Lenalidomid krka d.d. novo mesto Pro děti, pediatrická populace

Z důvodu obav ohledně bezpečnosti se lenalidomid nemá používat u dětí a dospívajících od narození
do méně než 18 let Starší pacienti
V současnosti dostupné farmakokinetické údaje jsou popsány v bodě 5.2. Lenalidomid byl v
klinických hodnoceních podáván pacientům s mnohočetným myelomem do 91 let Protože ustarších pacientů je snížení funkce ledvin pravděpodobnější, je třeba při volbě dávky
postupovat opatrně a je vhodné funkci ledvin sledovat.
Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří nejsou vhodnými kandidáty ktransplantaci
Pacienti s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem ve věku 75 let a starší mají být před
zvážením léčby důkladně vyšetřeni Pro pacienty starší 75 let léčené lenalidomidem v kombinaci s dexamethasonem je počáteční dávka
dexamethasonu 20 mg jednou denně 1., 8., 15. a 22. den každého 28denního léčebného cyklu.
Pro pacienty starší 75 let léčené lenalidomidem v kombinaci s melfalanem a prednisonem, není
navržena žádná úprava dávky.
U pacientů s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem ve věku 75 let a starších, kterým byl
podáván lenalidomid, došlo k většímu výskytu závažných nežádoucích účinků a nežádoucích účinků,
které vedly k ukončení léčby.
Kombinovaná léčba lenalidomidem u pacientů s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem
byla hůře tolerovaná u pacientů starších 75 let ve srovnání s mladší populací. Tito pacientiukončili
léčbu častěji kvůli intoleranci srovnání spacienty mladšími 75 let.
Mnohočetný myelom: pacienti s alespoň 1 předchozí terapií
Procento pacientů s mnohočetným myelomem ve věku 65 let a starších se ve skupinách
lenalidomid/dexamethason a placebo/dexamethason významně nelišilo. Nebyl zjištěn žádný celkový
rozdíl v bezpečnosti nebo účinnosti mezi těmito pacienty a mladšími pacienty, ale vyšší predispozici
ustarších osob nelze vyloučit.
Folikulární lymfom
Upacientů s folikulárním lymfomem léčených lenalidomidem v kombinaci s rituximabem ve věku
65let a starších byl celkový výskyt nežádoucích účinků ve srovnání s pacienty do 65 let podobný.
Mezi oběma věkovými skupinami nebyl pozorován celkový rozdíl v účinnosti.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
Lenalidomid je vylučován primárně ledvinami; pacienti svyšším stupněmporuchy funkce ledvin
mohou hůře tolerovat léčbu doporučeno sledovat funkci ledvin.
U pacientů s lehkou poruchou funkce ledvin a mnohočetným myelomem nebo folikulárním lymfomem
není potřeba dávku upravit.
Následující úpravy dávky jsou doporučeny při zahájení léčby a v průběhu léčby pacientů se středně
těžkou nebo těžkou poruchou funkce ledvin nebo v konečném stadiu onemocnění ledvin.
Nejsou zkušenosti z klinických studií fáze III s konečným stadiem onemocnění ledvin Mnohočetný myelom
Funkce ledvin cyklu)
Středně těžká porucha funkce ledvin
10 mg jednou denněTěžká porucha funkce ledvin
7,5 mg jednou denně15 mg obden
Konečné stadium onemocnění ledvin Stage Renal Disease, ESRDmg jednou denně. V den provedení dialýzy
se má dávka podat po dialýze.
Dávku lze po 2 cyklech zvýšit na 15 mg jednou denně, pokud pacient na léčbu nereaguje a léčbu toleruje.V zemích, kde je 7,5mgtobolka dostupná.
Folikulární lymfom
Funkce ledvin cyklu)
Středně těžká porucha funkce ledvin
,Těžká porucha funkce ledvin
Údaje nejsou k dispoziciKonečné stadium onemocnění ledvin
dialýzu)
Údaje nejsou k dispozici1 Dávku lze po 2 cyklech zvýšit na 15 mg jednou denně, pokud pacient léčbu toleruje.
V případě snížení dávky za účelem zmírnění neutropenie nebo trombocytopenie 3. nebo 4. stupně nebo jiných toxicit 3.
nebo 4. stupně v souvislosti s podáváním lenalidomidu nepodávejte u pacientů s počáteční dávkou 10 mg dávky nižší než mg každý obdennebo 2,5 mg jednou denně.
Pacienti s těžkou poruchou funkce ledvin nebo ESRD byli z účasti ve studie vyloučeni.
Po zahájení léčby lenalidomidem má být následující úprava dávky lenalidomidu u pacientů s poruchou
funkce ledvin založena na individuální toleranci léčby, jak je popsáno výše.
Pacienti s poruchou funkce jate
Účinky lenalidomidu nebyly formálně u pacientů s poruchou funkce jater sledovány a pro tuto skupinu
neexistují specifická dávkovací doporučení.
