Recoxa Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Meloxikam se dobře vstřebává z gastrointestinálního traktu, což se odráží ve vysoké biologické
dostupnosti kolem 90 % po perorálním podání (tobolky). Bylo prokázáno, že tablety, perorální
suspenze a tobolky jsou bioekvivalentní.

Po podání jednotlivé dávky meloxikamu je dosaženo průměrných maximálních plazmatických
koncentrací během 2 hodin u suspenze a během 5-6 hodin u pevných perorálních farmaceutických
forem (tobolky a tablety).

Po opakovaném podávání bylo rovnovážného stavu dosaženo během 3 až 5 dní. Dávkování 1x denně
vede k plazmatickým koncentracím léku s relativně malým kolísáním horních a spodních hodnot
v rozmezí 0,4 - 1 μg/ml pro dávku 7,5 mg a 0,8 - 2,0 μg/ml u dávky 15 mg (Cmin a Cmax v rovnovážném
stavu). Maximálních plazmatických koncentrací v rovnovážném stavu meloxikam dosahuje během
pěti až šesti hodin u tablet, tobolek a perorální suspenze. Souvislá léčba po dobu delší než jeden rok
vede k podobným koncentracím léku, jaké jsou zjišťovány při prvním dosažení rovnovážného stavu.
Rozsah absorpce meloxikamu po perorálním podání není ovlivněn současným příjmem potravy nebo
podáním anorganických antacid.

Distribuce
Meloxikam se velmi silně váže na plazmatické proteiny, zejména albumin (99 %). Meloxikam proniká
do synoviální tekutiny, kde dosahuje přibližně polovičních koncentrací proti plazmě.
Distribuční objem je nízký, průměrně 11 litrů po intramuskulárním nebo intravenózním podání a
ukazuje interindividuální variabilitu v řádu 7-20 %. Distribuční objem po opakovaném perorálním
podání meloxikamu (7,5–15 mg) je přibližně 16 litrů s koeficienty variability v řádu 11–32 %.




Biotransformace
Meloxikam podléhá rozsáhlé biotransformaci v játrech. V moči byly identifikovány čtyři různé
metabolity, které jsou všechny farmakodynamicky neaktivní. Hlavní metabolit, 5 ́-karboxymeloxikam
(60 % dávky), vzniká oxidací intermediárního metabolitu 5-hydroxymethylmeloxikamu, který se
vylučuje v menší míře také (9 % dávky). Studie in vitro naznačují, že v této metabolické dráze
meloxikamu hraje důležitou roli CYP 2C9 s menším přispěním izoenzymu CYP 3A4. Za dva další
metabolity je u pacientů pravděpodobně odpovědná peroxidázová aktivita, přičemž tyto metabolity
tvoří 16 % a 4 % z podané dávky.

Eliminace
Meloxikam je vylučován převážně ve formě metabolitů a objevuje se ve stejném rozsahu v moči a ve
stolici. Méně než 5 % denní dávky je vylučováno nezměněno stolicí a pouze stopové množství
mateřské sloučeniny se vylučuje močí.
Průměrný eliminační poločas se pohybuje mezi 13-25 hodinami po perorálním, intramuskulárním a
intravenózním podání. Celková plazmatická clearance dosahuje přibližně 7-12 ml/min po jednorázové
dávce podané perorálně, intravenózně nebo rektálně.

Linearita/nelinearita
Meloxikam vykazuje lineární farmakokinetiku v terapeutickém dávkovém rozmezí 7,5 mg - 15 mg po
perorálním nebo intramuskulárním podání.

Zvláštní skupiny pacientů

Porucha funkce jater/ledvin
Ani porucha funkce jater, ani lehká až středně těžká porucha funkce ledvin nemají podstatný vliv na
farmakokinetiku meloxikamu. Pacienti se středně těžkou poruchou funkce ledvin měli významně vyšší
celkovou clearance. Snížená vazba na proteiny byla pozorována u pacientů se selháním ledvin v
terminální fázi. Při terminálním selhání ledvin může zvýšení distribučního objemu vést k vyšším
koncentracím volného meloxikamu (viz body 4.2 a 4.3).

Starší pacienti
U starších pacientů mužů byly průměrné farmakokinetické parametry srovnatelné s mladšími pacienty
muži. Starší pacientky vykazovaly vyšší hodnoty AUC a delší poločas eliminace ve srovnání s
mladšími pacienty obou pohlaví. U starších pacientů byla průměrná plazmatická clearance
v rovnovážném stavu mírně nižší než clearance zjištěná u mladších jedinců (viz bod 4.2).