Medopexol Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiparkinsonika, agonisté dopaminu, ATC kód: N04BCMechanismus účinku
Pramipexol je agonista dopaminu, který se s vysokou selektivitou a specificitou váže na dopaminové
receptory podskupiny D2, z nichž má přednostní afinitu k receptorům D3, a má plnou vnitřní aktivitu.
Pramipexol zmírňuje parkinsonické motorické deficity stimulací receptorů dopaminu ve striatu. Studie
na zvířatech ukázaly, že pramipexol inhibuje syntézu dopaminu, jeho uvolňování a přeměnu.
Mechanismus účinku pramipexolu při léčbě syndromu neklidných nohou není známý.
Neurofarmakologický nález nasvědčuje zapojení primárního dopaminergního systému.
Farmakodynamické účinky
U zdravých dobrovolníků byl pozorován pokles prolaktinu závislý na dávce. V klinické studii
u zdravých dobrovolníků, kde byl pramipexol titrován rychleji (každé 3 dny) než je doporučeno až do
dávky 3,15 mg báze pramipexolu (4,5 mg soli) denně, bylo pozorováno zvýšení krevního tlaku a srdeční
frekvence. U pacientů ve studiích takový účinek pozorován nebyl.
Klinická účinnost a bezpečnost u Parkinsonovy nemoci
Pramipexol u pacientů zmírňuje projevy a příznaky idiopatické Parkinsonovy nemoci. Placebem
kontrolované klinické studie zahrnovaly přibližně 1800 pacientů léčených pramipexolem ve stádiu I–IV
dle Hoehnové a Yahra. Z toho přibližně 1000 pacientů bylo v pokročilejších stádiích, byli současně
léčeni levodopou a měli motorické komplikace.
Při časné a pokročilé Parkinsonově nemoci byla účinnost pramipexolu v kontrolovaných klinických
studiích po dobu přibližně šest měsíců stálá. V otevřených pokračujících studiích, které trvaly déle než
tři roky, nedošlo ke známkám poklesu účinnosti.
V kontrolované dvojitě zaslepené klinické studii, která trvala dva roky, zahájení léčby pramipexolem
významně oddálilo nástup motorických komplikací a snížilo jejich výskyt v porovnání se zahájením
léčby levodopou. Toto oddálení motorických komplikací pramipexolem by mělo být zváženo proti
většímu zlepšení motorických funkcí při levodopě (měřeno průměrnou změnou skóre UPDRS). Celkový
výskyt halucinací a somnolence byl obecně vyšší ve fázi navyšování dávky v pramipexolové skupině.
Během udržovací fáze však nebyl žádný významný rozdíl. Tyto skutečnosti je třeba při zahajování léčby
pramipexolem u pacientů s Parkinsonovou nemocí zvažovat.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií
s pramipexolem u všech podskupin pediatrické populace s Parkinsonovou nemocí (informace o použití
u dětí viz bod 4.2).
Klinická účinnost a bezpečnost u syndromu neklidných nohou
Účinnost pramipexolu byla hodnocena ve čtyřech klinických studiích kontrolovaných placebem
u přibližně 1000 pacientů se středně těžkým až velmi těžkým idiopatickým syndromem neklidných
nohou.
Základem pro posouzení účinnosti byly průměrné změny od výchozích hodnot ve škále IRLS (Restless
Legs Syndrome Rating Scale) a ve škále CGI-I (Clinical Global Impression-Improvement). V obou
hodnocených veličinách byly pozorovány statisticky významné změny ve srovnání s placebem ve
skupinách s dávkami pramipexolu 0,25 mg, 0,5 mg and 0,75 mg soli pramipexolu. Po 12 týdnech léčby
se výchozí skóre IRLS zlepšilo z 23,5 na 14,1 bodů pro placebo a z 23,4 na 9,4 bodů pro pramipexol
(dávky sloučeny). Upravený průměrný rozdíl byl -4,3 bodu (CI 95% -6,4; -2,1 bodu, p-hodnota
<0,0001). CGI-I podíly respondentů (zlepšený, velice zlepšený) byly 51,2 % pro placebo a 72,0 % pro
pramipexol (rozdíl 20 % CI 95%: 8,1 %; 31,8 %, p<0,0005). Účinnost byla pozorována již při dávce
0,088 mg báze (0,125 mg soli) denně po prvním týdnu léčby.

Pramipexol významně redukoval počet periodických pohybů končetin během času na lůžku v placebem
kontrolované polysomnografické studii trvající přes 3 týdny.
Dlouhodobější účinnost byla hodnocena v placebem kontrolované klinické studii. Po 26 týdnech léčby
byl upravený průměrný rozdíl v celkovém skóre IRLS 13,7 bodu pro skupinu s pramipexolem a 11,bodu pro placebovou skupinu se statisticky významným (p = 0,008) průměrným léčebným
rozdílem -2,6. CGI-I podíly respondentů (více zlepšený, velice zlepšený) byly 50,3 % (80/159) pro
placebo a 68,5 % (111/162) pro pramipexol (p=0,001), což odpovídá počtu 6 pacientů potřebných léčit
(NNT) (CI 95 %: 3,5; 13,4).
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií
s pramipexolem u jedné nebo více podskupin pediatrické populace se syndromem neklidných nohou
(informace o použití u dětí viz bod 4.2).
Klinická účinnost a bezpečnost u Tourettova syndromu
Účinnost pramipexolu (0,0625–0,5 mg/denně) u pediatrických pacientů ve věku 6–17 let s Tourettovým
syndromem byla hodnocena v 6týdenní, dvojitě zaslepené, randomizované, placebem kontrolované
studii s flexibilním dávkováním. Celkem 63 pacientů bylo randomizováno (43 byl podáván pramipexol,
20 placebo). Primárním hodnocenou veličinou byla změna od výchozích hodnot skóre TTS (Total Tic
Score) na škále Yale Global Tic Severity Scale (YGTSS). Nebyl pozorován žádný rozdíl u pramipexolu
ve srovnání s placebem ani pro primární hodnocenou veličinu ani pro sekundární hodnocené veličiny,
včetně celkového skóre YGTSS, Global Impression of Improvement (PGI-I), Clinical Global
Impression (CGI-I) nebo Clinical Global Impressions of Severity of Illness (CGI-S). Nežádoucí účinky
vyskytující se nejméně u 5 % pacientů ve skupině s pramipexolem a častěji ve skupině pacientů
léčených pramipexolem než u pacientů užívajících placebo byly: bolest hlavy (27,9 %, placebo 25,0 %),
somnolence (7,0 %, placebo 5,0 %), nauzea (18,6 %, placebo 10,0 %), zvracení (11,6 %, placebo
0,0 %), bolest v horní části břicha (7,0 %, placebo 5,0 %), ortostatická hypotenze (9,3 %, placebo
5,0 %), myalgie (9,3 %, placebo 5,0 %), poruchy spánku (7,0 %, placebo 0,0 %), dušnost (7,0 %,
placebo 0,0 %) a infekce horních cest dýchacích (7,0 %, placebo 5,0 %). Další významné nežádoucí
účinky vedoucí k přerušení medikace ve studii u pacientů užívajících pramipexol byly stav zmatenosti,
poruchy řeči a zhoršení stavu (viz bod 4.2).