Acecor 400

Floctafenin
V případě šoku nebo hypotenze způsobené floctafeninem je kardiovaskulární kompenzační reakce
beta-blokátorů snížená, a proto je souběžné podání kontraindikováno (viz bod 4.3).

Sultoprid
Při současném podání sultopridu a acebutololu může dojít k poruchám automacie (excesivní
bradykardie), protože dojde k adici bradykardizujících účinků. Tato kombinace je kontraindikována
(viz bod 4.3).

Blokátory kalciového kanálu
Acebutolol nesmí být podáván s verapamilem. Je nutné nejdříve přerušit podávání verapamilu a další
terapie může být zahájena po několika dnech.
Velké opatrnosti je třeba při současném podávání jiných blokátorů kalciového kanálu, zejména při
podávání diltiazemu (zvýšení negativně inotropních účinků).
Současné podávání s blokátory kalciového kanálu (např. s bepridilem, diltiazemem a verapamilem)
může způsobit poruchy automacie (těžké bradykardie, srdeční zástava), poruchy síňokomorového
vedení a možnost srdečního selhání.
Podávání acebutololu s jinými blokátory kalciového kanálu (s dihydropyridiny, jako např.
s amlodipinem, felodipinem, lacidipinem, nifedipinem, nicardipinem, nimodipinem a nitrendipinem)
může způsobit hypotenzi, srdeční slabost u pacientů trpících skrytou nebo nekontrolovanou srdeční
insuficiencí (zvýšení negativně inotropních účinků).
Tyto lékové kombinace mohou být podávány pouze za přísného kardiologického dohledu a
monitorování EKG, zejména u osob starších nebo na počátku léčby.

Antiarytmika
Antiarytmika třídy I.a (jako disopyramid) a amiodaron mohou při současném podání s beta-blokátory
prodloužit dobu vedení vzruchu v síních a vyvolat negativní inotropní účinky.
Při současném podání acebutololu s amiodaronem nebo dalšími antiarytmiky (s propafenonem a
s antiarytmiky I.a: s chinidinem, hydrochinidinem nebo disopyramidem) může dojít k poruchám
kontraktility, automacie (excesivní bradykardie) a vedení vzruchu (potlačení kompenzačních
mechanismů), proto není současné podání doporučeno. Pokud jsou přesto současně podávány, je nutný
přísný klinický dohled a monitorování EKG.

Morfin
Opatrnosti je třeba při současném podávání acebutololu a morfinu.

Anestetika
Anesteziolog má být informován o léčbě pacienta acebutololem před aplikací celkové anestezie (viz
bod 4.4). Pokud není léčba přerušena, je třeba věnovat zvýšenou pozornost při užití anestetických
prostředků, které mohou vyvolat myokardiální depresi, jako je například éter, cyklopropan a
trichlóretylén. Těkavá halogenovaná anestetika mohou způsobit snížení kardiovaskulárních
kompenzačních reakcí, proto se nedoporučuje léčbu beta-blokátory přerušovat.

Fingolimod
Souběžné podávání fingolimodu s beta-blokátory může zvýšit bradykardizující účinek, a proto není
tato kombinace doporučena. Pokud je tato kombinace nezbytná, je doporučeno náležité monitorování
na začátku léčby, tzn. alespoň monitorování přes noc.

Inzulin a perorální antidiabetika
U diabetiků s labilním či inzulin-dependentním diabetem může být zapotřebí snížit dávku
hypoglygemik (inzulinu nebo perorálních antidiabetik). Je také známo, že beta-blokátory snižují
účinek glibenklamidu. Beta-adrenergní blokáda může překrýt známky hypoglykémie (tachykardie, viz
bod 4.4).
Zejména na začátku léčby je třeba upozornit pacienty na nutnost častější sebekontroly glykémie.

Meflochin
Meflochin zvyšuje riziko bradykardie.

Ovlivnění výsledků vyšetření moči
Vyšetření 17-ketosteroidů a derivátů methoxykatecholaminů v moči může u pacientů léčených
přípravkem Acecor vykazovat falešně vysoké hodnoty.

Interakce na plazmatických bílkovinách
Vzhledem k tomu, že acebutolol a diacetolol vykazují nízkou afinitu k plazmatickým proteinům, není
pravděpodobné, že by vytěsňovaly jiná léčiva z jejich vazebných míst.

Klonidin
V případě současného podávání beta-blokátorů a klonidinu by měl být klonidin podáván ještě po
několik dalších dnů po ukončení léčby beta-blokátory.

Bronchodilatancia
Acebutolol může působit proti účinku sympatomimetických a xanthinových bronchodilatancií.

Digoxin
Současné podávání digoxinu a betablokátorů může příležitostně vyvolat závažnou bradykardii.

Nesteroidní antiflogistika
Nesteroidní protizánětlivé přípravky mohou zeslabovat antihypertenzní účinek betablokátorů
(prostřednictvím inhibice tvorby vazodilatačních prostaglandinů a retence sodíku).

Kortikoidy, tetrakosaktid
Kortikoidy a tetrakosaktid způsobují retenci sodíku a snižují tak antihypertenzní účinek beta-
blokátorů.

Antidepresiva, barbituráty, neuroleptika a další antihypertenziva
Současné podávání tricyklických antidepresiv, barbiturátů a fenothiazinových neuroleptik, stejně jako
další antihypertenziva, může zvýšit antihypertenzní účinek beta-blokátorů i zvyšovat riziko
ortostatické hypotenze.

Inhibitory monoaminooxidázy
Při současném podávání inhibitorů monoaminooxidázy a vysokých dávek beta-blokátorů, i v případě,
že jsou kardioselektivní, je zde teoretické riziko vzniku hypertenze.

Baklofen
Baclofen může potencovat antihypertenzní účinek. Je nutné sledování arteriálního tlaku a přizpůsobení
dávek antihypertenziv, jsou-li nezbytná.

Lidokain
Některé beta-blokátory (propranolol, metoprolol, nadolol) zvyšují plazmatické hladiny lidokainu, čímž
se zvyšuje i možnost výskytu jeho nežádoucích neurologických a kardiálních účinků. Proto je nutná
úprava dávek lidokainu, klinický dohled s monitorováním EKG a eventuálně sledování plazmatické
koncentrace během léčby beta-blokátory i po jejím ukončení.

Jódové rentgen-kontrastní látky
Způsobí-li kontrastní jodované látky šok nebo hypotenzi, beta-blokátory snižují kardiovaskulární
kompenzační reakce. Z toho důvodu by před RTG kontrastním vyšetřením měla být léčba beta-
blokátory přerušena, je-li to možné. Pokud ne, musí radiolog disponovat možnostmi resuscitační
léčby.