AFITEN -

Sp. zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

AFITEN 5 mg tablety
AFITEN 10 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

AFITEN 5 mg tablety:
Jedna tableta obsahuje 5 mg amlodipinu (ve formě amlodipin-besilátu).
AFITEN 10 mg tablety:
Jedna tableta obsahuje 10 mg amlodipinu (ve formě amlodipin-besilátu).
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta
AFITEN 5 mg tablety:
Bílé, kulaté tablety s průměrem přibližně 8 mm.
AFITEN 10 mg tablety:
Bílé, kulaté tablety s půlicí rýhou na jedné straně a s průměrem přibližně 10,5 mm.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

• Hypertenze
• Chronická stabilní angina pectoris
• Vazospastická (Prinzmetalova) angina

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Dospělí
V léčbě hypertenze i anginy pectoris je obvyklá počáteční dávka 5 mg amlodipinu jednou denně; tu je
pak možno zvyšovat až na maximální dávku 10 mg, v závislosti na individuální odpovědi pacienta.
U hypertenzních pacientů se amlodipin podává v kombinaci s thiazidovými diuretiky, alfa-blokátory,
beta-blokátory nebo inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu. U anginy pectoris lze amlodipin
použít jako monoterapii, nebo v kombinaci s dalšími antianginózními přípravky i u pacientů s anginou
pectoris refrakterní vůči nitrátům a/nebo vůči beta-blokátorům podávaným v adekvátních dávkách.
V případě současného podávání s thiazidovými diuretiky, beta-blokátory a inhibitory angiotensin
konvertujícího enzymu není potřeba žádná úprava dávkování amlodipinu.

Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti
Podobnou dávku amlodipinu snášejí mladší pacienti i starší pacienti stejně dobře. U starších pacientů se
doporučuje obvyklé dávkování, ale zvyšování dávky je třeba provádět opatrně (viz body 4.4 a 5.2).
Pacienti s poruchou funkce jater
U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater nebylo stanoveno doporučené dávkovací
schéma; nastavení dávky musí proto probíhat s opatrností a je třeba začít podáváním nejnižší doporučené
dávky (viz body 4.4 a 5.2). Farmakokinetika amlodipinu nebyla studována u pacientů se závažnou
poruchou funkce jater. Léčbu amlodipinem u těchto pacientů je nutné zahájit nejnižší doporučenou
dávkou a pomalu titrovat.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
Změny plazmatických koncentrací amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin, proto se
u těchto pacientů doporučuje podávat amlodipin v normálním dávkování. Amlodipin není
dialyzovatelný.

Pediatrická populace

Děti a dospívající s hypertenzí ve věku 6–17 let
Doporučená antihypertenzní perorální dávka u pediatrických pacientů ve věku 6–17 let je 2,5 mg jednou
denně jako úvodní dávka. Pokud není dosaženo cílové hodnoty krevního tlaku po 4 týdnech léčby, je
možné dávku zvýšit na 5 mg jednou denně. Podávání dávek vyšších než 5 mg denně nebylo
u pediatrických pacientů studováno (viz body 5.1 a 5.2).
Děti do věku 6 let
Nejsou dostupné žádné údaje.
Způsob podání
Perorální podání

4.3 Kontraindikace

Amlodipin je kontraindikován u pacientů s/se:
• hypersensitivitou na dihydropyridinové deriváty, amlodipin nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.• závažnou hypotenzí
• šokem, včetně kardiogenního šoku
• obstrukcí výtokové cesty levé komory (např. stenóza aorty vysokého stupně)
• hemodynamicky nestabilním srdečním selháním po akutním infarktu myokardu

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Bezpečnost a účinnost amlodipinu při hypertenzní krizi nebyla stanovena.
Pacienti se srdečním selháním
Pacienti se srdečním selháním mají být léčeni s opatrností. V dlouhodobé placebem kontrolované studii
u pacientů se závažným srdečním selháním (NYHA třída III a IV) byl ve skupině pacientů léčených
amlodipinem hlášen vyšší výskyt plicního edému ve srovnání se skupinou užívající placebo (viz bod
5.1).
Blokátory kalciových kanálů, včetně amlodipinu, musí být podávány s opatrností pacientům
s městnavým srdečním selháním, z důvodu zvýšeného rizika dalších kardiovaskulárních příhod
a mortality.

