Tecentriq

Bezpečnost a účinnost přípravku Tecentriq dětí a dospívajících do 18 let nebyla stanovena.
V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze učinit
žádná doporučení ohledně dávkování.

Starší pacienti

Na základě rozboru populační farmakokinetiky nejsou u pacientů ve věku ≥ 65 let nutné žádné úpravy
dávkování přípravku Tecentriq
Pacienti asijského původu

Na základě zvýšených hematologických toxicit, které byly u pacientů asijského původu pozorovány ve
studii IMpower150, je doporučena úvodní dávka paklitaxelu 175 mg/m2 každé tři týdny.

Porucha funkce ledvin

Na základě analýzy populační farmakokinetiky nejsou u pacientů s lehkou nebo středně těžkou
poruchou funkce ledvin nutné žádné úpravy dávkování poruchou funkce ledvin jsou příliš omezené, aby bylo možné o této populaci vyvodit závěry.


Porucha funkce jater

Na základě analýzy populační farmakokinetiky nejsou u pacientů s lehkou a středně těžkou poruchou
funkce jater nutné žádné úpravy dávkování. Přípravek Tecentriq nebyl studován u pacientů s těžkou
poruchou funkce jater
Výkonnostní stav ECOG Pacienti s výkonnostním stavem ECOG ≥ 2 byli vyloučeni z klinických studií u NSCLC, TNBC, ES-
SCLC, u 2. linie léčby UC a HCC
Způsob podání

Přípravek Tecentriq je určen pro intravenózní podání. Infuze nesmí být podávány jako intravenózní
injekce nebo bolus.

Úvodní dávka přípravku Tecentriq musí být podávána po dobu 60 minut. Pokud je první infuze dobře
snášena, mohou být následující infuze podávány po dobu 30 minut.

Návod k naředění a zacházení s léčivým přípravkem před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na atezolizumab nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sledovatelnost

Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se v pacientově dokumentaci
přehledně zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže.

Imunitně zprostředkované nežádoucí účinky

Většina imunitně zprostředkovaných nežádoucích účinků vyskytujících se v průběhu léčby
atezolizumabem byla reverzibilních při přerušení podávání atezolizumabu a zahájení léčby
kortikosteroidy a/nebo podpůrné péče. Byly pozorovány imunitně zprostředkované nežádoucí účinky
postihující více než jeden tělesný systém. Imunitně zprostředkované nežádoucí účinky
u atezolizumabu mohou nastat po poslední dávce atezolizumabu.

Při podezření na imunitně zprostředkované nežádoucí účinky musí být provedeno důkladné posouzení
za účelem potvrzení etiologie a vyloučení jiných příčin. Podle závažnosti nežádoucího účinku je třeba
ukončit podávání atezolizumabu a zahájit léčbu kortikosteroidy. Po zlepšení na stupeň ≤ 1, mají být
kortikosteroidy postupně vysazovány po dobu ≥ 1 měsíce. Podle omezených údajů z klinických studií
lze zvážit podávání jiných systémových imunosupresiv u pacientů, jejichž imunitně zprostředkované
nežádoucí účinky nelze kontrolovat užíváním systémových kortikosteroidů.

Podávání atezolizumabu musí být natrvalo ukončeno u všech imunitně zprostředkovaných
nežádoucích účinků stupně 3, které se opakují, a u všech imunitně zprostředkovaných nežádoucích
účinků stupně 4 s výjimkou endokrinopatií, které jsou kontrolovány hormonální substitucí 4.2 a 4.8

Imunitně zprostředkovaná pneumonitida

V klinických studiích s atezolizumabem byly pozorovány případy pneumonitidy včetně fatálních
případů vyloučeny jiné možné příčiny než imunitně zprostředkovaná pneumonitida.

Léčba atezolizumabem má být ukončena při pneumonitidě stupně 2 a má být zahájeno podávání
prednisonu 1 až 2 mg/kg tělesné hmotnosti denně nebo ekvivalentní dávky. Pokud se příznaky zlepší
na ≤ stupeň 1, má být dávka kortikosteroidů v průběhu ≥ 1 měsíce snižována. Léčba atezolizumabem
může být znovu obnovena, jestliže se stav v průběhu 12 týdnů zlepší na ≤ stupeň 1 a kortikosteroidy
budou sníženy na ≤ 10 mg prednisonu nebo ekvivalentní dávku denně. Léčba atezolizumabem musí
být natrvalo ukončena při pneumonitidě stupně 3 nebo 4.

