Remurel

Farmakoterapeutická skupina: cytostatika a imunomodulační léčiva, jiná imunostimulancia. ATC kód:
L03AX
Mechanismus účinku
Mechanismus účinku, kterým glatiramer-acetát působí u pacientů relabujících forem s RS, není zcela
objasněn, ale může zahrnovat modulaci imunitních procesů. Studie na zvířatech a pacientech s RS
naznačují, že glatiramer-acetát působí na imunitní buňky, včetně monocytů, dendritických buněk, a B-
buněk, které následně modulují adaptivní funkce B- a T-buněk indukujících sekreci protizánětlivých a
regulačních cytokinů. Zda je terapeutický účinek zprostředkován buněčnou cestou, jak je popsáno
výše, není známo, protože patofyziologie RS je známa jenom částečně.

Klinická účinnost a bezpečnost
RRRS:
Celkově bylo glaritamer-acetátem léčeno 269 pacientů ve třech kontrolovaných studiích. První z
nich byla dvouletá studie zahrnující 50 pacientů (glaritamer-acetát n=25, placebo n=25), u
nichž byla diagnostikována relabující, remitující RS podle tehdy akceptovaných standardních kritérií,
a u nichž se objevily alespoň 2 ataky neurologické dysfunkce (exacerbace) v průběhu předchozího
dvouletého období. Druhá studie měla stejná vstupní kritéria a zahrnovala 251 pacientů léčených po
dobu až 35 měsíců (glatiramer-acetát n=125, placebo n=126). Třetí, devítiměsíční studie, zahrnovala
239 pacientů (glatiramer-acetát n=119, placebo n=120). Vstupní kritéria byla podobná těm v první a
druhé studii s doplňujícím požadavkem, aby pacienti vykazovali při MRI screeningu nejméně jednu
gadoliniem zvýrazněnou lézi.

V klinických studiích u pacientů s RS léčených glatiramer-acetátem bylo pozorováno signifikantní
snížení počtu relapsů ve srovnání s placebem.

V nejrozsáhlejší kontrolované studii byla četnost relapsů snížena o 32 % z 1,98 ve skupině dostávající
placebo na 1,34 ve skupině léčené glatiramer-acetátem.

Dostupná jsou expoziční data z až 12letého sledování 103 pacientů léčených glatiramer-acetátem.


Glatiramer-acetát také prokázal příznivé účinky u MRI parametrů relevantních pro relabující-
remitující RS ve srovnání s placebem.

Glatiramer-acetát 20 mg/ml: V kontrolované studii 9001/9001E, v níž bylo zařazeno 251 pacientů,
kteří byli sledováni až 35 měsíců (včetně zaslepené fáze rozšíření 9001E studie 9001), bylo
kumulativní procento pacientů, u kterých došlo k 3měsíční potvrzené progresi invalidity, 29,4 % pro
placebo a 23,2 % pro pacienty léčené galtiramer-acetátem (p=0,199).

Není prokázáno, že by léčba glatiramer-acetátem ovlivňovala účinnost trvání nebo závažnosti relapsů.

V současnosti nejsou k dispozici údaje o používání glatiramer-acetátu u pacientů s primárně nebo
sekundárně progresivní formou onemocnění.

Ojedinělá klinická epizoda naznačující RS:
U pacientů s dobře definovanou, ojedinělou, unifokální neurologickou manifestací a MRI nálezem
silně naznačujícím RS (nejméně dvě cerebrální léze o průměru nad 6 mm na T2-váženém MRI) byla
provedena placebem kontrolovaná studie zahrnující 481 pacientů (glatiramer-acetát n=243, placebo
n=238). Je nutné vyloučit jakékoli jiné onemocnění, která by mohlo lépe vysvětlit příznaky pacienta,
než je RS.
Po placebem kontrolovaném období následovala otevřená fáze léčby: Pacienti, kteří měli buď příznaky
RS nebo byli symptomatičtí po dobu tří let, dle toho co nastalo dříve, byli přidělení k aktivní léčbě
v otevřené fázi léčby na další období dvou let, které nepřekračovalo maximální celkové trvání léčby let. Z 243 pacientů, kteří byli na začátku randomizování pro glatiramer- acetát pokračovalo
v používání glatiramer- acetátu 198 v nezaslepené fázi. Z 238 náhodně vybraných pacientů, kterým
bylo na počátku přiděleno placebo, přešlo 211 pacientů na otevřenou fázi léčby glatiramer-acetátem.

