Kyslík medicinální zkapalněný air products Dávkování a způsob podání

Kyslík medicinální zkapalněný AIR PRODUCTS je určen k inhalaci nebo umělé ventilaci plic po
vaporizaci.
Zvlhčování a případné předehřívání kyslíku by mělo být zajištěno, aby nedošlo k podráždění sliznice.

Dávkování
Dávkování závisí na příčině hypoxie.
Koncentraci, průtok a délku léčby stanoví lékař podle stavu a typu onemocnění.



Hypoxémie je stav, kdy je arteriální parciální tlak kyslíku (PaO2) nižší než 10 kPa (<70 mm Hg). Tlak
kyslíku 8 kPa (55/60 mm Hg) bude mít za následek respirační insuficienci.
Hypoxémie se léčí obohacením vzduchu inhalovaného pacientem o další kyslík. Rozhodnutí o aplikaci
kyslíkové terapie závisí na stupni hypoxémie a individuální toleranci pacienta.
V každém případě je cílem kyslíkové terapie udržet PaO2 > 60 mm Hg (7,96 kPa) nebo saturaci
kyslíkem v arteriální krvi  90 %.
Pokud je kyslík podáván naředěný dalším plynem, kyslíková koncentrace ve vdechovaném vzduchu
(FiO2) musí být přinejmenším 21 %.

Kyslíková terapie při normálním tlaku (normobarická oxygenoterapie):
U spontánně dýchajících pacientů lze kyslík podávat za použití kyslíkových brýlí nebo masky. U
mechanicky ventilovaných pacientů lze kyslík podávat maskou, laryngeální maskou nebo
endotracheální trubicí.
Podávání kyslíku provádějte opatrně. Dávku je třeba upravit podle individuálních potřeb pacienta, tlak
kyslíku musí zůstat vyšší než 8,0 kPa (nebo 60 mm Hg) a saturace hemoglobinu kyslíkem musí být >
90 %. Nutná je pravidelná monitorace arteriálního tlaku kyslíku (PaO2) nebo pulsoxymetrie (arteriální
saturace kyslíkem (SpO2)) a klinických známek. Cílem je vždy u daného pacienta použít nejnižší
účinnou koncentraci kyslíku ve vdechovaném vzduchu, tj. nejnižší dávku schopnou udržet tlak 8 kPa
(60 mm Hg). Vyšší koncentrace podávejte co nejkratší dobu a přitom pečlivě sledujte hodnoty
krevních plynů.
Kyslík lze v následujících koncentracích podávat bezpečně jen po uvedené časy:
Až 100 % méně než 6 hodin
60-70% 24 h
40-50% během druhého 24h období
Kyslík je potenciálně toxický po dvou dnech aplikace v koncentracích přesahujících 40 %.
• Spontánně dýchající pacienti:
Účinná koncentrace kyslíku je přinejmenším 24 %. Za normálních okolností je k zajištění terapeutické
koncentrace (s bezpečnostní tolerancí) aplikován minimálně 30% kyslík.
Terapie vysokými koncentracemi kyslíku (> 60 %) je indikována na krátké období v případě závažné
astmatické krize, plicního trombembolismu, zánětu plic, alveolitické fibrózy atd.
Nízká koncentrace kyslíku je indikována k léčbě pacientů s chronickou respirační insuficiencí
způsobenou chronickou obstrukcí dýchacích cest nebo jinými příčinami. Koncentrace kyslíku nesmí
být vyšší než 28 %; pro některé pacienty může být i 24 % příliš.
Podávání vyšších koncentrací kyslíku (v některých případech až 100 %) je možné, u většiny
aplikátorů je však velmi obtížné zajistit koncentrace > 60 % (80 % u dětí).
Dávku je třeba upravit podle individuálních potřeb pacienta, a to při průtoku v rozsahu 1 až 10 litrů
plynu za minutu.
• Pacienti s chronickou respirační insuficiencí:
Kyslík musí být podáván při průtoku 0,5 – 2 l/min, poté průtok upravte podle naměřených hodnot
krevních plynů. Účinnou koncentraci kyslíku udržujte pod 28 % a někdy i pod 24 % u pacientů
trpících poruchou dýchání, kteří vyžadují ke stimulaci dýchání hypoxii.
• Chronická respirační insuficience způsobená chronickým obstrukčním plicním onemocněním
(CHOPN) nebo jinými potížemi:
Léčbu upravujte podle naměřených hodnot krevních plynů. Parciální arteriální tlak kyslíku (PaO2)
musí být > 60 mm Hg (7,96 kPa) a saturace arteriální krve kyslíkem  90 %.
Nejčastější rychlost aplikace činí 1 – 3 litrů/min po 15 – 24 hodin/den, což také pokrývá REM spánek
(denní dobu nejcitlivější na hypoxémii). Během stabilní fáze onemocnění monitorujte koncentrace
CO2 dvakrát za každé 3-4 týdny nebo třikrát měsíčně – tyto koncentrace mohou během podávání
kyslíku růst (hyperkapnie).
• Pacienti s akutní respirační insuficiencí:


Kyslík musí být podáván při průtoku 0,5 – 15 l/min, poté průtok upravte podle naměřených hodnot
krevních plynů. V akutním případě je u pacientů s těžkými respiračními problémy nutno podávat
podstatně vyšší dávky (až 60 l/min).
• Pacienti na mechanické ventilaci:
Pokud je kyslík smíšen s jiným plyny, kyslíková frakce ve vdechované plynné směsi (FiO2) nemusí
klesnout pod 21 %. V praxi koncentrace neklesá pod 30 %. Pokud to bude zapotřebí, koncentraci
vdechované kyslíkové frakce lze zvýšit na 100 %.
• Novorozenci:
U novorozenců lze ve výjimečných případech podávat koncentrace do 100 %; léčba však musí být
pečlivě sledována. Obecně se vyhýbejte koncentracím kyslíku přes 40 % inhalovaného vzduchu –
hrozí riziko poškození zraku nebo plicní kolaps. Tlak kyslíku v arteriální krvi musí být pečlivě
sledován a udržován pod 13,3 kPa (100 mm Hg). Kromě toho lze poškození zraku částečně předejít
zamezením výrazného kolísání v saturaci kyslíkem. (Viz také bod 4.4.)

