Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Dekenor 50 mg/2 ml injekční/infuzní roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna ampule o obsahu 2 ml injekčního/infuzního roztoku obsahuje dexketoprofenum 50 mg (jako
dexketoprofenum trometamolum).

Pomocné látky se známým účinkem:
ml injekčního/infuzního roztoku obsahují 3,9 mg sodíku.
ml injekčního/infuzního roztoku obsahují 200 mg ethanolu (96 %)

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční/infuzní roztok (injekce/infuze)

Injekční/infuzní roztok je čirý, bezbarvý roztok, prakticky bez částic (pH: 7,0–8,0, osmolarita: 328 mosmol/l).


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Symptomatická léčba akutní bolesti střední až silné intenzity, není-li vhodné perorální podání,
například v případě pooperační bolesti, renální koliky nebo bolesti zad.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí

Doporučená dávka je 50 mg každých 8–12 hodin. V případě potřeby je možné podání opakovat po hodinách. Celková denní dávka nemá překročit 150 mg.

Přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok je určen ke krátkodobému použití a léčba musí být
omezena na akutní symptomatické období (ne více než dva dny). Pacienti mají být dle možností
převedeni na perorální analgetickou léčbu.

Nežádoucí účinky je možné minimalizovat použitím nejnižší účinné dávky po co nejkratší dobu
potřebnou k potlačení příznaků (viz bod 4.4).

V případě středně silné až silné pooperační bolesti je možné přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok
použít, je-li to indikováno, v kombinaci s opioidními analgetiky u dospělých ve stejných
doporučených dávkách (viz bod 5.1).



Starší pacienti

U starších pacientů není obecně nezbytné upravovat dávku. Nicméně z důvodu fyziologického poklesu
funkce ledvin u starších pacientů se doporučuje v případě lehké poruchy funkce ledvin nižší dávka:
50 mg jako celková denní dávka (viz bod 4.4).

Porucha funkce jater

U pacientů s lehkou až středně těžkou (Child-Pugh skóre 5–9) poruchou funkce jater má být celková
denní dávka snížena na 50 mg a funkce jater mají být důkladně monitorovány (viz bod 4.4). Přípravek
Dekenor injekční/infuzní roztok se nesmí používat u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (Child-
Pughovo skóre 10–15) (viz bod 4.3).

Porucha funkce ledvin

U pacientů s lehkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 60–89 ml/min) má být celková
denní dávka snížena na 50 mg (viz bod 4.4). Přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok se nesmí
používat u pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu ≤ ml/min) (viz bod 4.3).

Pediatrická populace

Přípravek Dekenor nebyl u dětí a dospívajících studován. Proto nebyla stanovena bezpečnost a
účinnost a tento přípravek se nemá používat u dětí a dospívajících.

Způsob podání

Přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok může být podán jak intramuskulárně, tak intravenózně:

- Intramuskulární podání: obsah jedné ampule (2 ml) přípravku Dekenor injekční/infuzní roztok se
podává pomalou injekcí hluboko do svalu.

- Intravenózní podání:

- Intravenózní infuze: zředěný roztok připravený dle pokynů v bodě 6.6 se podává pomalou
nitrožilní infuzí po dobu 10 až 30 minut. Roztok musí být vždy chráněn před přirozeným
denním světlem.
- Intravenózní bolus: je-li to nutné, je možné podat obsah jedné ampule (2 ml) přípravku
Dekenor injekční/infuzní roztok jako pomalý intravenózní bolus, aplikuje se po dobu ne kratší
než 15 sekund.

Pokyny pro zacházení s přípravkem

Je-li přípravek Dekenor podáván intramuskulárně nebo jako intravenózní bolus, musí být roztok podán
ihned, jakmile je natažen ze zabarvené ampule (viz také body 6.2 a 6.6).

Pro použití ve formě intravenózní infuze musí být roztok zředěn za aseptických podmínek a chráněn
před přirozeným denním světlem (viz také body 6.3 a 6.6). Návod k naředění tohoto léčivého
přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.

4.3 Kontraindikace

Přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok se nesmí podávat v následujících případech:

- U pacientů s hypersenzitivitou na léčivou látku a jakékoliv jiné NSAID nebo kteroukoli
pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- U pacientů, kteří po přípravcích s podobným účinkem (např. kyselina acetylsalicylová a jiná

NSAID) měli záchvat astmatu, bronchospasmus, akutní rinitidu nebo jim způsobily nosní
polypy, kopřivku nebo angioneurotický edém.
- Při známé fotoalergické nebo fototoxické reakci během léčby ketoprofenem nebo fibráty.
- U pacientů s anamnézou gastrointestinálního krvácení nebo perforace související s předchozí
léčbou NSAID.
- U pacientů s aktivním peptickým vředem nebo gastrointestinálním krvácením nebo s
anamnézou gastrointestinálního krvácení, ulcerací nebo perforací.
- U pacientů s chronickou dyspepsií.
- U pacientů, kteří mají aktivní krvácení nebo poruchu krvácivosti.
- U pacientů s Crohnovou chorobou nebo ulcerózní kolitidou.
- U pacientů se závažným srdečním selháváním.
- U pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu ≤ ml/min).
- U pacientů s těžkou poruchou funkce jater (Child-Pughovo skóre 10–15).
- U pacientů s hemorrhagickou diatézou a jinými poruchami krevní srážlivosti.
- U pacientů s těžkou dehydratací (v důsledku zvracení, průjmu nebo nedostatečného příjmu
tekutin).
- Během třetího trimestru těhotenství a v období kojení (viz bod 4.6).

Přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok je kontraindikován pro neuroaxiální (intratekální nebo
epidurální) podání kvůli obsahu etanolu.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Aplikujte obezřetně u pacientů s pozitivní alergickou anamnézou.

Je třeba se vyhnout konkomitantnímu použití přípravku Dekenor a NSAID, včetně selektivních
inhibitorů cyklooxygenázy-2.

Nežádoucí účinky je možné minimalizovat použitím nejnižší účinné dávky po co nejkratší dobu
potřebnou k potlačení příznaků (viz bod 4.2 a gastrointestinální a kardiovaskulární rizika uvedená
níže).

Gastrointestinální bezpečnost

Gastrointestinální krvácení, ulcerace nebo perforace, které mohou být fatální, byly hlášeny u všech
NSAID kdykoliv během léčby, s varovnými příznaky, ale i bez nich i bez předchozí anamnézy
závažných gastrointestinálních příhod. Pokud se objeví gastrointestinální krvácení nebo ulcerace u
pacientů, kteří dostávají přípravek Dekenor, je třeba léčbu ukončit.

Riziko vzniku gastrointestinálního krvácení, vředů nebo perforace stoupá se zvyšujícími se dávkami
NSAID, u pacientů s anamnézou vředu, zejména pokud byl komplikován krvácením nebo perforací
(viz bod 4.3) a u starších osob.

NSAID musí být podávána s opatrností u pacientů s anamnézou gastrointestinálního onemocnění
(ulcerózní kolitida, Crohnova choroba), protože se jejich stav může zhoršit (viz bod 4.8).

Stejně jako u všech NSAID je třeba pátrat v anamnéze pacienta po výskytu esofagitidy, gastritidy
a/nebo peptického vředu a zajistit úplná vyléčení těchto onemocnění před zahájením léčby
dexketoprofen-trometamolem. Pacienti s gastrointestinálními symptomy nebo anamnézou
gastrointestinální choroby musí být sledováni s ohledem na možné zažívací obtíže, zejména krvácení
do zažívacího traktu.

U těchto pacientů a také u pacientů léčených souběžně acetylsalicylovou kyselinou v antiagregačních
dávkách nebo jinými léky zvyšujícími gastrointestinální riziko (viz dále a bod 4.5), je vhodné zvážit
souběžné podávání protektivních látek (např. misoprostol nebo inhibitory protonové pumpy).


Pacienti s anamnézou gastrointestinální toxicity, obzvláště ve starším věku, musí hlásit jakékoliv
neobvyklé abdominální příznaky (zejména gastrointestinální krvácení), a to zejména na počátku léčby.

Obzvláštní opatrnost je doporučována u pacientů užívajících konkomitantní léčbu, která by mohla
zvyšovat riziko ulcerací nebo krvácení jako jsou perorálně podávané kortikosteroidy, antikoagulancia
jako warfarin, inhibitory selektivního vychytávání serotoninu nebo antiagregancia jako kyselina
acetylsalicylová. (viz bod 4.5).

Starší pacienti
Starší pacienti mají zvýšenou frekvenci vzniku nežádoucích reakcí způsobených nesteroidními
protizánětlivými léky, zejména gastrointestinálního krvácení a perforace, které mohou být fatální (viz
bod 4.2). Tito pacienti mají léčbu zahájit nejnižší možnou dávkou.

Renální bezpečnost

U pacientů s poruchou funkce ledvin se má postupovat opatrně. U těchto pacientů může užití NSAID
vést ke zhoršení funkce ledvin, k retenci tekutin a otokům. Pozornost je také nutná u pacientů léčených
diuretiky nebo u pacientů, u nichž by se mohla vyvinout hypovolemie, protože existuje zvýšené riziko
nefrotoxicity.

Během léčby je třeba zajistit adekvátní příjem tekutin, aby se zabránilo vzniku dehydratace a s ní
případně spojené zvýšené renální toxicitě.

Jako u všech NSAID může dojít ke zvýšení hladiny urey a kreatininu v plazmě. Stejně jako u ostatních
inhibitorů syntézy prostaglandinů může být léčba spojena s nežádoucími účinky na renální systém, což
může vést ke glomerulonefritidě, intersticiální nefritidě, renální papilární nekróze, nefrotickému
syndromu a akutnímu renálnímu selhání.

