropenií a selháním ledvin se nedoporučuje dávkování jednu denně z důvodu
požadavku na úpravu dávky.
Délka léčby
Obvyklá délka léčby je 7–10 dní podle závažnosti infekce. U těžkých a komplikovaných infekcí, kde
léčba trvá déle než 10 dní, je nutné znovu zvážit vhodnost podávání amikacinu a v případě pokračování
terapie monitorovat renální, sluchové a vestibulární funkce stejně jako hladinu amikacinu v séru.
U pacientů s infekcí způsobenou mikroorganismy citlivými na amikacin dochází při doporučeném
dávkování k odpovědi na léčbu během 24‒48 hodin. Nedojde-li ke zlepšení klinického stavu ani po 3‒dnech, má být podávání přípravku přerušeno a zvážena jiná možnost terapie.
Monitorování hladin léčiva
Vyhodnocení funkce ledvin má být provedeno na začátku léčby a má být během léčby v pravidelných
intervalech přehodnocováno.
Monitorování plazmatických koncentrací amikacinu se důrazně doporučuje u všech pacientů, a zejména u
starších pacientů, novorozenců, obézních pacientů a pacientů s poruchou funkce ledvin nebo s cystickou
fibrózou.
Koncentrace amikacinu v séru má být monitorována druhý nebo třetí den po zahájení léčby a poté dvakrát
týdně a po změně dávky (viz bod 4.4). Vzorky krve se odeberou na konci dávkovacího intervalu (nejnižší
hladina) a 30–90 minut po ukončení infuze (vrcholová hladina). V případě opakovaných denních dávek
nemají maximální hladiny překročit 30–35 μg/ml. Minimální hladina (na konci dávkovacího intervalu) má
být menší než 10 μg/ml. Pro režimy dávkování jednou denně je třeba vzít v úvahu místní pokyny pro
monitorování koncentrace v séru.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
U všech pacientů dostávajících amikacin má být sledována funkce ledvin, povinně musí být sledovány
funkce ledvin u pacientů s poruchou funkce ledvin.
POZNÁMKA: U pacientů s poruchou renální funkce (clearance kreatininu < 50 ml/min) se nedoporučuje
podávání jedenkrát denně.
Při poruše funkce ledvin s rychlostí glomerulární filtrace nižší než 70 ml/min se doporučuje snížení
dávky nebo prodloužení intervalů podávání, protože lze očekávat akumulaci amikacinu. U pacientů s
poruchou funkce ledvin je nárazová dávka amikacinu 7,5 mg/kg těl. hm. Interval dávkování pro
jednotlivé pacienty se vypočítá jako 9násobek hladiny kreatininu v séru. Pokud je například koncentrace
kreatininu 2 mg/100 ml, musí se každých 2 × 9 = 18 hodin podávat doporučená individuální dávka (7,3/13
mg/kg těl. hm.).
U pacientů s chronickým selháním ledvin a známou clearance kreatininu je udržovací dávka podávaná v
intervalech 12 hodin vypočtena podle vzorce:
(clearance kreatininu pacienta v ml/min ÷ normální clearance kreatininu v ml/min) × amikacin 7,5 mg/kg
těl. hm.
Jako vodítko lze použít hodnoty uvedené v následující tabulce:
Clearance
kreatininu
Denní dávka amikacinu
Dávka amikacinu po hodinách u pacienta s
těl. hm. 70 kg
[ml/min] [mg/kg těl. hm./den] [mg]
70 – 80 7,6 – 8 266 – 60 – 69 6,4 – 7,6 224 – 50 – 59 5,4 – 6,4 186 – 40 – 49 4,2 – 5,4 147 – 30 – 39 3,2 – 4,2 112 – 20 – 29 2,1 – 3,1 77 – 15 – 19 1,6 – 2,0 56 –
Pacientům na hemodialýze a peritoneální dialýze je podána poloviční dávka ke konci dialyzační
procedury.
Starší pacienti
U starších pacientů může být poškozena funkce ledvin.
Amikacin je vylučován ledvinami. Funkce ledvin má být posuzována vždy, kdy je to možné, a případně
má být upravena dávka.
Obézní pacienti
Amikacin proniká špatně do tukové tkáně. K určení adekvátní dávky v mg/kg lze použít stanovení ideální
tělesné hmotnosti pacienta, ke které se připočte 40 % nadváhy. Úprava dávky má být provedena v závislosti
na sledování plazmatických hladin. Maximální denní dávka 1,5 g/den nesmí být překročena. Délka trvání
léčby má být 7–10 dní.
Pacienti s ascitem
Aby bylo dosaženo odpovídající koncentrace v séru s ohledem na relativně větší distribuci v kompartmentu
extracelulární tekutiny, musí být podány vyšší dávky.
Způsob podání
Lze podat intramuskulárně nebo intravenózně.
