Amlodipin zentiva

Farmakoterapeutická skupina: blokátory kalciových kanálů, selektivní blokátory kalciových kanálů
s převážně vaskulárním účinkem.
ATC kód: C08CA01.

Amlodipin je inhibitor vstupu kalciových iontů ze skupiny dihydropyridinů (blokátor pomalých
kalciových kanálů nebo antagonista kalciových iontů) a inhibuje tak membránový transport
kalciových iontů do srdce a hladkého svalstva cévních stěn.

Mechanismus antihypertenzního účinku amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na
hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, kterým amlodipin vyvolává ústup anginózních
bolestí, nebyl dosud zcela popsán; je však známo, že amlodipin omezuje celkovou ischemickou zátěž
srdečního svalu dvěma mechanismy:
1) Amlodipin rozšiřuje periferní arterioly, a tak snižuje celkový periferní odpor („afterload“), proti
němuž musí srdce krev pumpovat. Protože srdeční frekvence zůstává stabilní, toto snížení
zátěže srdce vede ke snížení spotřeby energie a nároků srdečního svalu na množství kyslíku.
2) Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně i rozšíření hlavních koronárních
artérií a koronárních arteriol, a to jak v normální oblasti, tak v oblasti ischemické. Toto rozšíření
u pacientů se spazmem koronárních arterií (Prinzmetalova nebo variantní angina pectoris)
zvyšuje přívod kyslíku do srdečního svalu.

U pacientů s hypertenzí při podávání amlodipinu jedenkrát denně došlo ke klinicky signifikantnímu
snížení krevního tlaku v průběhu 24 hodin, a to jak v leže tak ve stoje. Díky pomalému nástupu účinku
nedochází při podávání amlodipinu k akutní hypotenzi.
U pacientů s anginou pectoris se při podávání amlodipinu jedenkrát denně prodlužuje celkový čas
tolerance tělesné zátěže, čas do výskytu anginózní bolesti a čas do 1mm deprese segmentu ST na
EKG, a snižuje jak frekvence výskytu záchvatů anginy pectoris, tak spotřeba tablet glycerol-trinitrát.
Po podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky nebo změny
plazmatických koncentrací lipidů a použití amlodipinu je tak možné u pacientů s astmatem, diabetem
a dnou.

Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční byla
zhodnocena v nezávislé, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované
studii u 1997 pacientů (CAMELOT - Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences
of Thrombosis, tj. srovnání amlodipin vs. enalapril v omezení výskytu trombózy). Kromě standardního
podávání statinů, beta-blokátorů, diuretik a kyseliny acetylsalicylové bylo z těchto pacientů 663 léčeno
5–10 mg amlodipinu, 673 bylo léčeno 10-20 mg enalaprilu, a 655 bylo léčeno placebem, po dobu
dvou let. Hlavní výsledky účinnosti jsou popsány v tabulce 1. Výsledky ukazují, že léčba amlodipinem
je spojena s méně častou hospitalizací pacientů z důvodu anginy pectoris a koronární revaskularizaci u
pacientů s ischemickou chorobou srdeční.



Tabulka 1: Incidence signifikantních klinických výsledků studie CAMELOT
Výskyt kardiovaskulárních příhod v (%), amlodipin/placebo
Výsledky amlodipin placebo enalapril poměr rizik
(95% CI)
p-hodnota
Primární cíl
kardiovaskulární
příhody
110 (16,6) 151 (23,1) 136 (20,2) 0,(0,54-0,88)
0,Jednotlivé komponenty

koronární
revaskularizace
78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,(0,54-0,98)
0,hospitalizace
z důvodů anginy
pectoris
51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,(0,41-0,82)
0,nefatální infarkt
myokardu
14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,(0,37-1,46)
0,cévní mozková
příhoda nebo TIA
(0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,(0,19-1,32)
0,kardiovaskulární
úmrtí
(0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2,(0,48-12,7)
0,hospitalizace
z důvodu MSS
(0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,(0,14-2,47)
0,resuscitována
srdeční zástava
4 (0,6) 1 (0,1) NA 0,nový výskyt
onemocnění
periferních cév
(0,8) 2 (0,3) 8 (1,2) 2,(0,50-13,4)
0,Zkratky: MSS-městnavé srdeční selhání, CI-interval spolehlivosti, TIA-tranzitorní ischemická ataka.