U starších pacientů je větší pravděpodobnost poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2).

Hepatální bezpečnost

U pacientů s poruchou funkce jater je třeba opatrnosti. Stejně jako u ostatních NSAID může dojít k
dočasnému mírnému zvýšení některých jaterních parametrů a také signifikantnímu zvýšení AST a
ALT. V případě významného zvýšení těchto parametrů musí být léčba přerušena.

U starších pacientů je větší pravděpodobnost poruchy funkce jater (viz bod 4.2).

Kardiovaskulární a cerebrovaskulární bezpečnost

Odpovídající monitorování a doporučení jsou nutná pro pacienty s anamnézou hypertenze a/nebo
lehkého až středně těžkého srdečního selhání. Zvláštní pozornost je třeba u pacientů s anamnézou
srdečního onemocnění, zvláště u těch s předchozími epizodami srdečního selhání, protože je u nich
zvýšené riziko vzniku srdečního selhání, jelikož v souvislosti s léčbou NSAID byly hlášeny retence
tekutin a otoky.

Klinické studie a epidemiologické údaje poukazují na to, že podávání některých NSAID (zejména ve
vysokých dávkách a při dlouhodobé léčbě) může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních
trombotických příhod (například infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda). Neexistují
dostatečné údaje, které by mohly vyloučit toto riziko pro dexketoprofen-trometamol.

Podávání dexketoprofen-trometamolu je třeba pečlivě zvážit u pacientů s nekontrolovanou hypertenzí,
kongestivním srdečním selháním, ischemickou chorobou srdeční, onemocněním periferních tepen
a/nebo cerebrovaskulárním onemocněním. Obdobně je třeba zvažovat zahájení dlouhodobé léčby u
pacientů s rizikovými faktory pro kardiovaskulární onemocnění (např. hypertenze, hyperlipidémie,
diabetes mellitus, kouření).


Všechny neselektivní NSAID mohou inhibovat agregaci trombocytů a prodloužit dobu krvácení
prostřednictvím inhibice syntézy prostaglandinů. Během kontrolovaných klinických studií bylo
hodnoceno souběžné použití dexketoprofen-trometamolu a profylaktických dávek nízkomolekulárních
heparinů v pooperačním období a nebyl zaznamenán žádný vliv na parametry koagulace. Přesto by
pacienti, kteří jsou léčeni přípravky ovlivňujícími hemostázu, jako jsou warfarin nebo jiné kumariny či
hepariny, měli být pečlivě sledováni, je-li jim aplikován dexketoprofen-trometamol (viz bod 4.5).

U starších pacientů je větší pravděpodobnost poruch kardiovaskulárních funkcí (viz bod 4.2).

Kožní reakce

Velmi vzácně byly ve vztahu k léčbě NSAID hlášeny závažné kožní reakce (některé z nich byly
fatální), včetně exfoliativní dermatitidy, Stevensova-Johnsonova syndromu a toxické epidermální
nekrolýzy. Těmito reakcemi jsou nejvíce ohroženi pacienti na počátku léčby, začátek reakce se
nejčastěji objevuje během prvního měsíce léčby. Přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok musí být
vysazen při prvních známkách výskytu kožní vyrážky, slizničních lézí nebo jakýchkoliv jiných
příznaků hypersenzitivity.

Maskování symptomů základního infekčního onemocnění

Dexketoprofen může maskovat symptomy infekčního onemocnění, což může vést k opožděnému
zahájení vhodné léčby a tím ke zhoršení průběhu infekce. Tato skutečnost byla pozorována u
bakteriální komunitní pneumonie a bakteriálních komplikací varicelly. Když se léčivý přípravek
podává ke zmírnění bolesti související s infekčním onemocněním, doporučuje se sledovat průběh
infekce. V prostředí mimo nemocnici se má pacient poradit s lékařem, jestliže symptomy onemocnění
přetrvávají nebo se zhoršují.

Výjimečně může být varicella příčinou závažných infekčních komplikací kůže a měkkých tkání.
Dosud nebylo možné vyloučit podíl NSAID na zhoršování těchto infekcí. Proto se doporučuje
nepoužívat přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok v případě varicelly.

Další informace

Zvláštní pozornost je nutná u pacientů:
- s kongenitální poruchou metabolismu porfyrinu (např. akutní intermitentní porfyrie)
- s dehydratací
- bezprostředně po velké operaci

Pokud považuje lékař dlouhodobou léčbu dexketoprofenem za nutnou, je třeba pravidelně kontrolovat
funkce jater a ledvin a krevní obraz.

Velmi vzácně byly zaznamenány závažné akutní hypersenzitivní reakce (například anafylaktický šok).
Léčba musí být ukončena při prvních známkách závažných hypersenzitivních reakcí po použití
přípravku Dekenor injekční/infuzní roztok. V závislosti na symptomech musí lékař specialista zahájit
potřebné lékařské postupy.

