Humulin r Užívání po expiraci, upozornění a varování

Převedení pacienta na jiný typ nebo značku inzulinu musí být provedeno pod přísným
lékařským dohledem. Změny síly, značky (výrobce), typu (rozpustný, isofan, směs), druhu
(zvířecí, humánní, analog humánního inzulinu) a/nebo způsobu výroby (rekombinantní DNA
versus inzulin zvířecího původu) mohou mít za následek potřebu změny dávkování.

U některých pacientů přecházejících z inzulinu zvířecího původu na humánní může být
zapotřebí změna dávkování. Je-li úprava nutná, může se projevit při první dávce nebo během
několika prvních týdnů či měsíců.

Malé množství pacientů, kteří měli hypoglykemické reakce po převodu z inzulinu zvířecího
původu na humánní inzulin, uvádělo, že časné varovné příznaky hypoglykémie byly méně
znatelné nebo odlišné od těch, které zažili při použití předchozího inzulinu zvířecího původu.
Pacienti, jejichž kontrola glukózy např. intenzifikovanou inzulinovou terapií se výrazně
zlepšila, mohou ztratit některé nebo všechny varovné příznaky hypoglykémie a měli by být
proto náležitě poučeni. Dalšími okolnostmi, které mohou zeslabit nebo změnit varovné
příznaky hypoglykémie, jsou dlouhodobý diabetes, diabetická neuropatie nebo léčba
betablokátory. Neřešené hypoglykemické nebo hyperglykemické reakce mohou způsobit
ztrátu vědomí, koma nebo smrt.

Použití nedostatečných dávek nebo přerušení léčby, zvláště u inzulin-dependentních
diabetiků, může vést k hyperglykémii a diabetické ketoacidóze stavům, které mohou být
letální.

Léčba humánním inzulinem může způsobovat tvorbu protilátek, jejich hladiny jsou však nižší
než při užití purifikovaných zvířecích inzulinů.

Potřeba inzulinu se může velmi měnit při onemocnění nadledvin, hypofýzy nebo štítné žlázy
a při výskytu ledvinové nebo jaterní choroby.

Potřeba inzulinu může být zvýšena během nemoci nebo vlivem emocionálních rozrušení.

Úprava dávky může být rovněž nutná, pokud pacienti vykonávají zvýšenou fyzickou aktivitu
nebo mění svou obvyklou dietu.


Pacienti musí být poučeni, aby průběžně střídali místo vpichu za účelem snížení rizika vzniku
lipodystrofie a kožní amyloidózy. Existuje možné riziko zpomalení absorpce inzulinu a
zhoršení kontroly hladiny glukózy po vpíchnutí inzulinu do míst s těmito reakcemi. Byly
hlášeny případy, kdy náhlá změna místa vpichu do nedotčené oblasti vedla k hypoglykémii.
Po změně místa vpichu se doporučuje monitorování glukózy v krvi a je možné zvážit úpravu
dávky antidiabetik.

Kombinace humánního inzulinu s pioglitazonem

U pacientů užívajících pioglitazon v kombinaci s inzulinem byly hlášeny případy srdečního
selhání, zvláště u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj srdečního selhání. Tato skutečnost
má být brána do úvahy, pokud je zvažována kombinovaná léčba pioglitazonem a humánním
inzulinem. Pokud je užita kombinovaná léčba, u pacientů mají být sledovány známky
srdečního selhání, nárůst tělesné hmotnosti a otoky. Léčba pioglitazonem má být přerušena,
pokud se objeví jakékoliv zhoršení srdečních příznaků.

Sledovatelnost

Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně
zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže.

Pomocné látky

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.