Použití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie založené na zátěžové zkoušce u pacientů se
srdečním selháním NYHA tříd II až IV ukázaly, že amlodipin nevede ke zhoršení klinického stavu
posuzovaného pomocí tolerance tělesné zátěže, ejekční frakce levé komory a klinické
symptomatologie.
Ze studie kontrolované placebem (PRAISE) navržené pro hodnocení pacientů se srdečním selháním
NYHA tříd III a IV léčených digoxinem, diuretiky a ACE inhibitory vyplynulo, že amlodipin
nezvyšuje riziko úmrtí ani riziko kombinace morbidity a mortality se srdečním selháním.
V následující, dlouhodobé, placebem kontrolované studii (PRAISE-2) s amlodipinem u pacientů se
srdečním selháním NYHA tříd III a IV bez klinických příznaků, nebo bez objektivního nálezu
svědčícího pro probíhající ischemickou chorobu, kteří užívali stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalisu
a diuretik, neměl amlodipin žádný vliv na celkovou kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné skupině
pacientů bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem plicního edému.

Studie hodnotící preventivní léčbu infarktu myokardu (ALLHAT)
Randomizovaná dvojitě zaslepená studie morbidity a mortality (ALLHAT - Antihypertensive and
Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial), byla navržena pro srovnání novějších
lékových terapií: amlodipinu v dávce 2,5–10 mg/den (blokátor kalciového kanálu) nebo lisinoprilu
v dávce 10–40 mg/den (ACE inhibitor) jako léky první volby, s léčbou thiazidovým diuretikem
chlortalidonem 12,5–25 mg/den u pacientů s mírnou až středně těžkou hypertenzí.
Celkem 33 357 hypertenzních pacientů od 55 let věku, bylo randomizováno a sledováno po
průměrnou dobu 4,9 let. Pacienti měli nejméně jeden přidružený rizikový faktor ischemické choroby
srdeční a to včetně předchozího infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody (> 6 měsíců před
zařazením do studie), nebo zjištěné jiné aterosklerotické onemocnění (celkově 51,5 %), diabetes 2.
typu (36,1 %), hladinu cholesterolu HDL-C < 35 mg/dl (11,6 %), elektrokardiogramem nebo


echokardiografem diagnostikovanou hypertrofii levé komory srdeční (20,9 %), kouření cigaret v době
studie (21,9 %).
Primární cílový parametr byl souborem fatální ischemické choroby srdeční nebo nefatálního infarktu
myokardu. V primárním cílovém parametru nebyl žádný signifikantní rozdíl mezi terapií založenou na
amlodipinu a terapií založenou na chlortalidonu: RR 0,98, 95% CI (0,90–1,07) p=0,65. Mezi
sekundárními cílovými parametry, incidence srdečního selhání (součást kombinovaného
kardiovaskulárního cílového parametru) byla signifikantně vyšší ve skupině amlodipinu než ve
skupině chlortalidonu (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95% CI [1,25–1,52] p < 0,001). Avšak v mortalitě
z jakékoliv příčiny, nebyl žádný signifikantní rozdíl mezi terapií založenou na amlodipinu a terapií
založenou na chlortalidonu. RR 0,96, 95% CI [0,89–1,02] p = 0,20.

Pediatricka populace (od 6 let věku)
Ve studii, která zahrnovala 268 dětí ve věku 6-17 let většinou se sekundární hypertenzí, byla
porovnávána dávka 2,5 mg a 5 mg amlodipinu s placebem, se prokázalo, že obě dávky významně
snižují systolický tlak krve v porovnání s placebem. Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky
významný. Dlouhodobé účinky amlodipinu na růst, pubertu a celkový vývoj nebyly studovány.
Dlouhodobá účinnost terapie amlodipinem v dětství na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality
v dospělosti také nebyla dosud stanovena.