Pacienti s astmatem v kombinaci s chronickou rinitidou, chronickou sinusitidou anebo nosními polypy
mají vyšší riziko alergie na acetylsalicylovou kyselinu a/nebo jiná NSAID než zbytek populace.
Podávání tohoto léčivého přípravku může vyvolat astmatické ataky nebo bronchospasmus, zejména u
pacientů alergických na acetylsalicylovou kyselinu nebo jiná NSAID (viz bod 4.3).

Přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok má být podáván opatrně pacientům s poruchou
hematopoézy, systémovým lupus erythematodes nebo smíšeným onemocnění pojivové tkáně.

V izolovaných případech bylo v časové souvislosti s užíváním NSAID popsáno zhoršení infekčních
onemocnění měkkých tkání. Proto je třeba pacienta poučit, aby ihned kontaktoval lékaře, pokud se
objeví známky bakteriálního infekčního onemocnění nebo dojde k jeho zhoršení během léčby.


Ethanol
Tento léčivý přípravek obsahuje 12 obj. % alkoholu (ethanolu), tj. do 200 mg v jedné dávce, což
odpovídá do 5 ml piva, 2,08 ml vína.

Je škodlivý pro alkoholiky.

Toto je nutno vzít v úvahu u těhotných a kojících žen, dětí a vysoce rizikových skupin, jako jsou
pacienti s onemocněním jater nebo epilepsií.

Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.

Pediatrická populace

Bezpečnost použití u dětí a dospívajících nebyla stanovena.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Následující interakce se vztahují k nesteroidním protizánětlivým přípravkům (NSAID) obecně:

Nevhodné kombinace:

- Jiná NSAID (včetně selektivních inhibitorů COX-2) a vysoké dávky salicylátů (> 3 g/denně):
podání několika NSAID souběžně může zvýšit synergickým působením riziko vzniku
gastrointestinálních vředů a krvácení.
- Antikoagulancia: NSAID mohou zvyšovat účinek antikoagulancií, jako je warfarin (viz bod 4.4)
v důsledku vysoké vazby dexketoprofenu na plazmatické bílkoviny a inhibice funkce
trombocytů a poškození gastroduodenální sliznice. Pokud se této kombinaci nelze vyhnout, je
třeba pečlivě sledovat klinický stav pacienta a hodnoty laboratorních vyšetření.
- Hepariny: zvýšené riziko krvácení (v důsledku inhibice funkce trombocytů a poškození
gastroduodenální sliznice). Pokud se této kombinaci nelze vyhnout, je třeba pečlivě sledovat
klinický stav pacienta a hodnoty laboratorních vyšetření.
- Kortikosteroidy: zvýšené riziko gastrointestinální ulcerace nebo krvácení (viz bod 4.4).
- Lithium (popsáno u několika NSAID): NSAID zvyšují hladinu lithia v krvi, která tak může
dosáhnout toxických hodnot (sníženým vylučováním lithia ledvinami). Z tohoto důvodu je
nutné tento parametr sledovat při zahájení léčby, úpravě a ukončení léčby dexketoprofenem.
- Methotrexát používaný ve vysokých dávkách 15 mg/týden nebo více: zvýšená hematologická
toxicita methotrexátu v důsledku snížení jeho renální clearance protizánětlivými léky obecně.
- Hydantoiny a sulfonamidy: toxický účinek těchto látek může být zvýšen.

Kombinace vyžadující zvláštní opatrnost:

- Diuretika, ACE inhibitory, aminoglykosidová antibiotika a antagonisté receptorů pro
angiotenzin II: dexketoprofen může snížit účinek diuretik a ostatních antihypertenziv. U
některých pacientů s omezenou funkcí ledvin (např. dehydratovaní pacienti nebo starší pacienti
s omezenou funkcí ledvin) může společné podání přípravků inhibujících cyklooxygenázu a
ACE inhibitorů nebo antagonistů receptorů pro angiotenzin II nebo aminoglykosidových
antibiotik vyústit v další zhoršení ledvinných funkcí, které je obvykle reverzibilní. Při
kombinované preskripci dexketoprofenu a diuretik je nutné se ujistit, že je pacient přiměřeně
hydratován, a sledovat funkci ledvin na počátku léčby (viz část 4.4 Zvláštní varování a zvláštní
opatření pro použití).
- Methotrexát v nízkých dávkách, menších než 15 mg/týden: zvýšená hematologická toxicita
methotrexátu v důsledku snížení jeho renální clearance protizánětlivými léky obecně. Týdenní
sledování krevního obrazu během prvních týdnů léčby touto kombinací. Zvýšený dohled je
nutný nejen u pacientů s lehce omezenou funkcí ledvin, ale i u starších pacientů.