Způsob podání
Perorální podání.
Tvrdé tobolky přípravku Lenalidomid Krkad.d. Novo mestose mají užívat perorálně přibližněve
stejnou dobu každého dne dle rozpisu. Tobolky se nesmí otevírat, lámat ani žvýkatTobolky je třeba polykat celé, nejlépe zapít vodou. Tobolky se mohou užívat s jídlem nebo bez jídla.
Tobolky lenalidomidu senemajíprotlačovatfólií v blistru, protože by se mohlypoškodit. Tobolka má
být vyjmuta z obalu odlepením fólie z jednohooddělitelného dílkublistru.
4.3Kontraindikace
-Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.-Těhotné ženy.
-Ženy ve fertilním věku, pokud nejsou splněny všechny podmínky Programu prevence početí
4.4Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Pokud je lenalidomid podáván v kombinaci s jinými léčivými přípravky, je nutné před
zahájením léčby pročíst příslušný souhrn údajů o přípravku.
Varování před těhotenstvím
Lenalidomid je strukturálně podobný thalidomidu. Thalidomid je známá lidská teratogenní léčivá
látka, která způsobuje těžké a život ohrožující vrozenévady. Lenalidomid způsoboval u opic
malformace podobné malformacím popsaným u thalidomidu lenalidomid užíván během těhotenství, očekávají se u člověkateratogenní účinky lenalidomidu.
Všechny pacientky musí splňovat podmínky Programu prevence početí důkaz o tom, že u pacientky je možnost otěhotnění vyloučena.
Kritéria pro ženu, která nemůže otěhotnět
Pacientka nebo partnerka pacienta-muže je považována za schopnou otěhotnět, pokud nesplňuje
alespoň jedno z následujících kritérií:
-věk ≥ 50 let a přirozená amenorea po dobu ≥ 1 rok během kojení nevylučuje možnost otěhotnění pacientky)
-předčasné selhání vaječníků potvrzené gynekologem
-předchozí oboustranná adnexektomie nebo hysterektomie
-genotyp XY, Turnerův syndrom, ageneze dělohy.
Poradenství
U žen, které mohou otěhotnět, je lenalidomid kontraindikován, pokud nejsou splněna všechna
následující kritéria:
-Žena si je vědoma očekávaného teratogenního rizika pro nenarozené dítě.
-Žena chápe nutnost účinné antikoncepce praktikované bez přerušení nejméně podobu4 týdnů
před začátkem léčby, po celou dobu během ní a nejméně 4 týdny po jejím ukončení.
-I když má žena ve fertilním věku amenoreu, musí dodržovat všechna doporučení týkající se
používáníúčinnéantikoncepce.
-Žena musí být schopna dodržovat účinná antikoncepční opatření.
-Žena je informována a je si vědoma potenciálních následků těhotenství a nutnosti rychle
informovat lékaře, pokud hrozí riziko těhotenství.
-Žena chápe nutnost zahájení léčby jakmile je ponegativnímtěhotenskémtestu lenalidomid
vydán.
-Žena chápe nutnost a je ochotna absolvovat těhotenské testy nejméně každé 4 týdny, kromě
případů potvrzené sterilizace podvazem vejcovodů.
-Žena potvrdí, že si je vědoma rizik a nutných bezpečnostních opatření spojených s užíváním
lenalidomidu.
U mužů užívajících lenalidomid farmakokinetická data ukázala, že lenalidomid je během léčby
přítomen vespermatuv extrémně malých množstvích a u zdravých dobrovolníků je 3 dny po ukončení
užívání látky vespermatunedetekovatelný zvláštní populace sprodlouženou dobou eliminace, např. s poruchou funkce ledvin, musí všichni muži
užívající lenalidomid splňovat následujícípodmínky:
-Být si vědomi očekávaného teratogenního rizika při pohlavním styku s těhotnou ženou nebo se
ženou, která může otěhotnět.
-Chápat nutnost používání kondomu, pokud mají pohlavní styk s těhotnou ženou nebo se ženou,
která může otěhotnět a nepoužívá účinnou antikoncepci vasektomii-Být si vědomi, že je nutné okamžitě informovat ošetřujícího lékaře, pokud jejich partnerka
otěhotní v období, kdy užívají lenalidomid, nebo krátce poté, co přestanou užívat lenalidomid, a
že se doporučuje vyšetření partnerky u lékaře se specializací nebo zkušenostmi v teratologii ke
zhodnocení a dalšímudoporučení.
Předepisující lékař musí u žen, které mohou otěhotnět, zajistit, že:
-Pacientka dodržuje podmínky Programu prevence početí problematice dostatečně rozumí.
-Pacientka potvrdí výše uvedené podmínky.
