Dihydrogenfosforečnan draselný ardeapharma

U dětí je dihydrogenfosforečnan draselný indikován pouze v případě závažné deplece fosfátů s hypokalémií.
Věková skupina Fosfáty (mmol/kg-1) Draslík (mmol·kg-1)
Nedonošenci 0,8 - 2 2 - 0 - 6 měsíců 0,7 - 1,3 1 - 7 - 12 měsíců 0,5 1 - 1 - 18 let 0,2 - 0,7 1 - Parenterální výživa u dětí
U dětí není dihydrogenfosforečnan draselný indikován jako součást parenterální výživy. Nemá se podávat
jako součást parenterální výživy z důvodu možné precipitace s bivalentními kationty (Ca2+, Mg2+).
U novorozenců je třeba vždy podávat během parenterální výživy roztok vápníku. Ten precipituje
s anorganickým fosfátem, tedy i s roztokem dihydrogenfosforečnanu draselného, za vzniku nerozpustné
sraženiny.
U novorozenců a malých dětí vyžadujících parenterální výživu musí být použita organická sůl fosfátů a
roztok dihydrogenfosforečnanu draselného je kontraindikován (viz bod 4.3).
Způsob podání
Přípravek se podává v nosném roztoku; zejména jde o 5% až 40% roztok glukózy nebo fyziologický roztok.
Koncentrace kalia v podávaném výsledném infuzním roztoku nesmí přesáhnout 40 mmol/l, rychlost přísunu
kalia do organismu je max. 20 mmol/hod u dospělého pacienta. Infuze s dihydrogenfosforečnanem
draselným se zpravidla podává kontinuálně po dobu 12 - 24 hodin, rychlost se může změnit v případě těžké a
život ohrožující současné deplece draslíku a fosfátu v organismu.
4.3 Kontraindikace
Hyperfosfatémie a/nebo hyperkalémie a/nebo hypokalcémie
Podávání roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného je kontraindikováno tam, kde je nutné podávat velké
dávky vápníku a hořčíku (zejména novorozenci a malé děti). Z tohoto důvodu je roztok
dihydrogenfosforečnanu draselného kontraindikován u nedonošených dětí, novorozenců, kojenců a malých
dětí vyžadujících kompletní parenterální výživu. Viz také bod 4.2.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Přípravek nesmí být používán u pacientů s plazmatickou hladinou draslíku vyšší než 4,5 mmol/l a fosfátů
vyšší než 2,4 mmol/l.
Dihydrogenfosforečnan draselný má být podáván s opatrností pacientům se srdečním selháním, periferním
nebo plicním edémem, poruchou funkce ledvin nebo stavy predisponujícími k hyperkalémii.
Po dobu podávání dihydrogenfosforečnanu draselného je nutné kontrolovat hladinu kalia, fosfátů a vápníku v
séru a další základní parametry vnitřního prostředí. Je nutné udržovat přiměřenou rychlost infuze.
V léčbě deplece elektrolytů při acidóze se doporučuje průběžné sledování acidobazické rovnováhy, sérových
elektrolytů, EKG a klinického stavu pacienta. Soli draslíku musí být používány opatrně u stavů spojených se
srdečními bloky, protože zvýšená kalémie může zvýšit stupeň bloku.
Dihydrogenfosforečnan draselný není možné použít jako jediný zdroj draslíku u všech nemocných. Zejména
jde o rostoucí děti, dospívající jedince a rehabilitující nemocné, u nichž se předpokládá vyšší potřeba
draslíku než fosfátů. Proto má být u této skupiny nemocných potřebná dávka draslíku podávána rovněž ve
formě chloridu draselného.
Fosfáty musí být podávány obezřetně u pacientů s predispozicí k hyperfosfatémii, jako jsou pacienti s
hypoparatyreózou, chronickým renálním onemocněním, rhabdomyolýzou, akutní dehydratací, akutní
pankreatitidou, závažnou poruchou funkce ledvin a extenzivním poškozením tkání (závažné popáleniny).
Fosfáty musí být používány s opatrností u pacientů s nízkými koncentracemi vápníku v séru, neboť tyto
hladiny se mohou při rychlém podávání fosfátů dále snižovat. Hypokalcémii lze očekávat u stavů, jako je
hypoparatyreóza, osteomalácie, chronická renální onemocnění, akutní pankreatitida, rhabdomyolýza,
rachitis, myotonia congenita a srdeční onemocnění (zejména u digitalizovaných pacientů, viz interakce).
U pacientů s narušeným vylučováním kalia (zejména pacienti s chronickým renálním onemocněním) může
podávání draselných solí vyvolat hyperkalémii. Následné narušení funkcí srdce nemusí být patrné na EKG.
Doporučuje se průběžné monitorování hladiny elektrolytů v krvi, přičemž není rozhodující pouze absolutní
koncentrace draslíku, ale rovněž rychlost zvýšení koncentrace draslíku v krvi.