- Pentoxyfilin: zvýšené riziko krvácení. Zvyšte intenzitu klinického sledování a častěji kontrolujte
dobu krvácení.
- Zidovudin: zvýšené riziko toxicity pro červenou krevní řadu působením na retikulocyty s těžkou
anemií vyskytující se týden po zahájení léčby NSAID. Zkontrolujte krevní obraz a počet
retikulocytů jeden až dva týdny po zahájení léčby NSAID.
- Deriváty sulfonylmočoviny: NSAID mohou zvýšit hypoglykemický účinek sulfonylmočoviny
vytěsněním z vazebných míst na plazmatických proteinech.

Kombinace, které je třeba brát v úvahu:

- Betablokátory: léčba s NSAID může snížit jejich antihypertenzní účinek cestou inhibice syntézy
prostaglandinů.
- Cyklosporin a takrolimus: nefrotoxicita může být zvýšena působením NSAID cestou
zprostředkovanou účinky renálních prostaglandinů. Během kombinované terapie musí být
vyšetřovány renální funkce.
- Trombolytika: zvýšené riziko krvácení.
- Antiagregancia a selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI): zvýšené riziko
gastrointestinálního krvácení (viz bod 4.4).
- Probenecid: koncentrace dexketoprofenu v plazmě mohou být zvýšeny. Tato interakce může být
způsobena inhibičním mechanismem v místě renální tubulární sekrece a konjugace s kyselinou
glukuronovou a vyžaduje úpravu dávky dexketoprofenu.
- Srdeční glykosidy: NSAID mohou zvýšit koncentraci glykosidů v plazmě.
- Mifepriston: Existuje teoretické riziko ovlivnění účinnosti mifepristonu inhibitory syntézy
prostaglandinů. Omezené důkazy naznačují, že souběžné podání NSAID v den podání
prostaglandinu nemá nepříznivý vliv na účinky mifepristonu nebo prostaglandinu na zrání
děložního hrdla nebo kontraktilitu dělohy a nesnižuje klinickou účinnost ukončení těhotenství.
- Chinolonová antibiotika: Pokusy na zvířatech ukazují, že vysoké dávky chinolonů v kombinaci
s NSAID mohou zvýšit riziko vzniku křečí.
- Tenofovir: souběžné užívání s NSAID může zvýšit hladiny močovinového dusíku a kreatininu v
plazmě. Funkce ledvin má být sledována za účelem kontroly potenciálního synergického vlivu
na funkci ledvin.
- Deferasirox: souběžné užívání s NSAID může zvýšit riziko gastrointestinální toxicity. Při
kombinaci deferasiroxu s těmito látkami je třeba důkladné klinické sledování.
- Pemetrexed: souběžné používání s NSAID může snížit eliminaci pemetrexedu, proto je třeba
opatrnost při užívání vyšších dávek NSAID. Pacienti s lehkou až středně těžkou poruchou
funkce ledvin (clearance kreatininu 45–79 ml/min) se mají vyvarovat souběžného podání
pemetrexedu s NSAID 2 dny před a 2 dny po podání pemetrexedu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok je kontraindikován během třetího trimestru těhotenství a
kojení (viz bod 4.3).

Těhotenství

Inhibice syntézy prostaglandinů může nežádoucím způsobem ovlivnit těhotenství anebo
embryonální/fetální vývoj. Údaje z epidemiologických studií vzbuzují obavy v souvislosti se
zvýšeným rizikem potratu a srdečních malformací a gastroschízy po užití inhibitoru syntézy
prostaglandinu v časném těhotenství. Absolutní riziko kardiovaskulárních malformací se zvýšilo z
méně než 1 % na přibližně 1,5 %. Předpokládá se, že riziko se zvyšuje s dávkou a délkou léčby. U
zvířat bylo prokázáno, že podávání inhibitoru syntézy prostaglandinu vede ke zvýšení
preimplantačních a postimplantačních ztrát a embryonální/fetální letality. U zvířat byla dále hlášena
zvýšená incidence různých malformací včetně kardiovaskulárních, pokud byl zvířatům podán inhibitor
syntézy prostaglandinů během organogenetického období. Nicméně reprodukční studie provedené s
dexketoprofen-trometamolem na zvířatech neprokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Od 20.
týdne těhotenství může užívání dexketoprofenu způsobit oligohydramnion v důsledku poruchy funkce
ledvin u plodu. K tomu může dojít krátce po zahájení léčby a po jejím ukončení tento stav obvykle

odezní. Kromě toho byly hlášeny konstrikce ductus arteriosus po léčbě ve druhém trimestru, z nichž
většina vymizela po ukončení léčby. Proto během prvního a druhého trimestru těhotenství se nemá
dexketoprofen-trometamol podávat, pokud to není jednoznačně nutné. Pokud se dexketoprofen-
trometamol používá u žen, které se pokouší o otěhotnění nebo během prvního a druhého trimestru
těhotenství, má se dávka udržovat co nejnižší a trvání léčby má být co nejkratší. Po expozici
dexketoprofenem po dobu několika dnů je od 20. gestačního týdne třeba zvážit předporodní
monitorování z důvodu možného výskytu oligohydramnia. V případě nálezu oligohydramnia má být
léčba dexketoprofenem ukončena.