Intramuskulární podání
Pro intramuskulární podání se Amikacin Olikla neředí.
Intravenózní podání
Dospělým i pediatrickým pacientům může být Amikacin Olikla podán po naředění pomalou infuzí po dobu
30 až 60 minut.
Kojenci mají dostávat infuzi po dobu 1–2 hodin.
Amikacin nemá být mísen s jinými léčivy, viz bod 6.2.
Pokyny k ředění viz bod 6.6.
4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
4/13
- Hypersenzitivita na ostatní aminoglykosidy.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Opatrnosti je nutno dbát u pacientů s poruchou funkce ledvin, s poruchou sluchového nebo
vestibulárního ústrojí, u pacientů s neuromuskulárními poruchami a u pacientů léčených jinými
aminoglykosidy bezprostředně před použitím amikacinu.
Neuro-/ototoxicita
U pacientů léčených aminoglykosidy se může objevit neurotoxicita, která se projevuje jako vestibulární
a/nebo bilaterální sluchová ototoxicita. Riziko ototoxicity vyvolané aminoglykosidy je vyšší u pacientů s
poruchou funkce ledvin nebo u pacientů, jejichž léčba je prodloužena nad dobu 5–7 dní léčby, a to i u
zdravých pacientů. Obvykle se nejčastěji objevuje vysokofrekvenční hluchota, kterou lze detekovat pouze
audiometrickým vyšetřením. Může se objevit vertigo a ztráta rovnováhy a může to být důkazem
vestibulárního poškození.
Jiné projevy neurotoxicity mohou zahrnovat ztrátu citlivosti, mravenčení kůže, svalové záškuby a křeče.
Pacienti, u kterých se vyskytne kochleární nebo vestibulární poškození, nemusí mít během léčby
symptomy, které by je varovaly před rozvojem toxického účinku na vestibulokochleární nerv, a po vysazení
léčivého přípravku se může objevit úplná nebo částečná ireverzibilní bilaterální hluchota nebo vertigo.
Ototoxicita vyvolaná aminoglykosidy je obvykle ireverzibilní.
Použití amikacinu má být důkladně zváženo u pacientů s anamnézou alergie na aminoglykosidy nebo u
pacientů, kteří mohou mít subklinické poškození ledvin nebo vestibulokochleárního nervu vyvolané
předchozím podáním nefrotoxických a/nebo ototoxických látek, protože toxicita může být aditivní.
U pacientů s mutacemi mitochondriální DNA (zejména substitucí nukleotidů 1555 A za G v genu 12S
rRNA) existuje zvýšené riziko ototoxicity, a to i v případě, že se hladiny aminoglykosidů v séru během
léčby pohybují v doporučeném rozmezí. U těchto pacientů je třeba zvážit alternativní možnosti léčby.
U pacientů s rodinnou anamnézou příslušných mutací nebo hluchoty vyvolané aminoglykosidy je třeba
před podáním zvážit alternativní léčbu nebo provedení genetických testů.
U těchto pacientů má být amikacin podáván pouze tehdy, jestliže podle názoru lékaře převáží
terapeutické výhody nad potenciálními riziky.
Renální toxicita
Aminoglykosidy jsou potenciálně nefrotoxické. Renální toxicita je nezávislá na získané plazmatické
maximální koncentraci (Cmax).
Toxické účinky aminoglykosidů, včetně amikacinu, jsou častější u pacientů s poškozením ledvin, pokud
jsou podávány dávky vyšší než doporučené dávky a pokud je překročena doporučená délka trvání léčby.
Bezpečnost léčby po dobu delší než 14 dní nebyla stanovena. Mezi další faktory, které zvyšují riziko
toxicity aminoglykosidů, patří pokročilý věk a dehydratace. Denní dávky mají být sníženy a/nebo interval
mezi dávkami má být prodloužen v případě příznaků renální dysfunkce, jako jsou: cylindrurie, přítomnost
leukocytů nebo erytrocytů, albuminurie, snížení clearance kreatininu, hypodenzita, hyperazotemie, zvýšení
hladiny kreatininu v séru a oligurie. Léčba musí být přerušena, pokud se zvyšuje azotemie nebo pokud se
objem moči postupně snižuje.
Starší pacienti mohou mít sníženou funkci ledvin, což nemusí být patrné při rutinních screeningových
testech, jako je vyšetření hladin močoviny nebo sérového kreatininu. Užitečnější může být stanovení
clearance kreatininu. Sledování renálních funkcí u starších pacientů během léčby aminoglykosidy je zvláště
důležité.
Během léčby musí být pacient dobře hydratován a funkce ledvin má být stanovena na počátku léčby,
zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin. Během léčby je třeba také pozorně sledovat funkce ledvin.
Doporučuje se provádět opakovaně audiometrické vyšetření, zejména u pacientů s vysokým rizikem.
