Helides

Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých.

Vliv esomeprazolu na farmakokinetiku jiných léků

Léčivé přípravky s absorpcí závislou na pH
Potlačení sekrece žaludeční kyseliny během léčby esomeprazolem a dalšími inhibitory protonové
pumpy může zvyšovat či snižovat absorpci léčivých přípravků, jejichž absorpce závisí na pH žaludku.
Stejně jako u jiných léčivých přípravků, které snižují žaludeční aciditu, může být v průběhu léčby
esomeprazolem snížena absorpce léčivých přípravků, jako je ketokonazol, itrakonazol a erlotinib
a zvýšena absorpce digoxinu. Současná léčba omeprazolem (20 mg denně) a digoxinem zvýšila u
zdravých dobrovolníků biologickou dostupnost digoxinu o 10 % (až o 30 % u 2 z 10 subjektů).
Vzácně byla hlášena toxicita digoxinu. Nicméně je třeba opatrnost, pokud je esomeprazol podáván ve
vysokých dávkách starším pacientům. Sledování terapeutického účinku digoxinu má být tehdy
posíleno.

Byly hlášeny interakce omeprazolu s některými inhibitory proteáz. Klinický význam a mechanismy
těchto hlášených interakcí nejsou vždy známy. Zvýšené žaludeční pH během léčby omeprazolem
může ovlivnit absorpci inhibitorů proteáz. Další možné mechanismy interakcí jsou prostřednictvím
inhibice CYP2C19. U atazanaviru a nelfinaviru byly hlášeny snížené hladiny v séru při současném
podávání s omeprazolem, a souběžné užívání se nedoporučuje. Současné užívání omeprazolu (40 mg
jednou denně) a atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg u zdravých dobrovolníků vedlo k výraznému
snížení dostupnosti atazanaviru (přibližně 75% snížení AUC, Cmax a Cmin). Zvýšení dávky atazanaviru
na 400 mg nevedlo ke kompenzaci vlivu omeprazolu na dostupnost atazanaviru. Současné podávání
omeprazolu (20 mg denně) a atazanaviru 400 mg/ritonaviru 100 mg zdravým dobrovolníkům vedlo
k poklesu dostupnosti atazanaviru o přibližně 30 % ve srovnání s dostupností atazanaviru
300 mg/ritonaviru 100 mg denně bez omeprazolu 20 mg denně. Současné podávání omeprazolu
(40 mg denně) snížilo průměrné AUC, Cmax a Cmin nelfinaviru o 36-39 %, a průměrné AUC, Cmax
a Cmin farmakologicky aktivního metabolitu M8 o 75 - 92 %. Pro sachinavir (s ritonavirem) byly
hlášeny zvýšené hladiny v séru (80-100 %) při současné léčbě omeprazolem (40 mg denně). Léčba
omeprazolem v dávce 20 mg denně neměla žádný vliv na dostupnost darunaviru (společně s
ritonavirem) a amprenaviru (společně s ritonavirem). Léčba esomeprazolem v dávce 20 mg denně
neměla vliv na dostupnost amprenaviru (podávaného samostatně nebo souběžně s ritonavirem). Léčba
omeprazolem v dávce 40 mg denně neměla vliv na dostupnost lopinaviru (společně s ritonavirem).
Vzhledem k podobným farmakodynamickým účinkům a farmakokinetickým vlastnostem omeprazolu
a esomeprazolu se souběžné užívání esomeprazolu a atazanaviru nedoporučuje a souběžné podávání
esomeprazolu a nelfinaviru je kontraindikováno.

Léky metabolizované CYP2CEsomeprazol inhibuje CYP2C19, hlavní enzym metabolizující esomeprazol. Pokud je esomeprazol
podáván současně s léky metabolizovanými CYP2C19, jako je diazepam, citalopram, imipramin,
klomipramin, fenytoin a další, může dojít ke zvýšení plazmatické koncentrace těchto léků vedoucí až k
nutnosti snížit jejich dávkování. Tuto skutečnost je potřeba zvážit obzvlášť při předepisování
esomeprazolu k užívání dle potřeby. Souběžné užívání 30 mg esomeprazolu vedlo ke 45% snížení
clearance diazepamu, který je substrátem CYP2C19. Současné podávání 40 mg esomeprazolu vedlo
ke 13% zvýšení minimálních plazmatických koncentrací fenytoinu u pacientů s epilepsií. Doporučuje
se monitorování plazmatických koncentrací fenytoinu při zahájení či ukončení léčby esomeprazolem.
Omeprazol (40 mg jednou denně) zvýšil Cmax a AUCτ vorikonazolu (substrát CYP2C19) o 15 %,
respektive 41 %.