Během třetího trimestru těhotenství mohou všechny inhibitory syntézy prostaglandinů vystavovat
plod:
- kardiopulmonární toxicitě (s předčasnou konstrikcí/uzávěrem ductus arteriosus a plicní
hypertenzí),
- poruše funkce ledvin, která může progredovat do renálního selhání s oligohydramnion (viz
výše),

matku a novorozence na konci gravidity:
- možnému prodloužení doby krvácivosti, antiagregačnímu účinku na trombocyty, který se může
objevit dokonce i při velmi nízkých dávkách,
- inhibici děložních kontrakcí vedoucí k oddálenému nebo prodlouženému porodu.

Kojení

Není známo, je-li dexketoprofen vylučován do lidského mléka. Přípravek Dekenor je během kojení
kontraindikován (viz bod 4.3).

Fertilita

Podobně jako u jiných NSAID může užívání dexketoprofen-trometamolu snížit plodnost žen a
nedoporučuje se u žen, které se pokoušejí otěhotnět. U žen, které mají potíže s otěhotněním nebo které
jsou vyšetřovány pro neplodnost, má být zváženo vysazení dexketoprofen-trometamolu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok může vyvolat nežádoucí účinky, jako jsou závratě, porucha
zraku nebo ospalost. V těchto případech může být narušena schopnost reagovat a aktivně se účastnit
silničního provozu a schopnost obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout během léčby dexketoprofen-trometamolem jsou
klasifikovány podle tříd orgánových systémů a řazené dle frekvence:

- Velmi časté (≥ 1/10)
- Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
- Méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100)
- Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
- Velmi vzácné (< 1/10 000)
trometamolem, stejně jako nežádoucí reakce zaznamenané po uvedení dexketoprofen-trometamolu
injekčního/infuzního roztoku na trh, jsou uvedeny v tabulce níže, klasifikovány do tříd podle
orgánových systémů a řazené dle frekvence:

Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné

Poruchy krve a
lymfatického
systému
anemie

neutropenie
trombocytopeni
e
Poruchy
imunitního
systému
otok laryngu

anafylaktická
reakce, včetně
anafylaktického
šoku
Poruchy
metabolismu a
výživy
hyperglykemie,
hypoglykemie,
hypertriglyceridem
ie,
anorexie

Psychiatrické
poruchy
nespavost


Poruchy
nervového
systému
bolest hlavy, závrať,
spavost

parestézie,
synkopy


Poruchy oka rozostřené vidění


Poruchy ucha a
labyrintu
tinitus


Srdeční poruchy extrasystoly,
tachykardie

Cévní poruchy hypotenze,
návaly horka
hypertenze,
povrchová
tromboflebitida

Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
bradypnoe

bronchospasmu
s
dyspnoe
Gastrointestinální
poruchy
nauzea, zvracení

bolest břicha,
dyspepsie, průjem,
zácpa, hemateméza,
sucho v ústech

žaludeční vřed,
krvácení z
žaludečního vředu
nebo perforace
žaludečního vředu
(viz bod 4.4)
pankreatitida

Poruchy jater a
žlučových cest
hepatocelulární
poškození

Poruchy kůže a
podkožní tkáně
dermatitida, svědění,
vyrážka, zvýšené
pocení
kopřivka, akné

Stevensův-
Johnsonův
syndrom,
toxická
epidermální
nekrolýza
(Lyellův
syndrom),
angioedém,
otok tváře,
fotosenzitivita
Poruchy svalové a
kosterní soustavy
a pojivové tkáně
svalová ztuhlost,
kloubní ztuhlost,
svalová křeč,
bolest zad

Poruchy ledvin a
močových cest
akutní renální
selhání, polyurie,
bolest ledvin,
Nefritida nebo
nefrotický
syndrom

ketonurie,
proteinurie

Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
menstruační
poruchy, poruchy
prostaty

Celkové poruchy
a reakce v místě
aplikace
bolest v místě
injekce, reakce v
místě injekce,
včetně zánětu,
modřin nebo
krvácení
Pyrexie, únava,
bolest, pocit chladu

Ztuhlost, periferní
edém


Vyšetření Abnormální jaterní
testy


Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou gastrointestinální. Mohou se objevit peptické vředy,
perforace nebo gastrointestinální krvácení, někdy fatální, zejména u starších osob (viz bod 4.4). Po
léčbě byly hlášené nauzea, zvracení, průjem, flatulence, zácpa, dyspepsie, bolest břicha, meléna,
hemateméza, ulcerózní stomatitida, exacerbace kolitidy a Crohnova choroba (viz bod 4.4 – Zvláštní
upozornění a opatření pro použití).