Použití u pacientů s poruchou funkce jater
Hodnoty plazmatického poločasu amlodipinu a AUC jsou u pacientů s poruchou funkce jater vyšší;
doporučené dávkování nebylo stanoveno. V těchto případech je třeba začít léčbu amlodipinem s nejnižší
doporučenou dávkou, a je třeba opatrnosti při zahájení léčby i v případě zvyšování dávky. U pacientů
s těžkou poruchou funkce jater může být nutné dávku titrovat pomalu a pacienty pečlivě sledovat.
Použití u starších pacientů
U starších pacientů je třeba opatrnosti při zvyšování dávky (viz body 4.2 a 5.2).
Pacienti se selháním ledvin
Amlodipin může být u těchto pacientů podáván v běžných dávkách. Změny plazmatických koncentrací
amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinky jiných léčivých přípravků na amlodipin
Inhibitory CYP3ASouběžné podávání amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A4 (inhibitory
proteázy, azolová antimykotika, makrolidy jako erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo
diltiazem) může významně zvýšit expozici amlodipinu, což vede ke zvýšenému riziku hypotenze.
Klinické důsledky těchto farmakokinetických odchylek mohou být výraznější u starších pacientů. Může
být proto nutné pacienty klinicky sledovat a dávku upravit.
Induktory CYP3APři souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické koncentrace
amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např.
rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky.
Současné podávání amlodipinu s grapefruitem či grapefruitovou šťávou se nedoporučuje, protože
u některých pacientů může vést k vyšší biologické dostupnosti amlodipinu působící větší pokles
krevního tlaku.
Dantrolen (infuze)
U zvířat byly po podání verapamilu a intravenózního dantrolenu pozorovány letální ventrikulární
fibrilace a kardiovaskulární kolaps v souvislosti s hyperkalemií. Z důvodu možného rizika hyperkalemie
je nutné se u pacientů náchylných ke vzniku maligní hypertermie a během léčby maligní hypertermie
vyvarovat souběžnému podání blokátorů kalciového kanálu jako je amlodipin.
Účinek amlodipinu na jiné léčivé přípravky
Účinek amlodipinu na snížení krevního tlaku je větší při podání jiných léčivých přípravků
s antihypertenzním účinkem
Takrolimus
Existuje riziko zvýšené hladiny takrolimu, pokud se podává současně s amlodipinem, avšak
farmakokinetický mechanismus této interakce není plně znám. Aby se zabránilo toxicitě takrolimu, je
nutné při podávání amlodipinu pacientovi léčenému takrolimem sledovat hladinu takrolimu v krvi a v
případě potřeby upravit dávku takrolimu.

Inhibitory mTOR (Mechanistic Target of Rapamycin)
Inhibitory mTOR, jako je sirolimus, temsirolimus a everolimus, jsou substráty CYP3A. Amlodipin je
slabým inhibitorem CYP3A. Při souběžném použití inhibitorů mTOR může amlodipin zvýšit expozici
inhibitorů mTOR.
Cyklosporin
Nebyly provedeny žádné studie interakcí s cyklosporinem a amlodipinem u zdravých dobrovolníků nebo
jiných skupin pacientů vyjma pacientů po renální transplantaci, u nichž byla pozorována variabilní
zvýšení minimálních koncentrací cyklosporinu (v průměru 0–40 %). Je třeba uvážit sledování hladin
cyklosporinu u pacientů po renální transplantaci léčených amlodipinem a podle potřeby snížit dávku
cyklosporinu.
Simvastatin
Současné podávání vícenásobných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastatinu vedlo k 77% zvýšení
expozice simvastatinu v porovnání se samostatným simvastatinem. Limit dávky simvastatinu je 20 mg
denně u pacientů užívajících amlodipin.
V klinických studiích interakcí neovlivnil amlodipin farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu ani
warfarinu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bezpečnost amlodipinu v těhotenství u člověka nebyla stanovena.
Ve studiích na zvířatech byla při podání vysokých dávek pozorována reprodukční toxicita (viz bod 5.3).
Použití v těhotenství se doporučuje, pouze pokud neexistuje bezpečnější alternativa a nemoc sama
o sobě přináší vyšší riziko pro matku i plod.
Kojení
Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má odhad
interkvartilního rozpětí 3–7 % (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodipinu na kojence není známý.
Při rozhodování, zda pokračovat / přerušit kojení nebo pokračovat / přerušit léčbu amlodipinem, je třeba
vzít v úvahu přínos kojení pro dítě a přínos léčby amlodipinem pro matku.
Fertilita
U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly pozorovány reverzibilní biochemické
změny v hlavičce spermie. Klinické údaje o možném vlivu amlodipinu na fertilitu nejsou dostatečné.
V jedné studii na potkanech byly pozorovány nežádoucí účinky na fertilitu samců (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Amlodipin může mít malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pokud pacienti
užívající amlodipin trpí závratí, bolestí hlavy, únavou nebo nevolností, může být narušena jejich
schopnost reagovat. Je nutná opatrnost, zvláště na začátku léčby.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky během léčby jsou ospalost, závrať, bolest hlavy, palpitace,
zrudnutí, bolest břicha, nauzea, otok kotníků, edém a únava.
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Během léčby amlodipinem byly pozorovány a hlášeny následující nežádoucí účinky s frekvencemi
definovanými takto: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až <1/100),
vzácné (≥1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).
V rámci každé skupiny četností jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí podle klesající závažnosti.