Kdykoli je to možné, doporučuje se monitorovat sérové koncentrace amikacinu 2× týdně, aby se zabránilo
vysokým koncentracím, které jsou potenciálně toxické (viz bod 4.2). Příznaky ototoxicity (závratě, vertigo,
tinitus a ztráta sluchu) nebo nefrotoxicity vyžadují ukončení léčby nebo úpravu dávky.
Inaktivace aminoglykosidu je klinicky významná pouze u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin.
Inaktivace může pokračovat ve vzorcích tělních tekutin odebraných pro stanovení, což má za následek
nepřesné odečty hladiny aminoglykosidů. S takovými vzorky má být zacházeno správně (neprodleně mají
být testovány, zmrazeny nebo ošetřeny beta-laktamázou).
5/13
Neuromuskulární toxicita
Neuromuskulární blokáda a respirační paralýza byly hlášeny po parenterální injekci, lokální instilaci (při
ortopedické a břišní irigaci nebo při lokální léčbě empyému) a po perorálním podání aminoglykosidů.
Pokud se aminoglykosidy podávají jakoukoli cestou, je třeba zvážit možnost respirační paralýzy, zejména
u pacientů, kteří dostávají anestetika nebo neuromuskulární blokátory (viz bod 4.5). Pokud dojde k
neuromuskulární blokádě, mohou vápenaté soli zvrátit respirační paralýzu, ale může být nutná mechanická
respirační podpora. U laboratorních zvířat byla při podávání vysokých dávek amikacinu prokázána
neuromuskulární blokáda a muskulární paralýza.
Podávání aminoglykosidů pacientům s neuromuskulárním onemocněním, jako je myasthenia gravis nebo
parkinsonismus, vyžaduje mimořádnou opatrnost, protože aminoglykosidy působí na neuromuskulární
spojení podobně jako kurare a mohou tak zhoršovat svalovou slabost.
Aminoglykosidy aplikované lokálně jako součást chirurgického výkonu jsou rychle a téměř zcela
absorbovány (s výjimkou močového měchýře). Ve spojitosti s irigací chirurgického pole s použitím
aminoglykosidových přípravků (bez ohledu na rozsah) byly hlášeny vývoj ireverzibilní hluchoty, selhání
ledvin a úmrtí v důsledku neuromuskulární blokády.
Pediatrická populace
Aminoglykosidy mají být používány s opatrností u předčasně narozených a novorozenců, a to z důvodu
nezralosti ledvin těchto pacientů a následného prodloužení sérového poločasu těchto léků.
Tento přípravek obsahuje disiřičitan sodný, který vzácně může způsobovat těžké alergické reakce
a bronchospasmus.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné injekční lahvičce, to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Výsledkem kombinace s beta-laktamovými antibiotiky je synergický antibakteriální účinek.
Současnému nebo následnému podávání a systémovému nebo topickému podávání jiných neurotoxických,
ototoxických nebo nefrotoxických látek má být zamezeno s ohledem na možnost aditivních účinků.
Amikacinová toxicita může být zvýšena těmito neuro-, oto- a/nebo nefrotoxickými látkami:
− Jiné aminoglykosidy.
− Jiná protiinfekční chemoterapeutika, např. bacitracin, amfotericin B, cefalosporiny, vankomycin,
kanamycin, paromomycin, polymyxin B, kolistin.
− Existuje zvýšené riziko nefrotoxicity a případně i ototoxicity při podání aminoglykosidů s
platinovými cytostatiky: karboplatinou (ve vysokých dávkách), cisplatinou, oxaliplatinou (zejména
v případech preexistující renální insuficience).
− Imunosupresiva: cyklosporin, takrolimus.
− Rychle působící diuretika, např. furosemid nebo kyselina etakrynová (funkční renální insuficience v
důsledku dehydratace, potencionální vnitřní ototoxicita). Výsledkem může být ireverzibilní
hluchota.
Je-li amikacin kombinován s potencionálně nefro- nebo ototoxickou látkou, musí být sluch a renální funkce
velmi pečlivě sledovány. V případě současného použití rychle účinkujících diuretik, musí být monitorován
stav hydratace pacienta.
Amikacin/anestezie methoxyfluranem
Aminoglykosidy mohou zvýšit poškození ledvin způsobené methoxyfluranem. Při současném používání
je možný vznik závažných neuropatií.
Amikacin/myorelaxancia a jiné látky
Při současné léčbě amikacinem a myorelaxancii (např. tubokurarinem), látkami s kurarizačním účinkem,
botulotoxinem, polymyxinovými antibiotiky, prokainamidem, velkým množstvím krve s citrátem, nebo
6/13
inhalačními anestetiky (např. halothanem), je třeba očekávat, že neuromuskulární blokáda vyvolaná těmito
léky bude zvýšena. V případě chirurgického výkonu má být anesteziolog informován, že je podáván tento
léčivý přípravek. Injekce vápenatých solí může zvrátit neuromuskulární blokádu vyvolanou
aminoglykosidy (viz bod 4.9).