Méně často byla pozorována gastritida.

Ve spojení s léčbou nesteroidními protizánětlivými léky byly hlášené otoky, hypertenze a srdeční
selhání.

Podobně jako u jiných NSAID se mohou objevit následující nežádoucí účinky: aseptická meningitida,
která se vyskytuje hlavně u pacientů se systémovým lupus erytematodes nebo smíšenou poruchou
pojivové tkáně, a hematologické reakce (purpura, aplastická a hemolytická anemie, vzácněji
agranulocytóza a dřeňová hypoplázie).

Bulózní reakce včetně Stevensova-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy (velmi
vzácné).

Klinická studie a epidemiologické údaje poukazují na to, že podávání některých nesteroidních
protizánětlivých léků (obzvláště ve vysokých dávkách a po dlouhou dobu), může souviset s mírným
zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (například infarkt myokardu nebo iktus) (viz bod
4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky

Symptomatologie předávkování není známa. Podobné léčivé přípravky vyvolaly gastrointestinální
(zvracení, anorexie, bolest břicha) a neurologické (somnolence, vertigo, dezorientaci, bolest hlavy)
poruchy.


Léčba

V případě náhodného či nadměrného užití nebo podání okamžitě zahajte symptomatickou léčbu s
ohledem na klinický stav pacienta.
Dexketoprofen-trometamol může být odstraněn dialýzou.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: protizánětlivá a protirevmatická léčiva, deriváty kyseliny propionové,
ATC kód: M01AE17.

Dexketoprofen-trometamol je trometaminová sůl kyseliny S-(+)-2-(3-benzoylphenyl)-propionové,
která má analgetický, antiflogistický a antipyretický účinek a patří do skupiny nesteroidních
antiflogistik (M01AE).

Mechanismus účinku

Mechanismus účinku nesteroidních antiflogistik je spojen s redukcí syntézy prostaglandinů inhibicí
cyklooxygenázové cesty.

Konkrétně se jedná o inhibici transformace kyseliny arachidonové na cyklické endoperoxidy, PGG2 a
PGH2, které produkují prostaglandiny PGE1, PGE2, PGF2α a PGD2 a také prostacyklin PGI2 a
tromboxany (TxA2 a TxB2). Mimoto by inhibice syntézy prostaglandinů mohla ovlivnit nepřímo jiné
protizánětlivé mediátory, jako jsou kininy, čímž by se doplnil přímý účinek.

Farmakodynamické účinky

Bylo prokázáno, že dexketoprofen je inhibitorem aktivity enzymu COX-1 a COX-2 u
experimentálních zvířat a lidí.

Klinická účinnost a bezpečnost

Klinické studie provedené na několika modelech bolesti prokázaly účinnou analgetickou aktivitu
dexketoprofen-trometamolu.

Byl zkoumán analgetický účinek nitrosvalové a nitrožilní formy dexketoprofen-trometamolu při léčbě
středně těžké až těžké bolesti na několika modelech bolesti v chirurgii (ortopedické, gynekologické a
břišní operace), dále pak u muskuloskeletální bolesti (model akutní bolesti zad bederní oblasti) a u
renální koliky.

V provedených studiích byl nástup analgetického účinku rychlý a během prvních 45 minut bylo
dosaženo maximálního analgetického účinku. Trvání analgetického účinku po podání 50 mg
dexketoprofenu je obvykle 8 hodin.

Klinické studie zaměřené na léčbu pooperační bolesti prokázaly, že dexketoprofen při použití v
kombinaci s opioidy významně snižuje spotřebu opioidů. Ve studiích pooperační bolesti, v nichž
pacienti dostávali morfin pomocí pacientem ovládaného přístroje pro kontrolu bolesti, vyžadovali
pacienti léčení dexketoprofenem podstatně méně morfinu (přibližně o 30-45% méně) než pacienti ve
skupině s placebem.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce


Po nitrosvalovém podání dexketoprofen-trometamolu lidem bylo maximální koncentrace dosaženo za
20 minut (rozsah od 10 do 45 min). Pro jednotlivé dávky 25 a 50 mg bylo prokázáno, že plocha pod
křivkou je přiměřená dávce po nitrosvalovém i nitrožilním podání.

Distribuce

Podobně jako u ostatních léčivých přípravků s vysokou vazbou na plazmatické proteiny (99%) má
distribuční objem střední hodnotu pod 0,25 l/kg. Distribuční poločas byl přibližně 0,35 hodin a
poločas eliminace byl v rozsahu mezi 1–2,7 hodinami.

Ve farmakokinetických studiích po opakovaném podání bylo pozorováno, že Cmax a AUC po
posledním nitrosvalovém nebo nitrožilním podání nejsou odlišné od těch, získaných po jednorázové
dávce, což znamená, že nedochází ke kumulaci léku.