Třídy orgánových
systémů
Frekvence Nežádoucí účinky
Poruchy krve
a lymfatického systému
Velmi vzácné Leukocytopenie, trombocytopenie
Poruchy imunitního
systému
Velmi vzácné Alergické reakce
Poruchy metabolismu
a výživy
Velmi vzácné Hyperglykemie
Psychiatrické poruchy Méně časté Nespavost, změny nálady (včetně úzkosti),
deprese
Vzácné Zmatenost
Poruchy nervového
systému
Časté Ospalost, závrať, bolest hlavy (zvláště na
začátku léčby)
Méně časté Třes, změny chuti, synkopa, hypestezie,
parestezie
Velmi vzácné Hypertonie, periferní neuropatie
Není známo Extrapyramidová porucha
Poruchy oka Časté Poruchy vidění (včetně diplopie)
Poruchy ucha a
labyrintu
Méně časté Tinitus
Srdeční poruchy Časté Palpitace
Méně časté Arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární
tachykardie a atriální fibrilace)
Velmi vzácné Infarkt myokardu
Cévní poruchy Časté Zrudnutí
Méně časté Hypotenze
Velmi vzácné Vaskulitida
Respirační, hrudní
a mediastinální poruchy
Časté Dyspnoe
Velmi vzácné Kašel, rinitida

Třídy orgánových
systémů
Frekvence Nežádoucí účinky
Gastrointestinální
poruchy
Časté Bolest břicha, nauzea, dyspepsie, změna
způsobu vyprazdňování stolice (včetně průjmu
či zácpy)
Méně časté Zvracení, sucho v ústech
Velmi vzácné Pankreatida, gastritida, hyperplazie dásní
Poruchy jater
a žlučových cest
Velmi vzácné Hepatitida, žloutenka, zvýšené hladiny
jaterních enzymů*
Poruchy kůže
a podkožní tkáně
Méně časté Alopecie, purpura, změna barvy kůže,
hyperhidróza, svědění, vyrážka, exantém,
kopřivka
Velmi vzácné Angioedém, erythema multiforme, exfoliativní
dermatitida, Stevens-Johnsonův syndrom,
Quinckeho edém, fotosenzitivita
Není známo Toxická epidermální nekrolýza
Poruchy svalové
a kosterní soustavy
a pojivové tkáně
Časté Otok kotníků, křeče svalů
Méně časté Artralgie, myalgie, bolest zad
Poruchy ledvin
a močových cest
Méně časté Poruchy močení, nokturie, zvýšená frekvence
močení
Poruchy reprodukčního
systému a prsu
Méně časté Impotence, gynekomastie
Celkové poruchy
a reakce v místě
aplikace
Velmi časté Edém
Časté Únava, astenie
Méně časté Bolest na hrudi, bolest, malátnost
Vyšetření Méně časté Zvýšení nebo snížení tělesné hmotnosti
* především v souvislosti s cholestázou

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova
100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

