Telmisartan/amlodipin krka Bezpečnost (v těhotenství)

Telmisartan
V předklinických studiích bezpečnosti po podání dávek, které vedly k expozici srovnatelné
s klinickým terapeutickým rozmezím, došlo u normotenzních zvířat ke snížení hodnot červeného
krevního obrazu (erytrocytů, hemoglobinu, hematokritu), změnám v renální hemodynamice (nárůst
urey a kreatininu v krvi) a ke zvýšení hladiny sérového draslíku. U psů byla pozorována dilatace
renálních tubulů a jejich atrofie. U potkanů a psů byly rovněž zaznamenány změny žaludeční sliznice
(eroze, ulcerace nebo zánět). Těmto farmakologicky vyvolaným nežádoucím účinkům, známým
z předklinického hodnocení inhibitorů angiotensin konvertujícího enzymu i antagonistů receptoru
angiotensinu II, bylo možné předejít perorálním podáním fyziologického roztoku.

U obou druhů byly pozorovány zvýšené hodnoty reninu v plazmě a hypertrofie/hyperplazie renálních
juxtaglomerulárních buněk. Tyto změny, představující rovněž skupinový účinek inhibitorů angiotensin
konvertujícího enzymu a antagonistů receptoru angiotensinu II, zřejmě nemají klinický význam.

Žádný jasný důkaz o teratogenním účinku nebyl pozorován, avšak v toxických dávkách telmisartanu
byl zjištěn vliv na postnatální vývoj potomků, jako jsou nižší tělesná hmotnost a opožděné otevírání
očí.

Testy in vitro neprokázaly mutagenní a významnou klastogenní aktivitu ani nebyl prokázán
kancerogenní účinek u potkanů a myší.

Amlodipin
Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie na potkanech a myších prokázaly opoždění vrhu, prodloužení trvání porodu a
snížené přežití mláďat při dávkách přibližně 50krát vyšších, než je maximální doporučená dávka pro
člověka v mg/kg.

Poškození fertility
Neobjevil se žádný účinek na fertilitu potkanů léčených amlodipin-maleátem per os (samci byli léčeni
po dobu 64 dní a samice po dobu 14 dní před spářením) v dávkách až 10 mg amlodipinu/kg/den (asi
10násobek maximální doporučené dávky u lidí ve výši 10 mg/den na základě mg/m2). V jiné studii na
potkanech, ve které byli samci potkanů léčeni amlodipin-besilátem po dobu 30 dnů v dávce
srovnatelné s dávkou u člověka v mg/kg, bylo zjištěno snížení plazmatického folikuly stimulujícího
hormonu a testosteronu, stejně jako snížení hustoty spermatu a počtu zralých spermatid a Sertoliho
buněk.

Kancerogeneze, mutageneze
U potkanů a myší léčených amlodipinem v dietě po dobu dvou let v koncentracích vypočtených tak,
aby poskytovaly denní dávky 0,5, 1,25 a 2,5 mg/kg/den, nebyly prokázány žádné známky
kancerogenity. Nejvyšší dávka (u myší podobná a pro potkany dvojnásobek⁕ maximální doporučené
klinické dávky 10 mg v mg/m2) se blížila maximální tolerované dávce u myší, ale ne u potkanů.

Studie mutagenity neodhalily žádné účinky související s léčivem na úrovni genu nebo chromozomu.



⁕ Na základě hmotnosti pacienta 50 kg.