Antikoncepce
Ženy, které mohou otěhotnět, musí používat nejméně jednu účinnou metodu antikoncepce nejméně po
dobu 4 týdnůpřed léčbou, během ní a nejméně 4 týdny po léčbě lenalidomidem, a také po dobu
případného přerušení léčby, pokud se nezavážou k absolutní a trvalé sexuálníabstinenci, kterou musí
každý měsíc potvrdit. Pokud pacientka nepoužívá účinnou antikoncepci, musí být odkázána ke
specializovanému lékaři, který jí s výběrem antikoncepční metody poradí, aby antikoncepce mohla být
nasazena.
Vhodné metody antikoncepce například jsou:
-Implantát
-nitroděložní tělísko uvolňující levonorgestrel
-postupně se uvolňující depozit medroxyprogesteron-acetátu
-sterilizace podvazem vejcovodů
-pohlavní styk pouze s mužem po vasektomii; vasektomie musí být potvrzena dvěma
negativními testy spermatu
-antikoncepční tablety inhibující ovulaci obsahující pouze progesteron Vzhledem ke zvýšenému riziku žilní tromboembolie u pacientek s mnohočetným myelomem
užívajících lenalidomid v rámci kombinované terapie a v menší míře u pacientek s mnohočetným
myelomem užívajících lenalidomid v monoterapii se kombinovaná perorální antikoncepce
nedoporučuje antikoncepci, je třeba přejít na některou z účinných antikoncepčních metod uvedených výše. Riziko
žilní tromboembolie trvá po dobu 4−6 týdnů po vysazení kombinované perorální antikoncepce.
Účinnost steroidních antikoncepčních přípravků může být během souběžného podávání
dexamethasonu snížena Implantáty a nitroděložní tělíska uvolňující levonorgestrel jsou spojeny se zvýšeným rizikem infekce
vdobě zavedení a nepravidelného vaginálního krvácení. Je třeba zvážit profylaktické podávání
antibiotik, zvláště u pacientek s neutropenií.
Nitroděložní tělíska uvolňující měď se obecně nedoporučují vzhledem k potenciálnímu riziku infekce
vdobě zavedení a nadměrné ztrátě menstruační krve, která může způsobit komplikace u pacientek s
neutropenií nebo trombocytopenií.
Těhotenské testy
V souladu s místní praxí je třeba zajistit provádění těhotenských testů s minimální citlivostí
25mIU/ml pod dohledem lékaře u žen, které mohou otěhotnět, jak je uvedeno níže. Tento požadavek
se týká i ženve fertilním věku, kterépraktikují absolutní a trvalou sexuálníabstinenci. Je ideální, aby
byl ve stejný den proveden těhotenský testa lék předepsán i vydán. Vydání lenalidomidu ženám které,
mohou otěhotnět, se má provést během 7 dnů od předepsání.
Před začátkem léčby
Těhotenský test pod lékařským dohledem je třeba provést při návštěvě lékaře, kdy je lenalidomid
předepsán, nebo během3 dnůpředcházejících návštěvě u předepisujícího lékaře,pokudpacientka
používá účinnou antikoncepci po dobu alespoň4 týdnů. Test má zajistit, že pacientka není při zahájení
léčby lenalidomidem těhotná.
Konec léčby a následné kontroly
Těhotenský test pod lékařským dohledem musí být opakován nejméně každé 4 týdny, včetně nejméně
týdnů po ukončení léčby, kromě případů potvrzené sterilizace podvazem vejcovodů. Tyto testy je
třeba provést v den předepsání přípravku nebo během 3 dnů před návštěvou předepisujícího lékaře.
Další opatření
Pacienti musí být poučeni, aby nikdy tento léčivý přípravek nedávali jiným osobám a aby nepoužité
tobolky vrátili na konci léčby do lékárny, za účelem bezpečné likvidace.
Pacienti nesmí darovat krev během terapie a nejméně7 dní po vysazení lenalidomidu.
Zdravotničtí pracovníci a ošetřovatelé mají při manipulaci s blistrem nebo tobolkou používat
jednorázové rukavice. Ženy, které jsou těhotné, nebo mohou být těhotné, nesmís blistrem ani
tobolkou manipulovat Edukačnímateriály, omezení týkající se preskripce a výdeje
Držitel rozhodnutí o registraci poskytne zdravotnickým pracovníkům edukačnímateriály, které mají
pomocizabránit vlivu lenalidomidu na plod. Tyto materiály budou obsahovatvarování před
očekávanými teratogenními účinky lenalidomidu, rady týkající seantikoncepce před začátkem terapie
a poučení onutnostiprováděnítěhotenských testů. Předepisující lékař musí informovat pacienty, muže
i ženy, o očekávaném teratogenním riziku a přísných antikoncepčních opatřeních uvedených v
Programu prevence početí a poskytnout pacientům příslušné edukačnímateriály, kartupacienta a/nebo
odpovídající pomůcky v souladu se zavedeným národním systémem karetpacientů. Ve spolupráci s
jednotlivými příslušnými národnímiorgány byla zavedena národní kontrolovaná distribuce. Tento
distribuční systém zahrnuje použití karetpacienta a/nebo obdobného nástroje pro kontrolu preskripce
a/nebo výdeje a shromážďování podrobných údajů vztahujících se k indikaci za účelem pečlivého
sledování off-labelpoužití na území státu. V ideálním případě se má těhotenský test, vydání
lékařského předpisu a výdej léku uskutečnit v jeden den. Vydání lenalidomidu ženám vefertilním
věku je třeba provést do 7 dnů od preskripce, v návaznosti na negativní výsledek těhotenského testu
provedeného pod lékařským dohledem. Ženám, které mohou otěhotnět, může být předepsán na
maximální dobu 4 týdnů léčby vsouladu se schváleným režimem dávkovacípro danou indikaci bod 4.2Jiná zvláštní upozornění a opatření pro použití
Infarkt myokardu
Infarkt myokardu byl hlášenu pacientů užívajících lenalidomid, zejména u pacientů se známými
rizikovými faktory a v průběhu prvních 12 měsíců při použití v kombinaci s dexamethasonem.