• Sdružená migréna (cluster headache):
V případě sdružené migrény se po dobu 15 minut podává 100% kyslík přes dobře utěsněnou
obličejovou masku, při průtokové rychlosti 7 litrů za minutu. Léčba by měla být zahájena
v nejranějším stadiu krize.

Hyperbarická oxygenoterapie:
Dávkování a tlak vždy upravte podle klinického stavu pacienta. Terapii lze aplikovat pouze podle
pokynů lékaře. Určitá doporučení stanovená na základě současných poznatků jsou uvedena dále.
Hyperbarická oxygenoterapie se provádí při tlacích vyšších než 1 atmosféra (1,013 bar), s rozmezím
1,4 až 3,0 atm (obvykle 2 – 3 atm). Hyperbarický kyslík je aplikován ve speciální přetlakové komoře.
Tuto terapii lze také podávat pomocí utěsněné obličejové masky nebo tracheální rourkou.
Každá inhalace trvá 45 – 300 minut, podle indikace.
Při hyperbarické oxygenoterapii z akutních příčin někdy stačí jedna nebo dvě inhalace, terapie při
chronických potížích však může trvat až 30 i více inhalací. Pokud to bude zapotřebí, inhalace lze
opakovat dvakrát i třikrát denně.
• Otravy oxidem uhelnatým:
Kyslík je nutno podat ve vysokých koncentracích (100 %) co nejdříve po expozici oxidem uhelnatým
a následné otravě a pokračovat, dokud koncentrace karboxyhemoglobinu neklesnou pod nebezpečnou
hodnotu (kolem 5 %). Hyperbarický kyslík (od 3 atm) je vysoce indikován u pacientů s akutní otravou
CO nebo po expozici po dobu 24 hodin. Kromě toho je hyperbarická oxygenoterapie zvláště
potřebná u těhotných pacientek, při ztrátě vědomí nebo vyšší koncentraci karboxyhemoglobinu. Mezi
opakovanými hyperbarickými inhalacemi neaplikujte normobarický kyslík – může to zvýšit jeho
toxicitu. Hyperbarický kyslík je zřejmě také výhodný při opožděné léčbě otrav CO pomocí
opakovaných inhalací nízkých dávek kyslíku.
• Pacienti s kesonovou nemocí:
Doporučuje se rychlá terapie při 2,8 atm, s opakováním až desetkrát, pokud příznaky trvají.
• Pacienti se vzduchovou embolií:
V takovém případě je doporučena rychlá léčba kyslíkem při 2,8 atmosfér, která se bude opakovat pět
až desetkrát, pokud příznaky přetrvávají.
Upravte dávku podle klinického stavu pacienta a hodnot krevních plynů. Cílové hodnoty: PaO2 > kPa (nebo 60 mm Hg), saturace hemoglobinu > 90 %.
• Pacienti s osteoradionekrózou:
Hyperbarická oxygenoterapie při poškození zdraví ozářením se obvykle skládá z 90-120 min inhalace
denně při 2,0-2,5 atm zhruba po 40 dní.



• Pacienti s klostridiovou myonekrózou:
Doporučuje se aplikovat tři 90min inhalace při 3,0 atm během prvních 24 h, a poté dvakrát denně po
4-5 dní, dokud se nedostaví klinické zlepšení.

Způsob podání

Normobarická oxygenoterapie
Kyslík je podáván ve vdechovaném vzduchu, pokud možno pomocí speciálního zařízení (např. nosní
hadička nebo maska). Plyn a veškerý přebytečný kyslík následně z těla pacienta odchází ve
vydechovaném vzduchu, a mísí se s okolním vzduchem („otevřený“ systém). V mnoha případech se
během anestezie používá speciální zařízení s „recyklačním“ systémem fungujícím tak, že je jednou
vydechnutý vzduch ještě jednou nadechnut („polouzavřený“ systém).
Pokud pacient nemůže dýchat samostatně, lze poskytnout podpůrné umělé dýchání.
Kromě toho lze kyslík také vstřikovat přímo do krevního řečiště pomocí tzv. oxygenátoru. Aplikace
přístrojů zajišťujících mimotělní výměnu plynů usnadňují okysličení a dekarbonylaci bez nevýhod
agresivní mechanické ventilace. Oxygenátor, který působí jako umělá plíce, umožňuje lepší přenos
kyslíku, takže jsou hladiny krevních plynů udržovány v klinicky přijatelném rozsahu. Po obnovení
plicní funkce je průtok krve a plynu mimotělním oběhem omezován a nakonec zastaven. K tomu
například dochází při kardiologických operacích s využitím mimotělního oběhu, a také v jiných
situacích vyžadujících mimotělní oběh včetně akutního respiračního selhání.

Hyperbarická oxygenoterapie
Hyperbarická oxygenoterapie je aplikována ve speciálně zhotovené přetlakové komoře, kde lze tlak
zvýšit na až trojnásobek atmosférického. Tuto terapii lze také aplikovat do utěsněné obličejové masky
nebo tracheální rourkou.