Imunitně zprostředkovaná hepatitida

V klinických hodnoceních s atezolizumabem byly pozorovány případy hepatitidy, z nichž některé
vedly k fatálním následkům nebo příznaky hepatitidy.

Před zahájením léčby, opakovaně v průběhu léčby atezolizumabem a podle potřeby na základě
klinického posouzení mají být sledovány hodnoty aspartátaminotransferázy alaninaminotransferázy
U pacientů s HCC má být léčba atezolizumabem ukončena, pokud bude stupeň 2 dávky. Pokud se příhoda zlepší na ≤ stupeň 1, kortikosteroidy mají být v průběhu ≥ 1 měsíce postupně
snižovány.

Léčba atezolizumabem může být znovu obnovena, jestliže se stav v průběhu 12 týdnů zlepší na
≤ stupeň 1 a kortikosteroidy budou sníženy na ≤ 10 mg prednisonu nebo ekvivalentní dávku denně.
Léčba atezolizumabem musí být natrvalo ukončena u stupně 3 nebo 4 ULN nebo krevní bilirubin >3x ULN
U pacientů s HCC má být léčba atezolizumabem ukončena, pokud se hodnoty ALT nebo AST zvýší z
výchozího normálního rozmezí na >3 až ≤10násobek ULN, nebo z výchozích hodnot >1 až
≤3násobek ULN na >5 až ≤10násobek ULN, nebo z výchozích hodnot >3 až ≤5násobek ULN na >8 až
≤10násobek ULN a přetrvává po dobu více než 5 až 7 dnů, a má být zahájeno podávání 1 až 2 mg/kg
tělesné hmotnosti/den prednisonu nebo ekvivalentní dávky. Pokud se příhoda zlepší na stupeň ≤1, mají
být kortikosteroidy v průběhu ≥1 měsíce postupně snižovány.

Léčba atezolizumabem může být znovu obnovena, jestliže se stav v průběhu 12 týdnů zlepší na stupeň
≤1 a kortikosteroidy budou sníženy na ≤10 mg prednisonu nebo ekvivalentní dávku denně. Léčba
atezolizumabem musí být natrvalo ukončena, pokud se hodnoty ALT nebo AST zvýší na
>10násobek ULN nebo pokud celkový bilirubin stoupne na >3násobek ULN
Imunitně zprostředkovaná kolitida

V klinických hodnoceních s atezolizumabem byly pozorovány případy průjmu nebo kolitidy 4.8
Léčba atezolizumabem má být ukončena u průjmu stupně 2 nebo 3 pokud příznaky přetrvávají > 5 dnů nebo se vrací, má být zahájena léčba 1 až 2 mg/kg tělesné
hmotnosti/den prednisonu nebo ekvivalentní dávkou. U průjmu nebo kolitidy stupně 3 má být
zahájena intravenózní léčba kortikosteroidy nebo ekvivalentní dávkou
1-2 mg/kg tělesné hmotnosti/den nebo ekvivalentní dávku. Pokud se příznaky zlepší na ≤ stupeň 1,
mají být kortikosteroidy po dobu ≥ 1 měsíce postupně snižovány. Léčba atezolizumabem může být
znovu obnovena, pokud se stav zlepší v průběhu 12 týdnů na ≤ stupeň 1 a kortikosteroidy budou
sníženy na ≤ 10 mg prednisonu nebo ekvivalentní dávku denně. Léčba atezolizumabem musí být
natrvalo ukončena u průjmu nebo kolitidy stupně 4 intervencekomplikaci.

Imunitně zprostředkované endokrinopatie

V klinických hodnoceních s atezolizumabem byla pozorována hypotyreóza, hypertyreóza, insuficience
nadledvin, zánět hypofýzy a diabetes mellitus 1. typu, včetně diabetické ketoacidózy
Pacienti mají být monitorováni, zda nemají známky nebo příznaky endokrinopatií. Před zahájením
léčby a opakovaně v průběhu léčby atezolizumabem mají být sledovány funkce štítné žlázy. U
pacientů s odchylkami funkce štítné žlázy při zahájení má být zvážena vhodná léčba.

