Bisoprolol medreg

Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátory selektivní, ATC kód: C07AB
Mechanismus účinku
Bisoprolol-fumarát je vysoce selektivní beta1-blokátor bez vnitřní sympatomimetické aktivity a
membrány stabilizujícího účinku. Má jen nízkou afinitu k beta2-receptorům hladkého svalstva bronchů
a cév, stejně jako k beta2-receptorům ovlivňujícím metabolickou regulaci. Proto se obecně nedá
očekávat, že by bisoprolol-fumarát ovlivnil rezistenci dýchacích cest anebo metabolické účinky
zprostředkované beta2- receptory. Jeho beta1-selektivita přesahuje hranice terapeutického rozsahu
dávek.

Chronické srdeční selhání
Celkem 2647 pacientů bylo zařazeno do studie CIBIS II. 83 % (n = 2202) bylo třídy NYHA III a 17 %
(n = 445) třídy NYHA IV. Měli stabilizované symptomatické systolické srdeční selhání (ejekční
frakce ≤ 35 %, na základě echokardiografie). Celková mortalita se snížila ze 17,3 % na 11,8 %
(relativní snížení o 34 %). Bylo pozorováno snížení počtu náhlých úmrtí (3,6 % oproti 6,3 %, relativní
snížení o 44 %) a snížený počet epizod srdečního selhání vyžadujících hospitalizaci (12 % oproti 17,%, relativní snížení o 36 %). Mimoto bylo zjištěno i významné zlepšení funkčního stavu podle
klasifikace NYHA. V průběhu zahájení a titrace bisoprolol-fumarátu se vyskytly hospitalizace pro
bradykardii (0,53 %), hypotenzi (0,23 %) a akutní dekompenzaci (4,97 %), nebyly však častější než v
placebové skupině (0 %, 0,3 % a 6,74 %). Počty fatálních a zneschopňujících cévních mozkových
příhod v průběhu celého studijního období byly 20 v bisoprolol-fumarátové skupině a 15 ve skupině
placebové.

Studie CIBIS III sledovala 1010 pacientů ve věku ≥ 65 let s mírným až středně těžkým chronickým
srdečním selháním (CHF; třídy NYHA II nebo III) a s ejekční frakcí levé komory ≤ 35 %, kteří dosud
nebyli léčeni inhibitory ACE, beta-blokátory ani blokátory angiotensinového receptoru. Pacienti byli
léčeni kombinací bisoprolol-fumarátu a enalaprilu po 6 až 24 měsíců po předchozím úvodním
6měsíčním léčení buď bisoprolol-fumarátem nebo enalaprilem.

Byl zaznamenán trend směrem k vyššímu výskytu zhoršení srdečního selhání, když byl bisoprolol-
fumarát podáván jako úvodní 6měsíční léčba. V analýze „per protocol“ nebyly prokázány horší
výsledky, jestliže bisoprolol-fumarát byl použit jako první oproti výsledkům, kdy jako první byl použit
enalapril, obě strategie zahájení léčby chronického srdečního selhání vykázaly podobnou frekvenci
primárního kombinovaného cílového parametru, úmrtí a hospitalizace, ke konci studie (32,4 % ve
skupině s bisoprolol-fumarátem oproti 33,1 % ve skupině s enalaprilem jako prvním léčivem, v
populaci „per protocol“). Studie ukázala, že bisoprolol-fumarát se může použít také u starších pacientů
s lehkým až středně těžkým stupněm chronického srdečního selhání.

Hypertenze nebo angina pectoris
Tak jako u ostatních beta1-sympatolytik je mechanismus působení u hypertenze nejasný. Je však
známo, že bisoprolol-fumarát výrazně snižuje aktivitu reninu v plazmě.


Bisoprolol-fumarát iniciací srdečních beta-receptorů inhibuje odezvu na aktivizaci sympatiku. To vede
ke snížení srdeční frekvence a kontraktility, čímž se snižuje poptávka srdečního svalu po kyslíku.

U akutního podání u pacientů s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhání
snižuje bisoprolol-fumarát srdeční frekvenci a tepový objem, čímž snižuje srdeční výdej a spotřebu
kyslíku. U chronického podávání se úvodní zvýšená periferní rezistence snižuje.