Porucha funkce ledvin
U pacientů s chronickým onemocněním ledvin ve stadiích 3 a 4 musí být sledovány hladiny sérového
draslíku, vápníku, fosforečnanu a alkalické fosfatázy při každé kontrole sérového kreatininu nebo eGFR.
Fosfát je vylučován aktivně ledvinami a jeho retence se zvyšuje s poruchou funkce ledvin, proto má být u
pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin používán s obezřetností. Zhoršené vylučování s následným
vzestupem plazmatické hladiny zvyšuje riziko vzniku nerozpustných fosforečnanů.
Aby se zabránilo hypofosfatémii během dialyzační léčby, je výhodné do roztoku dialyzátu přidat
dihydrogenfosforečnan draselný do konečné koncentrace 1 mmol/l. Toto lze provést rovněž u dětí.
U snížené funkce ledvin při současném užívání antagonistů systému renin-angiotenzin má být před
zahájením léčby a poté v pravidelných intervalech a při změně dávky sledována hladina draslíku. Při použití
alfakalcidiolu nebo kalcitriolu je třeba rovněž monitorovat hladinu fosfátu v krvi.
Respirační selhání
Nízká hladina fosfátů je kritická pro funkci dýchacích svalů. V případě těžké deplece spojené s respiračním
selháním je dodávka fosfátu zvýšena (zvýšením rychlosti infuze, zvýšením koncentrace
dihydrogenfosforečnanu draselného v infuzi nebo opakováním infuze).
Srdeční selhání
Před podáním roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného je nutné zkontrolovat hladinu draslíku a fosfátu
v krvi a zhodnotit renální funkce. Tento postup je třeba provádět a opakovat zejména v případě současného
podávání léčiv ze skupiny inhibitorů ACE, antagonistů receptorů pro mineralokortikoidy nebo angiotenzin
II. V průběhu podávání je třeba monitorovat EKG.
Diabetická ketoacidóza
U pacientů s diabetickou ketoacidózou má být fosfát podáván pouze v případě nástupu účinku inzulinu, který
je zpravidla spojen s těžkou hypofosfatémií, která může vyústit během 48 hodin ve svalovou slabost
spojenou s respiračním selháním a následnou hypoxií. Pokud je hladina fosfátů během léčby normální nebo
zvýšená, není fosfát nezbytnou součástí léčby diabetické ketoacidózy.
Podání dihydrogenfosforečnanu draselného u pacientů s diabetickou ketoacidózou se nedoporučuje během
počáteční hemodynamické resuscitace, pokud hladina draslíku v séru zůstává nad 5,5 mmol/l. Pokud je
hladina draslíku v séru nižší než 5,5 mmol/l a pacient má zachovalou diurézu, doporučuje se podávat 0,9%
roztok chloridu sodného s 40 mmol/l draslíku. Pokud hladina draslíku v séru klesne pod 3,5 mmol/l, je třeba
rychlost podávání draslíku zvýšit.
U dětí s diabetickou ketoacidózou nesmí být dihydrogenfosforečnan draselný používán jako jediný zdroj
draslíku.
Refeeding syndrom, parenterální výživa
Refeeding syndrom souvisí s významným poklesem koncentrace fosfátu a draslíku u těžce podvyživených
pacientů, kteří dostávají nutriční podporu. Riziko vzniku refeeding syndromu je zvýšeno u pacientů, kteří
mají BMI nižší než 16 kg/m2, ztratili více než 15 % tělesné hmotnosti během předchozích 3 - 6 měsíců, měli
nízký nutriční příjem po dobu více než 10 dnů, mají nízkou hladinu draslíku, fosfátů nebo hořčíku před
podáním výživy, u pacientů s anamnézou abúzu alkoholu a pacientů léčených inzulínem, chemoterapeutiky,
antacidy nebo diuretiky.
V případě rizika refeeding syndromu mají být hladiny fosfátu sledovány denně až do stabilizace hladin iontů,
následně pak třikrát týdně. U pacientů s rizikem rozvoje refeeding syndromu je rovněž třeba zvážit perorální,
enterální nebo infuzní podání draslíku (2 až 4 mmol/kg/den), fosfátů (0,3 - 0,6 mmol/kg/den), hořčíku
(0,2 mmol/kg/den intravenózně nebo 0,4 mmol/kg/den perorálně). Výjimkou jsou případy, kdy jsou
plazmatické hladiny těchto elektrolytů před podáním výživy zvýšené. Korekce plazmatických hladin před
podáním výživy není nutná.
U chronicky podvyživených jedinců může vést dlouhodobé podávání parenterální výživy s nízkým obsahem
fosfátů k těžké depleci fosfátů a kostním změnám.
Roztok nesmí být podáván společně s roztoky obsahujícími vápník (viz také bod 6.2 Inkompatibility).