Asymptomatičtí pacienti s odchylkami v testech funkcí štítné žlázy mohou dostávat atezolizumab. U
symptomatické hypotyreózy má být atezolizumab vysazen a má být podle potřeby zahájena substituční
léčba hormony štítné žlázy. Izolovanou hypotyreózu lze léčit substituční léčbou bez kortikosteroidů. U
symptomatické hypertyreózy má být atezolizumab vysazen a podle potřeby má být zahájena léčba
antithyroidálními přípravky. Léčba atezolizumabem může být znovu zahájena, když jsou příznaky
kontrolovány a funkce štítné žlázy se zlepšují.

U symptomatické insuficience nadledvin má být atezolizumab vysazen a má být zahájena léčba
intravenózními kortikosteroidy ekvivalentní dávkybýt kortikosteroidy postupně po dobu ≥ 1 měsíce snižovány. Léčba může být znovu obnovena, pokud
se stav v průběhu 12 týdnů zlepší na ≤ stupeň 1 a kortikosteroidy budou sníženy na ≤ 10 mg
prednisonu nebo ekvivalentní dávku denně a pacient bude stabilní na substituční léčbě nutná
U zánětu hypofýzy stupně 2 nebo stupně 3 má být atezolizumab vysazen a má být zahájena léčba
intravenózními kortikosteroidy ekvivalentní dávkymá být léčba převedena na prednison v dávce 1-2 mg/kg tělesné hmotnosti/den nebo ekvivalentní
dávku. Jakmile se příznaky zlepší na ≤ stupeň 1, mají být kortikosteroidy postupně po dobu ≥ 1 měsíce
snižovány. Léčba může být znovu obnovena, pokud se stav v průběhu 12 týdnů zlepší na ≤ stupeň 1 a
kortikosteroidy budou sníženy na ≤ 10 mg prednisonu nebo ekvivalentní dávku denně a pacient bude
stabilní na substituční léčbě zánětu hypofýzy stupně 4.

U diabetes mellitus 1. typu má být zahájena léčba inzulinem. U hyperglykemie ≥ stupeň 3 nalačno >250 mg/dl nebo 13,9 mmol/latezolizumabem může být obnovena, pokud bude při substituční léčbě inzulinem dosaženo
metabolické kontroly.

Imunitně zprostředkovaná meningoencefalitida

V klinických hodnoceních s atezolizumabem byly pozorovány případy meningoencefalitidy 4.8
Léčba atezolizumabem musí být natrvalo ukončena při meningitidě nebo encefalitidě jakéhokoli
stupně. Má být zahájena léčba intravenózními kortikosteroidy methylprednisolonu nebo ekvivalentní dávky

Imunitně zprostředkované neuropatie

U pacientů, kteří dostávali atezolizumab, byl pozorován myastenický syndrom/myastenia gravis nebo
syndrom Guillainův-Barrého, které mohou být život ohrožující a paréza lícního nervu. Pacienti mají
být sledováni, zda nemají příznaky motorické a senzorické neuropatie.

V klinických studiích s atezolizumabem byla pozorována myelitida pečlivě monitorováni, zda u nich nedochází k známkám a příznakům svědčícím pro myelitidu.

Léčba atezolizumabem musí být natrvalo ukončena při myastenickém syndromu/myastenia gravis
nebo syndromu Guillainův-Barrého jakéhokoli stupně. Má být zváženo zahájení léčby systémovými
kortikosteroidy
Léčba atezolizumabem má být ukončena v případě parézy lícního nervu 1. nebo 2. stupně a má být
zvážena léčba systémovými kortikosteroidy ekvivalentní dávkyatezolizumabem má být natrvalo ukončena v případě parézy lícního nervu 3. nebo 4. stupně nebo
jakékoli jiné neuropatie, která při vysazení atezolizumabu plně neodezní.

Při myelitidě 2., 3. nebo 4. stupně má být léčba atezolizumabem natrvalo ukončena.

Imunitně zprostředkovaná pankreatitida

V klinických hodnoceních s atezolizumabem byla pozorována pankreatitida včetně zvýšení hodnot
sérové amylázy a lipázy k známkám a příznakům svědčícím pro akutní pankreatitidu.

Léčba atezolizumabem má být ukončena při zvýšení hodnot sérové amylázy nebo lipázy na ≥ stupeň kortikosteroidy Jakmile se příznaky zlepší, má následovat léčba prednisonem v dávce 1 až 2 mg/kg tělesné
hmotnosti/den nebo ekvivalentní dávkou. Léčba atezolizumabem může být znovu obnovena, když se
hodnoty sérové amylázy nebo lipázy zlepší v průběhu 12 týdnů na ≤ stupeň 1 nebo dojde k vymizení
příznaků pankreatitidy a kortikosteroidy budou sníženy na dávku ≤ 10 mg prednisonu nebo
ekvivalentní dávku denně. Léčba atezolizumabem musí být natrvalo ukončena při stupni 4, nebo
rekurentní pankreatitidě jakéhokoli stupně.

