Permethrin axonia

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po
opakovaném podávání, genotoxicity, kancerogenního potenciálu a reprodukční toxicity v rozmezí klinicky
relevantních dávek neodhalily žádné zvláštní pro člověka.

Údaje o akutní toxicitě od hlodavců naznačují nižší toxicitu permethrinu ve srovnání s jinými pyretroidy. LD50)
technického permethrinu podaného perorálně se u pokusných zvířat pohybovala v rozmezí 0,5-5 g/kg tělesné
hmotnosti. Nejmenší toxicitu obvykle vykazovaly vodné suspenze permethrinu s hodnotami LD50 v rozmezí až 4 g/kg tělesné hmotnosti. Permethrin v suspenzi kukuřičného oleje vedl ve většině studií zahrnujících
perorální podání potkanům a myším k hodnotám LD50 přibližně 0,5 g/kg (vyšší toxicita pravděpodobně
souvisela se zvýšenou absorpcí v případě tukových nosičů). Poměr cis/transizomerů také ovlivňuje toxicitu,
přičemž cis-izomer je toxičtější než trans-izomer, což může být částečně způsobeno pomalejším
metabolismem cis-izomeru. Toxicita pozorovaná v neklinických studiích po perorálním podání byla především
neurotoxicita – v případě permethrinu jako T syndrom (třes), v některých studiích byl však pozorován i
parciální CS syndrom (např. slinění). Jiná toxicita ve studiích akutní toxicity (kardiotoxicita) byla méně
výrazná a mohla být ve většině případů sekundární k celkové neurotoxicitě. Klinické známky akutní otravy se
projevily do 2 hodin po expozici. Po topickém podání byla pozorována velmi nízká akutní toxicita, která je v
souladu s farmakokinetikou permethrinu. Když byl permethrin technické kvality aplikován na kůži potkanů
v dávce 2 g/kg, nebyla pozorována žádná úmrtí.

Hladina bez pozorovaného účinku (NOEL) pro permethrin u potkanů v krmných studiích trvajících 3 a měsíců se pohybovala od 20 do 1 500 mg/kg. Potkani a myši přežily expozici permethrinu až 10 000 mg/kg
(v krmivu) po dobu 2–26 týdnů, ačkoli klinické známky toxicity byly jasně evidentní. NOEL u psů, kterým
byl permethrin podáván perorálně v želatinových kapslích, se pohybovaly od 5 mg/kg ve 3měsíční studii do
250 mg/kg v 6měsíční studii. Primárním cílovým orgánem ve studiích subchronické a chronické toxicity na
hlodavcích jsou játra. Projevuje se zvýšením absolutní i relativní hmotnosti jater. Aby se zvýšení hmotnosti
projevilo, je třeba několikrát opakovat expozici vysokým dávkám. K významnému zvýšení hmotnosti jater
došlo u potkanů po požití permethrinu v dávce 100 mg/kg denně po dobu 26 týdnů, což je nejnižší dávka,
o které bylo hlášeno, že způsobuje takový účinek. Zvýšení hmotnosti jater u potkanů vystavených vysokým
dávkám permethrinu je způsobeno hepatocelulární hypertrofií. Nejnižší hodnota NOEL ze studií subchronické
toxicity permethrinu byla u psů odhadnuta na 5 mg/kg denně. Studie systémové toxicity permethrinu ukazují,
že systémová toxicita po topickém podání prakticky neexistovala. Jedinou toxicitou v takovém případě bylo
podráždění a lokální hypersenzitivní reakce. Ve 21denní studii dermální toxicity bylo také pozorováno
dermální podráždění (odumřelé vrstvy pokožky, edém a strupy). LOEL pro tento koncový bod byla
50 mg/kg/den.

Ve studiích chronické toxicity u potkanů a myší byla hypertrofie jater nejčastějším neonkogenním
pozorovaným účinkem. Nejnižší LOEL pro jaterní hypertrofii s chronickou expozicí byla 50 mg/kg/den, která
byla pozorována u myší. Byly pozorovány další účinky na játra včetně proliferace peroxizomů a eozinofilie,
které byly pozorovány u myší při dávce 150 mg/kg/den. Kromě účinků na játra bylo při chronické expozici
permethrinu pozorováno několik dalších účinků, včetně hypoplazie varlat u myších samců při dávce
300 mg/kg/den, proliferace alveolárních buněk u samic myší při dávce 375 mg/kg/den, fokální poruchy v růstu
folikulárních buněk štítné žlázy samců potkanů při dávce 250 mg/kg/den a léze nadledvin a snížený přírůstek
tělesné hmotnosti u psů při dávce 100 mg/kg/den. Nejnižší NOEL pro různé chronické účinky byla 5 mg/kg/den u potkanů a psů (v závislosti na poměru cis/trans-izomerů), LOEL 5 mg/kg u psů při poměru
40:60.

Permethrin byl shledán jako negenotoxický. Existují určité důkazy o slabé karcinogenitě u hlodavců, ale
permethrin není klasifikován jako karcinogenní pro lidi nebo zvířata.
Dostupné neklinické údaje naznačují malý nebo žádný účinek permethrinu na vývojové nebo reprodukční
ukazatele, s výjimkou expozice při velmi vysokých dávkách, které nejsou u tohoto léčivého přípravku možné.

Údaje o ekotoxicitě naznačují vysokou toxicitu pro bezobratlé, vodní organismy včetně ryb, organismy žijící
v sedimentech a půdě. Díky vysoce lipofilním vlastnostem se permethrin v prostředí přesouvá do sedimentů,
půdy a organické hmoty. Po zamýšleném použití této léčivé látky se po průchodu čistírnou odpadních vod
očekává závažný škodlivý účinek na vodní organismy (dafnie a ryby) a suchozemské organismy (rostliny) (viz
bod