Glucophage xr Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: léky snižující hladinu cukru v krvi. Biguanidy; ATC kód: A10BA
Mechanismus účinku

Metformin patří mezi biguanidy s antihyperglykemickými účinky na bazální i postprandiální
hyperglykemii. Nestimuluje sekreci inzulínu, a proto nezpůsobuje hypoglykemii. Metformin snižuje
bazální hyperinzulinemii a v kombinaci s inzulínem snižuje potřebu inzulínu.

Metformin uplatňuje svůj antihyperglykemický účinek 3 různými mechanismy:
Metformin snižuje jaterní produkci glukózy.


Metformin usnadňuje vychytávání a utilizaci glukózy v periferních tkáních, částečně zvýšením účinku
inzulínu.
Metformin mění obrat glukózy ve střevě: Vychytávání z oběhu se zvyšuje a vstřebávání z potravy se
snižuje. Další mechanismy připisované střevu zahrnují zvýšení uvolňování glukagonu podobného
peptidu 1 (GLP-1) a snížení resorpce žlučových kyselin. Metformin mění střevní mikrobiom.

Metformin může zlepšit lipidový profil u osob s hyperlipidemií.

V klinických studiích bylo užívání metforminu spojeno buď se stabilní tělesnou hmotností, nebo s
mírným úbytkem tělesné hmotnosti.

Metformin je aktivátorem adenosinmonofosfát-proteinkinázy (AMPK) a zvyšuje transportní kapacitu
všech známých typů membránových glukózových transportérů (GLUT).





Klinická účinnost:

Prospektivní randomizovaná studie (UKPDS) prokázala dlouhodobou výhodu intenzivní kontroly
krevního cukru u dospělých pacientů s nadváhou trpících diabetem II. typu léčených metforminem
s okamžitým uvolňováním v první linii léčby po selhání diety.
Analýza výsledků u pacientů s nadváhou, léčených pomocí metforminu po selhání samotné diety,
prokázala:
• výrazné snížení absolutního rizika vzniku komplikací ve spojitosti s diabetem ve skupině
metforminu (29,8 případů / 1 000 pacientů za rok) proti samotné dietě (43,3 případů / 1 000 pacientů
za rok), p=0,0023 a proti skupinám léčeným deriváty sulfonylurey a inzulínem v monoterapii (40,případů / 1 000 pacientů za rok), p=0,0034;
• výrazné snížení absolutního rizika úmrtí ve spojitosti s diabetem: metformin 7,5 případů /
000 pacientů za rok, samotná dieta 12,7 případů / 1 000 pacientů za rok (p = 0,017);
• výrazné snížení absolutního rizika celkových úmrtí: metformin 13,5 případů / 1 000 pacientů za rok
proti samotné dietě 20,6 případů / 1 000 pacientů za rok (p =0,011) a proti skupinám léčeným deriváty
sulfonylurey a inzulínem v monoterapii18,9 případů / 1 000 pacientů za rok (p=0,021);
• výrazné snížení absolutního rizika infarktu myokardu: metformin 11 případů / 1 000 pacientů za
rok, samotná dieta 18 případů / 1 000 pacientů za rok (p=0,01).
V klinických výsledcích nebyl přínos užívání metforminu jako sekundární léčby v kombinaci
s deriváty sulfonylurey prokázán.
U diabetu I. typu byl u vybraných pacientů podáván metformin v kombinaci s inzulínem, klinická
prospěšnost této kombinace však nebyla oficiálně uznána.