Pacienti se známými rizikovými faktory -včetně dříve prodělané trombózy -mají být důkladně
sledováni a majíbýt zajištěna opatření kminimalizaci všech modifikovatelných rizikových faktorů
Žilní a arteriálnítromboembolické příhody
U pacientů s mnohočetným myelomem je léčba kombinací lenalidomidu s dexamethasonem spojena
se zvýšeným rizikem žilní tromboembolie Riziko žilní tromboembolie bylo zaznamenáno v menší míře ulenalidomiduv kombinované terapii
smelfalanem a prednisonem.
U pacientů s mnohočetným myelomem byla monoterapie lenalidomidem spojena s nižším rizikem
žilní tromboembolie mnohočetným myelomem léčených lenalidomidem v kombinované terapii U pacientů s mnohočetným myelomem je léčba kombinací lenalidomidu s dexamethasonem spojena
se zvýšeným rizikem arteriálnítromboembolie příhodyprednisonem. Riziko arteriálnítromboembolie je nižší u pacientů s mnohočetným myelomem léčených
monoterapií lenalidomidem než u pacientů s mnohočetným myelomem léčených lenalidomidem v
kombinované terapii.
Pacienti se známými rizikovými faktory tromboembolie–včetně dříve prodělané trombózy –mají
tedy být důkladně sledováni. Majíbýt zajištěna opatření kminimalizaci všechmodifikovatelných
rizikových faktorů podporujících erytropoezu nebo předchozí tromboembolické příhody v anamnéze mohou utěchto
pacientů také zvýšit riziko trombózy. Léčivé přípravkypodporující erytropoezu nebo jiné přípravky,
které mohou zvýšit riziko trombózy u pacientů s mnohočetným myelomem užívajících lenalidomid s dexamethasonem se zvýšenou
opatrností. Při koncentraci hemoglobinu vyšší než 12 g/dl má být používání přípravků podporujících
erytropoezu přerušeno.
Pacientům a lékařům se doporučuje sledovat možné známky a příznaky tromboembolie. Je třeba
poučit pacienty, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud se u nich vyskytnou příznaky jako dušnost,
bolest na hrudi a otok horních nebo dolních končetin. Doporučuje se profylaktické podávání
antitrombotik a to zvláště u pacientů s dalšími rizikovými faktorytrombózy. O profylaktickém
nasazení antitrombotik mábýt rozhodnuto po pečlivém zhodnocení základních rizikových faktorů
ujednotlivých pacientů.
Pokud se u pacienta vyskytne jakákoli tromboembolická příhoda, musí být léčba přerušena a musí být
zahájena standardní antikoagulační terapie. Poté, co je pacient antikoagulační léčbou stabilizován a
veškeré komplikace tromboembolické příhody jsou zvládnuty, může být léčba lenalidomidem opět
zahájena v původním dávkovaní, na základě vyhodnocení přínosu a rizika. V průběhu léčby
lenalidomidem má pacient pokračovat v antikoagulační terapii.
Plicní hypertenze
U pacientů léčených lenalidomidem byly hlášeny případy plicní hypertenze, z nichž některé byly
fatální. Před zahájením léčby lenalidomidem a v jejím průběhu je nutné vyhodnotit stav pacienta z
hlediska výskytu známek a příznaků základního kardiopulmonálního onemocnění.
Neutropenie a trombocytopenie
Hlavními dávku limitujícími toxicitami lenalidomidu jsou neutropenie a trombocytopenie. Před léčbou
je třeba stanovit krevní obraz, včetně počtu leukocytů a diferenciálního počtu, počtu trombocytů,
množství hemoglobinu a hematokritu. Tyto testy je třeba opakovat jednou týdně prvních 8 týdnů léčby
lenalidomidem, a později jednou měsíčně, kvůli sledování cytopenií. U pacientů s folikulárním
lymfomem má být režim sledování každý týden během prvních 3 týdnů 1. cyklu týdny během 2. až 4. cyklu a poté na začátku každého cyklu. Může být nutné přerušit podávání a/nebo
snížit dávku V případě neutropenie má lékař zvážit použití růstových faktorů k léčbě pacienta. Pacienty je třeba
poučit, aby bezodkladně hlásili případy výskytu febrilií. Pacientům a lékařům se doporučuje sledovat
možné známky a příznaky krvácení, včetně petechií a epistaxe, zvláště u pacientů, kterým se souběžně
podává medikace, která je schopna vyvolat krvácení Při souběžném podávání lenalidomidu s jinými myelosupresivními přípravky je třeba postupovat s
opatrností.
Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří podstoupili ASCT, léčení udržovací
dávkou lenalidomidu
Mezi nežádoucí účinky ve studii CALGB 100104 patřily příhody následující po podání vysoké dávky
melfalanu a ASCT příhody, k nimž došlo po zahájení udržovací léčby. Ve studii IFM 2005-02 byly nežádoucí účinky
pouze v období udržovací léčby.
Ve 2 studiích hodnotících užívání udržovací dávky lenalidomidu u pacientů s NDMM, kteří
podstoupili ASCT, byla ve skupinách léčených udržovací dávkou lenalidomidu celkově zaznamenána
neutropenie 4. stupně svyšší četnostív porovnání s placebem v udržovací léčbě 32,1 % vs. 26,7% [16,1 % vs. 1,8 % po zahájení udržovací léčby] ve studii CALGB 100104 a 16,4 %
vs. 0,7 % ve studii IFM 2005-02vedly k ukončení léčby lenalidomidem, byly hlášeny u 2,2 % pacientů ve studii CALGB 100104 a
2,4% pacientů vestudii IFM 2005-02. V obou studiích byla febrilní neutropenie 4. stupně hlášena s
obdobnou četností veskupinách léčených udržovací dávkou lenalidomidu v porovnání se skupinami
léčenými placebem vudržovací léčbě zahájení udržovací léčby] ve studii CALGB 100104 a 0,3 % vs. 0 % ve studii IFM 2005-02je třeba poučit, aby bezodkladně hlásili případy výskytu febrilií, může být potřebné přerušení léčby
a/nebo snížení dávky Ve studiích hodnotících udržovací dávku lenalidomidu u pacientů s NDMM, kteří podstoupili ASCT,
byla trombocytopenie 3. a 4. stupně hlášena s vyšší četností ve skupinách léčených udržovací dávkou
lenalidomidu v porovnání se skupinami léčenými placebem v udržovací léčbě 37,5% vs. 30,3 % [17,9 % vs. 4,1 % po zahájení udržovací léčby] ve studii CALGB 100104 a 13,0 %
vs. 2,9 % ve studii IFM 2005-02příznaky krvácení, včetně petechií a epistaxe, zvláště u pacientů, kterým se souběžně podává
medikace, která je schopna vyvolat krvácení Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří nejsou vhodnými kandidáty k
transplantaci, léčení lenalidomidem v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem
Ve studii SWOG S0777 byla ve skupině léčené lenalidomidem v kombinaci s bortezomibem a
dexamethasonem četností epizod; může být nutné přerušení léčby a/nebo snížení dávky Trombocytopenie 3. nebo 4. stupně byla pozorována s vyšší četností ve skupině RVd ve srovnání
skontrolní skupinou Rd Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří nejsou vhodnými kandidáty k
transplantaci, léčení lenalidomidem v kombinaci snízkou dávkou dexamethasonu
Ve skupině léčené lenalidomidem v kombinaci s dexamethasonem byla zaznamenána neutropenie 4.
stupně v menší míře než v kontrolní skupině Epizody febrilní neutropenie 4. stupně byly konzistentní s kontrolní skupinou melfalan/prednison/thalidomid, viz bod 4.8Trombocytopenie 3.a 4. stupně byla hlášena v menším rozsahu u skupin Rd a Rd18 než v kontrolní
skupině Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří nejsou vhodnými kandidáty k
transplantaci, léčení lenalidomidem v kombinaci s melfalanem a prednisonem
Kombinace lenalidomidu s melfalanem a prednisonem v klinických studiích u pacientů s nově
diagnostikovaným mnohočetným myelomem je spojena s vyšším výskytem neutropenie 4. stupně
pacientů léčených melfalanem, prednisonem a lenalidomidem, následovaným placebem [MPR+p]
vporovnání se 7,8 % u pacientů MPp+p; viz bod 4.8neutropenia 4. stupně léčených MPp+p; viz bod 4.8Kombinace lenalidomidu s melfalanem a prednisonem u pacientů smnohočetným myeolomem je
spojena s vyšším výskytem trombocytopenie 3. a 4. stupně MPR+R/MPR+p, v porovnání s 13,7% u pacientů léčených MPp+p; viz bod 4.8Mnohočetný myelom: pacienti s alespoň jednou předchozí terapií
Kombinace lenalidomidu s dexamethasonem u pacientů s mnohočetným myelomem s alespoň jednou
předchozí terapií je spojena s vyšším výskytem neutropenie 4. stupně lenalidomidem/dexamethasonem, v porovnání s 0,6 % u pacientů užívajících placebo/dexamethason;
viz bod 4.8léčených lenalidomidem/dexamethasonem oproti 0,0 % u pacientů užívajících placebo/dexamethason;
viz bod 4.8Kombinace lenalidomidu s dexamethasonem u pacientů s mnohočetným myelomem je spojena s
vyšším výskytem trombocytopenie 3. a 4. stupně lenalidomidem/dexamethasonem v uvedeném pořadí, v porovnání s 2,3 % a 0,0 % u pacientů
užívajících placebo/dexamethason; viz bod 4.8Folikulární lymfom
Kombinace lenalidomidu s rituximabem je u pacientů s folikulárním lymfomem spojena s vyšším
výskytem neutropenie 3. a 4. stupně v porovnání s pacienty z ramene užívajícího placebo/rituximab.
