Latuda

Absorpce

Lurasidon dosahuje vrcholových sérových koncentrací za přibližně 1 až 3 hodiny.

Ve studii účinku stravy průměrná Cmax a AUC lurasidonu vzrostla přibližně 2-3krát, resp. 1,5-2krát při
podávání s jídlem v porovnání s hladinami pozorovanými při podávání nalačno.

Distribuce

Po podání 37 mg lurasidonu byl průměrný přibližný zdánlivý distribuční objem 6000 l. Lurasidon má
vysokou vazbu
Biotransformace

Lurasidon je metabolizován hlavně prostřednictvím CYP3A4. Hlavními biotransformačními drahami
jsou oxidační N-dealkylace, hydroxylace norbornanového kruhu a S-oxidace.

Lurasidon je metabolizován na dva aktivní metabolity metabolity ID-20220 představují přibližně 11,4 %, 4,1 %, 0,4 %, 24 %, resp. 11 % sérové radioaktivity.

CYP3A4 je hlavní enzym odpovědný za metabolismus aktivního metabolitu ID-14283. Jak lurasidon,
tak jeho aktivní metabolit ID-14283 přispívají k farmakodynamickému účinku na dopaminergní a
serotonergní receptory.

Na základě studií in vitro lurasidon není substrátem enzymů CYP1A1, CYP1A2, CYP2A6, CYP4A11,
CYP2B6, CYP2C8, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6 nebo CYP2E1.

In vitro, lurasidon nevykazuje přímou ani slabou inhibici CYP2C19, CYP2D6, CYP2E1 a CYP3A4. Na základě této skutečnosti se neočekává vliv lurasidonu
na farmakokinetiku léčivých přípravků, které jsou substráty pro CYP1A2, CYP2B6, CYP2C8,
CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6 a CYP2E1. Pro použití léčivých přípravků, které jsou substrátem pro
CYP3A4 s úzkým terapeutickým rozmezím, viz bod 4.5.

Lurasidon je in vitro substrátem efluxních transportérů P-gp a BCRP. Lurasidon nepodléhá aktivním
transportérům vychytávání OATP1B1 nebo OATP1B3.

Lurasidon je in vitro inhibitor P-gp, BCRP a OCT1 in vitro se neočekává, že by lurasidon měl klinicky významný inhibiční potenciál na transportéry
OATP1B1, OATP1B3, OCT2, OAT1, OAT3, MATE1, MATE2K nebo BSEP.

Eliminace

Po podání lurasidonu byl poločas eliminace 20 až 40 hodin. Po perorálním podání radioaktivně
označené dávky se přibližně 67 % vyloučilo stolicí a 19 % močí. Moč obsahovala většinou řadu
metabolitů s minimálním vylučováním mateřské látky ledvinami.

Linearita/nelinearita

Farmakokinetika lurasidonu je dávkově proporcionální v rámci rozpětí celkové denní dávky od
18,5 mg do 148 mg. Rovnovážných koncentrací lurasidonu je dosaženo během 7 dnů od zahájení jeho
podávání.

Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů

Starší pacienti
U zdravých subjektů ≥ 65 let byl shromážděn jen omezený rozsah údajů. Ze získaných dat vyplývá, že
bylo dosaženo podobné expozice v porovnání se subjekty < 65 let. Nicméně zvýšení expozice u
starších pacientů lze očekávat u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater.

Porucha funkce jater
Sérové koncentrace lurasidonu se zvyšují u zdravých subjektů s poruchou funkce jater třídy A, B a C
dle Childovy-Pughovy klasifikace s 1,5-, 1,7-, resp. 3násobně zvýšenou expozicí.

Porucha funkce ledvin
Sérové koncentrace lurasidonu se zvyšují u zdravých subjektů s lehkou, středně těžkou a těžkou
poruchou funkce ledvin s 1,5-, 1,9-, resp. 2násobně zvýšenou expozicí. Pacienti s ESRD < 15 ml/min
Pohlaví
Farmakokinetika lurasidonu při farmakokinetické analýze populace u pacientů se schizofrenií
nevykazovala žádné klinicky relevantní rozdíly mezi pohlavími.

Rasa
Farmakokinetika lurasidonu při farmakokinetické analýze populace u pacientů se schizofrenií
nevykazovala žádné klinicky relevantní rozdíly. Bylo zjištěno, že Asiaté měli 1,5násobně zvýšenou
expozici vůči působení lurasidonu ve srovnání s kavkazskou populací.

Kouření
Na základě studií in vitro využívajících lidských jaterních enzymů není lurasidon substrátem pro
CYP1A2, kouření by proto nemělo mít vliv na farmakokinetiku lurasidonu.

Pediatrická populace
Farmakokinetické vlastnosti lurasidonu u pediatrických pacientů byly hodnoceny u 47 dětí ve věku
6-12 let a u 234 dospívajících ve věku 13-17 let. Lurasidon byl podáván ve formě
lurasidon-hydrochloridu v denní dávce 20, 40, 80 a 120 mg po dobu až 42 dní. Nebyla zaznamenána zřejmá souvislost mezi dosaženou koncentrací v séru a
věkem nebo tělesnou hmotností. Farmakokinetika lurasidonu u pediatrických pacientů ve věku 6-let byla obecně srovnatelná s farmakokinetikou pozorovanou u dospělých.