U lidí jsou zkušenosti se záměrným předávkováním omezené.
Příznaky
Dostupné údaje ukazují, že silné předávkování může způsobit rozsáhlou periferní vasodilataci
a pravděpodobně reflexní tachykardii. Byla hlášena výrazná a pravděpodobně déle trvající systémová
hypotenze vedoucí až k šoku s fatálním koncem.
Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná resuscitační
opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být spouštějící faktory.
Léčba
Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní podporu
kardiovaskulárních funkcí včetně častého sledování srdeční a respirační funkce, zvednutí končetin
a zvýšené pozornosti cirkulujícímu objemu tekutin a objemu vyloučené moči.
Při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vasokonstrikční látky, pokud není
jejich aplikace kontraindikována. K potlačení účinku blokátorů kalciových kanálů může být užitečné
podat intravenózně glukonát vápenatý.
V některých případech může být prospěšné provést výplach žaludku. Bylo prokázáno, že podání
aktivního uhlí zdravým dobrovolníkům během až 2 hodin po požití 10 mg amlodipinu snižuje absorpci
amlodipinu.
Vzhledem k tomu, že amlodipin se ve značné míře váže na bílkoviny v plazmě, dialýza pravděpodobně
nemá při předávkování význam.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: blokátory kalciových kanálů, selektivní blokátory kalciových kanálů
s převážně vaskulárním účinkem, ATC kód: C08CA01.
Mechanismus účinku
Amlodipin je inhibitorem transportu kalciových iontů dihydropyridinové skupiny (blokátor pomalých
kalciových kanálů neboli antagonista kalciových iontů) - inhibuje tedy transmembránový transport
kalciových iontů do srdečních buněk a buněk hladkého svalstva cévních stěn.
Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na
hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, jímž amlodipin vede k ústupu anginózních bolestí,
nebyl dosud zcela poznán, avšak je známo, že amlodipin snižuje celkovou ischemickou zátěž myokardu
dvěma mechanismy:
1. Amlodipin dilatuje periferní arterioly a tak redukuje celkovou periferní rezistenci (afterload), proti
níž musí srdce pracovat. Vzhledem k tomu, že srdeční frekvence při tom zůstává stabilní, toto snížení
zatížení vede ke snížení spotřeby energie a kyslíkových nároků srdečního svalu.
2. Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně také dilataci hlavních větví koronárních
tepen a koronárních arteriol, a to jak v normálních, tak i v ischemií postižených oblastech. Důsledkem
této dilatace je zvýšení přísunu kyslíku do myokardu u pacientů s koronárními spasmy (Prinzmetalovou
čili variantní anginou pectoris).

U pacientů s hypertenzí amlodipin při dávkování jednou denně klinicky významně snižuje krevní tlak
vleže i vestoje po celých 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku však podání amlodipinu
nevede k akutní hypotenzi.
U pacientů s anginou pectoris zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance fyzické
zátěže, oddaluje nástup anginózních bolestí a dobu do vzniku 1 mm depresí úseku ST na EKG, a snižuje
jak frekvenci anginózních atak, tak spotřebu glycerol-trinitrátu.
Při podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky ani změny koncentrací
lipidů v plazmě; podávání amlodipinu je vhodné i u pacientů s astmatem, diabetem či dnou.
Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční byla
hodnocena v nezávislé multicentrické randomizované dvojitě slepé studii kontrolované placebem u pacientů (Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis (CAMELOT)).
Po dobu 2 let bylo léčeno 663 pacientů amlodipinem v dávce 5–10 mg, 673 pacientů enalaprilem v dávce
10–20 mg a 655 pacientů užívalo placebo, navíc ke standardní léčbě statiny, beta-blokátory, diuretiky
a acetylsalicylovou kyselinou. Klíčové výsledky účinnosti jsou uvedeny v Tabulce 1. Výsledky indikují,
že léčba amlodipinem vedla k menšímu počtu hospitalizací kvůli angině a revaskularizačních operací
u pacientů s ICHS.
Tabulka 1 - Incidence významných klinických výstupů studie CAMELOT
Poměr kardiovaskulárních příhod, počet (%) Amlopidin vs. placebo
Výstup Amlopidin Placebo Enalapril Poměr rizik
(HR) (95%
CI)
Hodnota p
Primární cílový parametr
Kardiovaskulární
nežádoucí příhoda
110 (16,6) 151 (23,1) 136 (20,2) 0,(0,54–0,88)
0,Jednotlivé složky
Koronární
revaskularizace
78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,(0,54–0,98)
0,Hospitalizace kvůli
angině
51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,(0,41–0,82)
0,Nefatální infarkt
myokardu
14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,(0,37–1,46)
0,Cévní mozková
příhoda nebo
tranzitorní
ischemická ataka
(0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,(0,19–1,32)
0,Kardiovaskulární
úmrtí
(0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2,(0,48–12,7)
0,Hospitalizace kvůli
městnavému
srdečnímu selhání
(0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,(0,14–2,47)
0,Resuscitovaná
srdeční zástava
4 (0,6) 1 (0,1) NA 0,Nový výskyt
onemocnění
periferních cév
(0,8) 2 (0,3) 8 (1,2) 2,(0,50–13,4)
0,

