Imipenem/cilastatin kabi Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, karbapenemy,
ATC kód: J01D H
Mechanismus účinku
Přípravek Imipenem/Cilastatin Kabi sestává ze dvou složek: imipenemu a sodné soli cilastatinu v
hmotnostním poměru 1:1.
Imipenem, rovněž označovaný jako N−formimidoylthienamycin, je semisyntetickým derivátem
thienamycinu, což je mateřská sloučenina vytvářená vláknitou bakterií Streptomyces cattleya.
Imipenem vykazuje svou baktericidní aktivitu inhibicí syntézy buněčné stěny grampozitivních
a gramnegativních bakterií prostřednictvím vazby na proteiny vážící penicilin (PBPs).
Sodná sůl cilastatinu je kompetitivním, reverzibilním a specifickým inhibitorem dehydropeptidázy−I,
což je enzym vyskytující se v ledvinách, který metabolizuje a inaktivuje imipenem. Nemá vnitřní
antibakteriální aktivitu a neovlivňuje antibakteriální aktivitu imipenemu.
Vztah farmakokinetiky a farmakodynamiky
Podobně jako u jiných betalaktamových antibiotik bylo u imipenemu prokázáno, že s jeho účinností
nejlépe koreluje doba, kdy jeho koncentrace přesahují MIC (T>MIC).
Mechanismus rezistence
Rezistence vůči imipenemu může být způsobena následujícími faktory:
• snížená permeabilita vnější membrány gramnegativních bakterií (v důsledku snížené tvorby
porinů)
• imipenem může být aktivně z buňky odstraňován efluxní pumpou
• snížená afinita PBPs k imipenemu
• imipenem je stabilní vůči hydrolýze většinou betalaktamáz, včetně penicilináz a cefalosporináz
produkovaných grampozitivními a gramnegativními bakteriemi, s výjimkou relativně vzácných
betalaktamáz hydrolyzujících karbapenemy. Druhy odolné vůči jiným karbapenemům obecně
vykazují korezistenci vůči imipenemu. Neexistuje žádná cílená zkřížená rezistence mezi
imipenemem a látkami z chinolonové, aminoglykosidové, makrolidové a tetracyklinové třídy.
Limitní koncentrace
Limitní hodnoty MIC dle EUCAST pro imipenem k odlišení citlivých (S) patogenů od patogenů
rezistentních (R) jsou následující (v 1,1 2010−04−27):
• Enterobacteriaceae 1: S ≤2 mg/l, R >8 mg/l
• Pseudomonas spp. 2: S ≤4 mg/l, R >8 mg/l
• Acinetobacter spp.: S ≤2 mg/l, R >8 mg/l
• Staphylococcus spp. 3: odvozeno z citlivosti na cefoxitin
• Enterococcus spp.: S ≤4 mg/l, R >8 mg/l
• Streptococcus A, B, C, G: citlivost betahemolytických streptokoků skupin A, B, C a G na
betalaktamy je odovozena z citlivosti na penicilin.
• Streptococcus pneumoniae 4: S ≤2 mg/l, R >2 mg/l
• Další streptokoky 4: S ≤2 mg/l, R >2 mg/l
• Haemophilus influenzae 4: S ≤2 mg/l, R >2 mg/l
• Moraxella catarrhalis 4: S ≤2 mg/l, R >2 mg/l
• Neisseria gonorrhoeae: k tomu, že Neisseria gonorrhoeae je dobrým cílem léčby imipenemem
není dostatek důkazů.
• Grampozitivní anaeroby: S ≤2 mg/l, R >8 mg/l
• Gramnegativní anaeroby: S ≤2 mg/l, R >8 mg/l
• Limitní koncentrace bez ohledu na druhy 5: S ≤2 mg/l, R >8 mg/l
Má se za to, že druhy Proteus a Morganella nejsou pro imipenem vhodnými cíly.
Limitní koncentrace pro Pseudomonas se týkají léčby ve vysokých, často podávaných dávkách
(1 g každých 6 hodin).
Citlivost stafylokoků na karbapenemy je odvozena z citlivosti na cefoxitin.
Kmeny s hodnotami MIC vyššími, než jsou limitní hodnoty S/I jsou vzácné nebo dosud nebyly
hlášeny. Identifikace a testy mikrobiální citlivosti na jakémkoli takovém izolátu musí být
opakovány a pokud se výsledek potvrdí, musí se izolát poslat do referenční laboratoře. Dokud
u potvrzených izolátů s MIC nad platnou limitní hodnotou rezistence nejsou k dispozici důkazy
ohledně klinické odpovědi, musí se hlásit jako rezistentní.
Limitní koncentrace bez ohledu na druhy byly stanoveny hlavně na základě údajů o vztahu
farmakodynamiky a farmakokinetiky a nejsou závislé na rozložení MIC u specifických druhů.
Použijí se pouze u druhů, které nejsou uvedeny v přehledu limitních koncentrací vztažených
k jednotlivým druhům nebo v poznámkách.
Citlivost
Prevalence získané rezistence se může u zvolených druhů lišit podle místa a v čase, přičemž žádoucí
jsou místní informace o rezistenci, zejména při léčení těžkých infekcí. V případě potřeby je nutno
vyhledat radu experta, pokud je místní prevalence rezistence taková, že využitelnost léčiva je
přinejmenším u některých typů infekce sporná.
Běžně citlivé druhy:
Grampozitivní aeroby:
Enterococcus faecalis
Staphylococcus aureus (citlivý na methicilin)*
Staphylococcus koaguláza negativní (citlivý na methicilin)
Streptococcus agalactiae
Streptococcus pneumoniae
Streptococcus pyogenes
Skupina Streptococcus viridans
Gramnegativní aeroby:
Citrobacter freundii
Enterobacter aerogenes
Enterobacter cloacae
Escherichia coli
Haemophilus influenzae
Běžně citlivé druhy:
Klebsiella oxytoca
Klebsiella pneumoniae
Moraxella catarrhalis
Serratia marcescens
Grampozitivní anaeroby:
Clostridium perfringens**
Peptostreptococcus spp.**
Gramnegativní anaeroby:
Bacteroides fragilis
Skupina Bacteroides fragilis
Fusobacterium spp.
Porphyromonas asaccharolytica
Prevotella spp.
Veillonella spp.
Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence:
Gramnegativní aeroby:
Acinetobacter baumannii
Pseudomonas aeruginosa
Vrozeně rezistentní druhy:
Grampozitivní aeroby:
Enterococcus faecium
Gramnegativní aeroby:
Některé kmeny Burkholderia cepacia (dříve Pseudomonas cepacia)
Legionella spp.
Stenotrophomonas maltophilia (dříve Xanthomonas maltophilia, dříve Pseudomonas
maltophilia)
Další:
Chlamydia spp.
Chlamydophila spp.
Mycoplasma spp.
Ureoplasma urealyticum
*Všechny stafylokoky rezistentní na methicilin jsou rezistentní na imipenem/cilastatin
**Je použita limitní koncentrace bez ohledu na druhy EUCAST.