Vardessin Pro děti, pediatrická populace

Pro použití u pediatrické populace nejsou k dispozici data.

Starší populace

Klinické studie s vazopresinem nezahrnovaly dostatečný počet subjektů ve věku 65 a více let, aby bylo
možné určit, zda reagují odlišně od mladších subjektů. Jiné hlášené klinické zkušenosti nezjistily rozdíly
v odpovědích mezi staršími a mladšími pacienty. Obecně, dávka pro staršího pacienta má být volena s
opatrností, obvykle má začínat na spodní hranici dávkovacího rozmezí, což by mělo odrážet vyšší
frekvenci výskytu snížené funkce jater, ledvin nebo srdce, a souběžných onemocnění nebo jiné lékové
terapie.

Porucha funkce jater
Protože nebyly provedeny žádné klinické studie u pacientů s poruchou funkce jater, nejsou doporučení
pro léčbu stanovena.

Porucha funkce ledvin
Protože nebyly provedeny žádné klinické studie u pacientů s poruchou funkce ledvin, nejsou doporučení
pro léčbu stanovena.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Anafylaxe na léčivou látku nebo na pomocné látky uvedené v bodě 6.1.
Pacient s ischemickou chorobou srdeční nebo ti, kteří mají dostávat halogenovaná anestetika.
Chronická nefritida (dokud se neupraví hladina zbytkového dusíku v krvi).
Cévní onemocnění (zejména onemocnění koronárních tepen).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Při septickém šoku má být léčba přípravkem Vardessin zahájena pouze v případě, že cílový arteriální
krevní tlak nelze udržet při adekvátní objemové substituci a podáváním katecholaminů.

U pacientů s onemocněním srdce může dojít ke zhoršení srdeční funkce. Agresivní léčba u pacientů s
vazodilatačním šokem může ohrozit perfúzi orgánů, včetně gastrointestinálního traktu.

Během léčby vazopresinem je třeba sledovat stav elektrokardiogramu (EKG), tekutin a elektrolytů.

U pacientů s periferním vaskulárním onemocněním je třeba sledovat stav kůže kvůli známkám ischemie
(bolest, změny barvy, teplota nebo citlivost, nepřítomnost pulsu v končetinách).

Lék může způsobit zadržování tekutin. Prvními příznaky tohoto stavu jsou ospalost, letargie, bolesti
hlavy, v těžkých případech kóma a křeče.

Je třeba postupovat opatrně u pacientů s epilepsií, migrénou, astmatem, srdečním selháním nebo v
jakémkoli stavu, ve kterém rychlé zvýšení extracelulární vody může představovat nebezpečí pro již
přetížený systém.