Febrilní neutropenie a trombocytopenie 3. nebo 4. stupně byly častěji pozorovány v rameni léčeném
lenalidomidem/rituximabem Poruchy činnosti štítné žlázy
Byly hlášeny případy hypotyreózy a hypertyreózy. Před začátkem léčby se doporučuje optimalizovat
kontrolu komorbidních onemocnění ovlivňujících funkce štítné žlázy. Doporučuje se počáteční a
průběžné sledování funkce štítné žlázy.
Periferní neuropatie
Lenalidomid je strukturálně podobný thalidomidu, o němž je známo, že způsobuje těžkou periferní
neuropatii. V souvislosti s užíváním lenalidomidu v kombinaci s dexamethasonem nebo melfalanem a
prednisonem nebo s monoterapií lenalidomidem nebo s dlouhodobým užíváním lenalidomidu k léčbě
nově diagnostikovaného mnohočetného myelomu nedošlo ke zvýšení výskytu periferní neuropatie.
Lenalidomid v kombinaci s intravenózně podávaným bortezomibem a dexamethasonem je u pacientů s
mnohočetným myelomem spojován s vyšší četností periferní neuropatie. Četnost byla nižší, pokud byl
bortezomib podán subkutánně. Další informace viz bod 4.8 a SmPC bortezomibu.
Reakce vzplanutí tumoru a syndrom nádorového rozpadu
Lenalidomid má cytostatickouaktivitu, proto se mohou objevit komplikace syndromu nádorového
rozpadu flare reaction, TFRvysokounádorovouzátěžípřed započetím léčby. K zahájení léčby lenalidomidem u těchto pacientů se
má přistupovat s opatrností. Tyto pacienty je třeba pozorně sledovat, zejména během prvního cyklu
léčby nebo při zvyšování dávky, a přijmout příslušná opatření.
Folikulární lymfom
Doporučuje se pečlivé sledování a hodnocení z důvodu rizika výskytu TFR. Vzplanutí tumoru může
napodobovat progresionemocnění. Pacienti, kteří prodělali TFR 1. a 2. stupně, byli léčeni
kortikosteroidy, NSAID a/nebo opioidními analgetiky ke zmírnění symptomů TFR. K terapeutickým
opatřením TFR se má přistoupit po pečlivém zhodnocení klinického stavu každého jednotlivého
pacienta Doporučuje se pečlivé sledování a hodnocení z důvodu rizika výskytu TLS. Pacienti mají být dobře
hydratováni a navíc k panelu biochemických vyšetření prováděných každý týden během prvního cyklu
nebo déle, dle klinické indikace, jim má být podána profylaktická léčba TLS Alergické reakce a závažné kožní reakce
U pacientů léčených lenalidomidem byly hlášeny případy alergických reakcí včetně angioedému,
anafylaktické reakce a závažných kožních reakcí včetně SJS, TEN a DRESS mají být předepisujícími lékaři informováni o známkách a příznacích těchto reakcí a mají být poučeni,
aby okamžitě vyhledali lékařskou pomoc, pokud se u nich tyto příznaky objeví. Léčba lenalidomidem
musí být ukončena přiangioedému, anafylaktickéreakci, exfoliativní nebo bulózní vyrážce, nebo je-li
podezření na SJS, TEN nebo DRESS, a nesmíse v nípo ukončení léčbyztěchto důvodůpokračovat.
U jiných forem kožní reakce je třeba zvážit přerušení nebo vysazení lenalidomidu vzávislosti na
závažnosti. Pacienti, kteří měli předchozí alergické reakce během léčby thalidomidem, mají být
pečlivě sledováni, protožev literatuře byla hlášena možná zkřížená reakce mezi lenalidomidem a
thalidomidem. Pacienti s anamnézou závažné vyrážky spojené s léčbou thalidomidem nemají dostávat
lenalidomid.