Během placebem kontrolovaného období až tří let zpomaloval glatiramer-acetát progresi od první
klinické příhody po klinicky prokázanou RS (CDMS) podle Poserových kritérií statisticky a klinicky
významným způsobem, odpovídajícím snížení rizika o 45 % (Hazard ratio = 0,55; 95% interval
spolehlivosti [0,40; 0,77], p = 0,0005). Podíl pacientů, kteří konvertovali na CDMS byl 43 % u
skupiny s placebem a 25 % u skupiny s glatiramer-acetátem.

Příznivý účinek léčby glatiramer-acetátem oproti placebu byl také demonstrován na dvou
sekundárních MRI cílech, tj. počtu nových T2 lézí a objemu T2 lézí.

Post hoc analýzy podskupin byly provedeny u pacientů s různými výchozími
charakteristikami pro identifikaci populace s vysokým rizikem vzniku sekundární ataky.
U subjektů s nejméně jednou T1 gadoliniem zvýrazněnou lézí a 9 nebo více T2 lézemi na výchozím
MR vyšetření, byla konverze na CDMS evidentní u 50 % subjektů užívajících placebo v porovnání s
28 % subjektů léčených glatiramer-acetátem po 2,4 letech. U subjektů s 9 nebo více T2 lézemi před
zahájením léčby byla konverze na CDMS evidentní u 45 % subjektů užívajících placebo v
porovnání s 26 % subjektů léčených glatiramer-acetátem po 2,4 letech. Vliv časné léčby glatiramer-
acetátem na dlouhodobý vývoj onemocnění však není znám ani u těchto vysoce rizikových podskupin,
protože studie byla hlavně zaměřena na hodnocení času do druhé příhody. V každém případě lze o
léčbě uvažovat pouze u pacientů s vysokým rizikem.

Účinek v placebem kontrolované fázi byl udržen v dlouhodobém kontrolním období až 5 let. Čas
progrese od první klinické příhody do CDMS byl prodloužen při časné léčbě glatiramer-acetátem ve
srovnání s opožděnou léčbou, což ukazuje 41% pokles rizika u časné ve srovnání s pozdní léčbou
(Hazard Ratio = 0,59; 95 % interval spolehlivosti [0,44; 0,80], p = 0,0005). Podíl subjektů ve skupině
s opožděným začátkem, u nichž došlo k progresi, byl vyšší (49,6 %) ve srovnání s těmi, kteří byli ve
skupině s časným začátkem (32,9 %).


Konzistentní účinek ve prospěch časné léčby ve srovnání s opožděnou léčbou v čase byl pozorován
pro roční počty lézí v průběhu hodnoceného období u nových T1 gadolinem zvýrazněných lézí (pokles
o 54 %; p<0,0001), nových T2 lézí (pokles o 42 %; p<0,0001) a nových T1 hypointenzivních lézí
(pokles o 52 %; p<0,0001). Účinek na pokles ve prospěch časného versus pozdního zahájení léčby byl
rovněž pozorován u celého počtu nových T1 gadolinem zvýrazněných lézí (pokles o 46 %; p=0,001), u
objemu T1 gadolinem zvýrazněných lézí (průměrný rozdíl -0,06 ml; p<0,001) a také celkového počtu
nových T1 hypointenzivních lézí (pokles o 46 %; p<0,001) měřeno po celé trvání studie.

Nebyly pozorovány žádné jasné rozdíly mezi kohortami skupina s časným zahájením a opožděným
zahájením pro objem hypointenzivních T1 lézí nebo atrofii mozku v průběhu 5 let. Analýza mozkové
atrofie však při poslední pozorované hodnotě (upravená pro léčebnou expozici) ukázala pokles ve
prospěch časné léčby glatiramer-acetátem (průměrný rozdíl procentuální změny objemu mozku byl
0,28 %, p = 0,0209).

Remurel 20 mg/ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce je hybridní léčivý přípravek.
Podrobné informace jsou k dispozici v databázi MRP přípravků (MRI index);
http://mri.medagencies.org/Human/.