Biotransformace a eliminace

Hlavní cesta eliminace dexketoprofenu je glukuronidová konjugace s následným vylučováním
ledvinami.

Po aplikaci dexketoprofen-trometamolu se získá z moči jen S-(+) enantiomer, což dokazuje, že u lidí
nenastává konverze na R-(-) enantiomer.

Starší populace

U zdravých starších osob (65 let a více) byla expozice významně vyšší než u mladých dobrovolníků
po jednotlivé a opakované dávce per os (až o 55%), zatímco nebyl statisticky významný rozdíl v
maximálních koncentracích a čase pro dosažení maximálních koncentrací. Průměrný poločas
eliminace byl prodloužen po jednotlivé a opakovaných dávkách (až o 48%) a zjevná celková clearance
byla významně snížena.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, genotoxicity a
imunofarmakologie neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Ve studiích chronické toxicity na
myších a opicích byla stanovena hodnota NOAEL (No Observed Adverse Effect Level) při dávkách
dvakrát vyšších, než je maximální doporučená dávka pro člověka. Hlavním pozorovaným nežádoucím
účinkem u opic při vyšších dávkách byly krev ve stolici, snížený přírůstek tělesné hmotnosti a při
nejvyšší dávce erozivní gastrointestinální léze. Tyto účinky se objevily při dávkách stanovujících 18krát vyšší expozici léku než při maximální doporučené dávce u člověka.
Neexistují studie o kancerogenním potenciálu u zvířat.

Jak bylo zjištěno pro celou farmakologickou skupinu NSAID, dexketoprofen-trometamol může
způsobit změny v embryofetálním přežití na zvířecích modelech, a to jak nepřímo přes
gastrointestinální toxicitu u těhotných matek tak přímo změny na vyvíjejícím se plodu.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Chlorid sodný
Etanol (96 %)
Hydroxid sodný (k úpravě pH)
Voda pro injekci

6.2 Inkompatibility


Přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok nesmí být míchán v malém objemu (např. ve stříkačce) s
roztoky dopaminu, promethazinu, pentazocinu, pethidinu nebo hydroxyzinu, protože by mohlo dojít k
precipitaci roztoku.

Naředěné roztoky pro infuze připravené tak, jak je uvedeno v části 6.6, nesmějí být míchány s
promethazinem nebo pentazocinem.

Tento léčivý přípravek nesmí být míchán s ostatními léčivými přípravky mimo těch uvedených v části
6.6.

6.3 Doba použitelnosti

roky

Po naředění dle pokynů uvedených v bodě 6.6, je naředěný roztok chemicky stabilní po dobu
24 hodin, pokud je uchováván při teplotě 25 °C a pokud je adekvátně chráněn před denním světlem.

Z mikrobiologického hlediska, pokud způsob naředění nevylučuje riziko mikrobiální kontaminace, má
být přípravek použit okamžitě.
Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání po otevření před použitím jsou v odpovědnosti
uživatele.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání.

Podmínky uchovávání po zředění přípravku, viz bod 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Ampule (z hnědého skla třídy I, s bílou tečkou a modrým kroužkem): 1, 5 nebo 10 ampulí po 2 ml
injekčního/infuzního roztoku, v krabičce.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok je kompatibilní po rozpuštění v malých objemech (např.
stříkačce) s injekčními roztoky heparinu, lidokainu, morfinu a theofylinu.

Pro podání nitrožilní infuzí se má obsah jedné ampule (2 ml) přípravku Dekenor injekční/infuzní
roztok rozpustit v objemu od 30 do 100 ml fyziologického roztoku, glukózy nebo roztoku Ringer-
laktátu. Roztok se má ředit asepticky a chránit před přirozeným denním světlem. Rozpuštěný roztok je
čirý.

Přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok rozpuštěný v objemu 100 ml fyziologického roztoku nebo
roztoku glukózy se ukázal být kompatibilní s následujícími léčivými přípravky: dopamin, heparin,
hydroxyzin, lidokain, morfin, pethidin a theofylin.

Neprokázala se sorpce aktivní složky rozpuštěného přípravku Dekenor injekční/infuzní roztok, byl-li
skladován v plastových vacích nebo aplikačních prostředcích vyrobených z ethyl-vinyl-acetátu (EVA),
propionátu celulózy (CP), polyethylenu s nízkou hustotou (LDPE) a polyvinylchloridu (PVC).

Přípravek Dekenor injekční/infuzní roztok je na jedno použití a nepoužitý roztok se má zlikvidovat.
Před podáním se má roztok vizuálně zkontrolovat, aby se zajistilo, že je čirý a bezbarvý: nesmí se
používat, pokud jsou viditelné částice.


Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

KRKA, d. d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

07/004/17-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 7. 3.

10. DATUM REVIZE TEXTU

18. 1.
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Státního
ústavu pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz).