Glukóza 20 braun Pro děti, pediatrická populace

Maximální denní dávky v g glukózy/kg tělesné hmotnosti a ml roztoku/kg tělesné
hmotnosti/den:

Předčasně narození novorozenci: 18 g/kg tělesné hmotnosti 90 ml/kg tělesné hmotnosti
Novorozenci narození v termínu: 15 g/kg tělesné hmotnosti 75 ml/kg tělesné hmotnosti
1.–2. rok: 15 g/kg tělesné hmotnosti 75 ml/kg tělesné hmotnosti
3.–5. rok: 12 g/kg tělesné hmotnosti 60 ml/kg tělesné hmotnosti
6.–10. rok: 10 g/kg tělesné hmotnosti 50 ml/kg tělesné hmotnosti
11.–14. rok: 8 g/kg tělesné hmotnosti 40 ml/kg tělesné hmotnosti

Při použití u novorozenců je třeba věnovat patřičnou pozornost vysoké osmolaritě roztoku (viz
bod 3).

Při podávání tohoto roztoku je nutné uvážit celkový denní příjem tekutin. Doporučený denní
parenterální příjem tekutin pro děti:

1. den života: 60–120 ml/kg tělesné hmotnosti/den
2. den života: 80–120 ml/kg tělesné hmotnosti/den
3. den života: 100–130 ml/kg tělesné hmotnosti/den
4. den života: 120–150 ml/kg tělesné hmotnosti/den
5. den života: 140–160 ml/kg tělesné hmotnosti/den
6. den života: 140–180 ml/kg tělesné hmotnosti/den
1. měsíc, před dosažením
stabilního růstu:

140–170 ml/kg tělesné hmotnosti/den
1. měsíc, po dosažení
stabilního růstu:

140–160 ml/kg tělesné hmotnosti/den
2.–12. měsíc života: 120–150 ml/kg tělesné hmotnosti/den
2. rok: 80–120 ml/kg tělesné hmotnosti/den
3.–5. rok: 80–100 ml/kg tělesné hmotnosti/den
6.–12. rok: 60–80 ml/kg tělesné hmotnosti/den
13.–18. rok: 50–70 ml/kg tělesné hmotnosti/den

Starší pacienti
Používá se v zásadě stejné dávkování jako pro dospělé s tím, že je potřeba postupovat se
zvýšenou opatrností u pacientů s dalšími onemocněními, jako např. kardiální nebo renální
insuficiencí, které mohou být často spojené s pokročilým věkem.

Pacienti s poruchami glukózového metabolismu
Při poruše oxidativního metabolismu glukózy (např. v raném pooperačním nebo
posttraumatickém období nebo při výskytu hypoxie či orgánového selhání) je třeba dávkování
upravit tak, aby se glykemie držela v blízkosti normálních hodnot. Pro prevenci hyperglykemie
se doporučuje pečlivé sledování glykemie.

Způsob podání


Intravenózní podání. Pouze pro infuzi centrálním žilním vstupem.

Je třeba mít na vědomí, že tento roztok je pouze jednou složkou parenterální výživy. Při
parenterální výživě se má infuze glukózy vždy kombinovat s odpovídajícím přívodem
aminokyselin, lipidů, elektrolytů, vitaminů a stopových prvků.

4.3 Kontraindikace

● Hyperglykemie bez odezvy na dávky inzulinu až 6 jednotek inzulinu/hod.
● Delirium tremens u pacientů, kteří jsou již dehydratováni
● Akutní šokové a kolapsové stavy
● Metabolická acidóza
● Hyperhydratace
● Plicní edém
● Akutní srdeční selhání

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Přípravek Glukóza B. Braun 20% je hypertonický roztok. V těle se však tekutiny obsahující
glukózu mohou změnit na extrémně fyziologicky hypotonické, a to v důsledku rychlé
metabolizace glukózy (viz bod 4.2).

V závislosti na tonicitě roztoku, na objemu a rychlosti infuze a na klinickém stavu pacienta
a jeho schopnosti metabolizovat glukózu může intravenózní podání glukózy způsobit poruchy
elektrolytové bilance, především hypo- nebo hyperosmotickou hyponatremii.

Hyponatremie:

Pacienti s neosmotickým uvolňováním vazopresinu (např. s akutním onemocněním, bolestí,
postoperačním stresem, infekcemi, popáleninami a osoby s onemocněním CNS), pacienti
s onemocněním srdce, jater a ledvin a pacienti užívající agonisty vazopresinu (viz bod 4.5) jsou
obzvláště ohroženi rizikem vzniku akutní hyponatremie po infuzi hypotonických tekutin.

Akutní hyponatremie může vést k akutní hyponatremické encefalopatii (edému mozku)
charakterizované bolestí hlavy, nauseou, záchvaty, letargií a zvracením. U pacientů s edémem
mozku je mimořádné riziko vzniku závažného, nevratného a život ohrožujícího poškození
mozku.

Vysoké riziko vzniku závažného a život ohrožujícího otoku mozku vyvolaného akutní
hyponatremií hrozí zejména u dětí, u žen ve fertilním věku a u pacientů se sníženou poddajností
mozku (např. s meningitidou, s intrakraniálním krvácením nebo s kontuzí mozku).

Podání roztoků glukózy se nedoporučuje po akutních ischemických mozkových příhodách,
protože bylo hlášeno, že hyperglykemie zhoršuje ischemické poškození mozku a ztěžuje
rekonvalescenci.

Podání hyperosmolárních roztoků glukózy může u pacientů s poškozenou hematoencefalickou
bariérou mít za následek zvýšení intrakraniálního/intraspinálního tlaku.

Před zahájením podávání roztoků glukózy je třeba patřičně korigovat stávající deficity
elektrolytů a tekutin, např. hypotonickou dehydrataci, hyponatremii a hypokalemii.

Tento roztok je nutné podávat s opatrností u pacientů s
● hypervolemií,
● renální insuficiencí,


● srdeční insuficiencí,
● zvýšenou osmolaritou séra,
● zjevným nebo známým subklinickým diabetem mellitem nebo intolerancí sacharidů bez
ohledu na příčinu.

Nestabilní metabolismus (např. pooperační nebo poúrazový, hypoxie, orgánové insuficience)
narušuje oxidativní metabolismus glukózy a může vést k metabolické acidóze.

Hyperglykemické stavy je nutné odpovídajícím způsobem sledovat a léčit inzulinem. Podání
inzulinu způsobuje další přesuny draslíku do buněk a může tudíž způsobit nebo prohloubit
hypokalemii.

Náhlé vysazení vysokorychlostní infuze glukózy může vést k hluboké hypoglykemii vzhledem
k doprovodným vysokým koncentracím inzulinu v séru. Toto platí zejména pro děti mladší
dvou let a pacienty s diabetem mellitem a jinými onemocněními spojovanými s narušenou
homeostázou glukózy. Ve zjevných případech je infuzi nutné postupně ukončit v průběhu
posledních 30–60 minut infuze. Jako preventivní opatření se doporučuje u každého
jednotlivého pacienta v první den náhlého přerušení parenterální výživy po dobu 30 minut
sledovat výskyt hypoglykemie.

Klinické sledování má zahrnovat kontroly glykemie, sérových elektrolytů, rovnováhy tekutin
a acidobazické rovnováhy obecně. Četnost a druh laboratorních vyšetření závisí na celkovém
stavu pacienta, převládající metabolické situaci, podané dávce a délce léčby. Sledujte také
celkový objem a množství podané glukózy.

Parenterální výživa může u podvyživených pacientů nebo pacientů s deficiencemi při plných
dávkách a maximálních rychlostech od samého počátku a bez dostatečné suplementace
draslíku, hořčíku a fosfátů vést k reperfuznímu syndromu charakterizovanému hypokalemií,
hypofosfatemií a hypomagnezemií. Ke klinickým projevům může dojít během několika dní od
zahájení parenterální výživy. U těchto pacientů je třeba infuzní režim navyšovat postupně.
Nezbytná je dostatečná suplementace elektrolytů v závislosti na odchylkách od normálních
hodnot.

Zvláštní pozornost je nutné věnovat hypokalemii. Suplementace draslíku je při ní naprosto
nezbytná.

Elektrolyty a vitamíny je nutné dodávat podle potřeby. Vitamin B, zejména thiamin, je potřebný
pro metabolismus glukózy.

Infuze glukózy nesmí být vzhledem k možnosti pseudoaglutinace podána stejným infuzním
zařízením zároveň s podáním krve ani před nebo po něm.

Pediatrická populace
Pro léčbu hypoglykemie u dětí se doporučuje 10% roztok glukózy.
Riziko rebound fenoménu u hypoglykemie po náhlém vysazení vysokorychlostní infuze (viz
výše) platí zvláště u dětí v 1. a 2. roce života.