Pacienti se srdečním selháním
Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie, při nichž pacienti se srdečním selháním třídy II–
IV podle NYHA podstoupili zátěžový test, ukázaly, že amlodipin nevede ke zhoršení klinického stavu,
hodnoceného pomocí tolerance fyzické zátěže, ejekční frakce levé komory a klinické symptomatologie.
Placebem kontrolovaná studie (PRAISE) s pacienty se třídou srdečního selhání III–IV podle NYHA
užívajícími dioxin, diuretika a ACE (angiotensin-converting enzyme) inhibitory ukázala, že užívání
amlodipinu nevedlo ke zvýšení rizika mortality nebo kombinované mortality a morbidity se selháním
srdce.
Následná dlouhodobá placebem kontrolovaná studie (PRAISE 2) ukázala, že amlodipin neměl žádný
vliv na celkovou kardiovaskulární mortalitu u pacientů se srdečním selháním třídy III a IV NYHA bez
klinických příznaků nebo objektivního zjištění poukazujícího na základ ischemické choroby, kteří
užívají stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalis a diuretik. U té samé populace byla léčba amlodipinem
spojena se zvýšeným výskytem edému plic.
Studie hodnotící preventivní léčbu infarktu myokardu (ALLHAT)
ALLHAT (Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial), dvojitě
slepá, randomizovaná, morbiditní-mortalitní studie sledovala srovnání léčby novějšími léčivými
přípravky: amlodipin 2,5–10 mg/den (blokátor kalciového kanálu) nebo lisinopril 10–40 mg/den (ACE
inhibitor), podávanými jako terapie první linie, s léčbou thiazidovým diuretikem chlortalidonem 12,25 mg/den při léčbě mírné až středně těžké hypertenze.
Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 či více let bylo randomizováno a následně sledováno
průměrně po dobu 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další rizikový faktor ICHS, včetně: infarktu
myokardu nebo cévní mozkové příhody v anamnéze (> 6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiného
dokumentovaného aterosklerotického kardiovaskulárního onemocnění (celkem 51,5 %), diabetu 2. typu
(36,1 %), hladiny HDL cholesterolu < 35 mg/dl (11,6 %), hypertrofie levé komory diagnostikované na
EKG či echokardiografií (20,9 %), kouření cigaret v době studie (21,9 %).
Primární cílový parametr byl souborem fatální ischemické choroby srdeční či nefatálního infarktu
myokardu. V tomto sledovaném parametru nebyl zjištěn významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem
a chlortalidonem: RR 0,98 95% CI [0,90–1,07] p=0,65. Mezi sekundárními cílovými parametry byla
incidence srdečního selhání (součást složeného kombinovaného kardiovaskulárního cílového
parametru) významně vyšší ve skupině užívající amlodipin v porovnání se skupinou užívající
chlortalidon (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95% CI [1,25–1,52] p < 0,001). Nicméně, nebyl zjištěn žádný
významný rozdíl v celkové mortalitě při léčbě amlodipinem a chlortalidonem. RR 0,96 95% CI [0,1,02] p=0,20.
Použití u dětí (ve věku 6 let a starších)
Ve studii s 268 dětmi ve věku 6–17 let s predominantní sekundární hypertenzí bylo prokázáno, že obě
dávky amlodipinu, 2,5 mg a 5 mg, snižovaly systolický krevní tlak významně více než placebo. Rozdíl
mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.
Dlouhodobý účinek amlodipinu na růst, dospívání a celkový rozvoj nebyl studován. Dlouhodobá
účinnost léčby amlodipinem v dětství na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti
nebyla rovněž vyhodnocena.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce/distribuce/vazba na plazmatické bílkoviny
Po perorálním podání terapeutické dávky je amlodipin dobře absorbován s dosažením vrcholové
plazmatické koncentrace za 6–12 hodin po podání. Absolutní biologická dostupnost se odhaduje
v rozmezí 64 a 80 %. Distribuční objem je přibližně 21 l/kg.
Studie in vitro prokázaly, že přibližně 97,5 % cirkulujícího amlodipinu je navázáno na plazmatické
bílkoviny. Příjem potravy neovlivňuje biologickou dostupnost amlodipinu.

