Linezolid sandoz Bezpečnost (v těhotenství)

Linezolid snižuje fertilitu a reprodukční schopnost potkaních samců při vystavení přibližně stejným
hladinám, jaké jsou očekávány u lidí. U pohlavně zralých zvířat jsou tyto účinky reverzibilní. Tyto účinky
však nejsou reverzibilní u mladých zvířat léčených linezolidem téměř po celou dobu jejich pohlavního zrání.
Byla pozorována abnormální morfologie spermatu ve varlatech dospělých potkaních samců a hypertrofie
buněk epitelu a hyperplazie v nadvarlatech. Linezolid pravděpodobně ovlivňuje zrání potkaních spermatozoí.
Podávání testosteronu nemělo vliv na linezolidem působené účinky na fertilitu. Hypertrofie nadvarlat nebyla
pozorována u psů léčených 1 měsíc, ačkoliv změny v hmotnosti prostaty, varlat a nadvarlat byly zřejmé.

Studie reprodukční toxicity u myší a potkanů neprokázaly žádný teratogenní vliv při vystavení hladině 4x
vyšší nebo ekvivalentní hladině očekávané u lidí. Stejné koncentrace linezolidu působily toxicky na březí
samice myší a vztahovaly se ke zvýšené úmrtnosti embryí včetně úplné ztráty vrhu, snížení tělesné hmotnosti
plodu a exacerbace normální genetické predispozice na změny hrudní kosti u myší. U potkanů byla
pozorována mírná toxicita pro samici při expozicích nižších, než jsou předpokládané klinické expozice. Byla
pozorována mírná fetální toxicita, která se projevovala snížením hmotnosti plodu, sníženou osifikací
hrudních obratlů, sníženým přežíváním mláďat a mírným zpomalením vývoje. Při páření vykazovala stejná
zvířata reverzibilní, na dávce závislé zvýšení pre-implantačních ztrát s odpovídajícím poklesem fertility. U
králíků se objevily případy snížení tělesné hmotnosti plodu při toxicitě u matky (klinické příznaky, snížený
přírůstek tělesné hmotnosti a spotřeby potravy) při nízkých hladinách expozice 0,06násobku v porovnávání
s expozicí hladině očekávané u lidí odvozené od AUC. Je známo, že tento živočišný druh je citlivý na účinky
antibiotik.

Linezolid a jeho metabolity se vylučovaly do mléka kojících potkanů a nalezené koncentrace v mléce byly
vyšší než hladiny v plazmě matky.

Linezolid vyvolával reverzibilní myelosupresi u potkanů a psů.

U potkanů, kterým byl podáván linezolid perorálně po dobu 6 měsíců v dávce 80 mg/kg/den byla pozorována
ireverzibilní, minimální až mírná degenerace sedacího nervu; minimální degenerace sedacího nervu při této
dávce byla rovněž prokázána u 1 samce při nekropsii, provedené ve 3. měsíci. K potvrzení či vyloučení
případné degenerace zrakového nervu bylo prováděno citlivé morfologické vyšetření perfúzně fixovaných
vzorků tkáně.

Minimální až středně těžká degenerace očního nervu byla patrná u 2 ze 3 samců potkanů po 6měsíčním
podávání, ale přímý vztah k léčbě linezolidem byl nejednoznačný z důvodu akutní povahy nálezu a jeho
asymetrického rozložení. Pozorovaná degenerace očního nervu byla mikroskopicky srovnatelná se spontánní
unilaterální degenerací očního nervu u starších potkanů a může se jednat o exacerbaci základního stavu.

Předklinické údaje založené na konvenčních studiích toxicity po opakovaném podávání a genotoxicity
neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka, kromě rizik zmiňovaných v jiných bodech tohoto Souhrnu
údajů o přípravku. Studie karcinogenity/onkogenity nebyly prováděny vzhledem ke krátké době podávání a
nepřítomnosti genotoxicity ve standardní sérii studií.