Memantine vipharm Bezpečnost (v těhotenství)

V krátkodobých studiích na potkanech způsobuje memantin podobně jako jiní antagonisté NMDA
neuronální vakuolizaci a nekrózu (Olneyovy léze) pouze při dávkách, které vedou k velmi vysokým
maximálním sérovým koncentracím. Vakuolizaci a nekróze předcházela ataxie a jiné preklinické
známky. Jelikož tyto jevy nebyly pozorovány v dlouhodobých studiích s hlodavci ani s jinými
živočišnými druhy, není znám jejich význam pro klinickou praxi.

Oftalmologické nálezy byly rozporně zjištěny ve studiích toxicity po opakovaném podání u
hlodavců a psů, nikoli však u opic. Při specifických oftalmoskopických vyšetřeních v rámci
klinických studií s memantinem nebyly objeveny žádné oční změny.

U hlodavců byla pozorována fosfolipidóza u plicních makrofágů způsobená hromaděním
memantinu v lyzozomech. Tento jev je znám i u jiných léčivých látek s kationtovými amfifilními
vlastnostmi. Existuje možná souvislosti mezi akumulací memantinu a vakuolizací pozorovanou v
plicích. Tento jev byl pozorován jen při vysokých dávkách u hlodavců. Klinický význam těchto
zjištění není znám.

Standardní testování memantinu neprokázalo jeho genotoxicitu. V celoživotních studiích
prováděných na myších a potkanech nebyly nalezeny důkazy svědčící pro karcinogenitu. Memantin
nebyl teratogenní u potkanů a králíků ani při dávkách toxických pro březí samice a neprokázal
žádný nepříznivý vliv na plodnost. U potkanů byl zaznamenán pomalejší růst plodu při expozičních
hladinách stejných nebo mírně vyšších, než které jsou dosahovány u člověka.