Rebetol

Ribavirin
Ribavirin je embryotoxický či teratogenní, popřípadě obojí, v dávkách hluboko pod doporučenou
dávkou pro člověka u všech zvířecích druhů, s nimiž byly studie prováděny. Byly zaznamenány
malformace lebky, patra, očí, čelisti, končetin, kostry a trávicího ústrojí. Četnost a závažnost
teratogenních účinků se zvyšovaly se stupňující se dávkou. Docházelo ke snížení přežití plodu i
mláďat.
V klinické studii toxicity u nedospělých potkanů, v níž se mláďatům podával 7. až 63. den po narození
ribavirin v dávce 10, 25 a 50 mg/kg, bylo prokázáno na dávce závislé zpomalení celkového růstu, které
Přípavek již není registrován
se následně projevilo jako mírné snížení tělesné hmotnosti, temeno-kostrční délky a délky kostí. Po
uplynutí doby rekonvalescence byly změny na kosti holenní a stehenní minimální, i když v porovnání
s kontrolními subjekty všeobecně statisticky významné, a to u samců při všech dávkováních a u samic
při léčbě dvěma nejvyššími dávkami léku. Na kosti se nepozorovaly žádné histopatologické účinky.
Nebyl zaznamenán žádný účinek ribavirinu na neurobehaviorální nebo reprodukční vývoj.
Plazmatické koncentrace dosažené u mláďat potkanů byly nižší než koncentrace zjištěné při
terapeutické dávce u lidí.
Červené krvinky jsou hlavním terčem toxicity ribavirinu ve studiích na zvířatech. Krátce po začátku
dávkování se objevila anémie, která je však rychle reverzibilní po ukončení léčby.
V tříměsíčních a šestiměsíčních studiích u myší hodnotící ribavirinem vyvolané účinky na varlata a
sperma se vyskytly patologické změny spermatu v dávkách 15 mg/kg a výše. Systémová expozice
zvířat těmto dávkám je podstatně nižší než ta, které se dosáhne u lidí terapeutickými dávkami. Po
ukončení léčby došlo k téměř úplnému zotavení z ribavirinem vyvolané toxicity varlat do jednoho či
dvou spermatogenních cyklů Studie genotoxicity prokázaly, že ribavirin vykazuje určitou genotoxickou aktivitu. Ribavirin byl
aktivní in vitro v transformačním Balb/3T3 testu. Genotoxická aktivita byla pozorována v testu
myšího lymfomu a při dávkách 20-200 mg/kg i při mikronukleárním testu na myších. Dominantní test
letality u potkanů byl negativní, což ukazuje, že dojde-li u potkanů k mutacím, tyto nejsou přenášeny
samčími gametami.
Konvenční studie kancerogenity u hlodavců s nízkou expozicí ve srovnání s terapeutickou expozicí u
lidí kancerogenity po dobu 26 týdnů za použití heterozygotního p53 tolerované dávce 300 mg/kg ribavirin nevyvolal nádory. Tyto studie naznačují, že kancerogenní potenciál ribavirinu u člověka je
nepravděpodobný.
Ribavirin a interferon
Pokud je ribavirin užit v kombinaci s peginterferonem alfa-2b nebo interferonem alfa-2b, nevyvolává
žádné jiné účinky, než jaké byly již dříve pozorovány při jeho užití v monoterapii. Hlavní změnou
související s léčbou byla reverzibilní mírná až středně závažná anémie, jejíž závažnost byla větší, než
je při anemii vyvolané kteroukoli z účinných látek samostatně.