Imunitně zprostředkovaná myokarditida

V souvislosti s atezolizumabem byly pozorovány případy myokarditidy včetně fatálních případů bod 4.8Myokarditida může být zároveň klinickým projevem myozitidy a vyžaduje odpovídající léčbu.

U pacientů s kardiálními nebo kardiopulmonálními příznaky je třeba provést vyšetření kvůli možné
myokarditidě, aby bylo možné zahájit odpovídající léčbu v časném stadiu. Při podezření na
myokarditidu je třeba atezolizumab vysadit, neprodleně nasadit systémové kortikosteroidy v dávce
až 2 mg/kg tělesné hmotnosti/den prednisonu nebo ekvivalentní dávce a neprodleně stanovit
diagnózu po poradě s kardiologem v souladu s platnými klinickými doporučeními. Při průkazu
myokarditidy stupně ≥ 2 musí být léčba atezolizumabem trvale ukončena
Imunitně zprostředkovaná nefritida

V klinických studiích s atezolizumabem byla pozorována nefritida monitorováni kvůli změnám renálních funkcí.


Léčba atezolizumabem má být přerušena u nefritidy stupně 2 a má být zahájena léčba systémovými
kortikosteroidy v dávce 1 až 2 mg/kg tělesné hmotnosti/den prednisonu nebo ekvivalentní dávky.
Léčba atezolizumabem může být znovu obnovena, pokud se stav v průběhu 12 týdnů zlepší na ≤
stupeň 1 a kortikosteroidy budou sníženy na ≤ 10 mg prednisonu nebo ekvivalentní dávku denně.
Léčba atezolizumabem musí být trvale ukončena u nefritidy stupně 3 nebo 4.

Imunitně zprostředkovaná myozitida

V souvislosti s atezolizumabem byly pozorovány případy myozitidy včetně fatálních případů 4.8U pacientů se suspektní myozitidou je třeba sledovat známky myokarditidy.

Pacienta, u kterého se objeví známky a příznaky myozitidy, je třeba pečlivě sledovat a odeslat ho
neprodleně k odbornému lékaři k vyšetření a léčbě. Léčba atezolizumabem má být přerušena
u myozitidy stupně 2 nebo 3 a má být zahájena léčba kortikosteroidy hmotnosti/den prednisonu nebo ekvivalentní dávkybýt kortikosteroidy postupně snižovány v závislosti na klinickém obrazu. Léčba atezolizumabem může
být znovu obnovena, pokud se stav v průběhu 12 týdnů zlepší na ≤ stupeň 1 a kortikosteroidy budou
sníženy na ≤ 10 mg perorálního prednisonu nebo ekvivalentní dávku denně. Léčba atezolizumabem
musí být trvale ukončena u myozitidy stupně 4 nebo opakující se myozitidy stupně 3, nebo v případě,
že není možné snížit dávku kortikosteroidů na dávku ekvivalentní ≤ 10 mg prednisonu denně během
12 týdnů od vzniku.

Imunitně zprostředkované těžké kožní nežádoucí účinky

U pacientů léčených atezolizumabem byly hlášeny těžké kožní nežádoucí účinky včetně případů
Stevensova-Johnsonova syndromu sledovat možný výskyt těžkých kožních reakcí a vyloučit jiné příčiny. Pacienty s podezřením na těžké
kožní nežádoucí účinky je třeba odeslat k odbornému lékaři ke stanovení diagnózy a léčbě.

Podle tíže nežádoucí reakce je třeba atezolizumab při kožních reakcích stupně 3 vysadit a zahájit
systémovou léčbu kortikosteroidy v dávce 1–2 mg/kg tělesné hmotnosti/den prednisonu nebo
ekvivalentní dávce. Léčba atezolizumabem může být znovu obnovena, pokud se stav v průběhu
12 týdnů zlepší na ≤ stupeň 1 a kortikosteroidy budou sníženy na ≤ 10 mg prednisonu nebo
ekvivalentní dávku denně. Při kožních reakcích stupně 4 má být atezolizumab natrvalo vysazen a je
třeba začít podávat kortikosteroidy.