Přípravky obsahující beta-laktamová antibiotika
Jestliže je in vivo souběžně s amikacinem podáván separátními cestami podání přípravek penicilinového
typu, může dojít ke snížení sérové aktivity.
Bisfosfonáty
Při podávání aminoglykosidů s bisfosfonáty existuje zvýšené riziko hypokalcemie.
Thiamin
Současně podávaný thiamin (vitamin B1) může být zničen reaktivním disiřičitanem sodným
obsaženým v přípravku Amikacin Olikla jako pomocná látka (viz bod 6.1.).
Indometacin
U novorozenců může indometacin zvýšit plazmatické koncentrace amikacinu.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Údaje o podávání aminoglykosidů těhotným ženám jsou omezené. Aminoglykosidy mohou vyvolat
poškození plodu. Aminoglykosidy prostupují placentou a byly hlášeny případy úplné, ireverzibilní,
bilaterální kongenitální hluchoty u dětí, jejichž matky dostávaly během těhotenství streptomycin. Ačkoli
nežádoucí účinky na plod nebo novorozence nebyly hlášeny u žen léčených jinými aminoglykosidy,
možnost poškození existuje. Používá-li se amikacin v těhotenství nebo dojde-li během léčby k otěhotnění,
pacientka má být informována o možném riziku pro plod.
Přípravek Amikacin Olikla nemá být používán během těhotenství, pokud klinický stav pacientky
nevyžaduje léčbu amikacinem. Je-li léčba považována za nezbytnou, pak se může provádět pouze pod
lékařským dozorem (viz bod 4.4).
Kojení
Není známo, zda se amikacin/jeho metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Je nutné rozhodnout,
po zvážení přínosu kojení pro dítě a prospěchu léčby u matky, zda se přeruší kojení nebo přeruší/nenasadí
podávání přípravku Amikacin Olikla.
Amikacin má být podáván těhotným ženám a novorozencům pouze tehdy, pokud je to nezbytně nutné a
pod lékařským dohledem (viz bod 4.4).
Fertilita
Ve studiích reprodukční toxicity u myší a potkanů nebyly zaznamenány žádné účinky na fertilitu.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Žádné klinické studie hodnotící vliv přípravku na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny.
V případě podávání ambulantním pacientům se doporučuje při řízení a obsluhování strojů zvýšená
pozornost kvůli možným nežádoucím účinkům, jako jsou např. poruchy rovnováhy.
4.8 Nežádoucí účinky
Za určitých podmínek amikacin vykazuje ototoxické a/nebo nefrotoxické účinky. Porucha funkce ledvin je
u pacientů léčených amikacinem méně častá a je obvykle reverzibilní po vysazení léčivého přípravku.
Důležité poznámky k terapii
Poruše funkce ledvin a poruše sluchu v důsledku neurologických účinků lze z velké části zabránit
dodržováním preventivních opatření. Je třeba kontrolovat stav ledvin, jakož i stav sluchu a rovnovážného
ústrojí před, během a po léčbě, udržovat adekvátní hydrataci a tvorbu moči, monitorovat koncentraci léku
7/13
v séru pro pacienty se zvláštním rizikem a odpovídajícím způsobem upravit dávkování (viz bod 4.2).