Současné podávání 40 mg esomeprazolu pacientům léčeným warfarinem v rámci klinických studií
ukázalo, že koagulační časy byly v běžném rozmezí. V průběhu postmarketingového sledování
bezpečnosti přípravku bylo však hlášeno několik izolovaných případů klinicky významně zvýšeného
INR během souběžné léčby. Doporučuje se bližší sledování pacientů na počátku a při ukončování
souběžné léčby esomeprazolem a warfarinem nebo jinými kumarinovými deriváty.

Omeprazol, stejně jako esomeprazol, působí jako inhibitor CYP2C19. Omeprazol podávaný ve
zkřížené studii zdravým dobrovolníkům v dávce 40 mg, zvýšil Cmax a AUC cilostazolu o 18 %,
respektive o 26 %, a jednoho z jeho aktivních metabolitů o 29 %, respektive o 69 %.

U zdravých dobrovolníků vedlo souběžné podávání 40 mg esomeprazolu ke 32% zvýšení plochy
pod křivkou plazmatické koncentrace (AUC) a k prodloužení eliminačního poločasu (t1/2) o 31 %, ale
nikoliv k významnému zvýšení nejvyšších plazmatických koncentrací cisapridu. Mírně prodloužený
QTc interval, pozorovaný po podání samotného cisapridu, se dále neprodlužoval při podání cisapridu
v kombinaci s esomeprazolem (viz též bod 4.4).

Esomeprazol nemá klinicky významný vliv na farmakokinetiku amoxicilinu a chinidinu.

Krátkodobé klinické studie, hodnotící souběžné podávání esomeprazolu a naproxenu nebo rofekoxibu,
neprokázaly žádné klinicky významné farmakokinetické interakce.

Výsledky studií u zdravých dobrovolníků prokázaly farmakokinetickou/farmakodynamickou interakci
mezi klopidogrelem (300 mg iniciální dávka/75 mg denní udržovací dávka) a esomeprazolem (40 mg
perorálně denně) vedoucí ke snížené expozici aktivnímu metabolitu klopidogrelu v průměru o 40 %
a vedoucí ke snížení maximální inhibice agregace krevních destiček (indukované ADP) v průměru o
14 %.

Ve studii se zdravými dobrovolníky, kde byl klopidogrel podáván s fixní kombinací esomeprazolu
20 mg + ASA 81 mg, došlo ke snížení expozice aktivnímu metabolitu klopidogrelu téměř o 40 % ve
srovnání s podáním samotného klopidogrelu. Maximální úroveň inhibice agregace krevních destiček
(indukované ADP) však byla u těchto subjektů stejná v obou skupinách (samotný klopidogrel
a klopidogrel v kombinaci s esomeprazolem + ASA).

Z observačních i klinických studií byly hlášeny nekonzistentní údaje týkající se klinických důsledků
farmakokinetické/farmakodynamické interakce esomeprazolu, pokud jde o závažné kardiovaskulární
příhody. Jako opatření se má zabránit souběžnému podávání esomeprazolu a klopidogrelu.

Neznámý mechanismus
Bylo hlášeno, že současné podávání esomeprazolu zvyšuje sérové hladiny takrolimu. Má být
provedeno zesílené monitorování koncentrace takrolimu, stejně jako funkce ledvin (clearance
kreatininu) a v případě potřeby upraveno dávkování takrolimu.
Při podávání inhibitorů protonové pumpy spolu s methotrexátem byly u některých pacientů hlášeny
zvýšené hladiny methotrexátu. Při vysokých dávkách methotrexátu může být nutné zvážit dočasné
vysazení esomeprazolu.

Vliv jiných léků na farmakokinetiku esomeprazolu
Esomeprazol je metabolizován prostřednictvím CYP2C19 a CYP3A4. Souběžné podávání
esomeprazolu a inhibitoru CYP3A4 klarithromycinu (500 mg dvakrát denně) vedlo ke zdvojnásobení
dostupnosti (vyjádřené jako AUC) esomeprazolu. Souběžné podávání esomeprazolu a kombinovaného
inhibitoru CYP2C19 a CYP3A4 může vést k více než zdvojnásobení dostupnosti esomeprazolu.
Vorikonazol, inhibitor CYP2C19 a CYP3A4, zvýšil AUCτ omeprazolu o 280 %. Úprava dávkování
esomeprazolu není ani u jednoho z těchto případů obecně nutná. Úprava dávkování však má být
zvážena u pacientů se závažnou poruchou funkce jater, a pokud je indikována dlouhodobá léčba.

Léky, o kterých je známo, že indukují buď CYP2C19 nebo CYP3A4 nebo oba (např. rifampicin nebo
třezalka tečkovaná) mohou způsobit pokles hladin esomeprazolu v séru zvýšením metabolismu
esomeprazolu.