Telmisartan/hydrochlorothiazid sandoz Bezpečnost (v těhotenství)

V předklinických studiích bezpečnosti provedených u normotenzních potkanů a psů za
kombinovaného podávání telmisartanu s hydrochlorothiazidem nebyla, po dávkách, které vedou
ke stejné expozici, jaká vzniká po dávkách v terapeutickém rozmezí, zaznamenána žádná
dodatečná zjištění oproti nálezům pozorovaným při podání jednotlivých látek samostatně. Nezdá
se, že by shledané toxikologické nálezy měly nějaký význam pro terapeutické využití u lidí.

Toxikologické nálezy též velmi dobře známé z předklinických studií inhibitorů angiotenzin-
konvertujícího enzymu a antagonistů receptoru angiotenzinu II byly: snížení hodnot červeného
krevního obrazu (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit), změny renální hemodynamiky (nárůst
hladin dusíku močoviny a kreatininu), zvýšení plazmatické reninové aktivity,
hypertrofie/hyperplazie renálních juxtaglomerulárních buněk a postižení žaludeční sliznice. Lézím
žaludeční sliznice bylo možno zabránit nebo je zmírnit perorálním dodáním fyziologického roztoku
a skupinovým chovem zvířat. U psů byla pozorována dilatace renálních tubulů a jejich atrofie. Tato
zjištění jsou považována za důsledek farmakologické aktivity telmisartanu.

Nebyl pozorován žádný jasný důkaz o teratogenním účinku, avšak podávání telmisartanu v
toxických dávkách má vliv na postnatální vývoj jedinců jako je nižší tělesná hmotnost a opožděné
otevírání očí.
U telmisartanu nebyla prokázána mutagenita a odpovídající klastogenní aktivita ve studiích in vitro a
žádná kancerogenita u potkanů a myší. Studie s hydrochlorothiazidem ukázaly v některých
experimentálních modelech nejednoznačné důkazy pro genotoxický a kancerogenní účinek.
Toxický potenciál kombinace telmisartan/hydrochlorothiazid pro plod viz bod 4.6.