U pacientů s podezřením na SJS nebo TEN je třeba ukončit podávání atezolizumabu. Při průkazu SJS
nebo TEN má být atezolizumab natrvalo vysazen.

Léčbu atezolizumabem je třeba důsledně zvažovat u pacientů s anamnézou těžké nebo život ohrožující
kožní reakce při předchozí léčbě jinými imunostimulačními protinádorovými léky.

Imunitně zprostředkované perikardiální poruchy

U pacientů léčených atezolizumabem byly pozorovány perikardiální poruchy, včetně perikarditidy,
perikardiálního výpotku a srdeční tamponády, z nichž některé vedly k fatálním následkům bod 4.8
Při podezření na perikarditidu stupně 1 má být léčba atezolizumabem přerušena a má být zahájena
okamžitá kardiologická konzultace s diagnostickým vyšetřením podle aktuálních klinických
doporučení. Při podezření na perikardiální poruchy stupně ≥ 2 má být léčba atezolizumabem
přerušena, má být zahájena okamžitá léčba systémovými kortikosteroidy v dávce 1 až 2 mg/kg tělesné
hmotnosti/den prednisonu nebo jeho ekvivalentu a má být zahájena okamžitá kardiologická konzultace
s diagnostickým vyšetřením podle aktuálních klinických doporučení. Pokud je stanovena diagnóza
příhody s perikardiálními poruchami, musí být atezolizumab u perikardiálních poruch stupně ≥ trvale vysazen

Hemofagocytující lymfohistiocytóza

U pacientů léčených atezolizumabem byla hlášena hemofagocytující lymfohistiocytóza fatálních případů dlouhodobý, je třeba zvážit HLH. Pacienti mají být monitorováni, zda nemají známky nebo příznaky
HLH. Při podezření na HLH musí být léčba atezolizumabem ukončena a pacienti mají být odesláni ke
specialistovi k další diagnostice a léčbě.

Ostatní imunitně zprostředkované nežádoucí účinky

Vzhledem k mechanismu účinku atezolizumabu se mohou objevit další potenciální imunitně
zprostředkované nežádoucí účinky, včetně neinfekční cystitidy.

Je třeba vyhodnotit všechna podezření na imunitně zprostředkované nežádoucí účinky, aby se
vyloučily jiné příčiny. U pacientů je třeba sledovat známky a příznaky imunitně zprostředkovaných
nežádoucích účinků a na základě jejich závažnosti je zvládat úpravou léčby a kortikosteroidy dle
klinické indikace
Reakce související s infuzí

U pacientů léčených atezolizumabem byly pozorovány reakce související s infuzí
U pacientů s reakcemi souvisejícími s infuzí stupně 1 nebo 2 má být snížena rychlost infuze nebo má
být léčba přerušena. U pacientů s reakcemi souvisejícími s infuzí stupně 3 nebo 4 má být atezolizumab
natrvalo vysazen. Pacienti s reakcemi souvisejícími s infuzí stupně 1 nebo 2 mohou pokračovat v léčbě
atezolizumabem za pečlivého monitorování; lze zvážit premedikaci antipyretiky a antihistaminiky.

Opatření specifická podle onemocnění

Použití atezolizumabu v kombinaci s bevacizumabem, paklitaxelem a karboplatinou u metastazujícího
neskvamózního NSCLC

Před zahájením léčby mají lékaři pečlivě zvážit kombinovaná rizika režimu 4 léčiv atezolizumabu,
bevacizumabu, paklitaxelu a karboplatiny
Použití atezolizumabu v kombinaci s nab-paklitaxelem u pacientů s metastazujícím TNBC

Neutropenie a periferní neuropatie vyskytující se v průběhu léčby atezolizumabem a nab-paklitaxelem
mohou být reverzibilní při přerušení podávání nab-paklitaxelu. Lékaři se mají seznámit se souhrnem
údajů o přípravku nab-paklitaxelu přípravku.

Použití atezolizumabu u UC u dříve neléčených pacientů, kteří jsou považováni za nezpůsobilé k léčbě
cisplatinou

Výchozí a prognostické charakteristiky onemocnění studijní populace v 1. kohortě studie IMvigorbyly obecně srovnatelné s klinickými pacienty, kteří by byli považováni za nezpůsobilé k léčbě
cisplatinou, ale mohli by být způsobilí pro kombinovanou chemoterapii na bázi karboplatiny. Pro
podskupinu pacientů, která by nebyla vhodná pro žádnou chemoterapii, chybí dostatek dat, proto by u
těchto pacientů měl být atezolizumab používán s opatrností po pečlivém individuálním posouzení
vyvážení přínosů a rizik.