Dalšíprimární malignity
V klinických studiích u již dříve léčených pacientů s myelomem, kterým byl podáván
lenalidomid/dexamethason, byl pozorován nárůst dalšíchprimárních malignit malignancies, SPM100pacientorokůcell carcinoma -BCC a squamous cell carcinoma -SCCmaligní tumory.
V klinických studiích pacientů s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem, kteří nejsou
vhodnými kandidáty ktransplantaci, byl pozorován 4,9násobně zvýšený výskyt hematologických SPM
léčených lenalidomidem v kombinaci s melfalanem a prednisonem až do progrese 100pacientorokůUpacientů, kterým byl podáván lenalidomid pozorováno 2,12násobné zvýšení výskytu SPM solidních tumorů vesrovnání s melfalanem v kombinaci s prednisonem U pacientů, kterým byl podáván lenalidomid v kombinaci s dexamethasonem až do progrese nebo
podobu 18 měsíců nebyl výskyt hematologických SPM porovnání s thalidomidem v kombinaci s melfalanem a prednisonem U pacientů, kterým byl podáván lenalidomid v kombinaci s dexamethasonem až do progrese nebo po
dobu 18měsíců bylo zaznamenáno 1,3násobné zvýšení výskytu SPM solidních tumorů 100pacientoroků100pacientorokůU pacientů s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem, kterým byl podáván lenalidomid
vkombinaci s bortezomibem a dexamethasonem, byl výskyt hematologických SPM 0,00 –0,16 na
100pacientoroků a výskyt SPM solidních tumorů 0,21 –1,04 na 100 pacientoroků.
Zvýšené riziko sekundárně primárních malignit spojených s lenalidomidem je relevantní také v
kontextu NDMM po transplantaci kmenových buněk. Přestože toto riziko není dosud plně popsáno, je
třeba to mít na paměti při zvažování a používání přípravku lenalidomide u těchto pacientů.
Četnost výskytu hematologických malignit, nejvýznamněji AML, MDS a malignit B-buněk Hodgkinova lymfomu100pacientroků vramenechužívajícíchplacebo lenalidomidu po ASCT a 0,60 na 100 pacientoroků u pacientů nevystavených lenalidomidu po ASCTČetnost výskytu solidníchnádorů SPM byla 1,36 na 100 pacientroků v ramenechužívající lenalidomid
a 1,05 na 100 pacientroků v ramenechužívající placebo vystavených lenalidomidu po ASCT a 0,60 na 100 pacientoroků u pacientů nevystavených
lenalidomidu po ASCTPřed zahájením léčby lenalidomidem buď v kombinaci s melfalanem nebo okamžitě po podání vysoké
dávky melfalanu a ASCT semusívzít v úvahu riziko výskytu hematologických SPM. Lékař má
pacienta pečlivě vyšetřit před léčbou a v jejím průběhu, za použití standardního screeningu na
odhalení SPM a zahájit léčbu podle indikace.
Další primární malignity u folikulárního lymfomu
Ve studii s relabujícím/refrakterním iNHL, která zahrnovala pacienty s folikulárním lymfomem,
nebylo v ramenis lenalidomidem/rituximabem ve srovnání s ramenems placebem/rituximabem
zaznamenáno zvýšené riziko SPM. Hematologické SPM u AML se v rameni léčeném
lenalidomidem/rituximabem vyskytly s frekvencí 0,29 na 100 pacientoroků ve srovnání s frekvencí
0,29 na 100 pacientoroků u pacientů užívajících placebo/rituximab. Incidencevýskytu
hematologických a solidních nádorových SPM v rameni léčeném lenalidomidem/rituximabem výjimkou nemelanomových nádorových onemocnění kůžes 1,17 na 100 pacientoroků u pacientů užívajících placebo/rituximab s mediánem sledování 30,měsíce Identifikované riziko představují nemelanomové kožní nádory, přičemž zahrnují spinocelulární a
bazocelulární karcinom.
Lékař musí pacienty sledovat z důvodu rozvoje SPM. Při zvažování léčby lenalidomidem je nutné vzít
v úvahu jak potenciální prospěch léčby lenalidomidem, tak riziko rozvoje SPM.
Poruchy funkce jate
U pacientů léčených lenalidomidem v rámci kombinované terapie byla hlášena selhání jater, včetně
fatálních případů: akutní selhání jater, toxická hepatitida, cytolytická hepatitida, cholestatická
hepatitida a smíšená cytolytická/cholestatická hepatitida. Mechanismy závažné, lékem vyvolané
hepatotoxicity zůstávají neznámé, ačkoli v některých případech lze za rizikové faktory považovat
preexistujícívirovéonemocnění jater, zvýšenou výchozí hladinu jaterních enzymů a možná také léčbu
antibiotiky.
Často byly hlášeny abnormální výsledky jaterních testů, které byly obvykle asymptomatické a po
přerušení užívání reverzibilní. Jakmile se parametry vrátí na výchozí úroveň, je možné zvážit léčbu
nižší dávkou.