Nežádoucí účinky, u kterých přinejmenším existuje možnost spojitosti s léčbou, jsou uvedeny níže podle
tělesných orgánů a absolutní frekvence. Ke klasifikaci výskytu nežádoucích účinků se používá následující
terminologie: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100), vzácné (≥000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Infekce a infestace
Méně časté
Superinfekce nebo kolonizace (rezistentními bakteriemi nebo
kvasinkami)
Poruchy krve a lymfatického
systému
Vzácné
Anémie, leukopenie, granulocytopenie, trombocytopenie,
eozinofilie
Poruchy imunitního systému
Vzácné
Velmi vzácné
Není známo
Hypersenzitivní reakceAnafylaktický šok
Zkřížená reakce mezi aminoglykosidy
Poruchy metabolismu a výživy
Vzácné
Hypomagnesemie
Poruchy nervového systému
Méně časté
Vzácné
Závratě1, vertigoBolest hlavy, migréna, parestezie, tremor
Poruchy oka
Méně časté
Vzácné
NystagmusSlepota5, infarkt sítnicePoruchy ucha a labyrintu
Méně časté
Velmi vzácné
Tinitus1, tlak v uších1, porucha sluchuHluchotaCévní poruchy
Vzácné
Hypotenze
Respirační, hrudní a mediastinální
poruchy
Vzácné
Velmi vzácné
Není známo
Respirační depreseRespirační paralýzaApnoe, bronchospasmus
Gastrointestinální poruchy
Méně časté
Vzácné
NauzeaZvracení
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Vzácné
Kožní vyrážka, exantém, pruritus, kopřivka (hypersenzitivní reakce)Poruchy svalové a kosterní soustavy
a pojivové tkáně
Vzácné
Velmi vzácné
Artralgie
Neuromuskulární blokáda
Poruchy ledvin a močových cest:
Méně časté
Velmi vzácné
Poškození renálních tubulů2, poškození ledvinToxická nefropatie, akutní renální selhání
8/13
Celkové poruchy a reakce v místě
aplikace
Vzácné
Horečka související s léčivemVyšetření
Vzácné
Zvýšená hladina aspartátaminotransferázy, zvýšená hladina
alaninaminotransferázy, zvýšená hladina alkalické fosfatázy (mírné
a přechodné)
Další informace o jednotlivých nežádoucích účincích:
1Tyto účinky byly patrny zejména, když došlo k překročení doporučené denní dávky, u léčby trvající více
než 10 dní, nebo pokud u pacientů s poruchou funkce ledvin nedošlo k adekvátní redukci dávky. Počáteční
příznaky vestibulárních poruch jsou závratě, nauzea a zvracení. Klinické vyšetření často odhaluje
nystagmus. Vestibulární poruchy jsou téměř v každém případě reverzibilní. První příznaky kochleární
dysfunkce často zahrnují ztrátu percepce vysokých tónů (≥ 4 000 Hertz), která předchází ztrátě sluchu a
je zjištěna pouze audiometrií.
2Mezi další méně časté nežádoucí účinky patří poškození renálních tubulů s poškozením ledvin.
Mechanismus poškození ledvin zahrnuje akumulaci v lysozomech, inhibici fosfolipázy a nekrózu
tubulárních buněk po opakovaném podání amikacinu. Dávkování jednou denně může snížit riziko
nefrotoxicity. Poškození ledvin je reverzibilní v různé míře, ale zhoršuje riziko kumulačního procesu, který
může způsobit nebo zesílit ototoxické účinky. Je možné, že dojde ke zvýšení koncentrace kreatininu v
séru, přítomnosti albuminu, erytrocytů a leukocytů nebo válců v moči, k uremii a oligurii.
3Vzácné nežádoucí účinky jsou hypersenzitivní reakce, jako exantém, svědění, kopřivka a horečka.
4Ve vzácných případech, pokud je intravenózní infuze léku příliš rychlá, mohou být respirační funkce vážně
potlačeny. V ojedinělých případech to může vést k paralýze dýchacích cest; riziko také existuje, když se
amikacin podává v kombinaci s anestezií a myorelaxancii (viz bod 4.5).
5Amikacin není určen pro intravitreální aplikaci. Po intravitreálním podání byly nahlášeny případy slepoty a
infarktu sítnice.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Předávkování může způsobit nefrotoxicitu, ototoxicitu nebo kurarizační efekt (nervosvalovou blokádu).
Léčba
V případě předávkování nebo toxické reakce musí být infuze amikacinu zastavena a k urychlení odstranění
amikacinu z krve může být zavedena forsírovaná diuréza. Vyloučení amikacinu akumulovaného v krvi
může pomoci peritoneální dialýza nebo hemodialýza. Hemodialýza je efektivnější než peritoneální dialýza
v případě eliminace akumulovaného amikacinu z krve.
U novorozenců lze zvážit možnost výměnné transfuze, ale před takovým výkonem je nutné vyžádat si
doporučení odborníka.
Vápenaté soli jsou indikovány k neutralizaci kurarizačního efektu. Mechanická ventilace může být nutná
při paralýze dýchacích cest.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, aminoglykosidová
antibiotika, jiné aminoglykosidy ATC kód: J01GB9/13
Amikacin je semisyntetické aminoglykosidové antibiotikum odvozené od kanamycinu. Získává se acylací
aminoskupiny C-1 v úseku 2-deoxystreptaminu kyselinou aminohydroxymáselnou.
Mechanismus účinku
Amikacin působí inhibicí syntézy bílkovin v bakteriálních ribozomech interakcí s ribozomální RNA a u
citlivých mikroorganismů následnou inhibicí produkce. Výsledkem je baktericidní působení.
Farmakodynamický vztah
− K predikci baktericidního účinku amikacinu je z farmakokinetických/farmakodynamických parametrů
nejdůležitější poměr maximální koncentrace v séru (Cmax) a minimální inhibiční koncentrace (MIC)
pro daný patogen. Poměr Cmax/MIC 8:1 nebo 10:1 je považován za účinný k usmrcení bakterií a
prevenci opakovaného pomnožení.