Biotransformace/eliminace
Terminální plazmatický poločas eliminace je asi 35 až 50 hodin a je při podávání jednou denně
konzistentní. Amlodipin je rozsáhle metabolizován na neúčinné metabolity v játrech. Močí se vylučuje
z 10 % v podobě nezměněné substance a ze 60 % ve formě metabolitů.
Starší pacienti
Doba potřebná k dosažení vrcholových plazmatických koncentrací amlodipinu je u starších a mladších
subjektů podobná. Clearance amlodipinu má u starších pacientů tendenci se snižovat a tím dochází ke
zvýšení AUC a eliminačního poločasu. Podle očekávání došlo u studované věkové skupiny pacientů
s městnavým srdečním selháním ke zvýšení AUC a eliminačního poločasu.
Pacienti s poruchou funkce jater
O podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce jater existují pouze velmi omezené údaje. Pacienti
s jaterní nedostatečností mají sníženou clearance amlodipinu, což má za následek delší poločas a nárůst
AUC o přibližně 40–60 %.

Pediatrická populace

Populační farmakokinetická studie byla provedena se 74 hypertenzními dětmi ve věku 1–17 let (z toho
34 pacientů bylo ve věku 6–12 let, a 28 pacientů ve věku 13–17 let), které užívaly dávku 1,25 mg až
20 mg amlodipinu, buď v jedné, či dvou dávkách denně. U dětí ve věku 6 až 12 let a u dospívajících ve
věku 13–17 let byla typická hodnota perorální clearance (CL/F) 22,5 resp. 27,4 l/h u chlapců, a 16,resp. 21,3 l/h u dívek. Byla zjištěna velká variabilita v expozici amlodipinu mezi jedinci. Existují pouze
omezené údaje hlášené u dětí ve věku do 6 let.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie na potkanech a myších prokázaly zpoždění porodu, prodloužení doby porodu
a snížení přežití mláďat při dávkách přibližně 50x vyšších než nejvyšší doporučené dávky pro člověka
stanovené dle mg/kg.
Porucha fertility
Nebyl zjištěn žádný účinek na fertilitu potkanů léčených amlodipinem (samci po dobu 64 dní a samice
po dobu 14 dní před pářením) v dávkách do 10 mg/kg/den (8x* vyšší než je maximální doporučená
dávka u člověka 10 mg na základě mg/m2). V jiné studii na potkanech, kde samci byli léčeni amlodipin-
besilátem po dobu 30 dnů v dávkách srovnatelných s dávkou pro člověka stanovené dle mg/kg, byly
pozorovány snížené plazmatické hladiny folikuly stimulujícího hormonu a testosteronu a rovněž snížení
hustoty spermií a počtu zralých spermií a Sertoliho buněk.
Kancerogeneze/mutageneze
U potkanů a myší léčených amlodipinem v potravě po dobu dvou let v koncentracích vypočtených tak,
aby odpovídaly denním úrovním dávky 0,5; 1,25 a 2,5 mg/kg/den nebyl podán žádný důkaz
o kancerogenitě amlodipinu. Nejvyšší dávka (u myší obdobná a u potkanů dvojnásobná* než je
maximální doporučená klinická dávka 10 mg na základě mg/m2) byla blízko maximální tolerované
dávky u myší, avšak nikoliv u potkanů.
Studie mutagenity neodhalily žádné s lékem související účinky jak na genové, tak i na chromozomální
úrovni.
*Při hmotnosti pacienta 50 kg

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek
mikrokrystalická celulosa

hydrogenfosforečnan vápenatý
sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
magnesium-stearát
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/PE/PVDC-Al blistr
Velikost balení: 10, 14, 20, 28, 30, 50, 98, 100, 200, 300 nebo 500 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

MEDOCHEMIE Ltd., 1-10 Constantinoupoleos Street, 3011 Limassol, Kypr
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
AFITEN 5 mg tablety: 83/720/07-C
AFITEN 10 mg tablety: 83/721/07-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 28. 11. Datum posledního prodloužení registrace: 27. 7. 10. DATUM REVIZE TEXTU
9. 11.