Linezolid sandoz Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Jiná antibakteriální léčiva
ATC kód: J01XX
Všeobecné vlastnosti
Linezolid je syntetická antibakteriální látka, která patří do nové třídy antimikrobiálních látek,
oxazolidinonů. In vitro působí proti aerobním grampozitivním bakteriím a anaerobním mikroorganismům.
Selektivně potlačuje syntézu bakteriálních bílkovin jedinečným mechanizmem účinku. Linezolid se
specificky váže na místo bakteriálního ribozomu (23S podjednotky 50S) a zabraňuje vzniku funkčního 70S
iniciačního komplexu, který je nepostradatelnou součástí translačního procesu.

Postantibiotický efekt (PAE) linezolidu in vitro pro Staphylococcus aureus byl přibližně 2 hodiny. Pokud se
měřil na zvířecích modelech, byl PAE in vivo 3,6 a 3,9 hodin pro Staphylococcus aureus a Streptococcus

pneumoniae. Ve studiích na zvířatech byla klíčovým farmakodynamickým ukazatelem účinnosti doba, kdy
plazmatická hladina linezolidu převýšila minimální inhibiční koncentraci (MIC) infikujícího
mikroorganismu.

Hranice citlivosti („breakpoints“)
Hraniční hodnoty MIC (minimální inhibiční koncentrace) stanovené Evropským výborem pro testování
antimikrobiální citlivosti (European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing EUCAST) pro
kmeny stafylokoků a enterokoků jsou: citlivé ≤ 4 mg/l a rezistentní > 4 mg/l. Hraniční hodnoty pro
streptokoky (včetně S. pneumoniae) jsou: citlivé ≤ 2 mg/l a rezistentní > 4 mg/l.
Hraniční hodnoty MIC pro nespecifické kmeny jsou: citlivé ≤ 2 mg/l a rezistentní > 4 mg/l. Hraniční
hodnoty pro nespecifické kmeny byly stanoveny především na základě údajů FK/FD a jsou nezávislé na
hladinách MIC pro specifické kmeny. Používají se pouze u patogenů, pro které nebyly stanoveny specifické
hodnoty, a nikoliv u kmenů, pro které není test citlivosti doporučen.

Citlivost
Prevalence získané rezistence se může u vybraných druhů lišit geograficky a v čase, proto je nutné získat
místní informace o rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. Nezbytný je požadavek odborného
doporučení v případech, kdy je účinnost léčby nejistá vzhledem k místní prevalenci rezistence.

Kategorie
Citlivé organismy
Grampozitivní aeroby:
Enterococcus faecalis
Enterococcus faecium*
Staphylococcus aureus*
Koaguláza-negativní stafylokoky
Streptococcus agalactiae*
Streptococcus pneumoniae*
Streptococcus pyogenes*
Steptokoky skupiny C
Streptokoky skupiny G

Grampozitivní anaeroby:
Clostridium perfringens
Peptostreptococcus anaerobius
Peptostreptococcus species

Rezistentní organismy
Haemophilus influenzae
Moraxella catarrhalis
Neisseria species
Enterobacteriaceae
Pseudomonas species

* Klinická účinnost byla prokázána u citlivých izolátů ve schválených indikacích.

Přestože linezolid vykazoval jistou účinnost in vitro proti druhům Legionella, Chlamydia pneumoniae a
Mycoplasma pneumoniae, pro průkaz klinické účinnosti nejsou k dispozici dostatečné údaje.

Rezistence
Zkřížená rezistence
Mechanizmus účinku linezolidu se odlišuje od jiných antibiotických tříd. In vitro studie s klinickými izoláty
(včetně meticilin-rezistentních stafylokoků, vankomycin-rezistentních enterokoků a penicilin- a
erythromycin-rezistentních streptokoků) naznačují, že linezolid je obvykle účinný proti organismům, které
jsou rezistentní vůči jedné nebo mnoha dalším skupinám antibiotik.

Rezistence k linezolidu je spojena s bodovými mutacemi na 23S rRNA.


Podobně jako u jiných antibiotik byl u linezolidu dokumentován postupný pokles citlivosti u pacientů
s obtížně léčitelnými infekcemi a/nebo při prolongaci léčby. Rezistence k linezolidu byla hlášena u
enterokoků, Stafylococcus aureus a koaguláza-negativních stafylokoků. Obecně je to spojeno s prodlouženou
dobou léčby, přítomností protetických materiálů či nedrénovaných abscesů. Pokud je prokázán výskyt
organismů rezistentních na antibiotika ve zdravotnickém zařízení, má být kladen důraz na zavedení takových
opatření, která by vedla ke kontrole infekce.

Údaje z klinických studií
Studie u pediatrické populace
V otevřené studii byla účinnost linezolidu (10 mg/kg, každých 8 hodin) porovnávána s vankomycinem (15 mg/kg, každých 6–24 hodin) při léčbě infekcí se suspektními nebo prokázanými grampozitivními
rezistentními patogeny (zahrnující nozokomiální pneumonii, komplikované infekce kůže a kožních struktur
měkkých tkání, katetrovou bakteriemii, bakteriemii neznámého původu, a jiné infekce), u dětí od narození do
11 let. Klinická úspěšnost léčby v klinicky hodnotitelné populaci byla 89,3% (134/150) a 84,5% (60/71) pro
linezolid a vankomycin, v daném pořadí (95% IS: -4,9;14,6).