Infusio mannitoli 10 imuna Dávkování a způsob podání

Dávkování
Velikost dávky, koncentrace podávaného roztoku a rychlost infuze záleží na celkovém stavu
pacienta, indikaci podání a terapeutické odpovědi. Při renálním selhání se u dospělých podává - 200 g/24 h. Ve většině případů je dávka 100 g/24 h dostačující. Při použití vyšších dávek je
2/5
nutná velmi pečlivá kontrola vnitřního prostředí. Při intrakraniální a intraokulární hypertenzi
podáváme 1,5 - 2 g manitolu během 30 - 60 min. V rámci forsírované diurézy podáváme 1 - 2 g/kg
t.hm. během jedné hodiny. Tuto dávku je možné při dobré terapeutické odpovědi event. opakovat
za 8 h za pečlivé kontroly hydratace a iontogramu. U edematózních stavů se podávají dávky 0,5 - g/kg t. hm.

Způsob podání
Roztok je určen k intravenózní aplikací sterilním a apyrogenním setem, který obsahuje koncový in-
line filtr, kvůli možnosti tvorby krystalů manitolu, za použití aseptické techniky. Zařízení má být
naplněno roztokem k prevenci vstupu vzduchu do systému.
Roztok má být před použitím vizuálně zkontrolován, zda neobsahuje částice nebo nedošlo ke změně
jeho zabarvení. Roztok použijte pouze tehdy, je-li čirý, bez viditelných částic a je-li v neporušeném
obalu.
Roztoky manitolu mohou krystalizovat, když jsou vystaveny nízkým teplotám. U vyšších koncentrací
mají roztoky vyšší sklon ke krystalizaci. Před podáním zkontrolujte, zda roztok neobsahuje krystaly.
Pokud jsou krystaly viditelné, rozpusťte je ohřátím roztoku až k 37 °C a následně jemně protřepejte.
Roztoky nemají být zahřívány ve vodě nebo v mikrovlnné troubě vzhledem k možnosti kontaminace
nebo poškození přípravku. Má být použito pouze suché teplo (např. ohřívací box). Před tím, než roztok
překontrolujete na přítomnost krystalů a použijete, nechte jej vychladnout na pokojovou nebo tělesnou
teplotu. Viz také bod 6.6.

Vak
Vak zachovává sterilitu přípravku. Po připojení infuzního setu ihned podávejte. Flexibilní plastové
vaky nepropojujte do série. Takové propojení může mít za následek vzduchovou embolii způsobenou
reziduálním vzduchem v primárním vaku. Stlačování flexibilních plastových vaků s obsahem
intravenózních roztoků za účelem zvýšení rychlosti průtoku může vést ke vzduchové embolii, pokud
není před zahájením jejich podávání vzduch z vaku zcela odčerpán.
Použití intravenózních setů se zavzdušněním s ventilem v otevřené poloze by mohlo vést ke vzduchové
embolii, proto tyto sety nemají být s flexibilními plastovými vaky používány.
Informace o inkompatibilitách a o přípravě roztoku s aditivy viz body 6.2 a 6.6.