− Amikacin vykazuje postantibiotický účinek in vitro i in vivo. Postantibiotický účinek dovoluje
prodloužení dávkovacího intervalu bez ztráty účinnosti proti většině gramnegativních bacilů.
Mechanismus/mechanismy rezistence
− Rezistence na amikacin se může vyvinout následujícími mechanismy:
− Enzymatickou inaktivací: nejrozšířenějším mechanismem vzniku rezistence je enzymatická
modifikace aminoglykosidových molekul. Ty jsou zprostředkovány acetyltransferázami,
fosfotransferázami nebo nukleotidyltransferázami, které jsou především zakódovány v plazmidech. U
amikacinu byla vzhledem k jeho rezistenci k degradaci enzymy inaktivujícími aminoglykosidy
prokázána účinnost proti mnoha druhům bakterií rezistentních k aminoglykosidům.
− Snížením penetrace a aktivním odtokem: tento mechanismus rezistence je pozorován u bakterie
Pseudomonas aeruginosa. Nejnovější údaje ukazují objevení se obdobného mechanizmu rezistence u
bakterie Acinetobacter spp.
− Alterace cílové struktury: Pouze občas jsou jako příčina rezistence pozorovány modifikace ribozomů.
Vznik rezistence během léčby je neobvyklý. Částečně zkřížená rezistence mezi amikacinem a
ostatními aminoglykosidy existuje.
Hraniční hodnoty dle EUCAST (v 10.0, platné od 2020-01-01) platí pro amikacin následující hraniční
hodnoty:
Organismus
Hraniční hodnoty dle EUCAST *
(mg/l)
S ≤ R >
Enterobacterales- systémové infekce
- infekce pocházející z močového traktu
Pseudomonas spp.
systémové infekce
infekce pocházející z močového traktu
Acinetobacter spp.
systémové infekce
infekce pocházející z močového traktu
Staphylococcus spp. - S. aureus - koaguláza negativní stafylokoky Druhově nespecifické hraniční hodnoty 1 1 Hraniční hodnoty se nevztahují na Plesiomonas shigelloides, protože aminoglykosidy mají nízkou vnitřní
aktivitu proti tomuto druhu.
U systémových infekcí musí být aminoglykosidy používány v kombinaci s jinou aktivní terapií. Za těchto
okolností lze hraniční hodnotu/ECOFF v závorkách použít k rozlišení mezi organismy se získanými
mechanismy rezistence a bez nich. U izolátů bez mechanismů rezistence se uvádí ve zprávě komentář:
„Aminoglykosidy se často podávají v kombinaci s jinými látkami, a to buď na podporu aktivity
aminoglykosidů, nebo na rozšíření spektra léčby. U systémových infekcí musí být aminoglykosid
podporován jinou aktivní terapií. “ Další informace viz http://www.eucast.org/guidance_documents/.
Rezistence k amikacinu se nejspolehlivěji určuje testováním s kanamycinem (MIC >8 mg/l).
10/13
Odpovídající průměr zóny pro disk s 30 μg kanamycinu je R <18 mm pro S. aureus a R <22 mm pro
koaguláza-negativní stafylokoky.
Spektrum účinnosti amikacinu
Prevalence získané rezistence se může pro vybrané druhy lišit geograficky i časově pro vybrané druhy,
žádoucí je získání informací o lokální rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. V případě potřeby
je třeba vyžádat si vyjádření experta, pokud lokální prevalence rezistence je taková, že použití léku je
přinejmenším u některých typů infekce sporné.
Obecně citlivé druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus aureus
Staphylococcus haemolyticus
Staphylococcus hominis°
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Acinetobacter pittii
Citrobacter freundii
Citrobacter koseri
Enterobacter aerogenes
Enterobacter cloacae
Escherichia coli
Klebsiella oxytoca
Klebsiella pneumoniae
Morganella morganii
Proteus mirabilis
Proteus vulgaris°
Pseudomonas aeruginosaSalmonella enterica (salmonelová enteritida)°
Serratia liquefaciens°
Serratia marcescens
Shigella spp.
Druhy, u nichž může získaná rezistence představovat problém
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus epidermidis
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Acinetobacter baumannii
Přirozeně rezistentní mikroorganismy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Enterococcus spp.
Streptococcus spp.
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Burkholderia cepacia
Stenotrophomonas maltophila
Anaeroby
Bacteroides spp.
Prevotella spp.
Ostatní mikroorganismy
Chlamydia spp.
Chlamydophila spp.
Mycoplasma spp.
Ureaplasma urealyticum
° V době zveřejnění tabulky nebyly k dispozici žádné aktuální údaje. Citlivost se předpokládá v primární
11/13
literatuře, standardních pracích a doporučeních pro terapii.
Míra rezistence izolátů ze zvláštních skupin pacientů, např. u pacientů s cystickou fibrózou je ≥ 10%.