Lenalidomid se vylučuje ledvinami. U pacientů s poruchou funkce ledvin je důležitá úprava dávky,
aby se předešlo plazmatickým hladinám, které mohou zvyšovat riziko závažnějších hematologických
nežádoucích účinků nebo hepatotoxicity. Doporučuje se sledovat jaterní funkce, především při
souběžné virové jaterní infekci nebo v případě jejího výskytu v anamnéze, nebo při podávání
lenalidomidu vkombinaci s léčivými přípravky, u nichž je známa souvislost s dysfunkcí jater.
Infekce s nebo bez neutropenie
Pacienti s mnohočetným myelomem jsou náchylní ke vzniku infekce včetně pneumonie. U
lenalidomidu v kombinaci s dexamethasonem byl zaznamenán vyšší výskyt infekcí než v kombinaci s
MPT u pacientů s NDMM, kteří nejsou vhodnými kandidáty ktransplantaci, a s udržovací léčbou
lenalidomidem vesrovnání s placebem u pacientů, kteří podstoupili ASCT. V souvislosti s neutropenií
byly zaznamenány infekce ≥ 3. stupně u méně než třetiny pacientů. Pacienti se známými rizikovými
faktory pro vznikinfekcímusí být pečlivě monitorováni. Všichni pacienti musejí být poučeni, aby
neodkladně vyhledali lékařskou péči při prvních známkách infekce umožnili včasné řešení za účelem snížení závažnosti.
Virová reaktivace
U pacientů léčených lenalidomidem byly hlášeny případy virové reaktivace, včetně závažných případů
reaktivace viru způsobujícího herpes zoster nebo viru hepatitidy typu B Některé případy virové reaktivace měly fatální následky.
Některé případy reaktivace viru způsobujícího herpes zoster vedly k diseminovanému onemocnění
herpes zoster, herpetické meningitidě nebo oční forměherpes zoster. Tyto případy vyžadovaly
dočasné pozastavení nebo permanentní ukončení léčby lenalidomidem a adekvátní antivirovou léčbu.
Reaktivace HBV byla hlášena vzácně u pacientů léčených lenalidomidem, kteří byli dříve infikováni
HBV. Některé z těchto případů progredovaly do akutního selhání jater, což vedlo k ukončení léčby
lenalidomidem a adekvátní antivirové léčbě. Před zahájením léčby lenalidomidem se má určit stav
HBV. U pacientů, jejichž vyšetření je pozitivní na infekci HBV, se doporučuje konzultace s
odborníkem na léčbu hepatitidy B. Pokud se lenalidomid používá u pacientů, kteří byli dříve
infikováni HBV, včetně pacientů, kteří jsou anti-HBc pozitivní, ale HBsAG negativní, je třeba dbát
opatrnosti. Tyto pacienty je třeba pečlivě sledovat kvůli výskytu známek a příznaků aktivní infekce
HBV v průběhu terapie.
Progresivní multifokální leukoencefalopatie
S lenalidomidem byly hlášeny případy progresivní multifokální leukoencefalopatie fatálních případů. PML byla hlášena několik měsíců až několik let po zahájení léčby lenalidomidem.
Případy byly obecně hlášeny u pacientů, kteří užívali současně dexamethason nebo byli dříve léčeni
jinou imunosupresivní chemoterapií. Lékaři mají pacienty monitorovat v pravidelných intervalech a v
diferenciální diagnóze majízvažovat PML u pacientů s novými nebo zhoršujícími se neurologickými
příznaky a kognitivními či behaviorálními známkami nebopříznaky. Pacienti také mají být poučeni,
aby o léčbě informovali své partnery a pečovatele, protože ti si mohou povšimnout příznaků, kterých
si pacient není vědom.
Vyhodnocení výskytu PML mábýt založeno na neurologickém vyšetření, magnetické rezonanci
mozku a analýze cerebrospinální tekutiny na DNA viru JC reakce JCV PCR nevylučuje PML. Jestliže nelze stanovit jinou alternativní diagnózu, může býttřeba provést
další následné vyšetření a vyhodnocení.
Vznikne-li podezření na PML, další dávka musí být pozastavena, dokud nebude vyloučena PML.
Jestliže se PML potvrdí, podávání lenalidomidu musí být trvale ukončeno.
Pacienti s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem
Vyšší výskyt intolerance ukončeníClcr<60ml/min, pokud se lenalidomid podával v kombinaci. Pacienti musí být pečlivě vyšetřeni kvůli
schopnosti tolerovat lenalidomid v kombinaci, s ohledem na věk, ISS stadiaIII, ECOG PS≤2 nebo
Clcr<60 ml/min Katarakta
U pacientů léčených lenalidomidem v kombinaci s dexamethasonem byla s větší četností hlášena
katarakta, zejména při používání v delším časovém období. Doporučuje se pravidelná kontrola
zrakových schopností.