Použití atezolizumabu v kombinaci s bevacizumabem, paklitaxelem a karboplatinou

Pacienti s NSCLC, u kterých zobrazovací metody prokázaly zřetelnou infiltraci nádorových buněk do
velkých hrudních cév nebo zřetelnou kavitaci plicních ložisek, byli vyloučeni z pivotní klinické studie
IMpower150 po zjištění několika případů fatálního krvácení do plic, které je známým rizikovým
faktorem léčby bevacizumabem.

Vzhledem k neexistenci údajů musí být u těchto populací atezolizumab používán s opatrností po
pečlivém posouzení vyvážení přínosů a rizik pro pacienta.

Použití atezolizumabu v kombinaci s bevacizumabem, paklitaxelem a karboplatinou u pacientů
s NSCLC s aktivačními mutacemi EGFR, kteří progredovali na léčbě erlotinibem+bevacizumabem

Z klinické studie IMpower150 nejsou dostupné žádné údaje o účinnosti atezolizumabu v kombinaci
s bevacizumabem, paklitaxelem a karboplatinou u pacientů s aktivačními mutacemi EGFR, kteří již
dříve progredovali na léčbě erlotinibem+bevacizumabem.

Použití atezolizumabu v kombinaci s bevacizumabem u HCC

Údaje o pacientech s HCC s onemocněním jater třídy Child-Pugh B léčených atezolizumabem v
kombinaci s bevacizumabem jsou velmi omezené a v současné době nejsou k dispozici žádné údaje o
pacientech s HCC s onemocněním jater třídy Child-Pugh C.

Pacienti léčení bevacizumabem mají zvýšené riziko krvácení a u pacientů s HCC léčených
atezolizumabem v kombinaci s bevacizumabem byly hlášeny případy těžkého gastrointestinálního
krvácení včetně fatálních příhod. U pacientů s HCC je před zahájením léčby kombinací atezolizumabu
s bevacizumabem třeba provést screening jícnových varixů a jejich následnou léčbu dle klinické praxe.
Bevacizumab je třeba trvale vysadit u pacientů, u nichž při kombinované léčbě dojde ke krvácení
stupně 3 nebo 4. Viz souhrn údajů o přípravku bevacizumabu.

Při léčbě atezolizumabem v kombinaci s bevacizumabem se může rozvinout diabetes mellitus. Je
třeba, aby lékaři před léčbou atezolizumabem v kombinaci s bevacizumabem a pravidelně během této
léčby monitorovali glykémii podle klinické indikace.

Použití atezolizumabu jako monoterapie v prvoliniové léčbě metastazujícího NSCLC

Lékaři mají vzít v úvahu prodloužený nástup účinku atezolizumabu před zahájením první linie léčby
jako monoterapie u pacientů s NSCLC. Ve srovnání s chemoterapií byl u atezolizumabu zjištěn vyšší
počet úmrtí během 2,5 měsíců od randomizace, po které následoval přínos dlouhodobého přežití.
Nebylo možné určit žádný konkrétní faktor nebo faktory související s časnými úmrtími
Pacienti vyloučení z klinických studií

Pacienti s následujícími onemocněními byli z klinických studií vyloučeni: anamnéza autoimunitního
onemocnění, anamnéza pneumonitidy, aktivní mozkové metastázy, HIV, infekce virem hepatitidy B
nebo virem hepatitidy C hematologická funkce a funkce cílových orgánů. Pacienti, kterým byla podána živá atenuovaná
vakcína v průběhu 28 dnů před zařazením, systémové imunostimulační látky v průběhu 4 týdnů před
zařazením nebo systémové imunosupresivní léčivé přípravky v průběhu 2 týdnů před zařazením nebo
terapeutická perorální nebo i.v. antibiotika v průběhu 2 týdnů před zahájením hodnocené léčby, byli
z klinických studií vyloučeni.


Karta pacienta

Předepisující lékař musí s pacientem probrat rizika léčby přípravkem Tecentriq. Pacient dostane kartu
pacienta a bude poučen, aby ji nosil stále u sebe.