Další informace:
Aminoglykosidy jsou vhodné v kombinaci s jinými antibiotiky proti grampozitivním kokům.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Intravenózní podání
Při perorálním podání se nevstřebá prakticky žádný amikacin; proto může být podáván pouze parenterálně.
Vrcholu sérové koncentrace je dosaženo během 1–2 hodin po infuzi. Sérový poločas je 2,2–2,4 hodiny.
Delší poločas lze očekávat u pacientů s renálním selháním a u nedonošených novorozenců a novorozenců
narozených v termínu.
Podání dávky 7,5 mg/kg kontinuální 30minutovou i.v. infuzí vede na konci infuze k sérové koncentraci μg/ml. Podání dávky 15 mg/kg kontinuální 30minutovou i.v. infuzí mladým dobrovolníkům vedlo na konci
infuze přibližně ke koncentraci 77 μg/ml v séru a 47 μg/ml a 1 μg/ml za 1 hodinu, resp. 12 hodin po ukončení
infuze.
U starších pacientů s průměrnou clearance kreatininu 64 ml/min po podání dávky 15 mg/kg 30minutovou
infuzí byla na konci infuze nalezena koncentrace v séru 55 μg/ml a 5,4 μg/ml, resp. 1,3 μg/ml po 12, resp. hodinách od ukončení infuze.
Ve studiích opakovaných dávek nebyly u lidí s normální funkcí ledvin, kteří dostávali jednotlivé denní dávky
od 15–20 mg/kg, prokázány žádné účinky z akumulace.
Intramuskulární podání
Amikacin je po intramuskulárním podání rychle vstřebáván a je lokálně dobře snášen. U zdravých
dospělých dobrovolníků se průměrné maximální sérové koncentrace přibližně 12, 16 a 21 μg/ml dosáhnou
za jednu hodinu po jednorázových intramuskulárních dávkách 250 mg (3,7 mg/kg), 375 mg (5 mg/kg) a
500 mg (7,5 mg/kg), v uvedeném pořadí. Po 10 hodinách jsou plazmatické hladiny přibližně 0,3 μg/ml, 1,μg/ml a 2,1 μg/ml. Pokud se lék podává v doporučené dávce, není žádný důkaz o kumulativní dávce po
dobu 10 dnů.
Průměrné koncentrace v moči během 6 hodin jsou 563 μg/ml po dávce 250 mg, 697 μg/ml po dávce 375 mg
a 832 μg/ml po dávce 500 mg.
Distribuce
Zdánlivý distribuční objem amikacinu je přibližně 24 l (28 % tělesné hmotnosti). Poměr vazby na proteiny
byl stanoven na 4–10 %.
Po podávání doporučovaných dávek jsou terapeutické hladiny amikacinu nalezeny v kostech, srdci, žlučníku,
plicní tkáni, moči, žluči, bronchiálním sekretu, sputu, intersticiální tekutině, pleurální a synoviální tekutině.
Rozšiřuje se dostatečně do likvoru zanícenými mozkovými blanami. Zdravými mozkovými blanami pronikne
přibližně 10–20 % sérové koncentrace, což se při zánětu mozkových blan může zvýšit až na 50 %. Látka se
kumuluje v kůře ledvin a tekutině vnitřního ucha, a je z těchto kompartmentů vylučována pouze velmi
pomalu.
Amikacin prostupuje placentární bariéru a je vylučován do mateřského mléka. Ve fetální krvi a amniotické
tekutině dosahuje až 20% koncentrace u matky.
Biotransformace
Amikacin se v lidském těle nemetabolizuje.
Eliminace
U pacientů s normální funkcí ledvin je průměrná clearance sérového amikacinu 100 ml/min a renální clearance
je 94 ml/min. Přednostní cestou eliminace amikacinu je glomerulární filtrace. Většina objemu (60– 82 %) je
vyloučena nezměněna močí během prvních 6 hodin. Pouze velmi malá množství jsou vyloučena žlučí. U
pacienta s normální renální funkcí se vyloučí 91 % resp. 95 % dávky amikacinu v nezměněné formě
12/13
v moči během 8 resp. 24 hodin.
Amikacin může být eliminován hemodialýzou a nižší rychlostí peritoneální dialýzou. V závislosti na
metodě dialýzy se během 4 nebo 8 hodin odstraní 50 % (rozmezí 29–81 %) nebo 40–80 % podané dávky.
Pediatrická populace
Údaje získané ze studií podání opakovaných dávek ukazují, že hladina ve spinálním moku u se u normálních
kojenců pohybuje od 10–20 % sérové koncentrace a může při meningitidě dosáhnout až 50 %.
Intravenózní a intramuskulární podání
U novorozenců a zejména předčasně narozených dětí je renální eliminace amikacinu snížená.
V jediné studii u novorozenců (ve věku 1–6 dnů po narození) zařazených do skupin podle porodní hmotnosti
(< 2 000, 2 000–3 000 a > 3 000 g), byl amikacin podáván intramuskulárně a/nebo intravenózně v dávce 7,mg/kg. Clearance u novorozenců > 3 000 g byla 0,84 ml/min/kg a terminální poločas byl asi 7 hodin. V této
skupině byly počáteční distribuční objem a distribuce v rovnovážném stavu 0,3 ml/kg, resp. 0,5 ml/kg. Ve
skupině s nižší porodní hmotností byla clearance/kg nižší a poločas delší. Opakované podání každých 12 hodin
ve všech výše uvedených skupinách nevedlo po 5 dnech k akumulaci.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ve studiích toxicity po opakovaném dávkování byly hlavními nežádoucími účinky nefrotoxicita a
ototoxicita. Nebyly provedeny žádné studie mutagenního nebo karcinogenního potenciálu amikacinu.
Ve studiích reprodukční toxicity způsobil amikacin u březích potkaních samic a jejich plodů na dávce
související nefrotoxicitu a studie reprodukční toxicity u potomků myší, potkanů a králíků ukázaly zvýšenou
úmrtnost plodu. Existuje potenciální riziko poškození vnitřního ucha a ledvin plodu, jak bylo pozorováno u
třídy aminoglykosidových antibiotik.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Dihydrát natrium-citrátu
Disiřičitan sodný
Kyselina sírová (k úpravě pH)
Voda pro injekci
6.2 Inkompatibility
Amikacin není kompatibilní s některými peniciliny a cefalosporiny, amfotericinem, chlorothiazidem,
erythromycin-gluceptátem, heparinem, nitrofurantoinem sodným, sodnou solí fenytoinu, sodnou solí
thiopentalu a sodnou solí warfarinu a v závislosti na složení a síle vehikula s tetracykliny, vitaminy skupiny
B s vitaminem C a s chloridem draselným.
Někdy může být amikacin indikován jako souběžná léčba s jinými antibakteriálními látkami při smíšených
infekcích nebo superinfekcích. V takových případech nemá být amikacin fyzicky mísen s jinými
antibakteriálními látkami v injekčních stříkačkách, infuzních lahvích nebo jiných zařízeních. Každé činidlo
má být podáno odděleně.
6.3 Doba použitelnosti
Před prvním použitím: 2 roky.
Po prvním otevření: k okamžitém použití nebo dalšímu naředění
Po naředění: chemická a fyzikální stabilita po naředění v 0,9% roztoku chloridu sodného nebo 5% roztoku
glukózy na koncentraci v rozmezí 10–25 mg/ml byla prokázána na dobu 24 hodin při teplotě do 25 °C.
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky
13/13
uchovávání přípravku po naředění před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně nemá být doba
delší než 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných
aseptických podmínek.
Po naředění na koncentraci 0,25 % (2,5 mg/ml) je třeba použít přípravek okamžitě.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Před prvním otevřením: Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Injekční lahvička z čirého bezbarvého skla (třída I) o objemu 2 ml uzavřená zátkou z šedé brombutylové
pryže, hliníkovým uzávěrem a plastovým odtrhovacím víčkem.
Balení osahuje 1 injekční lahvičku nebo 10 injekčních lahviček.
Na trhu nemusejí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a zacházení s ním
Určeno k jednorázovému podání. Jakýkoli nespotřebovaný zbytek musí být zlikvidován.
Roztok může tmavnout z bezbarvého na bledě žlutý, ale tato změna neindikuje ztrátu účinnosti.
Přípravky pro parenterální použití mají být před podáním vizuálně zkontrolovány na přítomnost pevných
částic a změnu barvy, pokud je to s ohledem na roztok a obal možné.
Intravenózní podání: Příprava roztoků
Roztok pro intravenózní použití se připraví přidáním požadované dávky do 100 ml nebo 200 ml sterilního
rozpouštědla.
Ředí se 0,9% roztokem chloridu sodného nebo 5% roztokem glukózy.
U pediatrických pacientů závisí množství použitého roztoku na množství tolerovaném pacientem. Má být
použito dostatečné množství k infuzi amikacinu podávané po dobu 30 až 60 minut nebo déle (pro kojence a
menší děti).
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Olikla s.r.o., Náměstí Smiřických 42, 281 63 Kostelec nad Černými lesy, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
15/281/18-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 20. 7.
10. DATUM REVIZE TEXTU
7. 6.
Více o léku Amikacin olikla
Amikacin olikla
Selection of products in our offer from our pharmacy
|
In stock | Shipping from 79 CZK 135 CZK |
|
In stock | Shipping from 79 CZK 69 CZK |
|
In stock | Shipping from 79 CZK 839 CZK |
